Jak teda vlastně začít fotit minerály.
Budu vycházet z předpokladu, že v dnešní době mají kompakty i zrcadlovky režim pro makro-fotografii. Tuším, že to bývá symbol kytičky nebo něco podobného. Při použití tohoto režimu se stanou celkem dvě věci. Můžete se dostat na relativně krátkou vzdálenost k fotografovanému minerálu a hlavně dostane fakticky celkem slušnou hloubku ostrosti. Ta je nesmírně důležitá proto, aby byl vzorek zaostřen jako celek - čili i ta část , která je blíže objektivu tak ale ita část, která je dál. Nebudeme teď řešit postup kdy záměrně chceme aby bylo vše v pozadí rozostřeno třeba z důvodů kompozice atd. Budeme se nyní zabývat fotografování minerálů v režimu makro a chceme mít fotky jejichž kvalita je vhodná pro umístění na web - nic jinýho nás v tuhle chvíli nebude zajímat. Jestliže váš foťák dovoluje propojení s TV nebo Pc - propojte to - je to lepší pro kontrolu kompozice a hlavně pro kontrolu světla. Ti kdo tuhle možnost nemají se spolehnou na displej foťáku. Počítejte s tím, že budeme dostávat velice dlouhý expoziční časy a z toho vyplývá, že to v ruce neudržíme. Jako orientace Vám může posloužit to že bez ohledu na použitý typ foťáku není rozumný držet v ruce nic co by nám ukázalo expoziční čas pod 1/40sec. Jsou sice borci , kteří dokážou udržet i 1/20sec ale tím se nebudeme zabývat , protože čas letí a práce je mnoho! Jestli máte doma stativ (ať už velkej , nebo takovej ten malinkatej-stolovej) nachystejte si ho bude potřeba. Kdo stativ nebo statívek nemá bude pracovat tak, že foťáček položí na stůl a nachystá si např. pár knížek různý tloušťky) - ti co budou fotit na stole si zafixují to, že nikdy nebudou fotit proti oknu ani kdyby byla venku hluboká tma. Knihy budou používat jako podložku pod foťák aby dostali objektiv lehce nad vzorek aby mohli fotit lehce-šikmo dolů . Foťák samozřejmě budou držet rukou tak aby nespadnul. Na podložce z knih nebo čehokoliv podobného co nám splní stejnou funkci můžete foťák naklánět šikmo dolů úplně stejně jako na stativu. Tím že máme foťáček podloženej a ještě ho pevně držíme dostaneme stabilitu , která je nutná pro delší expozice. Nachystáme si lampičku - nebo dvě - já používám jenom jednu z důvodů. který jsem popsal v předcházejícím příspěvku. Z důvodů tréninku klidně můžete použít dvě - pro začátek je to asi i lepší protože toho světla dostaneme víc a tím přeci jenom trochu zkrátíme expoziční čas. Je jedno jestli to bude lampička na klasickou žárovku, nebo halogenová. Ze začátku se ale určitě vyhněte "zářivkovému" typu světla. Proč? to tady teď nebudem řešit - zkrátka zařívkové světlo dělá problém a my chceme fotit minerály bez problémů a tak si je nebudeme vytvářet.
Takže teď si to shrneme - máme stůl, nebo místečko někde na zemi - prostě jsme si někde vytvořili foto-plácek a máme nachystán foťák , který je nastaven na režim makro, lampičky a ti kdo nemají stativ nebo stativek mají nachystanejch pár knih. Co se týká fixace foťáku tak snad je jasný o co jde ale jenom uvede ještě pro majitele velkých stativů že ti musí počítat s tím, že ten svůj fotoplácek musí být na takovém místě, ke kterému se dá dostat hodně blízko i z velkého stativu aby mohl být plně využit makro-režim. Dál si nachystejte jeden bílý a jeden černý papír - úplně obyčejný papír o rozměru A4. No teď přichází na řadu trochu krizovka - musíme vybrat vhodný vzorek na fotografování a protože se učíme úplný základy o focení kamenů tak abysme si to trochu ulehčili si musíme vybrat vhodnej vzorek resp.minerál. Vyhneme se všemu kovovýmu všem těm nádhernejm pyritům a lesklýmu atd., dál se vyhneme jestli to je teda možný velkejm barevnejm kontrastům! Naprosto ideální je pro trénink vzoreček který nám v režimu makro vyplňuje cca 70% hledáčku(displeje) a ideální pro začátek je tvarově zajímavý a nepříliš barevný a nelesklý minerál. Vzoreček by měl mít nějakou rozumnou velikost např. od 5cm do 10cm. Vzorek je nutný pečlivě vybrat protože nebudeme fotit jako naběžícím pásu. Naopak na tomhle vybraným vzorku se to naučíme a budeme experimentovat. Budeme teda fotit stále jednu a tutéž věc. Jedině tak je možný všimnout si co a kde je potřeba vylepšit.
Takže vše nachystáno?
Na na foto-plácek položíme černý matný papír - ani né hnědej ani né zelenej ani né modrej ani žádnej jinej barevnej - jenom černej! Proč jenom černej? Protože se učíme a tak nebudeme experimentovat s barevným pozadím protože k tomu je potřeba vědět pár věcí a ty teď nebudeme řešit. Chceme udělat pěknou fotku minerálu co máme ve sbírce. Nic jinýho ! Na černý papír položíme vybranej vzoreček a šikmo zepředu proti vzorečku umístíme a rozsvítíme lampičky (nebo lampičku). Pochopitelně tak aby nám nelezla do záběru. Proti vzorečku máme nachystán foťák v režimu makro a jinak všechny ostatní funkce jsou nastaveny na automatiku. Čili clonu a čas si foťák určí sám. Máme zapnutý i autofokus - automatické ostření. Nebudeme se pídit a nebudeme přemýšlet nad poměrovým, plošným nebo bodovým měřením expozice. V automatickém režimu si myslím že většina foťáků pracuje s poměrovým měřením expozice a protože námi vybraný vzoreček zabírá cca 70% budoucí fotografie tak automatický výpočet expozice (clona-čas) bude správný! Kamera - světla - jedem - ale ti z vás , kteří můžou mít kromě světla z lampiček okolo sebe tmu tak ať se do ni "ponoří". Obecně je lepší nemíchat víc druhů světla - čili zhasneme vše co nám nesvítí přímo na vzoreček - lustr, žárovku na kuchyňský lince,zářivku na stropě atd. to vše by nás rušilo a mohlo by nám způsobit že fotografie nebude hezká. Optimální je proto jestli to situace dovolí fotit večer nebo když už není jiná možnost a fotíme přes den tak zatáhnout rolety a udělat tmu co největší. A zkusíme svoji první krásnou fotku minerálu - je celkem jednoduchej fígl jak předejít rozčarování nad tím, že přestože byl minerál na displeji zaostřen tak po prohlídnutí na větší ploše(TV nbo monitor PC) je lehce rozostřen. V režimu makro to udělejte tak, že v režimu makro a po zaostření z nejbližší možné vzdálenosti malinko couvněte a znovu nechte autofokus zaostřit a znovu vyfoťte. To co vidíte na displeji sice vidíte ostře ale to jen proto, že displej je malinkej - jestliže máte ale propojen foťák s TV nebo PC tak máte výhodu, že můžete velmi přesně kontrolovat zaostření. Při tom ale pamatujte že i světlo z TV nebo monitoru ovlivňuje světelné podmínky a s tím musíme počítat a upravit umístění foto-plácku tak aby nedošlo k přímému osvitu z těchto zdrojů ale aby jsme zároveň mohli pohodlně sledovat a kontrolovat zaostření. Foťák tedy v tuto chvíli pracuje v plně automatickém režimu v předvolbě makro a s autofokusem(automatické zaostřování). Kdo má možnost vypnout autofokus tak pochopitelně může doladit zaostření manuálně ale opakuji, že většina foťáků si s tím poradí sama. No a konečně se díváme na svoji první pěknou fotografii! Cože?! Že není hezká?! Že minerál nemá tu barvu , kterou má ve skutečnosti?! V pořádku - zkusíme celý postup zopakovat akorát s tím rozdílem , že než to zmáčknem naostro tak položíme na minerál bílý papír a provedem ruční kalibraci bílé barvy, papír odstraníme a znovu exponujeme a bude to dobrý. Je dobrý i zkusit přednastavené kalibrace vyvážení bílé tak jak jsou ve foťáku přímo od výrobce - bývá jich tam víc a většinou to funguje - jen musíte vybrat tu správnou a to nezjistíte nijak jinak než že budete experimentovat a fotit. V plně automatickém režimu je pro foťák definována předvolba AWB (Auto White-Balance čili nastavení vyvážení bílý automaticky),pak tam zpravidla ještě bývá symbol sluníčka(sluneční svit) a několik druhů symbolů pro různé typy umělého osvětlení. Jestliže nám nevyhovuje ani jedna z těchto možností no tak pak holt musíme vyvážit bílou barvu ručně. K vyvážení bílé barvy toho bylo napsáno tolik ,že už to nebudu dál rozebírat. No a vlastně když jste to zmáčkli znovu a minerál už vypadá barevně tak jak má vypadat tak se zaradujte a začněte znovu akorát s tím rozdílem, že si změníte úhel nasvícení vzorku - zkuste si s tím pohrát - zkuste dvě světla - zkuste jedno světlo - zkoušejte a foťte. Pro tyhle tréninkové účely ale používejte jeden a tentýž vzorek jenom tak uvidíte a poznáte co dělá měnící se světlo se vzorkem. Studujte fotografie v knihách a encyklopedích a snažte se přijít na to jak jsou tyto fotografie dělány. Jediná cesta k slušným fotkám je nebát se experimentů a praxe.
