Važení - nahodou jsem našel maličký spisek (14 stran) "Co má znáti každý o umění vůbec a zvlášť o malířství". Text "agitační přednášky" vydal vlastním nákladem Adolf Šustr, řídící učitel v.v., takto i majitel uměleckého obchodu v Chrudimi. Rok vydání neuveden, odhadem 20. léta. Nemohu odolat a pro pobavení a pousmání si dovolím sem něco vložit. Když se tu tak často píše o cenách, obchodování ad. začnu penězmi (časem vložím kapitolky "Kdo kupují obrazy" a "Cena obrazů"):

„(…) Domácnosti mnohých umělců jsou chudé, ba mnozí strádají a žijí velmi skromně. Kdo je toho vinen? Naše zámožné kruhy nekonají dosud zadost své povinnosti vůči umělcům. Dovedou kritisovati umělce, dají i nějakou korunku i na jejich pomník, avšak domnívají se snad, že umělci žijí jen ze své slávy.

Dříve zdobila zámky a paláce jen šlechta originály, dnes měli by zdobiti své příbytky tímtéž způsobem naši rolníci, aby ukázali, že náležejí též k duševní šlechtě. Dnes jest modou nejen pěkný nábytek přinésti do výbavy, ale i pěkné originály. Zajisté je to moda užitečnější, než kupovati různé nepraktické cizí bizarní (nestvůrné) galanterní předměty. A podobně jako rolnictvo, mělo by obrazy kupovati naše zámožné živnostnictvo, obchodnictvo, jehož duševní život byl vždy čilý.

Naše inteligence (úřednictvo, učitelstvo, profesorstvo) rády by kupovala originály, avšak toho nedovolují odměřené její příjmy. Je tedy povinností stavů předem jmenovaných kupovati originály, pravím povinností, nikoli obětí – neboť umělci obětují se vlastně národu, věnujíce všechen svůj čas, všechnu svou práci, všechny své myšlenky jen umění, aby proslavili národ. A protože umělci nerodívají se na hedvábných poduškách, jsou povinni řádně je vyživovati, kdo mají nadbytek majetku. Ovšem jsem i pro to, aby umělci dostávali plat od státu aspoň v první době svého vývoje, než dobudou sobě místa pevného mezi ostatními umělci, než proslaví své jméno. Neboť nejhoršími bývají začátky každého umělce. Však nemohu se nadchnouti zásadami, aby umělcům všem stejně vyměřeny byly platy ze státních příjmů, neboť přestalo by pak mezi nimi závodění, přestal by vývoj, přestala by snaha vyniknouti, kdyby byly stejné poměry prostředního jako výtečného umělce.“