Eura, euráče či euřeny?

Že už jste někde tento titulek viděli? Já také. Takový či podobný titulek se objevoval počátkem roku 1999 snad ve všech českých novinách (minimálně jsem ho viděl v Lidovkách a v Mladé frontě). Tehdy byly formálně zrušeny národní měny v několika zemích Evropské unie a byla zároveň zavedena společná měna založená na základě již delší dobu existují "evropské" měnové jednotky ECU. Vznikla tak tzv. Eurozóna (nebo chcete-li Euroland - ale tento název silně připomíná jméno Disneyland, takže ho nadále nebudu používat, abych třeba někoho neurazil). Formální zrušení národních měn v praxi znamenalo, že prvním dnem roku 1999 byly fixovány měny států Eurozóny ke společné jednotce euro. Euro začalo být také používáno jako platidlo ve všech státech Eurozóny k bezhotovostnímu platebnímu styku. Hotovost, tj. bankovky a mince, však dosud zůstaly v národních měnách. Ty však již ztratily na reálném významu, protože od 1. ledna 1999 mají pouze podobu dílů (a v případě irské libry násobku) euro. Seznam pevných kursů měn Eurozóny najdete spolu s vyobrazením rubových stran 1 eurových mincí dole v tabulce.

V zemích Eurozóny se postupně po prvním lednu 1999 začaly objevovat cenovky jak v národní měně, tak v euro, lidé začali dostávat výplatní pásky s údaji v obou měnách, se svojí platební kartou mohli platit v ostatních státech Eurozóny stejně jako ve své zemi. Po prvním lednu 1999 zcela ztratila smysl otázka, zda je výhodnější peníze uložit do německých marek nebo do italských lir. Všechny měny Eurozóny jsou od té doby vázány na euro a tedy i vzájemně na sebe (viz výše uvedená tabulka převodních kursů). Počáteční optimismus, který panoval při zavedení eura, byl ale rychle vystřídán střízlivým pohledem. Nová měnová jednotka, které byla původně nastavena na kurs cca o 10% vyšší než parita k americkému dolaru, začala postupně ztrácet na své hodnotě, až se ustálila někde kolem 10% pod paritou dolaru. Zhruba řečeno: jestliže se v lednu 1999 dalo za euro dostat jeden dolar a 10 centů, tak počátkem roku 2001 to bylo již jen 90 centů. Někdo tento vývoj připisuje příliš levicovému chování bruselské administrativy, někdo tvrdí, že každý řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Jiní však naopak v kursovém vývoji vidí geniální záměr, kdy faktická devalvace eura zlevnila vývoz evropského zboží do zámoří a na afro-asijské trhy. Nelze však přehlédnout značné politické tlaky, kdy jsou příslušné limity a normy upravovány tak, aby jimi "prolezly" nejen takové země jako Itálie či Portugalsko, ale dokonce i Řecko. Od 1.1.2001 tak zanikla i samostatná řecká drachma a stala se i ona pevně stanoveným dílem euro.

Během roku 2003 došlo k opětovnému překročení paritní hranice a od té doby euro oproti dolaru posílilo až na 120% parity. Proč tomu tak je, o tom tato stránka skutečně není.

Státní i privátní sektor ve všech zemích Eurozóny se během roku 2001 stále intenzivněji připravoval na den D, kterým byl 1. leden roku 2002. Tehdy euro konečně dostalo podobu hotovostních peněz, tedy bankovek a mincí, a stalo se tak zajímavým nejenom pro politiky a finančníky, ale i pro nás, pro numismatiky. Zatímco bankovky mají jednotný vzor pro všechny státy Eurozóny, mince mají jednotnou pouze rubovou stranu (to je ta, na níž je zobrazen nominál). Lícní strany zůstávají i nadále v kompetenci národních států. Toto je dobrá zpráva pro nás, pro numismatiky. Od prvního ledna roku 2002 se tak najednou objevilo 96 nových, cenově celkem dostupných, mincí, které se od té doby vydávají a budou vydávat každoročně (samozřejmě ne všechny země vydají každý rok všechny nominály). Navíc plno států vydává i různé pamětní a polopamětních-polooběžné mince znějících na euro (ovšem jednotlivé státy se NEDOHODLY na parametrech - takže stříbrná pamětní eura mají v každém ze států Eurozóny nejen jiné parametry, ale platí pouze v tomto státě a ne v celé Eurozóně. Na druhou stranu "polopamětní" mince s běžnými parametry, které mají "evropskou" stranu stejnou, jako mince běžné, platí bez omezení.)