Víťa
Teď půjdeme s focením trochu dál a spíše se tohle bude týkat těch, jimž foťák umožňuje vypnout autofocus - čili budeme ostřit manuálně! A budeme taky trochu hejbat "měřením". Něco málo si na úvod řeknem k režimům měření - mají to jak kompaktíky(snad všechny) tak i zrcadlovky. Automatické měření expozice - čili to jak vám foťáček nastaví clonu a expoziční čas je závislé právě na způsobu měření! Máme nebo alespoň většinou máme - tři druhy, měření expozice a to poměrové se zdůrazněným středem, celoplošné a bodové. Většinou se vám v hledáčku nebo na displeji objeví symbol pro každý vámi zvolený režim. Jestli je to čtvereček nebo obdélníček nebo křížek nebo tečka v obdélníčku nebudu řešit protože každý typ foťáku to může mít jinak a tak tohle si musí v manuálu k foťáku najít každý sám. Při tom postupu co je níže ale potřebujeme aby byl foťák nastaven do režimu bodového měření expozice. Protože budeme fotit velmi světlou věc ve tmě a protože asi nepůjde o velikosti u nichž by nám vzorek vyplňoval 70% fotografované plochy(u těch sčastlivců kde bude vzorek vyplňovat cca 70% tak použijí pochopitelně poměrové nebo 3D atd.).
Velmi účinná metoda nasvětlení vzorků nebo krystalů je použití "zadního světla". Opět pracuju jenom s jednou lampičkou. Cílem je prosvětlit krystal o rozumné velikosti tak aby byl vidět tvar a pokud možno i vnitřek bez nějakých rušivých reflexních prvků. Takže jestliže mám singl krystaly (zase budeme mluvit o "rozumné velikosti) tak si seženu obyčejný kousek "okenního" skla cca 25x25. Pro bezpečnou manipulaci jsem nechal u sklenáře zabrousit hrany a rohy. Tloušťku skla mám cca 0,5cm - čili podle předpokládané hmotnosti vzorků , které na tom budu fotit. Sklo umístím (já to dávám mezi dvě židle) tak aby bylo pokud možno stabilní Takže mám dvě židle - mezi židle dám tenhle kus skla a na to položím černý matný papír do kterýho jsem si doprostřed udělal malou díru. Díra nesmí být větší než je základna krystalu. Z toho vyplývá , že těch černých papírů budu potřebovat víc abych si je mohl upravit podle jednotlivejch krystalů. Foťák na stativ nebo upevnit jakkoliv jinak tak aby osa objektivu byla kolmá na osu krystalu(takže z boku) - jestli krystal leží nebo stojí je jedno - prostě objektiv musí směrovat kolmo k podélné ose krystalu. Je jasný, že kompozici obrazu si můžete udělat jak chcete a je jen na vás jestli krystal položíte na bok nebo (jestli to dovoluje základna krystalu) ho postavíte . V každým případě se u toho musí myslet na to, že fotkuuděláte kdykoliv znovu ale rozmlácenej vzorek kvůli tomu, že žuchnul už nespravíte. Takže na tom skle mně musí krystal držet tak aby prostě neslítnul a nerozbil sklo nebo sám sebe. Pracuju v naprostý tmě takže je potřeba na to myslet - není dobrý aby se v místnosti kde mám takovejhle "fotoplácek" ještě někdo motal. Je to kvůli tomu, že sklo a tma je riziková záležitost.
Pod sklo (mezi ty dvě židle) dám lampičku - tady "síla lapmpičky" nehraje moc roli takže já mám 1x25w halogen ale jestli má někdo silnější nebo slabší klidně to může zkusit i s ní. U těch lampiček (všeobecně) je dobrý aby umožňovaly měnit délku ramena na kterým je žárovka. Líp se s tím pracuje ! Pamatuju na to, že z halogenový lampičky jde velký teplo a tak to nikdy nepřiplácnu těsně ke sklu aby žárem sklo neprasklo. Takže mezi sklem a halogenovou žárovkou mám minimálně 10cm volnýho prostoru.
Takže mám nachystanej foťák - teď je okamžik kdy je dobrý vypnout (jestli to teda jde) autofocus - budeme ostřit ručně. Mám okolo sebe totální tmu - to znamená, že zbývající prostor mezi židlema pod sklem mám zatemněný (čímkoliv) já používám černý plechy. Samozřejmě furt myslím na to, že z halogenu jde velký teplo a tak to mám vše v dostatečný vzdálenosti od lampy ale tak aby to splnilo "zatemňovací" funkci. Jediný viditelný proud světla mně teď prochází skrz díru v papíru zespodu do krystalu a krystal je "rozsvícenej" zevnitř. Nemám nikde žádný reflexy! Foťák mám namířenej z boku nebo shora (to jak kdo chce) na krystal a nastaven režim měření expozice na bodové! No a zmáčknu to. Když bych neměl bodové měření a vzorek je v rozumné velikosti (nevyplňuje velkou plochu) tak případný poměrový měření by sice zdůraznilo při výpočtu střed, ale zároveň by to vzalo v úvahu i okolní tmu a tam by mě to udělalo neplechu v tom, že když by to k času nutnýmu na správnou expozici světlýho krystalu započítalo i dlóóóuhou expozici aby okolní tma nebyla taková tma a z těchto dvou rozdílnejch hodnot vypočítal průměr tak místo tmy mě z toho vyleze na fotografii šero s přesvíceným krystalem. A já potřebuju pokud možno fakticky černou tmu a správně exponovanej krystal. Prostě krystal "svítí" ve tmě a kromě toho nejsou na povrchu žádné reflexy. Velmi dobře se takhle fotí "větší" krystaly křišťálu, rubelitu, elbaitu , akvamarínu, smaragdu atd. Když nemáme krystal v rozumné velikosti ale máme malinkej krystálek cca třeba kolem 1-2 cm tak postup je úplně stejnej akorát musíme trošku tlumit světlo(dát lampičku dál) a dírka v papíru bude menší. Nikdy ten otvor nesmí být větší než krystal tak aby světlo procházelo ještě někde kolem krystalu. No a na foťáku si zvolím makro-režim. Chce si to vyhrát a zkoušet - nejlepší je mít těch černých papírů víc aby se dal otvor pro světlo přizpůsobit každému krystalu individuálně a spíš menší než nějakou džuznu do papíru. Prostě to světlo musí jít jen do krystalu a nikam jinam.
Víťa
Jak svítit , jak fotit , jaké foťáky atd.atd. prostě bezpočet informací valící se ze všech stran. Proto tohle co píšu berte jenom jako takový obecný povídání o fotografování minerálů. Jsem jen amatér použivající postupy , s kterými snad ani profesionální fotograf nemůže souhlasit. Je potřeba říct, že při fotografování minerálů je několik - teď nechci říct tohle slovo ale musím - kategoríí. Obecně je rozlišuju podle toho jak to co fotím je ve skutečnosti velký jinými slovy jaký to má rozměr. Vzorky "balvanózních" velikostí, vzorky a minerály nepřesahující velikost dlaně a pak vzorečky malé centimetrové velikosti a vzorečky nebo minerály ještě menší atd.. Čili já to rozlišuji jen na tři - na normální foto, makrofoto a "brutus" makrofoto.
U některých fotografií se můžete setkat i s udáním rozměru "FoV" což přeloženo znamená "Field of View" aneb zorné pole chcete-li velikost zorného resp. fotografovaného "pole" a to vždy tak že vyjadřuje nejdelší rozměr fotografie. Když tedy máme fotografii, u které je v popisu uvedeno např. FoV 10mm znamená to že minerál resp. fotografie minerálu(nejdelší strana), na kterou se díváte má ve skutečnosti rozměr 10mm. Čili u fotografie, která je např. na webu prezentovaná v rozlišení 800x600 Pix nám údaj Fov udává, že ta strana o 800 pix(tedy delší strana fotografie) má ve skutečnosti rozměr 10mm. Uvádění správné velikosti fotografovaného vzorku resp. fotopole je důležité nikoliv proto aby se fotograf vyšvihnul jak je dobrej ale proto aby ty, kteří se na fotografii dívají nevylítli hned do terénu a nehledali veliké krystaly minerálů protože podle údaje o skutečné velikosti si dokáže odvodit, že na kamenu (z kterého jsou pořízeny fotografie kde Fov nebo fotopole se pohybuje v malých číslech) toho prostým zrakem moc neuvidí atd.. Prostě udávat rozměr fotografovaného vzorku je velice důležité.Nikde není napsáno nějaké tvrzení jak správně nebo-li jakým označením tento údaj uvádět v popisu minerálu. Když k fotografii uvedete normálně slovy, že nejdelší strana fotografie je např. 20mm je to naprosto přesný a každý už si dokáže udělat představu o skutečné velikosti vzorku.
V poslední době jsem viděl fůru fotografií, kde aby byla zřejmá velikost je autorem použito pro představu měřítko, pravítko atd. - je to podle mého názoru sice výstižný ale hyzdí to fotografii. To už je daleko lepší bafnout šutřík do ruky a prásknout to tak jak to držím v ruce. Nevím, je to věc názoru ale přijde mi to přirozenější než k akvamarínu nacpat krejčovskej metr.No tolik asi k udávání rozměrů fotografie.
