Prvotním imlulsem k napsání mého prvního článku se stala cena a také mnoho zkušeností s některými sběrateli, kteří se pachtí obrazně řečeno po rozdělovacím kroužku a když se jich zeptám, aby ho zasadili do kontextu doby, absolutně nechápou smysl mého dotazu, protože jejich prioritní uvažování se nachází pouze v rovině, chci kroužek-tečka. Když dostanou kroužek najdou si v literatuže další variantu a budou se pachtit po kolečku atd.
Pokud se podívám na literaturu a její pohledy na průřez zpracování, pak mám spíše blíže k Halačkově filosofii. Samozřejmě jedním z důvodů mohl být i fakt, že musel základní dílo trochu zůžit, aby se mu vešlo do třech dílů, protože pokud by ho pojal obšírněji, muselo by obsahovat více knih.
Na druhé straně vydal Hollhuber typologii XV krejcarů Leopolda I, které obsahuje pouhou část známých kusů a již jsme se dostali na poměrně silnou knihu. Bohužel opět se potvrdilo, že když je něco zpracované, nastává hon po dalších nepoblikovaných podvariantách, které jsou a vždy budou uváděny jako téměř unikáty, v aukčních katalozích je budeme vyzdvihovat jako nepublikované atd., i když se nemusí v žádném případě jednat o pupek světa.
Přístup k tvorbě typologie se bude z pohledu rozličných období odehrávat v jiné rovině. Někdy bude hlad po detailnějším pohledu větší, jindy menší.

Bohužel musím říci že ani Halačkova filozofie není jednotná. Vzhledem k tomu že původní práce vznikla ve třech dílech a dvou dodatcích, a to v pěti časových zpracovatelských úsecích, mohl bych Vám na příkladech dokázat že se v těchto časových úsecích i měnil jeho pohled na typ a variantu místo toho aby tento pohled byl stále jednotný.

Naprosto s Vámi souhlasím, ale nechtěl jsem tuto skutečnost zdůrazňovat, protože mě šlo prioritně o filozofii dělení v rozsahu typ a varianta s poukazem, že odmítá jít ještě hlouběji a to do podvariant, které nic neřeší.

Evropa1: takovy pristup bohuzel u nekterych sberatelu existuje, ale sbirani proste neni veci IQ ani veci vkusu ci etiky. mozna do jiste miry bohuzel. takze mezi sberateli budou vzdy lide inteligentni i jedinci mene inteligentni. lide s vkusem i lide bez vkusu. lide s fantazii i bez ni. tudiz sice muzeme na konkretni nesvary a nelogicnost nekterych poukazovat, ale nezmenime nic.

uvedene titerne rozdily v XV krejcarech jsou zrejme skutecne uz hodny "nalepky filatelie", tim spise, ze kazdy z techto krejcaru je datovan. Halackuv pristup mi nevadi, ale opet - grosove obdobi zahrnuje pouze na jeho sklonku, z casti dokonce s datovanymi grosi. jeho pristup na razby grosoveho obdobi je proste neaplikovatelny.

pristup k typologiim skutecne neni stejny napric celym obdobim razby minci. neni a byt nemuze. vezmete si napr. nase denarove obdobi, i tam by se dalo nalezt a skutecne i existuji varianty nekterych razeb. nekterym je prikladana i jista pozornost a vyznam. nicmene diky renovacio monetae mame "na kazdy rok nekolik denaru", takze prinos v podrobne typologii variant uz by byl na hranici "mesicu a tydnu". u grosu tomu tak neni, jsou razeny po dlouhou dobu s nezmenenym obrazem "vecna mince". existuje zde proto zcela legitimni duvod rozparcelovat tato dlouha obdobi na mensi useky pokud mozno co nejprecizneji.

znovu se primlouvam za pochopeni tohoto problemu v sirsi, nez numismaticke rovine. mince jsou mnohdy voditkem a casto i jedinym prostredkem pri datovani archeologickych nalezu a vytvareni typologii predevsim nedatovanych razeb tedy neni pouze samoucelnym sebeukajenim snadno zpochybnitelnych sberatelskych potreb. nikdo jiny neni schopen tyto zalezitosti dat dohromady, nez clovek, ktery se hledani nuanci a variant venuje dlouhodobe a s vysokym nasazenim - tudiz numismatik (zde zamerne nepouzivam slovo sberatel).

sberatel v tom pravem slova smyslu odskrtava krouzky, krizky, kolecka a hvezdicky a na nic se nepta (je to uzivatel typologie). numismatik muze cinit totez (ale nemusi nutne sbirat a vse vlastnit za kazdou cenu), ale eviduje, zarazuje, pta se a hleda odpovedi. a predevsim sve poznatky PUBLIKUJE.

to ze dela sberatel co dela sice muze v numismatikovi pusobit nelibost, ale nic se s tim neda delat, stejne jako nelze vycitat konovi, ze dela koblizky. je to proste jejich prirozenost, numismatik shromazduje, konik vymesuje. svet nezmenime.