Ostatně na platné národní vzory jednoeurových mincí se můžete podívat sami:

ZEMĚ	1 EUR =	NÁRODNÍ MĚNA (kód měny)	lícní strana 1 Eura	rychlý přepočet
BELGIE	40,3399	belgický frank (BEF)		1 EUR = 40 franků
Finsko	5,94573	finská marka (FIM)		1 EUR = 6 marek
Francie	6,55957	francouzský frank (FRF)		1 EUR = 6,5 franku
Irsko	0,787564	irská libra (IEP)		1 EUR = 80 pencí
Itálie	1936,27	italská lira (ITL)		1 EUR = 2000 lir
Lucembursko	40,3399	lucemburský frank (LUF)		1 EUR = 40 franků
Německo	1,95583	německá marka (DEM)		1 EUR = 2 marky
Nizozemí	2,20371	nizozemský gulden (NLG)		1 EUR = 2,2 guldenu
Portugalsko	200,482	portugalské eskudo (PTE)		1 EUR = 200 eskudos
Rakousko	13,7603	rakouský šilink (ATS)		1 EUR = 14 šilinků
Řecko	340,75	řecká drachma (GRD)		1 EUR = 350 drachem
Španělsko	166,386	španělská peseta (ESP)		1 EUR = 170 peset

Vraťme se však k historickému vývoji. Co se tedy stalo s národními měnami států Eurozóny po prvním lednu 2002? Přestaly prostě platit. Euro bylo zavedeno do oběhu hned 1. ledna. Pouze v této měně byly od tohoto data vypláceny všechny mzdy, bankomaty i bankovkní úředníci nadále z účtů vydávali pouze eura. Fakticky však bylo euro ve své fyzické podobě do oběhu zaváděno již několik měsíců před dnem D. Komerční banky si mohly eura postupně odebírat od centrálních bank zemí Eurozóny již od září 2001. Postupně byla eura uvolňována pro koncové zákazníky, zejména z oblasti obchodu a služeb, a v neposlední řadě i pro své partnery z řad centrálních a komerčních bank cizích států, a to tak, že k 1. lednu 2002 bylo pro oběh připraveno cca 50 miliard mincí a 14,5 miliardy bankovek (údaj převzat z německého týdeníku Wirtchafts Woche). A občané? Na ty se v zásadě dostalo až po 1. lednu 2002. V Německu si ale např. občané od 17. prosince 2001 mohli moci koupit vzorek euromincí v hodnotě tehdejších 20 DM. Něco podobného připravily i centrální banky ostatních států Eurozóny. Národní měny byly v oběhu definitivně nahrazeny během pouhých dvou měsíců! (Původně uvažovaná doba půl roku byla z důvodů utlumení očekávaných zmatků významně zkrácena.) Národní měny byly do 28. února 2002 (ale např. ve Francii či Irsku pouze do 18. února 2002) přijímány prodejci jako úhrada za zboží a služby a samozřejmě i bankami k výměně. Nebyly však v nich už prováděny žádné výplaty, ani v nich nebyly např. vraceny drobné. Po prvním březnu 2002 přestaly bývalé národní měny států Eurozóy již zcela plnit úlohu oběživa. Jistě, stále jsou ještě bankami přijímány k výměně v prekluzivní lhůtě, není s nimi však již možno (až na výjimky reklamního charakteru) platit. Od 1. března 2002 se tak definitivně belgické franky, finské marky, francouské franky, irské libry, italský liry, lucemburské franky, německé marky, nizozemské guldeny, portugalská eskuda, rakouské šilinky, řecké drachmy a španělské pesety stanou minulostí a budou zajímat už jenom nás, numismatiky.