Ohledně techniky vhodné nebo nevhodné, ohledně různého technického vybavení toho bylo napsáno tolik , že snad ani nemá cenu se k tomu vracet a proto tady napíšu jenom svoji zkušenost. Je naprosto lautr šum-fuk čím budete minerály fotit. V pradávných dobách minerální fotografie se jelo na klasickej film a taky to šlo ba co víc šlo to přímo senzačně ale mělo to jednu velikou nevýhodu , že to lezlo do peněz. Nebudu se teda dál zabývat popisováním a líčením euforie , která mě zaplavila při každé slušné barevné fotografii , která se povedla z kinofilmu jehož cena dosahovala 120 Kč a vešlo na něj maximálně 36 snímků. Kontrola obrazu při fotografování nebyla možná jinak než v hledáčku foťáku ale i přes to přeze všechno , přes všechny nevýhody na tohle období vzpomínám rád protože náklady, který s tím byly spojeny mě nutily přemýšlet kdy to zmáčknout a kdy né. Když přišli digitály a začli být pro většinu populace dostupný tak jsem se tomu bránil a bránil ale neubránil. Klasický kinofilm nebo střední a velký formát používám dodnes ale to jen když si chci udělat radost a chci bejt napnutej co z toho vyleze. Digitál má při fotografování minerálů rozhodně svoje obrovské výhody, které jednoznačně převažují nad klasickým filmem. Opustím teda "fotografickou dobu kamennou"(ale byly to krásný časy) a dál se budu věnovat v tomhle povídání výhradně digitálům. Když jsem pročetl všechny dostupný informace , který byly na webech ať už zahraničních nebo domácích tak jsem měl hlavu jako nafukovací balón a absolutně netušil co je lepší a co je horší. Být zbohatlík tak bych asi moc nepřemýšlel a nakoupil zařízení a techniku za desetitisíce a ..........a nic - vůbec nic by mě to nepřineslo ! Je to obecně rozšířený mýtus , že na fotografování minerálů musí být něco extra - NENÍ TO PRAVDA ! Vůbec to není o technickým vybavení -fotografování minerálů je jenom o tréninku a o ničem jiným. Teď by měli zbystřit majitelé videokamer - takovou videokamerou se dají udělat naprosto fantastické fotografie. Byť ano budou mít malé rozlišení např jenom 800x600 ale to přeci vůbec nevadí - o tom to není. Dostanete formát(velikost) obrazu , který je vhodný pro umístění na webových stránkách a když takový obrázek donesete do profesionálního studia tak i z fotečky 800x600 se dá pomocí různejch resamplovacích programů udělat nádherná fotečka. Fotka má bejt pro radost takže tady nebudu házet 5Mpx nebo 8Mpx nebo 10Mpx protože tahle pixelová mánie nemá s fotografováním minerálů vůbec nic společného. Prostě pakliže nemám foťák 10Mpx tak budu fotit takové záběry, na který ta moje mašinka stačí! Osobně jsem videokamerou udělal spoustu fotografií a byl jsem s fotografiema z videokamery spokojenej.
Co se týká digitálních fotoaparátů tak nebudu popisovat jestli je lepší zrcadlovka nebo kompakt primárně určenej pro "rodinou" fotografii. Nebudu to řešit protože mě osobně to nezajímá. Jediný o co by eventuálním zájemcům o fotografování minerálů mělo jít je co zrovna s tou svou mašinkou dovedou. Kdo není ochotnej přijmout starý pravdy tak i kdyby byl zbohatlík a měl foťák za půl milionu tak mu to bude prd platný. Jednou ze starých pravd je to, že když se správně naučíme pracovat se světlem tak potom dokážeme dělat velice pěkný fotografie. Světlo mě zajímá - nic jinýho - ostatní je nezajímavý a kdyby šlo fotit bukovým špalkem a bylo to levný jako digitál budu tím fotit ! Jasně jasně už slyším kritický hlasy o světelnosti objektivu, už slyším odborníky o lepším výřezu z fotografie, která se pořídí mašinou o rozlišení 10Mpx atd.atd.atd. Klidně ať si každej láme hlavu čím chce. Osobně a velmi dobře znám fotografy , kteří používají takový foťáčky , že kdybyste to viděli tak se budete smát - ALE - tihle pánové fotografové dělají těma svejma foťáčkama takový fotky , že tuhne krev v žilách - naprosto dokonalý - a proč ? Protože se naučili pracovat s tím co maj a dokázali z toho vyždímat maximum !!! Abych tady nedělal reklamu cizím webům a cizím diskusním fórům tak mě ale věřte, že jsem viděl mistrovské fotografie z "kompaktíku" v ceně řádově někde kolem 4 tis. ve srovnání s fotografiemi pořízených mašinou za 42 tis. ale človíčkem, který si myslel že čím víc peněz do toho vrazí tím lepší snímek z toho dostane - no jeho výsledek byl žalostný. Čili kvalitu neurčuje foťák ale jenom to, jak se naučíte pracovat s tím co máte.
Je spousta nadšenejch mladejch nebo začínajících sběratelů minerálů, kteří by chtěli zkusit fotografování minerálů a jsou zmatený, protože v záplavě informací o "teplotě" barev, informací o rozlišení foťáku, a různejch technikách můžou nabýt dojmu, že to je něco složitého a hlavně drahého! Podívejte - na rovinu Vám říkám - pracujte s tím co teď zrovna máte k dispozici - vykašlete se na nikdy nekončící debaty , který foťák je lepší a který horší atd.. Pracujte s tím co máte a vůbec se toho nebojte. Čas od času mně přijde meil jak fotím, čím to fotím, atd. Snažím se odpovídat na každý takový meil ale za ty roky se ještě nestalo aby přišel meil a někdo se zajímal o to jaký světlo a jak svítit! Nikdo se mě ještě nezeptal na to nejdůležitější! Informace o tom jaký mám foťák je naprosto bezpředmětná protože teď mám tenhle a zejtra mi kiksne a pak budu mít jinej a změní se něco - absolutně vůbec nic - tedy alespoň pro mě ?! Otázky týkající se spec. makroobjektivů a spec. technického vybavení jejichž cena dosahuje pro mne astronomických hodnot nebudu řešit protože je nepoužívám a ani mne nezajímají. Neříkám, že bych je nechtěl ale prostě na to nemám a tak co bych se trápil něčím co prostě mít nebudu. Pracuji pouze s tím co má 90% našeho národa normálně k dispozici bez toho aniž by byl zruinován rodinný rozpočet. Podle mého ryze laického a amatérského pohledu na focení minerálů je světlo jediné důležité. Když se naučíme správně pracovat se světlem tak budeme dosahovat dobrých výsledků a sami budete překvapeni co vaše malá mašinka dokáže.
Takže ten kdo měl sílu dočíst to až sem tak ať si dá chvíli oddych , a srovná se šokujícím zjištěním, že pravě tím jeho foťáčkem se dají udělat excelentní fotografie minerálů! Bože chraň abych svoje fotografie ztotožňoval s exceletnní kvalitou - naopak - moc dobře vím, že valná většina za nic nestojí ale viděl jsem moc a moc fotografií, který si zasluhujou označení excelentní a vím s jakou technikou tito autoři pracují. Jestli Vás to povbudí tak vězte , že jedny z nejůžasnějších fotografií minerálů, které jsem viděl a ve světě se řadí zatím k těm nej fotkám minerálů byly pořízeny Canonen PowerShot(A540, A640), Canonem Ixus nebo Nikonem Coolpix 4500. Čili žádná high-technology v ceně , kterou si většina z nás nemůže dovolit! Je potřeba ale v zájmu objektivity této informace uvést, že k tomu se používají "optické lavice"(většinou vlastní konstrukce) a mikroskopy a tak se dokážou naprosto perfektně zaznamenat pidi-fotopole o velikosti nepřesahující pár milimetrů a vyfotografovat minerály ,které očima nejsou ani vidět! Zde se často používá metoda "hladinového ostření"(chcete-li ostření po vrstvách) a výsledný obraz je potom softwarem složen do jedné fotografie. Koho zajímá tato problematika najde množství informací na různých webech(Mindat,Strahlen apod.) ale zrovna říkám, neumět základ a vrhnout se na "milimetrové" fotky je podle mého názoru blbost!
Takže teď to hlavní - SVĚTLO !
Při fotografování minerálů existuje bezpočet rad návodů a postupů jaké použít světlo k nasvícení vzorku,jestli světlo "přírodní" nebo umělé, jestli tyto světla navzájem míchat nebo nemichát atd.Opakuji vůbec není rozhodující co má kdo za fotoaparát - když budeme vycházet z toho, že pro začátek je asi nejvhodnější začít fotografovat minerály normální velikosti čili pro představu vzorečky do max. velikosti 10 cm atd.. Bez ohledu na typ fotoaparátu, který máme k dispozici se naprosto s klidem můžete spolehnout na automatiku fotoaparátu čili nechte fotoaparát aby si délku expozice a clonu dopočítal sám. Nemá cenu hledat problémy tam kde zatím žádný nejsou. Jediná podmínka (ale to snad dnes už mají k dispozici i ty nejlevnější modely) je mít možnost ručního vyvážení bílé barvy tzv. white balance. Jak se provádí toto nastavení je popsáno na mnoha webových stránkách různými autory takže mi přijde celkem zbytečné opakovat zásádní krok jako je ruční vyvážení bílé.Obecně lze tento krok definovat tak, že každý fotoaparát má několik režimů pro focení v odlišných světelných podmínkách a tyto režimy jsou definovány nejčastěji pro "přírodní" světlo, umělé osvětlení(např. klas. žárovka), rtuťová výbojka, zářivka apod. a krom toho všeho máte i možnost nastavit si přesně to co potřebujete vzhledem k přesně daným světelným podmínkám v nichž budete fotit.Není nic snazšího než položit před objektiv čistě bílý papír nasvítit ho tím typem světla který použijeme na nasvícení minerálů a zapnout funkci manuální kalibrace bílé barvy(white balance).
