Moderátoři: dejvy, pavlinka, smith, regula_jan
Smit: Je pěkný a opatřený známkou, a navíc ho sepisoval Petr Bezruč... Nemusím mít ale všechno 2 x a víckrát..a ležet mi to v šanonech....pokud by Ti udělal radost, chtěl si a doplnil Tvoji sbírku o Senci, jsem ochoten ti ho přeprodat.
Napiš mi když tak na mail...já si dělal v PC pořádek a kontakty jsme si úspěšně promazal.... navrhnu ti cenu, třeba ji budeš akceptovat....
Z globálního pohledu byl celý evropský kontinent rozvrácen Světovou válkou, jejíž závěr navíc poznamenala pandemie španělské chřipky, která si nakonec vyžádala ve světě více obětí než na bojištích. Hospodářství jednotlivých zemí bylo v chaosu, zemědělství leželo ladem. V euforii ze vzniku samostatné Československé republiky bylo nutné po rozpadu rakousko-uherské monarchie řešit spoustu problémů a výzev, byl sice vyhlášen mír, ale u nás se dál bojovalo. S Polskem o Těšínsko, s Maďary o Slovensko, se sudetskými Němci o pohraničí. O nějaké politické stabilitě nemohla být ani řeč. Za dvacet let existence první republiky se vystřídalo devatenáct (!) vlád, které musely řešit všechny vnitropolitické, národnostní, hospodářské a ekonomické otázky.
Před válkou byly sice České země průmyslovým srdcem Rakouska-Uherska, ale ekonomická situace nového státu byla skutečně velmi špatná. Továrny samozřejmě nezmizely, ale průmysl přišel o značnou část odbytu výrobků, vždyť největším odběratelem byla právě armáda. A když k tomu připočteme návrat vysokého počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva z fronty, (mnozí z nich ale navíc s vážnými zdravotními problémy), bylo od začátku zaděláno na problémy. Rázem bylo 228 000 nezaměstnaných. Lidé se potýkali s chudobou, která mnohdy přerůstala až ve skutečný hlad, běžným obrazem té doby byly zástupy čekající na ulicích na polévku. Především ve velkých městech, na jejichž okrajích vznikaly celé chudinské kolonie s malými domky postavené z nejrůznějších zbytků a s hliněnou podlahou.
Tvrdí se, že prvorepublikové Československo bylo v průmyslové výrobě v celosvětovém měřítku
na desátém místě, ale tato tisíckrát opakovaná a opisovaná fráze se týkala pouze přepočtu objemu průmyslové výroby na obyvatele. Mezi ekonomy častěji používaný parametr pro srovnání jednotlivých ekonomik, tedy na HDP na obyvatele, ukazuje, že se tehdejší Československo pohybovalo až asi někde na konci první dvacítky. Nikdy jsme v tomto ukazateli například nepřekonali Německo, Rakousko, ale dokonce třeba ani Dánsko!).
Nebyla to tedy žádná prvorepubliková idyla za „tatíčka“ Masaryka, kterou dnes známe ze stříbrného plátna černobílých filmů pro pamětníky, kdy se zemi dařilo a kdy byl „svět ještě v pořádku. A když později přišla světová hospodářská krize s poklesem průmyslové výroby skoro o polovinu, (na jejím vrcholu bylo v roce 1933 v Československu bez práce nakonec 1 300 000 lidí), dělníci a řemeslníci přicházeli o svoji práci, především ve městech nebylo co jíst, v ulicích se v četných bojůvkách střetávali četníci s fašisty, komunisty, nebo se studenty.
Ale aby všechno nebylo jenom úplně černé…
Byla například uzákoněna osmihodinová pracovní doba a neděle byla volným dnem. Od roku 1925 vznikl zaměstnancům nárok na dovolenou, třebaže to nejdříve bylo jen pár dnů, přibylo pracujících žen, které navíc získaly volební právo a začalo být třeba společensky přijatelné, že se muž nejdříve zeptal slečny, zda by si ho chtěla vzít a teprve poté žádal rodiče.
Oproti dnešku bylo ternem pracovat u státní, tehdy Československé pošty. Člověk měl zajištěnou existenci, až do důchodu. Stálý příjem, rostoucí dle tabulek a odpracovaných let a k tomu definitiva. Což znamenalo, že pokud zaměstnanec neprovedl něco skutečně protizákonného, nemohl dostat výpověď. V poválečné době a při probíhající hospodářské krizi, to bylo pro život člověka, případně celé rodiny, velice zásadní.
Samozřejmě, že ani město Brno nebylo v ničem žádnou výjimkou a muselo také čelit potížím, provázející všechny ty přicházející poválečné změny nové doby. Připojením okolních obcí k Brnu a vznikem již zmiňovaného tzv. „Velkého Brna“ se město stalo důležitým bodem v rámci československé republiky a díky své nové velikosti a důležitosti se posléze stalo hlavním městem
země Moravské, později Moravskoslezské. S tím byl samozřejmě pojený prudký nárůst obyvatel, vznikaly nové veřejné a administrativní budovy, rostly jak průmyslové, tak obytné zóny, i když zejména v historickém jádru města, byl nedostatek volných stavebních parcel.