A jak vlastní "Velký třesk" ve dvanácti zemích eurozóny proběhl? V zásadě dobře. Ve většině zemí Eurozóny proběhl přechod na euro zcela bez problémů. Během dvou týdnů se velká většina hotovostních operací prováděla v euro. Jediným státem, kde se výměna národní měny za euro trochu zasekla, byla Itálie. Pomalé zavádění euro si vzal za záminku k demisi dokonce i ministr zahraničních věcí. Ale ani z Itálie nebyly hlášeny žádné podstatné problémy. Nejzajímavějšími informacemi tedy zůstává, že některé státy (např. Rakousko a Španělsko) vydaly do oběhu euromince i se staršími ročníky ražby (1999, 2000 a 2001) a že euro bylo 1. ledna 2002 zavedeno i v Kosovu a Černé Hoře (v Bosně obíhaly také německé marky spolu s domácí "konvertebilní markou" - "KN" se po zavedení eura stala "normální" domácí měnou pevně svázanou s euro kursem bývalé německé marky).

Co tam vlastně obíhá?

(praktické zkušenosti s oběhem eurominí z roku 2003)

Přestože se v některé – i odborné – literatuře dozvíte, že všechny státy eurozóny vydaly mince pouze s ročníkem 2002, opak je pravdou. Jednotlivé země razily a razí euromince s ročníky 1999-2002. Některé využily všech těchto ročníků, některé jenom rok 2002, jiné zase všechny kromě roku 2002. Tady jsem si dovolil sestavit malý seznam, který shrnuje moje současné poznatky. Přehled však nemusí být ani úplný a bohužel ani správný, ne všechny zde uváděné mine totiž mám dosud mám ve své sbírce.

Andorra
Ne, skutečně ne! Andorra opravdu nerazí svoje eura! A to z jednoduchého důvodu – nemá k tomu ani potřebnou legislativu. Do budoucna možná, ale zatím tam obíhají eura z okolních států, a to především eura španělská a samozřejmě i francouzská.

Belgie
Belgie vydala mince s ročníky 1999, 2000, 2001 a 2002. Ne všechny nominály jsou však v reálním oběhu (např. 1 Eura z let 2000-2002 zatím neobíhají, sejně tak 2 Euro 1999 a 2001). V Belgii jinak vzhledem k její poloze běžně obíhají mince nizozemské. Francouzské a německé jsou kupodivu oproti nizozemským ve velké menšině.

Finsko
Ve Finsku byly vydány rovněž mince se všemi čtyřmi možnými ročníky ražby (1999,2000,2001 a 2002). Obíhají tam reálně mince od pěticentu výše. Někteří prodejci stále využávají prvotního nedostatku jedno- a dvoucentů a prodávají je za neskutečné ceny. Dle mých informací se však i tyto mince v bance sehnat dají (nebo aspoň v roce 2002 sehnat daly), ovšem skutečně neobíhají. Ve Finsku pbíhají především finská eura.

Francie
V oběhu ročníky 1999, 2000 a 2001. Mince ročníku 2002 jsou nabízeny v sadách, v oběhu jsem je zatím nezaznamenal, ale prý obíhat budou. Mince ročníku 1999 jsou běžné, u let 2000 a 2001 se méně vyskytují drobné mince, zejména 1, 2 a 5 centy. V únoru 2002 mi např. ještě chyběl 2 cent 2001 a sehnal jsm ho až na dálnici v Německu. V běžném oběhu jsou především mince od pětníků výš, jedno- a dvoucenty se prý moc nevyskytují (leží v bankách, ceny jsou zaokrouhlovány na pětníky), nicméně obíhají. Kuriozitou je, že francouzská vláda nakoupila od španělské vlády velké množství pěticentů pro doplnění oběhu (počítalo se prý s tím, že centy a dvoucenty budou více obíhat), takže v Paříži jste se v první polovině roku 2002 při placení setkali častěji se španělským pěticentem než např. s francouzskými dvoucenty. Jinak během roku 2003 se stalo nevyhnutené a v celé Francii se běžně setkáte s eury z jiných států, německá jsou samozřejmě ve převaze.