Nyní máme připraven fotoaparát pro focení rozměrově "normálních vzorků". Nechte pracovat fotoaparát sám tak aby předvedl co umí a v dnešní době ty mašinky i ty nejlevnější typy umí opravdu hodně. Zbytečně se ze začátku nepouštějte do nějakých složitých manipulací jako je ruční nastavení expozice atd. a nechte nastaven automatický režim a jenom vyvažte bílou barvu pokud je to ovšem nutné.Za sebe říkám používám to jen když je to nutné protože v 90% používám definovaný režim white balance pro halogen. Takže já osobně se v tom nešťourám a jedinej případ kdy to musím použít - tedy kdy si musím vykalibrovat nastavení bílý ručně jsou fotografie malachitu - nevím proč ale ta zelená barva v kombinaci s halogenem zlobí. Takže teď konečně něco málo k světlu samotnému.Nejsem žádnej odborník ani profesionál využívající k fotografování vzorků ateliér (to není vtip - třeba si někdy o mini-ateliérech na focení minerálů něco povíme). Nerad bych aby došlo k tomu, že moje vlastní zkušenost by byla někým předkládána jako nějaké dogma nebo jen ta jediná pravda.To bych opravdu nechtěl, protože každý fotograf má své osvědčené postupy a tak vlastně jenom proberu to s jakým světlem pracuji já osobně bez toho aniž bych fušoval do práce profesionálů pracujících se světlem na profesionální úrovni.Abych předešel zbytečným dotazům tak zrovna uvádím že o barevné teplotě světla nevím lautr nic - nevím a ani nechci vědět protože to bez toho šlo do teď tak proč by to nemohlo jít i nadále.
Čili jak jsme si řekli v úvodu máme několik druhů světla - začneme od světla "přírodního" - osobně jsem udělal minimum fotografií s přírodním světlem je to možná škoda ale vedlo mě k tomu zjištění že intenzita přírodního světla se v průběhu několika málo minut dokáže diametrálně změnit nehledě na to že i při použití jasně rozptýleného "přírodního" světla (obloha pod mrakem, odraz slunečního světla od papíru atd.) se mě ještě nikdy nestalo abych přesně trefil nastavení bílé barvy. Je to tak že příme sluneční světlo má jinou "teplotu(intenzitu)" než světlo "profiltrované" a jasně rozptýlené přes vrstvu mraků. Můžete zkusit s ním experimentovat ale určitě vám nedá světlo přírodní takovou škálu možností jako světlo umělé! Když už se fotí se světlem přírodním tak moje zkušenost je taková že dosvěcovat vzorek ještě umělým mě nedělalo moc dobrotu protože jak jsem psal výše vyvážíl jsem si bílou na podmínku přírodního jasně rozptýleného světla a k tomu světlo umělé ale v průběhu fotografování to přírodní světlo x krát změnilo intenzitu a vycházeli z toho barevně nepěkné věci.Čili já osobně tyto dvě světla nemíchám - buď teda světlo přírodní nebo jenom umělé a všude okolo tma jako v pytli. Nejraději fotím s umělým světlem! Používám pouze a to bych potrhnul pouze jednu 25w halogenovou lampičku a vše ostatní okolo mě je ponořeno do hluboké tmy. Proč jednu ? Proč né dvě aby byl vzorek stejnosměrně osvícen a vyrušili se stíny ? No právě proto abych ty stíny tam měl!!! Ten stín dává fotografii hloubku a tak jasně vyniknou kontury a struktura minerálu.Mnozí se mnou nebudou souhlasit protože je obecně rozšířený mýtus o nutnosti nasvícení minerálů ze dvou a více navzájem protilehlých lamp.Zkoušel jsem to a neříkám , že to nejde - naopak jsou minerály kde by se to třeba i hodilo nebo je to dokonce nutnost ale já si nepamatuji ani jednu jedinou fotografii kde bych potřeboval dvě a víc světel. Takže pracuji pouze s jednou lampičkou. Světlo většinou svírá velmi ostrý úhel tak aby šlo na vzorek hodně šikmo nikoliv tedy zvrchu. Dostanu tak stíny a minerál je v prostoru líp vidět. Neříkám, že je to správné ale dělám to tak a vyhovuje mi to.Při tomto typu osvětlení je ale potřeba počítat s dlouhým časem expozice a tak je fixace fotoaparátu ať už stativem nebo jakkoliv jinak nutností.Takže mám vzorek, na stativu připravenej foťák a kontroluji nasvícení tak že pozoruji obraz minerálu na TV nebo PC (nebo u těch modelů kde to není možné na displejifotoaparátu) a hledám správný úhel nasvícení. Nemá cenu moc přemýšlet nad speciálním světlem pro foto-studia nebo spec. fotografické difuséry abychom světlo "změkčili" když nám stejnou službu udělá matné sklo nebo průsvitný bílý papír(např. pauzák apod.) nebo cokoliv co je matné a přitom barevně nemění světlo při průchodu.Není ovšem vůbec podmínkou rvát před lampu "difusér" a změkčovat světlo za každou cenu! Klidně to jde i bez změkčení světla. Chce to experimentovat a zkoušet co za světlo kterýmu kameni sedí nebo nesedí. Umělé světlo mi dává možnost si opravdu vyhrát se správným úhlem nasvícení. Ze začátku vůbec nemá smysl řešit vypínání autofokusu(i když pochopitelně přijde okamžik kdy se bez manuálního ostření neobejdeme ale to teď v této fázi vůbec není nutností). Na normální věci" čili na minerály mající rozumnou velikost nechávám pracovat automatiku od A do Z - proč bych se v tom vrtal když si to ta mašinka většinou spočítá i sama a správně. Kdo se naučí pracovat se světlem tak brzo zjistí, že značka fotoaparátu a jeho případná cenová relace je naprosto podružná záležitost a že debaty o eventuálním rozlišení naprosto bezvýznamné ve srovnání s tím jak se naučíte používat světlo.I s foťáčkem za tři tisíce a levnějším se dělaj fantastický fotografie a je to jenom o práci se světlem a o ničem jiným! Ze začátku je dobré experimentovat tak že uděláte několik fotografií jen s tím rozdílem že změníte úhel nasvícení a sami přijdete na to, že každý minerál vyžaduje trošinku jiný typ světla! Tím ovšem nemyslím mít deset různých lamp ale měnit úhly nasvícení a zkoušet a zkoušet a experimentovat! Nikdo učenej z nebe nespadnul a žádný návod není stoprocentní a většina fotografů fotící minerály má svoje fígle a postupy, který si za čas určitě vytvoříte i vy ale obecně se dá říct, že nejednoduší cesta je pro ten začátek asi nejlepší a dnes co si budeme povídat i nejlevnější!Správné světlo je naprosto stěžejní záležitost při fotografování minerálů bez ohledu na to jaký máme fotoaparát a správné světlo dává fotografii duši.Po přečtení několika webů kde jsou uvedeny různé postupy pro fotografování minerálů a to jak správně svítit jsem došel k přesvědčení že nejlepší cesta je ta nejjednoduší.
Občas a když potřebuji nafotit něco rychle nebo něco co má větší rozměr a nemám čas na to abych si hrál se světlem tak nerad ale co se dá dělat - používám blesk.Pro focení leštěných ploch u achátů je přímo ideální volbou kde jenom musíme myslet na to abysme vzorek umístili tak aby světlo z blesku nedopadlo kolmo na leštěnou plochu a tudíž nebyl brutální odraz světla směrem k fotoaparátu a následně "vypálenej" bílej flek na fotografii.Stačí leštěnou plochu lehce naklonit a světlo z blesku nám nádherně osvítí to co chceme a odrazí se všude možně jen né zpět do objektivu.Acháty jako celek jsem fotil a nadále budu fotit s bleskem protože tam nemá cenu vymejšlet něco jinýho a blesk má natolik intenzivní světlo , že částečněpronikne chalcedonem a zviditelní kresbu i tam kde by to lampou nebylo možné!Když to ale jde tak se snažím vyhnout tomu abych fotografoval minerály s bleskem - přeci jenom je to světlo příliš intenzivní a "vypálenej" bílej flek už na fotce nijak neupravíte.Na závěr je potřeba si zafixovat naprosto zásadní věc - světlo a vaše hlava dělá obraz - né značka foťáku!
Prosím neberte to jako odborný článek na téma fotíme minerály - berte to spíš jako povzbuzení abyste se pustili do focení s tím co máte protože jsem přesvědčenej , že je to jenom o tréninku a né o technice.Nejsem ani odborník ani profesionál a proto ani tohle povídání nemohlo být na odborné úrovni a doufám, že to nebude vykládáno jako názor fotografujicí většiny - je to pouze moje zkušenost a moje přesvědčení. Každej ať si dělá co chce - ale při vzpomínce na informační vákuum v době kdy jsem začal fotit minerály já mi přišlo jako dobrej nápad povzbudit sběratele , kteří nejsou výstřední milionáři aby se nebáli toho že právě ta jejich mašinka nebo ten jejich kompaktík nebo ta jejich zrcadlovka nebo videokamera na něco nestačí !!!!Fotíme pro radost a jak jsem tam někde výše napsal ty nejůžasnější fotografie byly udělány tou nejednodušší cestou s minimálníma nákladama!