Je chvályhodné že tyto informace o nových variantách jsou postupně publikovány, přesto si neodpustím jednu poznámku. Ten kdo chce studovat určité období ražby PG musí dnes bohužel procházet nepřeberná množství různých publikací a periodik, mnohdy i méně známých a regionálních tak aby získal všechny dostupné informace. Dle mého názoru zde chybí jednotná centrální databáze která by budoucím autorům toto usnadnila. Před lety byl na PvPČ prezentován jeden takový projekt, je škoda že se tato vize dosud nenaplnila.

to je velka skoda. alespon ale ze Pavel Gregor bez ruznych dotaci a manazeru a evropske unie udelal ty obsahy a to i regionalnich periodik. sice nema vse, ale cenny pomocnik to prece jenom je. skoda take je, ze mnoho regionalnich periodik je nedostupnych a ze nemaji napr. starsi cisla na webu. nektere pobocky v zahranici to tak maji a myslim je to chvalihodna cinnost.

S tím naprosto souhlasím, ale opět musím v této chvíli, připomenou, že mě osobně jde o vytvoření nějakého hybridu numismatikosběratele, který by si z obou jednotlivostí přebral pouze ty potřebné věci, které by posloužily celkovému pozitivnímu obrazu v podobě jeho znalostí, přehledu atd. Možná na úrovní kreativního technokrata, jak to cítím já.

Spousta psaní a málo mincí. Tak aspoň trochu...

Obrázky:

Já bych se ještě s dovolením vrátil k jedné věci. Podstatné také bude jak se budeme chovat k pohledu na otázku, co je typ, co je varianta a co je podvarianta. Co bude podstatné, co nikoli, co musí splňovat atd.

Proto nesouhlasně zareaguji na Vaše konstatování ohledně stuh. V případě například uherských dvacetikrejcarů existují tři typy a to obě stuhy přilehlé, jedna stuha přilehlá, druhá vlající a obě stuhy vlající. Úmyslně jsem uvedl termín typy, protože šly po sobě v čase, navazovaly na sebe a rozdílnost v provedení je zde typově zcela patrné. Můžeme zde určitě nalézt přímou paralelu s konstatováním, že například u pražských grošů existuje typ s mohutným a siným lvem a druhým, rovnocenným typem je slabý, malý lev. Stojím si za tím, že se jedná o dva naprosto rovnocenné případy v rozlišování typů podle jistých indícií, které vycházejí z různých okolností, příslušející dané době, z pohledu jejich různorodosti. V případě dvacetikrejcarů se nejedná také pouze o tvar stuh, ale částečně i o jinou ikonografii portrétů.

Rozumím i argumenataci ohledně nedatování PG, ale například i ve středověku existovalo několik nedatovaných ražeb, nebo naopak v novověku se nalézá několi ražeb sice datovaných, které se ale se stejným letopočtem razily několik desetiletí. Pro úplnost musím zmínit, že zde asi nebudou podstatné rozdíly, které by stály za zmíňku.

Zásady pro stanovení typu, varianty a podvarianty nelze ze zřejmých důvodů stanovit jednotně pro všechna mincovní období. Jsme v tématu pražských grošů a tam během let vykrystalizovaly obecné zásady že určujícím pro stanovení typu a z toho vyplývající chronologie je podoba lva, pro variantu koruna a pro podvariantu opis včetně rozdělovacích znamének. Přesto si dovolím tvrdit že svou roli hraje i osoba autora zpracovatele typologie a jeho subjektivní pohled. Vezměme si třeba příklad PG Václava IV. s tzv.obrácenými měsíčky (nepopsaný v současné nejpoužívanější typologii) který se zde na fóru před jistým časem objevil. Ani zde mezi odborníky na PG názor na jeho zařazení nebyl jednotný (nový typ?, nová varianta?, chyboražba?).
Rozdíly v subjektivním pohledu autorů katalogů mincí tolarového období můžeme vidět ještě ve větším měřítku než u PG. Halačka má třeba na prvním místě pro určení typu titulaturu (odlišnost titulů a ne jejich příp.zkrácení) a až poté obrazy líce a rubu, jiní autoři mají nastavená výchozí kriteria zase jinak.