Itálie
Vydány mince s jediným ročníkem ražby – 2002. Všechny nominály jsou běžné a jak to vypadá, zatím obíhají. Lze však očekávat, že bychom se napříště s nejdrobnějšémi mincemi potkávat nemuseli. Jinak v Itálii (zejména v rekreačních oblastech) se běžně setkáte s mincemi německými a rakouskými. A zejména s Itálie také znějí hlasy po zavedení papírového 1 a 2 eura. To víte, předtím byli Italové zvyklí na 500 liru, která měla hodnotu čtvrt eura, a tisícovka (tedy půleuro) bylo pro ně už bankovkou.

Irsko
Vydány mince s jediným ročníkem ražby – 2002 – a jak se dalo čekat, všechny obíhají. Irsko je "odříznuté“ od zbytku eurozóny, proto tam obíhají prakticky pouze irské mince. Není to typicky "dovolenková" země, takže tam lze jistou národní "čistotu" obíhající mince očekávat i nadále.

Lucembursko
Lucembursko vydalo dostatečné množství oběžných mincí, všechny s ročníkem ražby 2002. V Lucembursku tradičně obíhají mince belgické, ale nyní tam běžně potkáte i nizozemská a německá eura. Lucemburské mince se sehnat dají, jsou však vzhledem k nákladu méně vidět. Nenechte se však napálit – zcela jistě nejde o žádnou raritu, mincí je dost!

Monako
Monako narazilo mince s ročníkem ražby 2001. Podle dohody s Francií by měly monacké mince tvořit přesně 1/500 francouzského oběživa. Zatím jsem je však v oběhu nezaznamenal a zejména nižší nominály jsou dost vzácné (i když zřejmě ne tak, jako mince Vatikánu či drobné mince San Marina). Kolega, co byl v Monaku počátkem února 2002, potvrdil, že tam obíhala téměř výhradně eura francouzská, ale není to numismatik. Já bych logicky očekával i mince italské a v kasinech pak kromě žetonů jistě i eura ostatních zemí.

Německo
Německo, věrné své tradiční německé "přesnosti", vydalo euromince s jediným ročníkem – 2002. Zato však hned v pěti mincovnách:

A – Berlín
D – Mnichov
F – Sttutgart
G – Karlsruhe
J – Hamburk

Ve všech mincovnách byly vydány všechny nominály od 1 centu do 2 euro a to v obrovských nákladech. Jak se dalo v Německu čekat, všechny mince obíhají. Německé euromince s ročníkem 2002 nebudou tedy ani v budoucnu žádnou raritou. Přesto není od věci si nějaké krásně zachovalé jedno-, dvou- a pěticenty schovat. V Německu, zejména v pohraničí s "dražšími státy" lze najít v oběhu i mince okolních zemí, ale německé mince převažují a to dokonce tak, že třeba sehnat celou sady "F" v Drážďanech, vyžaduje projít opravdu dost velké množství drobných mincí (německá jedno- a dvoueura není problém sehnat ze všech mincoven i v pražských směnárnách).

Nizozemí
Nizozemí je další ze zemí, která využila celé palety možných ročníků a vydalo mince se všemi čtyřmi ročníky ražby (1999, 2000, 2001, 2002). Mince z let 1999-2001 jsou běžně v oběhu, ročník 2002 jsem zatím neviděl, ale prý existuje nebo existovat brzy bude. V Nizozemí obíhají nejvíce mince nizozemské, ale setkáte se zde běžně i s mincemi belgickými a německými. Kuriozitou je, že mi kolega z Holandska přivezl pět španělských pěticentů – že by pocházely z Francie? :-) (viz výše).

Portugalsko
Portugalsko vydalo mince s ročníkem 2002. Obíhají tam všechny nominály, centy prý však moc vidět nejsou. Jinak podle mých informací tam obíhají zatím především mince portugalské, ale dají se sehnat i mince španělské a - světe div se - opět německé.