Takže zde je moje současné vybavení, které používám:
Canon PowerShot A530
optická lavice domácí konstrukce s objektivem Helios(ano to je ten základní objektiv od Zenitu) - náklady na stavbu tohoto "domamontu" nepřesáhly 1000 Kč.mikroskop Essenbach - (mikroskop pro biologická pozorování) - používám ho jenom pro FoV 3mm a níž. 1 x 25w halogenová lampička
kulička plastelíny - aby se dal zafixovat vzorek v požadované poloze.......a to je veškerá technika s kterou pracuju s tím, že vzhledem k tomu že foťáček má už něco "najeto" počítám , že každým dnem skončí jeho fotografická kariéra a já se budu muset poohlídnout po něčem jiným - né lepším!Velmi podrobné informace ohledně různých technik focení a návody na stavbu optické lavice najdete na mnoha webech které se tématu makrofotografie věnují ale také na Mindatu nebo Strahlenu.
Chtěl bych na tomhle místě poděkovat Petrovi, že mi věnoval prostor k tomu, abych mohl toto povídání sem umístit. V závěru jen pro úplnost uvádím, že vše co jsem zde výše napsal je čistě jen moje zkušenost a můj osobní názor! Jsem amatér nikoliv profesionál a proto se určitě profesionální fotograf chytne za hlavu co to je za bláboly - no holt já tak fotím.
Všem kdo chtějí začít s fotografováním minerálů přeju jen jednu jedinou věc - výdrž !.....a pracujte s tím co máte !
Víťa
Je celkem efektní při fotografování minerálů čas od času zkusit zaexperimentovat s barevným pozadím. Pokusím se popsat postup. Než ale začnu je důležitý vědět, že ne každá barva se hodí jako barva pozadí ke všem minerálům. Zkoušel jsem různý barvičky a ta barevná škála se ustálila na těchto barvách: všechny možný odstíny modrý až po fialovou, zelená, světle hnědá - oranžová. Ale to záleží na tom kdo jakou barvičku preferuje. Barevné pozadí se také moc nehodí k fotografování čirých minerálů a větších krystalů křemene, protože kámen "chytne" barvu pozadí a není to moc hezký.Optimální velikost barevných papírů je A3 ale jde to i s formátem A4.Barevné papíry se dají bez problémů sehnat v papírnictví za pár korun.Někdo používá jako pozadí i barevný textil ale mi budeme pracovat s papírem.Máme několik možnosti jak vyfotografovat vzorek s barevným pozadím.
1) položit papír na stůl, vzorek umístit do popředí papíru a za vzorkem cca ve vzdálenosti 10cm papír ohnout(vytočit) nahoru. Musíme ale dát pozor na to aby na papíru nevznikla otočením žádná ostrá rana!Čili lehce zvednout nahoru - nikoliv přeložit. Vzorek bude osvětlen opět šikmo zepředu ale musíme počítat s tím, že světlo vrhne stín i na pozadí. Jde to ale přežít a zde platí čím, větší(delší) bude papír, tím větší bude mezera mezi vzorkem a pozadím a tím menší(intenzivnější) bude vrhnutý stín. Jde to udělat i tak, že jedna eventuálně dvě lapmičky osvětlují vozrek a samostatná lampička svítí pouze na pozadí. Chce si to s tím vyhrát tak aby byly vzniklé stíny co nejmenší. Někdy lze se stínem skvěle pracovat a využít ho jako plynulý přechod intenzity barvy na barevném pozadí.
2) druhá možností je použití skla. Seženeme si čiré sklo - pokud možno o velikosti cca minimálně 40cmx40cm. Je dobrý si nechat u sklenáře zabrousit všechny ostrý hrany tak aby nedošlo ke zranění při manipulaci. Sklo položíme např. mezi dvě židle, nebo ti zručnější si mohou na něj vyrobit rám a stojan. Jde nám o to dostat sklo do vzduchu a tak aby bylo maximálně stabilní a nespadlo. Sklo by mělo být ve výšce minimálně 70-100 cm od podlahy. Dělám tO tak, že umístím sklo mezi dvě židle a na opěradlo židle cvaknu lampičku(obyčejná 25w halogenová lampička s klipsem). Musíme si vyhrát se světlem tak aby reflex na skle byl pokud možno co nejmenší. Pod sklo na zem umístíme barevný papír a k němu z boku postavíme lampičku. Na sklo umístíme vzorek (pamatujte na nosnost skla!!!) ale protože se to všechno učíme tak pracujeme s jedním minerálem který jsme si vybrali pro trénink a ten by měl mít rozumnou velikost. Foťák dáme na stativ nebo ho o něco zafixujem tak aby se nechvěl a zkusíme expozici. Budeme vzorek fotografovat šikmo nebo kolmo(seshora) směrem ke vzorku a to tak aby nám vzorek zabíral cca 50-70% plochy a zbytek nám vyplnilo barevné pozadí.Opět pracujeme v makro-režimu , nechte ale zapnutou plnou automatiku - tzn. autofokus, výpočet clony a času, režim měření. Ten kdo má možnost vypnout autofokus tak může ostřit manuálně.
Samozřejmě nebojte se experimentů a vyzkoušejte si jak bude fotka vypadat když změníte režimy nastavení na svém foťáku. Učíme se a tak budeme zkoušet všechno možný aby byla fotka pěkná.Zkuste rovněž i vypnutí makro režimu a pomocí transfokátoru(zoom) si vzorek z větší vzdálenosti přibližte. Zde ale počítejte s menší hloubkou ostrosti ale fotografie budou vypadat skvěle protože na rozdíl od makro-režimu budete mít relativně ostrý detail minerálu a skvěle "mázlé" barevné pozadí. Jestliže jsme si ale řekli že pracujeme s dlouhými expozičními časy tak v tomto případě pracujeme s fakticky dlóóóuhým časem a je dobrý (a to i když foťák sedí pevně na stativu) použít časovou-spoušť. Jestliže tedy máme vzorek zaostřen a kompozice obrazu nám vyhovuje tak zmáčneme časo-spoušť a ruce pryč od toho! I když je foťák na stativu a držely byste na něm ruce tak nepostřehnutelné chvění ruky způsobí neostrost obrazu.Za sebe říkám, při tomto postupu(tedy na skle) mně pracuje plná automatika včetně autofokusu. Vyvážení bílé barvy mám pro halogen tak jak je to definováno výrocem. Nehledejte na tom žádný složitosti protože složitosti na tom žádný nejsou. V podstatě je to úplně stejný jako kdybyste dělali jakoukoliv jinou fotografii čehokoliv jiného.
3) Umístění vzorku na stojánku - to je nejrizikovější záležitost při fotografování minerálů protože hrozí poškození vzorku pádem ze stojánku.Princip je úplně stejnej jako při fotografování na skle akorát s tím rozdílem že budeme mít naprosto čistej obraz bez jakýchkoliv rušivých reflexů . Stojánek by měl mít na výšku delku minimálně 30 cm no a jeho vrcholová ploška musí být menší než fotografovaný minerál. Takže tady z toho je zřejmý, že je to riskantní protože nám vzorek může slítnout a totálně se rozmlátit. Vzorek musí být tedy při tomto postupu perfektně fixován aby nespadl. Osobně to mám řešeno tak, že mám tyčku na jejímž jednom konci je závit a mohu měnit rozměry podložek, podle velikosti vzorků. Tyčkou stojánku "propíchnu" barevný papír tak aby byla základna stojánku pod papírem a na jeho volný konec se závitem našroubuji podložku(destičku) na kterou položím vzorek. Osvětlení i postup je stejný jako při fotografování na skle - jedna(nebo dvě) lampa na vzorek , druhá svítí na barevnej papír.V tomto případě ale fotíme kolmo seshora na vzorek protože kdybysme fotili šikmo tak by nám v záběru vylezla tyčka od stojánku. Když budeme fotit kolmo dolů(seshora) na vzorek tak dostaneme efekt minerálu vysícího v prostoru a obraz dostane hloubku. Protože jde ale světlo z boku na papír je potřeba myslet na stín který vrhá stojánek - vyřešíte to tak, že tam kde je stín papír mírně ohnete(vytočíte) a tím zredukujete intenzitu stínu na minimum. Fotku uděláte kdykoliv ale rozmlácenej vzorek už nespravíte - myslete na to a před vlastním focením je potřeba vzorek fixovat tak aby nemohl spadnout v žádném případě!!! Při použití barevného pozadí počítejte s kalibrací bílé barvy a myslete na to, že né každá barva bude ladit s barvou vašeho minerálu a tak je potřeba používat barevné pozadí s rozmyslem a necpat ho tam za každou cenu. Nebojte se ale s barevným pozadím experimentovat! Zkuste vytáčet(zvedat)rohy barevného papíru, zkuste papír, který nám slouží jako pozadí různě ohýbat.Dostanete tak efektní přirozené přechody v sytosti barvy a pozadí nebude vypadat jako "placka" něčeho barevnýho.Vyzkoušejte si to a přijdete na to, že když se naučíte pracovat se stínem na papíru dostanete efektnější pozadí než uměle udělané ve photo-shopu.