Tento nekoncepční růst města bylo žádoucí zkrotit, regulovat. Objevil se regulační plán na regulaci vnitřního města, při zachování půdorysu, historického jádra. Pro mě osobně je zajímavá informace, že už například v roce 1924 (!), a to opakovaně, se objevilo na veřejnosti téma přeložení Hlavního nádraží mimo samotné centrum města. Dodnes nevyřešený brněnský evergreen!
Vliv Vídně - Brnu se říkalo předměstí Vídně - se postupně vytrácí a druhé největší město nové republiky hledá svoji novou, vlastní, tvář – na svět přichází „brněnský“ funkcionalismus. Toto propojení výstavby bytů, komerčních, ale i veřejných budov (a nezapomínejme ani na brněnské výstaviště), je dodnes patrné v Brně na každém kroku.
Přibylo mnoho průmyslových a obchodních podniků, peněžních a vzdělávacích ústavů, stejně tak
i obytných domů, počet obyvatel téměř zdvojnásobil. Překotný rozvoj města a s tím spojená průmyslová a obchodní konjuktura, to vše mělo samozřejmě velký vliv i na poštovní provoz ve městě, na brněnském nádražním poštovním úřadě nevyjímaje. Během desetiletí se objem poštovního provozu zvýšil tou měrou, že byl mnohdy udržován jen s největší námahou a úsilím. Budova brněnského nádražního poštovního úřadu nestačila pojmout ve svých místnostech personál, neposkytovala dostatek prostoru pro potřebné vybavení, prostory vyhrazené pro veřejnost začaly být stísněné.
Ostatně tento problém vyvstal již pár let po zahájení poštovního provozu v této budově, ale projekt na zvětšení původní poštovní budovy směrem víc na západ z let 1912 - 1914, nebyl kvůli začínajícímu světovému válečnému konfliktu v té době realizován. Zůstaly po něm jen plány v archívu Poštovního muzea v Praze.
Zde považuji za podstatné se uprostřed našeho vyprávění na chvíli zastavit. Chtěl bych nyní znovu připomenout moji tezi, že původní projekt na zvětšení původní poštovní budovy směrem víc na západ z let 1912-1914 nakonec nebyl kvůli začínajícímu světovému válečnému konfliktu realizován. Aspoň se mně o rozšíření stávající poštovní budovy o dvoupatrovou přístavbu směrem k dnešnímuV. nástupišti, které by mělo proběhnout právě v letech 1914–1916, nepodařilo nikde dohledat žádný důvěryhodný pramen. Žádná fotografie z období konce rakousko-uherské monarchie zobrazující zdejší poštovní budovu se zmiňovanou přístavbou. Snad jen ony v archívu Poštovního muzea v Praze uložené výkresy a půdorysné plány z období Rakouska-Uherska, datované rokem 1912, o kterých jsem se již zmiňoval.
Byl jsem osobně opravdu přesvědčený o tom, že k realizaci rozšíření původní poštovní budovy bylo přistoupeno skutečně až po vzniku samostatného Československého státu. Moje přesvědčení ale později částečně nabouraly dokumenty, uložené v archívu tehdejšího jihomoravského ředitelství České pošty, s.p. Prošel jsem si je a dostal se mi do rukou také šanon z roku 1919. V jednom z uložených spisů, který byl na titulním listě datován 15. srpna 1919, jsem dohledal zajímavý situační půdorysný nákres budovy poštovního a telegrafního úřadu Brno 2, nádraží a nejbližšího okolí....
Už jsem ho tu také zmiňoval...
No a z tohoto nalezeného situačního nákresu je po porovnání původního půdorysu samostatné budovy brněnského nádražního poštovního úřadu patrné, že byv té době (1919) už přístavba s přilehlým oploceným poštovním dvorkem možná už byla součástí poštovní budovy?
A tuto "novou teorii" může potvrzovat také tento detailní výřez pocházející z fotografie, pořízené sice až ve 30. letech 20. století, ale zachycující zmiňovanou přístavbu, jejíž podoba jednak skutečně odpovídá dobovým výkresům z období Rakouska – Uherska, uložených v Poštovním muzeu, ale i před ní patrný oplocený poštovní dvorek, přesně tak, jako je vyznačeno na půdorysném plánku z roku 1919...
Bohužel, i přesto, že jde o pouhých 100 let staré události, nejsem v tomto okamžiku schopen 100 % datovat a věrohodně doložit výstavbu přístavby brněnského nádražního poštovního úřadu. Snad se mi podaří časem tuto „záhadu“ rozluštit....
Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.
