Ze všech těchto skutečností je patrné, že situace kolem výstavby a přestavby brněnského hlavního nádraží byla velice komplikovaná a budoucnost celého projektu nejasná. V projekční oblasti i časově. Všechny příčiny, které vedly k začátku úvah o nutnosti přestavby nádražního areálu – už zmiňovaný nárůst počtu osob pohybujících se v prostoru brněnského hlavního nádraží, stejně jako výrazný rozvoj průmyslu, obchodu a cestovního ruchu – přetrvávaly, a navíc byly totožné a provázané s těmi, s kterými se potýkal i poštovní provoz nádražního poštovního úřadu Brünn 2/Brno 2. Také bylo patrné, že pokud poštovní provoz nebyl umístěn přímo ve státních budovách, ale někde v pronajatých prostorách, nebyly často splněny podmínky pro bezpečný chod provozu. Třeba proti vloupání nebo proti požáru. Když listujete v archívech dobovými dokumenty, narazíte na zprávy obchodních a živnostenských komor, ale i na stížnosti ze strany zákazníků či dokonce i z jednotlivých pošt spadajících pod ředitelství pošt a telegrafů v Brně. Vlastně skoro vše bylo na poštách špatně. Prostory byly mnohdy stísněné, podané balíky mnohdy končily vyskládané v už tak malých čekárnách pro zákazníky, v nedostatečném zázemí panovaly mnohdy špatné hygienické podmínky, psací potřeby byly velmi zanedbané a to nejen pro poštovní personál, ale i pro zákazníky, pro ně nebyly v prostoru poštovního úřadu k dispozici ani židle, ani psací stůl. Chyběly poštovní váhy na dopisy, chyběly dostupné informace o poštovních sazbách, tarifech nebo o aktuálních novinkách v poštovním provozu … Když k tomu přičteme pracovní dobu na poštovním úřadě (poštovní úřad se otevíral brzy ráno a otevřeno bylo až do šesté hodiny večerní, mnohdy se doručovaly zásilky v neděli i o svátcích), nutnost mít určité odborné vzdělání a být pod neustálou kontrolou, to vše vedlo samozřejmě k tomu, že i personálně byly poštovní úřady zajištěny zcela nedostatečně. Neodpustím si poznámku a malé rýpnutí - když tak po sobě čtu poslední dva odstavce, nechce se mi věřit, že jde o popis situace na poštovním úřadě staré více než sto let…

No já tady blbnu s odchylkami v použitém papíru a já nevím s čím ještě a nakonec musím přiznat, že ve své sbírce nemám žádnou celistvost ani s touto rekomandační nálepkou! Tedy použitou na celistvosti, podanou na přepážce brněnského nádražního úřadu v letech 1897-1902, kdy tento úřad sídlil v příjezdovém spojovacím vestibulu starých nádražních budov..😞

Také už víme, že v místech s převahou českého obyvatelstva (a „německé Brno“ mezi ně kupodivu patřilo) se v důsledku tzv. „jazykového vyrovnání“ postupně začaly zavádět na úřadech dvojjazyčné nápisy a tiskopisy. Světlo světa tak spatřil během roku 1897 třetí typ rekomandačních nálepek - zoubkované dvojjazyčné nálepky, s novými číselnými označeními poštovních úřadů. Byly opět ve státních barvách – tedy žlutočerné tentokrát s přidaným textem „No“/ „Čís.“ . Tento typ rekomandační nálepky byl pak už používám v provozu tohoto poštovního úřadu v nádražních budovách, až do jeho přestěhování v roce 1902.. Obrázky: ...