Víťa
Obrácený objektiv
Povíme si něco o optice pro fotografování malých a velmi malých minerálů - velikost fotopole cca kolem 10mm a míň.Cest jak udělat relativně slušnou fotku minerálu jehož velikost se pohybuje kolem 10mm a míň je hned několik.Speciální mikroskopy určené pro pozorování malinkatých vzorečků(některé mají i možnost přes redukci přidělat tělo od zrcadlovky nebo kompakt),speciální makroobjektivy u nichž je velká hloubka ostrosti atd.atd.Je zde i možnost použít pouze vlastní makro režim u fotoaparátu s tím, že v případě většího rozlišení např 8-10Mpx můžete udělat výřez.To je ale postup, při kterém počítejte s neostrostí detailu a se šumem fotoaparátu. Vše totiž závisí na rozlišovací schopnosti objektivu a ty u fotoaparátů pohybujicích se v lidských cenách nejsou asi nijak závratné.Není třeba věšet hlavu, že máme jenom malý kompaktík protože právě i s malým kompaktíkem u něhož lze vypnout autofokus se dají dělat divy!Pro lepší zobrazení detailu potřebujeme vzorek resp. obraz vzorku zvětšit. Pracoval jsem s mikroskopem s různými objektivy atd. ale nejvíc se mě osvědčila optická lavice. Zní to honosně ale ve skutečnosti je to jenom o tom dostat před náš foťák sadu čoček(další objektiv) tak aby byla zajištěna vzájemná souosost celý soustavy a zároveň aby šlo celou touto soustavou hýbat resp. ostřit.Při použití optické lavice je jedno jestli budeme mít zrcadlovku nebo kompakt - princip práce je u obou typů(zrcadlovka, kompakt) stejný.Podmínkou ovšem je mít možnost vypnout autofokus, protože ostření se provádí pohybem celý optický soustavy přes velmi jemnej posuv.Geniální a jednoduchá metoda jak dostat veliké zvětšení obrazu je systém "reverse-objektivu" = obrácené čočky !Kdo dřív fotil na kinofilm broučky a kytičky v detailu tak ví o čem mluvím a těm z vás kdo to slyší poprvé vám to malinko vysvětlím. Tahle metoda je úžasná protože je tak jednoduchá, učinná a hlavně taky relativně levná. Jediná vyšší investice, která vás později čeká je investice do koupi obyčejného základního objektivu jakékoliv značky s pevným ohniskem nejlépe kolem 50mm.Zkoušel jsem různý objektivy ale např. základní objektiv(Helios) od starýho Zenitu je skvělej ale i základní objektiv od Praktiky atd. Investice je zpravidla do 500,- Kč ale to asi jak v kterým fotobazaru. Stačí si pro začátek objektiv od někoho půjčit abyste se přesvědčili jak bude s vašim foťákem pracovat. A jak vlastně použít ten objektiv? Velice jednoduše - obrátíme ho tak aby vnější(větší) čočka byla proti objektivu na kompaktíku a menší čočka objektivu mířila na vzoreček. Stačí si to přidržet rukou a vyzkoušet. Zoomem vyjeďte tak jak je to jen možné(čili přiblížení) a přiložte obrácený základní objektiv. Dostanete opravdu veliké zvětšení a budete schopni fotografovat oblast o velmi malé velikosti s tím, že dostanete skutečně velké množství detailů.Jak upevníte objektiv před foťák resp. před objektiv kompaktíku nechám na vás. Žádná univerzální rada neexistuje ale viděl jsem už i "optickou lavici" postavenou z dětské stavebnice. Autor to měl řešeno tak, že si udělal plošinku na které seděl foťák a před ním byl na této plošince umístěn obrácený objektiv a celá tato "soustava měla čtyři pidi kolečka a po "kolejničkách" celou touto soustavu posunoval směrem ke vzorku a tím vlastně zaostřoval. No fakticky mazec ale fungovalo to i když o jemným posunu se mluvit nedalo a ve výsledku byla fotografie minerálu pěkná leč nepříliš ostrá vlivem toho , že to prostě nebylo fixovaný tak dokonale aby se to ani nehnulo !Takže tím nechci říct abyste si montovali optickou lavici z kostiček na hraní ale chci tím jen naznačit, že to záleží na tom jak je kdo šikovnej a zručnej a na vaší fantazii.Můžete použít i makrosáňky, který dělala Praktika, můžete použít starej zvětšovák s kolmou osou atd.atd.atd. prostě cokoliv co vám zajistí souosost vašeho objektivu na kompaktu a obrácenýho objektivu. Je lautr úplně jedno jak to uděláte důležitý je abyste pamatovali na to že tato soustava jako celek(foťák + obrácenej objektiv)musí být pohyblivá a to pokud možno jemně protože posunem celý týhle soustavy budete ostřit. V tomto případě se nelze spolehnout na autofokus proto bych asi preferoval použít tuto metodu u kompaktu kde lze autofokus přepnout do manuálního režimu.Nebudete ale ostřit manuálně foťákem ale posunem celé optické soustavy. Fantazii se meze nekladou a tak je na každým jak to vymyslí ale měl by být zachovaný základní předpoklad aby ten systém byl funkční - musí to být skutečně fixované tak aby se nehejbal ani foťák ani objektiv a naopak celou touto soustavou se dalo jemně posouvat a tím ostřit. Zkuste si nejdříve fotku fotopole cca kolem 10mm a uvidíte . Pro dosažení hloubky ostrosti se používá (ale to platí všeobecně i pro mikroskop nebo spec. makroobjektivy) tzv. hladinové ostření neboli ostření po vrstvách. Princip je velice jednoduchý - prostě zaostřujeme a exponujeme jednotlivé "vrstvy" minerálu a tak vlastně dostaneme např. deset fotek z nichž tu výslednou nám složí software. Programů na skládání fotografií je několik např Helicon, Combine atd. Stačí si jen vybrat. Když používáme metodu hladinového ostření dostaneme obrovskou hloubku ostrosti tam, kde by to za normální situace a na jedno "zmáčknutí" nebylo možné protože to prostě a jednoduše optika nedovolí. Samozřejmě existujou spec. makroobjektivy v cenách , který jsou mimo moje chápání, a který mají optickou konstrukci tak aby ta hloubka ostrosti byla co největší ale i u těchhle objektivů se majitelé dřív nebo později pravděpodobně nevyhnou složit obrázek z jednotlivých "zaostřených hladin" zejména u fotopole kolem 5mm a níž. To stejný platí i při použití mikroskopu akorát s tím rozdílem, že jestliže na dostatečnou hloubku ostrosti fotopole o velikosti cca 7-10 mm potřebujem plus mínus okolo např. 10 fotek (je to různý podle struktury a tvarový různosti toho co fotíme) tak pro fotopole v řádu kolem 2-3mm potřebujeme těch fotek 30 a víc. Obecně platí, že čím větší přiblížení(zvětšení) tím menší hloubka ostrosti - tedy u pidi krystalku budeme mít zaostřenou špičku ale ostatní části krystalku už budou rozmazaný a neostrý. Postupujem tedy tak, že zaostříme na vrchní část toho co chceme fotit a exponujeme, potom malinko posunem soustavu směrem dolů aby jsme viděli ostře další "hladinu" (jakoby se noříme dovnitř) čili místečko pod špičkou krystalu a exponujeme atd. prostě pomalinku se ponoříme do kamene a při tom exponujeme. Správný moment expozice - tedy kdy to zmáčknout je věcí tréninku - to přeostřování chce nacvičit protože univerzální rada jak přeostřovat(posouvat optickou soustavu) neexistuje protože každá optická soustava se bude chovat jinak a je závislá na typu vámi použitýho reverse-objektivu, transfokátoru(zoom) atd.atd. Čili vás čeká období experimentů a cvičení. Obecně ale platí , že čím jemněji posunujem(přeostřujem) tím ostřejší a "hlubší" bude výsledný obraz.Počítejte ale s opravdu dlouhými expozičními časy cca od 1/20 až do 1sec. a delší.Proto je také kladen důraz na stabilitu a pevnost celé této optické konstrukce.Software, který skládá námi pořizenou sérii snímků vyžaduje jednu jedinou zásádní věc - a tou je, že nesmí dojít ani k tý sebenepatrnější změně úhlu expozice nebo sebenepatrnějšímu pohybu při expozici celé série snímků - prostě jakmile začneme sérii expozic tak jediný pohyb který je nutný je zaostřování jednotlivých "hladin" jinak se ani vzoreček ani optická soustava nesmí pohnout! Jeden špatný snímek ze série bude mít za následek že budeme mít "nakopnutou" celou sérii fotografií,protože software i tuhle špatnou fotografii zakomponuje do dobrých snímků a nutně to rozhodí výslednou kvalitu obrazu. Jinými slovy celá optická soustava musí být absolutně pevná(nesmí se chvět atd.) ale zároveň umožňující velmi jemné přeostřování beze změny optické osy vůči fotografovanému vzorku. Pro hladinové ostření neboli ostření po vrstvách existuje ale i další možnost a ta je možná ještě lepší.Jednu možnost jsme si právě popsali - vlastně ostříme posunem celý optický soustavy což vyžaduje skutečně pevnou a robustní konstrukci umožňující velmi jemnej posuv.No a zde je druhá varianta.Ostříme tak, že optická soustava(čili foťák + reverse-objektiv, nebo makro-předsádka atd.) je naprosto pevně zafixovaná a vzorek leží na podložce která umožnuje jemný posuv nahoru - dolů . Vlastně obdoba "stolku" u mikroskopu! Tam je také ostření prováděno tak, že se vlastně "stoleček" zvedá nebo klesá směrem k pevně fixovaným objektivům mikroskopu. Takové zařízení na "hladinové" ostření lze sehnat nebo i vyrobit kdy posuv zajištuje šroub s velmi jemnými závity. Velice laicky řečeno lze použít cokoliv co umožňuje měnit velice jemně výšku vzorku směrem k objektivu. V bazarech se dá občas natrefit na starý nefunkční mikroskop - jestliže je vybaven tímto posuvem - resp. funguje-li posuv pozorovacího(ostřícího) "stolečku". Takové zařízení nám zajistí dokonale jemné zvedání vzorečku a tím plynulejší přechod mezi jednotlivými hladinami ostrosti. Je ale na zvážení každého zda se vyplatí do něj investovat či nikoliv. Mnoho tipů jak ostřit a jaké vybavení použít najdete rovněž na webu - je to fůra různejch informací a postupů a vybavení - je potřeba kdo chce začít s hladinovým ostřením aby si vše nejdříve trochu prostudoval aby pochopil základní principy. Např. v sekci "Mineral Photography" na Mindatu najdete vše co je potřeba vědět k tomu abyste se mohli ponořit do fantastickýho makro-světa minerálů. Od vlastní realizace a pochopení hladinového ostření k trochu slušnejm fotkám ale vede dlouhá cesta a tato metoda vyžaduje praxi a trénink a fotit a fotit a zkoušet.
