děkuji,těch mám plno a v Evropě chtějí všichni dovnitř...jenže žádná jiná forma autentizace v Evropě není.Hlavně Rauch mi tam pořád leze,,co tam chce??A´t mi tam nešahá😳

Kam Rauch leze ? Nějak nechápu. A jinak autentizace - víte, kolik už bylo ve slabs PCGS a NGC falz a poškozených mincí ?

dobývá se do těch krabiček,mermomocí chce mince převažovat.Tak to tedy nebude,krabička stála peníze a místo krabičky bych pak měl jeho názor.No tak to by mi na něco bylo...
Říkáte,že tento druh autentizace není neomylný.Budiž,ale žádné jiná firmy než PCGS,NCG,ICG a Sear autentizaci nedělají,takže ať jsou jací jsou,jsou jediní.Nebo znáte někoho v Evropě,kdo by prováděl autentizaci?Já jsem si psal se všemi aukčními domy a se všemi muzei,i s Izraelí,Ermitáží a hromadou dalších.NIC!Takže prosím navrhněte řešení.

Tyto firmy si osobují právo, že všemu rozumí, což je ten největší omyl. V těchto krabičkách můžeme vidět mince celého světa, všech nominálů a všech období. Podle mého názoru se jejich vznik zakládal pouze na obchodní strategii, která nás má uvést do naprosté důvěry k těmto firmám a jejím hodnocením, samozřejmě za určitou provizi. Skutečnost je ale taková, že i zde došlo k mnoha přehmatům a to ať už z pohledu pravosti mincí, tak i zachovalosti.
Nedovedu si představit, že by zkušenější sběratel například na zajímavější mince z našeho středověku bezmezně těmto posudkům důvěřoval a nedal tyto mince prohlédnout sběratelům znalým, kteří v našich končinách existují. Pak dochází k situacím, že určitá část sběratelů vezme do ruky například pilku na železo, krabičky rozřeře a mince uvolní. Jistě tím tyto mince ztratí nálepku prověřených, ale pro většinu sběratelů je názor některých lidí mnohem důvěryhodnější, než názor nějaké americké firmy, která má ke středoevropským ražbám středověku hodně daleko..

Tato období nesbírám a ani nehodlám. Zjišťování pravosti a získání důvěry v nakupovanou minci to je běh na dlouhou trati. To je jednodušší uběhnout maratón (po prvním jsem sotva došel domů). Jestliže už člověk, kterému naprosto důvěřuji není ochoten se vyjádřit k 3 hal. 1963 jen z kvalitních fot, ale chce ji "do ruky", tak kvalita falz je dle mého na vysoké úrovni. Zeptám se jinak. Jsou zde lidé se znalostmi, před kterými smekám, ale je mezi nimi někdo, kdo tyto zkušenosti předá? Chtěl jsem po jednom dlouho sbírajícím kolegovi, zda by nesepsal něco o medailích a Kremnici. Bohužel. I když sebekriticky musím uznat, že ani já nemám v pořádku materiály pro sebe, natož pro někoho.
Už dlouho jsem chtěl něco podobného napsat, jestli to nepatří zrovna sem, tak prosím moderátora o přesunutí či smazání.

Pouze teoreticky nejdou otevřít a mince vyměnit. Přesto se tak děje.😞

napsal/a:
Tyto firmy si osobují právo, že všemu rozumí, což je ten největší omyl

.Jenže o to tu nejde,jde o průkazný,právně relevantní doklad,že věc prošla znaleckým posouzením a je nezaměnitelně chráněna hologramem před záměnou.Firma,která to učiní,není neomylná(jak by mohla být?),ale bere na sebe odpovědnost za průkaznost svého tvrzení.
Pokud osoba přesvědčená o své nepopiratelné autoritě narazí na autoritu cizí,bouří se proti tomu a výsledkem je pak mudrování a brblání.
I to může mít nějakou cenu,ale pokud se pod takový výron názorů odmítá jejich autor podepsat,pak to opravdu nestojí za otevírání zmíněných krabiček.
-- a jsme tam,kde jsme byli-v Evropě neexistují znalci vydávající znalecké posudky,takže ať dobré nebo špatné,jsou americké krabičky jediné a nenahraditelné.Kéž by tomu bylo jinak.😉

Většina mincí je ale naprosto lehce rozpoznatelná a není potřebné je nechat znalecky posuzovat. V těchto případech se jedná pouze podnikatelský záměr zmíněných firem za účelem zisku.
V případě zajímavějších ražeb potřebujeme znát názory širšího okruhu lidí a zde nám to uzavřené krabičky znemožňují a nutí nás věřit pouze názoru jednomu, což není v našem zájmu.
Pokud mají sběratelé alespoň nějaké svoje zkušenosti a mají kontakty na jiné, důvěryhodné sběratele, pak tyto atesty nepotřebují.

Nenahraditelné jsou pouze vlastní zkušenosti získané léty praxe. Krabičky „slabs“ jsou pouze obchodním tahem, protože nerespektují skutečný stav mince a neuvádějí poškození . Ostatně u takto uzavřené mince nevidím její hranu, což je pro určení pravosti mince dosti podstatné. S takovými „znaleckými posudky“ ať jdou Amíci do háje. Ostatně podobné krabičky jsem už viděl v Evropě, konkrétně v Německu a Británii. Neznalým sběratelům se v nich za přemrštěný peníz prodávají běžné a špatně zachovalé mince.
Jinak bych se ještě vrátil k diskuzi na téma zlaté mince a razidla. Padělatelé ve většině případů budou padělat minci, která je relativně běžná, kupříkladu uherské dukáty nebo Vámi zmiňované slezské ražby. Tedy mince, které nejsou známy řekněme v pěti exemplářích, ale vyskytují se v muzejních sbírkách, byly publikovány v literatuře – jinými slovy i padělatelé potřebují inspiraci.
Pro poznání pravé mince potřebujeme znát nejen výrobní technologie, ale musíme mít i dostatek srovnávacího materiálu. Kromě košického pokladu existují i drobnější muzejní sbírky, například v Slezském zemském muzeu je ve stálé expozici kolekce slezských dukátů. Když byl na aukci v Brně nabízen falešný dukát jednoho z vratislavských biskupů, měl jsem minci možnost porovnat s exemplářem v opavském muzeu, prokazatelně pravým. Rozdíly zde jsou a budou.

Domician, docela by mně zajímalo, co Ty vlastně sbíráš?