Jestli se nemýlím, máte i vzdělání v oboru ekonomie. Proto by mě docela zajímalo, kdy se tato terminologie prvně objevila v ekonomické teorii a při jakých souvislostech.

Děkuji.

Termín kurantní mince se v čase vyvíjel a následující zdůvodnění mě je nejbližší.

Kurantní mince je původně mince plnohodnotná, jejíž kupní síla odpovídala ceně kovu v minci obsaženého (např. zlata); později jako mince kurantní označovány mince, které musely být přijímány při placení v neomezeném množství, i když nebyly plnohodnotné.

Tedy na vysvětlení, které se vztahuje k době císaře Františka II. lze použít první část zdůvodnění, ve znění, kdy kurantní mince je původně mince plnohodnotná, jejíž kupní síla odpovídá ceně kovu v minci obsaženého.

Dovolím si přesně citovat co je uvedeno v publikaci Zdeněk Petráň - Pavel Radoměrský: Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky, 2.vydání, Praha 2006, str.122:
Kurantní (oběžné) mince - označení především plnohodnotných mincí, které obsahují takové množství drahého kovu, jehož hodnotu vyjadřuje na minci uvedený nominál. Kurantními jsou však také mince kreditní nebo drobné, jejichž hodnota je stanovena zákonem a je na nich písemně uvedena, ačkoliv hodnota kovu je vždy podstatně nižší. Za kurantní mince nejsou naproti tomu považovány mince obchodní.
A ještě citace z uvedené publikace co je to obchodní mince (str.155) :
Obchodní mince - mince z drahých kovů (zlato, stříbro) vydávané státem, které nemají určenou nominální hodnotu a skutečná hodnota je dána momentální cenou drahého kovu v těchto mincích na základě nabídky a poptávky.

To Kučera.

Zde by mě právě zajímal historický zlom, kdy došlo od první části zdůvodnění, ke druhému.

Navíc, pokud přijmeme druhou část zdůvodnění, kdy souběžně platila plnohodnotná mince, doplněná neplnohodnotnými platidly, pak se musel stát zaručit u obou částí za stejnou hodnotu vztahující se k nominální jednotce. Přeci nemohu vydat plnohodnotný 60 krejcar v berné hodnotě 60 krejcarů a papírový 60 krejcar v berné hodnotě například 10 krejcarů a tvářit se, že jsem zavedl jednotnou kurantní měnu.

Evropa1 napsal/a:

To Kučera.
Zde by mě právě zajímal historický zlom, kdy došlo od první části zdůvodnění, ke druhému.

Bohužel k tomuto nemám informace, pouze jsem uvedl zdroj z kterého mohl čerpat Filosof.

Ale Filozof si vybral pouze jednu část pravdy, která se spíše vztahovala k pozdějšímu období. Zde se ale věnuji době, ve které neplatily ani ty nejzákladnější hlediska, na kterých by měl být měnový systém postaven. Pak na něj nemohu napasovat modernější ekonomickou teorii.

Vezměme si dnešní dobu, která je zároveň postavena na kurantní (z pohledu jisté formy teorie) a kreditní měny (z pohledu faktického). Tomu rozumím a takovému systému mohu i důvěřovat, protože v dobách stability je zde spousta možností se dostat k důvěryhodnějším hodnotám, než je česká měna. Ale tento stav nemohu srovnávat stejným pohledem s dobou před státním úpadkem v roce 1811. Z dnešního stavu tam neplatilo téměř nic a to je podstatné.

Ještě malá poznámka.

Zde jste se zmýlil v několika ohledech.
Pro přeshraniční platby byla právě zavedena i konvenční měna, tedy neobchodní mince. Stejnou, zcela regulerní nadnárodní měnou byla i měna spolková, kterou zavedla monarchie a některé německé státy. Tedy i v případě spolkových tolarů se nejednalo o obchodní minci, ale o ražby, které byly v monarchii souběžně raženy a byly souběžně platné. Jestli se nemýlím, pak spolkový tolar měl hodnotu 1 1/2 zlatého.
Podle Vás tedy plnohodnotné stříbrné spolkové tolary nebyly mincemi kurantními a naopak vnitřně naprosto bezcenné papírové státovky Vídeňské měny byly pěnězmi kurantními?

Pokud budu příjemcem plnohodnotné mince, budu vlastnit určitou faktickou hodnotu, bez ohledu na další okolnosti.
Pokud budu příjemcem kreditní mince, přijímám jí pouze na základě důvěry ve vydavatele, že bude schopen plnit své závazky, které se k danému platidlu vztahují. Dnes je například dluh ČR na úrovni kolem 40 % HDP. Tedy věřím tomu, že stát je schopen přes centrální banku udržet současnou měnu. Co se ale stane za padesát let, jaká bude situace? Co když dluh stoupne na úroveň 80 % HDP? Má důvěra by byla stejná, nebo nižší?
A dostáváme se k tomu podstatnému. Situace plnohodnotných a kreditních platidel není stejná, v případě kreditních platidel se primárně jedná o důvěru a to bez ohledu na vyjádření a zákonné praktiky státu. Pokud se stane nenadálá situace, která zahýbe s důvěrou, dojde k vytlačování kvalitnějších platidel z trhu a na něm zbydou pouze neplnohodná platidla, za která není stát schopen ručit.
Nyní se přesuňme do roku 1810, tedy do období, v němž již bylo každému soudnému obyvateli monarchie jasné, že součesná situace je neudržitelná. Nebylo by pokrytecké tvrdit, že kreditní platební prostředky jsou stejně kurantními platidly, jako plnohodnotné stříbrné mince konvenční měny? Já si myslím, že by to pokrytecké bylo, protože v těchto situacích není podstatný zákon, který je postaven na ekonomicky lživých základech, ale obyčejný selský pohled obyvatel daného státu, kteří považují kreditní platidla za zcela bezcenná a z této podstaty nemohou být rovna plnohodnotným platidlům.

Tomu určitě každý rozumí, spíše jde o to zda by nebylo vhodnější platidla období vlády Fr.II.(I.) popisovat místo kurantní a kreditní (vzhledem k současným matoucím definicím) spíše slovy plnohodnotná a neplnohodnotná.

Ano, asi by to bylo jednoznačnější. Já jsem dnes uvažoval o termínech plnohodnotná a kreditní.