Víťa
Trénink hladinového ostření.
Ohledně tohoto typu ostření jsem již psal ale je potřeba k tomu uvést ještě pár věcí a tak se k němu ještě krátce vrátím. Každý bude pracovat asi s rozdílnou technikou nebo reverse-objektivem a v podstatě není možné dát univerzální radu po jakých krocích přeostřovat.
V zásadě ale platí že kraje přeostřovaných oblastí by se měli překrývat. Jinými slovy zaostříme první část minerálu a pak přeostříme tak aby z té první a již exponované ostré hladiny nám alespoň kousíček vizuálně zbyl a k tomu se tak přidal další ostrý úsek resp. vrstva. Tohle je nesmírně důležité proto aby při skládání výsledného obrazu nevznikly neostré pásy. Tohle je potřeba zkrátka natrénovat a bude vás to stát strašně moc hodin tréninku ale pak až uvidíte výsledky si myslím, že se vám ta námaha kterou do toho vložíte vrátí v podobě pěkných fotografií !
Software, který vám bude jednotlivé exponované vrstvy skládat pracuje tak že nepřekrývá obraz ale dosazuje z každého snímku ostré "body" takže vyžaduje aby v každé vrstvě kterou exponujete bylo něco perfektně zaostřeného. Když v deseti snímcích uděláte jedno špatné přeostření čili že bude velký skok mezi jednotlivým přeostřostřovanými hladinami bude to mít za následek, že i takový snímek bude softwarem zpracován a tím nám "nakopne" celou sérii a ve výsledku uvidíte že ač je složený snímek zdánlivě ostrý tak že je na něm místo kde je "pruh" neostrosti.
Připravte se na to, že na rozdíl od fotografování větších vzorečků na jedno zmáčknutí kdy vybíráme jednu fotografii např. z deseti expozic tak u této fotografické metody se pracuje se sériemi fotografií kdy jedna bude složená z např. 10-15 expozic a abychom měli z čeho vybírat tak potřebujem těch výsledných snímků víc takže v důsledku budeme potřebovat na např. 5 snímků 75 a víc samostatných expozic(jednotlivých hladin) . Takže je to metoda náročná hlavně na čas. Musíte se obrnit trpělivostí a potřebujete fakticky klid - tzn. není možný v průběhu pořizování série "hladin" uprostřed vstát a odejít. Stačí nepatrný pohyb vzorečku nebo drknutí do optické lavice a je po snímku.Často se vám stane a hlavně v začátcích, že po víkendu ztráveném nad focením zjistíte, že ani jedna jediná fotka neodpovídá tomu co jste od toho čekali. To je ale naprosto normální jev a v tenhle moment nevěšet hlavu, zatnout zuby a pustit se do toho znova. Těch příčin proč je výsledná fotka špatná může být několik. V průběhu focení série vrstev se vam pohnul vzoreček nebo jsou moc velké skoky mezi přeostřovanými vrstvami.Je to prostě jen o vůli vydržet a nevzdát to a zkoušet to znova a znova až budete s fotkou spokojeni.
Mnoho lidí,které znám a kteří to zkoušeli to vzdali jenom proto, že si mysleli že výsledek bude okamžitý a perfektní.
Tak to nebude !!! Je to opravdu o cviku a množství času. Osobně jsem začal s hladinovým ostřením v roce 2006 a než mně začaly vycházet relativně koukatelný fotky tak mě to trvalo téměř půl roku tréninku kdy jsem fotil v průměru 15-20 hodin v týdnu. Protože tahle metoda vyžaduje skutečně klid a soustředění tak já jsem trénoval v noci abych měl klid a mohl jsem se tak soustředit. Byly to stovky hodin práce a ani jedna fotka nesplňovala moji představu a to fakt na náladě nepřidá.Fotografování minerálů pomocí skládání jednotlivých vrstev je jenom o tom, kolik času budete ochotni věnovat tréninku a cvičení. Je jistě frustrující když u toho budete sedět čtyři hodiny a další hodinu čekat než vám z toho software složí výsledný obraz a ve výsledku uvidíte něco, co je rozmazaný a nepěkný ale budete vědět, že někde se stala chybka a když to budete zkoušet znovu a znovu tak ty nedostatky časem vychytáte a fotky začnou být čím dál lepší. Ono je trochu matoucí to množství pěkných fotografií na webech ale pokud jde o pěkné makrofotografie minerálu o velikosti fotopole 8mm a míň, tak jen ten kdo to sám zkusil si dokáže představit co za takovou jednou zveřejněnou fotkou je práce a času.Ale je to opravdu jen o tom, že kdo se to naučí a vydrží u toho a bude trénovat tak se mu to úsilí vrátí v tom,že bude moct skutečně vidět fantastický minerály, který normálně v takové kvalitě jako na fotografii neuvidí ani očima ani lupou a dokonce ani mikroskopem, protože abyste viděli pidikrystalek mikroskopem v celé své kráse tak ani mikroskop vám nedá potřebnou hloubku ostrosti.
Důležitá věc při fotografování velmi malých vzorků při velkém zvětšení je připravit si i vzorek jako takový.Tím mám na mysli vzorek pokud možno očistit protože ta hloubka záběru jednotlivé vrstvy je skutečně velmi malá a vy ani tak nepostřehnete že vám na krystalku sedí ošklivej černej chlup - to zjistíte až se snímek složí a můžu vám říct, že když nad tím sedíte např. celou sobotu a večer po složení snímků zjistíte že na tom nejhezčím záběru se jakohad napříč celou fotkou táhne ošklivá štětina že to na dobrý náladě moc teda nepřidá. Když pracujeme s fotopolem kolem 8mm a míň tak je lepší si celou oblast důkladně prohlédnout lupou a pakliže to je možné a minerál to dovoluje tak odstranit nejlépe velmi měkým štetečkem všechny nečistoty a prach.
Další věc , která je důležitá pro tenhle typ focení je správný výběr světla. Světlo jsem už někde v nějakým povídání popisoval ale pro tohle skládání není špatný vyrobit si "světelný tunel" - to jsem tady v předcházejícím povídání už taky popsal.Světelný tunel nám zajistí při osvětlení jednou lampičkou efekt "rozlitého" světla s tím že ústřední motiv bude nasvícen regulérně relativně měkkým světlem a ostatní bude osvětlený s intenzitou která se bude rovnoměrně snižovat se vzrůstajicí vzdáleností od lampičky a velmi lesklé plochy budou mít příjemný "zrcadlový" vzhled.A co je nejdůležitější když nebudou ostré světelné reflexy tak i program bude lépe detekovat ostré body a celý snímek bude složen přesněji.
Víťa
FOTOGRAFOVÁNÍ ČIRÝCH MINERÁLŮ
Na fotografování čirých kamenů se toho dá hodně pokazit když nebudeme správně pracovat se světlem a hlavně pro focení čirých a barevných minerálů musíme perfektně umět pracovat s barevným pozadím protože se musíme snažit vyhnout tomu aby byl minerál ovlivněn barvou pozadí. Někde v předcházejícím povídání jsem trošku popsal práci s pozadím ale při fotografování čirých a průhledných barevných minerálů musíme víc experimentovat s barvou pozadí protože např. zelené pozadí nám smaragd hodí ještě víc do zelena a co hlavně ten krystal se v tom pozadí ztratí a to samý platí pro modrou a akvamarín a pro fialovou-červenou resp červeno-hnědou a rubelit atd.Takže postup je celkem jednoduchý a zkusím Vám ho trošku blíže popsat tak aby fotografie drahých kamenů při umělém osvětlení a s barevným pozadím vypadaly přirozeně a minerál nebyl barevně ovlivněn nebo alespoň co nejméně.Určitě jste někdy viděli barevnou stupnici - používá se to např. k míchání barev když vy si na základě této "stupnice"(papír s mnoha odstíny od každé barvy)vyberete požadovaný barevný odstín a přesně podle vámi zvoleného odstínu je barva namíchána. Tak přesně něco podobného si musíme vyrobit.Stačí investovat do barevných papírů z papírnictví. Prostě investice do barevných papírů se vyplatí protože sami brzo zjistíte že jenom s jedním barevným papírem to prostě nejde. Čili ty papíry si v rohu proděruju a stáhnu tak aby se dal např. z deseti papírů udělat vějíř.Prostě jako když držíte karty akorát teď v ruce budete mít ve vějíři barevný papíry ve formátu A4. Proč vějíř? Proč to nezkoušet jeden po druhým ? No to je velice jednoduché - dostanete vlastně takovou barevnou duhu a tu když přiložíte ze zadu za minerál tak velice rychle se dá zjistit které barvy kameni vyloženě sedí a které se k němu barevně nehodí. U každýho kamene je to jiný takže nechte ten krystal ať si sám vybere s kterou barvou chce být fotografován. Kdo má jen trošinku barevnýho citu tak tuhle pomůcku ocení protože to šetří čas. Často se stane že k minerálu by seděla např. modrá ale ještě tomu malinko něco chybí - no tak to už ale víme, že hledáme nějakou barvičku kolem modrý a jsme zase o krok dál. Majitelé barevných tiskáren si můžou udělat jemnější barevnou stupnici ve photoshopu s tím, že pochopitelně nemusí mít formát A4 ale já osobně to mám tak že ke každý "základní" barvě(modrá, červená, zelená) mám ještě trošku podrobnější stupnici odstínů. Předem upozorňuju, že je lepší si ty papíry sehnat v papírnictví protože dělat to na inkoustový tiskárně se fakt prodraží.
