Moderátoři: smith
tenzor: No, abych řekl pravdu, nevím...Teoreticky by to mohlo poškodit i stříbro, konec konců i ryzí stříbro se rozpouští v kyselině dusičné dost dobře a rychle. Jak to ale bude v praxi, to si fakt netroufnu tvrdit, bohužel stříbrného jsem u toho celuloidu nic neměl:) Každopádně v suchu by to mělo být celkem bezpečné, ale já osobně bych to asi stejně odlakoval. Předně budu mít jistotu, a za další, mě se stejně lakované nelíbí:) Ono to celé funguje tak, že se musí na povrchu kovu (t.j. pod lakem) potkat nitroxyskupina, voda a kov. Výhoda je, že ten lak je celkem kompaktní a hydrofobní, takže je to asi celé limitované právě rychlostí průniku vody vrstvou laku. Nicméně, čím více té vody pronikne a zreaguje, tím rychleji pak proniká další voda (pač z nitrocelulozy vzniká celuloza, která má k vodě afinitu a propouští ji rychleji, navíc tou reakcí vznikají v laku póry a praskliny)
Určitě si nemyslím, že když to bude v běžném bytě, že by člověk po měsících pozoroval nějakou větší změnu, podle mě ani po letech ne, ale prostě mě by to zneklidňovalo, mít vzácnou minci ošetřenou něčím, co s ní může potenciálně reagovat. Ale kdyby ses rozhodl ji nechat nalakovanou, určitě by riziko poškození ještě víc snížilo potření parafinovým olejem nebo něčím podobným.
A ještě zdůrazňuju, že se to týká jen nitrocelulozových laků, pokud je tam jiný polymer tak by to mělo být téměř bez rizika.
Chytrá kniha praví:
napsal/a:
Starší z metod spočívá v potažení mince ochrannou vrstvičkou transparentního laku. Používáme výhradně lak určený k ochraně kovů, jehož obchodní název je Lak nitrocelulózový zaponovaný na kov C 1005. Tento lak však musíme vydatně naředit ředidlem C 6000.
napsal/a:
Výhoda této konzervační metody spočívá především v snadném odstranění naneseného laku ponořením do příslušného ředidla, když potřebujeme z jakéhokoliv důvodu minci odkonzervovat.
Jedna dvě, Baba jde. Jde si Jaga pro tebe.
To není kniha chytrá nýbrž blbá 🙄
Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.