Pakliže např. ale vím že modrá barva by rubelitu seděla asi nejvíc a potřebuju vybrat světlejší odstín modrý barvy - tak ve photoshopu udělám na jednu A4 těch odstínů modrý víc a když mi nějakej odstín k tomu sedí a jde o rubelit v unikátní velikosti či kvalitě tak asi moc přemýšlet nebudu a když tento odstín neseženu v papírnictví no tak holt to vytisknu na jednu A4 z tiskárny - pozor ale na jednu věc - záleží na tom jak máte kalibrovanou tiskárnu a monitor protože né vždy to co vidíte na monitoru barevně odpovídá tomu co nám vyleze z tiskárny. Je to metoda fakt drahá ale občas a když není jiný volby to používám. Barvu papíru taky trošinku můžete regulovat osvětlením takže dyž dám sytě modrý papír a nasvítím to z dálky tak budu mít zase sytě modrý až tmavě modrý(fotím ve tmě) oproti tomu když to světlo načudím z blízka tak dostanu nerovnoměrně osvětlenou barevnou plochu od světlounce modrý až po sytou modrou. Ten stín na pozadí z barevného papíru je velice efektní a fotografie když je ještě v popředí umístěn minerál působí plasticky - čili má hloubku a je to hezký.Takže díky barevnýmu vějíři z barevnejch papírů velmi rychle uvidíte co za barvu minerálu sedí a co nikoliv - stačí ten vějíř přiložit zezadu k minerálu a hned víte na čem jste.Osobně považuji za barevné pozadí i bílou a černou a všechny jejich odstíny. Je bílá a černá barvou ? Je ! Tak je to barevný pozadí a proto i tyhle barvy musíte zahrnout do stupnice rovnež tak si tam přidejte i šedou - šedá barva je u prostřed mezi bílou a černou a je to barevně velmi zajímavé pozadí,zvláště když si trošku vyhrajeme se stíny a ta šedá bude mít na pozadí přechod od světlější až po tmavě šedou. Je to barva která se dá použít k většině minerálů a jeli vhodně nasvícena málokdy negativně barevně zasahuje do barvy minerálu. Chce to prostě zkoušet a zkoušet.Takže když jsme si určili barevnej odstín pozadí , který se hodí k našemu minerálu tak si připravíme čiré sklo a budeme potřebovat dvě lampy.Jednu lampu na nasvícení pozadí a jednu lampičku na nasvícení minerálu. Postup fotografování na skle s barevným pozadím jsem již tak trochu popsal akorát v tomto dílu fotíme barevné,čiré a hlavně průhledné minerály. Postup pro nasvícení pozadí je stejný jak jsem již jednou popsal - když jste vybrali barvu pozadí tak zkuste kompozici s minerálem - tím mám na mysli zkustě hejbat lampou která osvětluje pozadí(barevnej papír)a zkuste vystihnout moment kdy vám to prostě padne do oka. Nejdůležitější věc nás ale teprve čeká a na to jsem trošku zapoměl hned v úvodu svého povídání.Smiřte se s faktem, že né každý minerál jde vyfotit hned napoprvé a pěkně - jsme amatéři a profesionál by si s tím určitě poradil ale za sebe říkám,že jsou druhy minerálů , který mně prostě pěkně vyfotit nejdou i kdybych se rozkrájel! Jedním z nich je epidot - no to je něco šílenýho - ať to nasvítím jak to nasvítím tak prostě ten epidot není hezkej - neumím to a nejde mi to. Každej krystal vede světlo jiným způsobem - např. elbait, rubelit, verdelit tedy "turmalínová řada" je na fotografování celkem obtížná jen do doby než zjistíte, že krystal turmalínu dobře vede světlo když se nasvítí proti špičce - tedy světelný tok bude směrovat na špičku krystalu a za něj. Krystal se rozsvítí a nebudeme mít rušivé světelné odlesky na "stěně" krystalu.Ale to neplatí univerzálně a vždy. To jsem uvedl jenom pro příklad a aby bylo pochopený správně to co chci říct - každý krystal, každý minerál je pro nás individuální "model" a každý potřebuje individuální přístup.Budete-li mít dva krystaly křemene(křišťál) a jeden z nich bude mít vnitřní defekty tak prostě nemůžete použít stejný úhel nasvícení jako u bezvadného čirého krystalu protože ta vnitřní struktura vám to světlo rozhodí úplně jinak. Proto jsem v jiném povídání uvedl jak je světlo a práce se světlem při fotografování minerálů tak nesmírně důležitá a jak naprosto nedůležitý je jakou máme značku foťáku.
U čirých krystalů (resp.minerálů) nám nestačí, že je krystal nasvícen - je potřeba vyzkoušet úhly nasvícení a ti kdo mají možnost on-line propojení fotoaparátu s PC nebo TV mají v tomto případě obrovskou výhodu. Mohou sledovat co s krystalem dělá světlo - mohou pohybovat lampou atd.Zkrátka tu práci se světlem vidí bez toho aniž by museli fotit množství snímků při různých úhlech nasvícení a pak teprve fotografie vybírat.Ti kdo tuto možnost nemají ale mají ještě navrch i videokameru - mají taky vyhráno. Používal jsem tuhle metodu dlouhou dobu protože jsem měl dlouhé období kdy jsem měl videokameru, která šla propojit s TV ale neměl jsem digitální foťák - jenom klasiku na kinofilm.Takže místo foťáku jsem na stativ umístil videokameru a našel si způsob nasvícení(úhel, intenzitu atd.) a pak jsem akorát vyměnil kameru za foťák a provedl expozici. Byla to fuška ale šlo to. No a ti , kteří videokameru nemají a foťák jim nejde propojit on-line s TV nebo PC monitorem tak musí dělat víc expozic při měnícím se světle a pak vybrat z toho množství ten nejlepší záběr a ostatní smažou - to je výhoda digitální techniky.Zakalenej křemen "balvanozních" rozměrů vám né zrovna optimální nasvícení odpustí ale na čirých krystalech se nám každá chybička v nasvícení projeví.Máme ale digitální techniku a tak víc je v tomto případě líp a je lepší zmáčknout to víckrát a měnit světlo a pak si vybrat.Vše se učíme a tak budeme zkoušet - navrch každý kdo začíná s fotografováním minerálů a zůstane u toho tak si za časem určitě vypracuje vlastní postup a vlastní metody.
Výborný minerál na trénink se světlem a na experimenty s nasvícením je fluorit. Prostě větší kostka fluoritu . To je minerál, který mne nepřestane fascinovat protože ať do toho pustíme světlo s kterýkoliv strany vždy nám ukáže něco víc ze svojí krásy. Ať už vnější strukturu při slabém odlesku nebo tajemnou krásu skrytou uvnitř. Pěkné a efektní fotky fluoritu jsou při prosvícení zezadu s tím že mimo úhel záběru umístíme bílý papír jako odraznou desku a využijeme částečně odražené světlo od lampy k přisvětlení přední části fluoritu. Sice nám to bude dávat dlouhé expozice v řádech např. kolem 0,5 sec.a pochopitelně záleží i na způsobu měření(bodové nebo poměrové) a na tom zda je krystal na hornině nebo máme jenom samostatný krystal položený na skle.Jestliže je krystal na původní hornině je to samozřejmě lepší protože při použití bodového měření expozice dostaneme "vypíchnutej" a dokonale exponovanej krystal a okolí bude tmavší a to samozřejmě včetně pozadí a fotografie dostane pěknou "tajemnou" atmosféru - nebo naopak jestliže chceme mít fluorit i s horninou správně exponovanou tak použijeme poměrové měření a fotografie bude světelně vyvážená s tím ústřední motiv tedy krystal fluoritu budeme mít exponovaný taky správně.Rozdíl je tedy akorát v tom jestli chceme krystal vypíchnout nebo naopak jestli chceme mít světelně vyváženou celou fotografii. Opět ten jemuž fotoaparát umožňuje propojení on-line s PC nebo TV bude mít výhodu protože i změnu způsobu měření expozice dokáže velice dobře sledovat a vybrat tak pro něj ideální typ měření i osvětlení krystalu.Fantazii se meze nekladou a když si někdo vyrobí něco jako clony před světlo tak aby mohl korigovat světelný rozptyl(obdoba reflektorů v divadle) a tak vlastně směroval světlo jenom do míst kde je to potřeba tak tím líp. Vždy ale musíte pamatovat, že kromě světla pracujeme i se silným zdrojem tepla (viz. např. halogen, žárovka atd.)a pamatovat na to ať už při svícení na krystaly nebo při výrobě různých světelných clon nebo difusérů.Fotografování čirých a barevných krystalů tedy vyžaduje trošku si vyhrát s pozadím a hlavně se světlem. Pochopitelně se dá udělat barevný pozadí a to i ve photoshopu - několik takových fotografií jsem udělal a musím říct že toho hluboce lituji. Bohužel vzorky, které jsem takto vyfotil a ve photoshopu udělal pozadí nemám a již nikdy nebudu mít znovu k dispozici a hořce lituju toho, že jsem počítal s tím, že pozadí bude z photoshopu a minerál tak již nafotil. Kdybych to fotil nyní tak bych udělal fotografii s přirozeným barevným pozadím a myslím, že fotografie minerálu by vypadala líp. Chybama se člověk učí.
Víťa
Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.