Rakousko
Rakousko vydalo mince pouze s ročníkem 2002. Všechny mince obíhají. Jednocenty a dvoucenty jsou však mezi lidmi údajně dost neoblíbeny pro svoji malou velikost. V Rakousku se běžně setkáte s mincemi z okolních států eurozóny, zejména s mincemi německými a italskými.

Řecko
Řecko má v eurozóně zvláštní postavení – jednak do ní vstoupilo až 1.1.2001 a jednak je řecká alfabeta použita i na bankovkách. Nikoliv však na evropské straně mincí – proto řecké mince nesou na svém "líci" název v řečtině. A drobné mine nejsou ani – jako v jediné zemi eurozóny – označovány jako centy, ale jako "lepta". Řecko vydalo mince s ročníkem 2002. Na internetu jsem však našel údaj, že mince byly vydány rovněž se značkou mincovny "S", mělo by se jednato mince ražené ve Finsku ("S" = Suomi). V Řecku obíhají zejména mince řecké, v přímořských oblastech i německé. Ovšem řecké jedno a dvoucenty jsou poměrně vzácné - převažují německé, o řecké si musíte říkat.

San Marino
San Marino vydalo mince s ročníkem ražby 2002, ale jsou dost vzácné a prodávají se ponejvíce v mincovních sadách. Nicméně se počítá s tím, že vyšší nominály (řekněme 1 a 2 eura) snad budou v omezené míře obíhat (asi tak, jako v minulosti 200, 500 a 1000 liry). V oběhu v San Marinu lze očekávat zejména mince italské. Pro numismatické účely byl vydán i ročník 2003 a ten je už poměrně běžnější (ovšem stále drahý).

Španělsko
Euromince byly vydány s následujícími ročníky: 1999,2000,2001 a 2002. Nejdrobnější mince s ročníky ražby 2000 a 2001 nejsou prý až tak běžné. Sehnat se dají, ale prý moc neobíhají. Doporučuji si jich pár ponechat. Jinak ve Španělsku zatím obíhají ponejvíce mince španělské. Na Mallorce či na Kanárech je možné dostat všechno, a např. jedno- a dvoucenty prý skoro výhradně německé či nizozemské :-) Možná, že za pár let bude španělský cent na Mallorce téměř výjimkou (ale spíše ne, drobné pro oběh budou přece jen doplňovány z Madridu).

Vatikán
Vatikánská eura byla vydána také pouze s ročníkem ražby 2002 (a nově s ročníkem 2003). A jak to tak vypadá, tak zřejmě výhradně do mincovních sad. O nějakém omezeném oběhu, jako tomu bylo dosud, jsem se zatím nikde nedočetl. Ve Vatikánu obíhají přirozeně ponejvíce italské mince.

Kosovo a Černá Hora
Oba tyto státní útvary (v případě Kosova jde dosud oficiálně o jihosrbskou provincii, v případě Černé Hory o jednu z jugoslávských svazových republik) zavedly před časem jako oficiální platidlo německou marku. A s přechodem na Eurozóny na euro od 1. ledna 2002 tuto společnou evropskou měnu. V Černá Hoře obíhají nejvíce eura německá, ale i mince rakouské, nizozemské či italské nejsou žádnou vzácností. Ovšem z vlastní zkušenosti musím říct, že je někdy o mince docela nouze, prostě chybí drobné oběživo. Ani jedno z těchto území není součástí Eurozóny, proto nemůže vydávat vlastní mince. Jak to budou vlády těchto státních útvarů řešit do budoucna, je otázkou, nelze vyloučit vytvoření nějaké paralelní měny (třeba vydání pouze drobných mincí pro doplnění oběhu, jako tomu je např. v Ekvádoru, který před nedávnem zavedl jako platidlo americký dolar, do oběhu však vydal vlastní "centavos" v paritě 1 centavo = 1 americký cent).

A na závěr obrázek líce nejnižší a rubu nejvyšší bankovky:

Velmi dobrý soubor článků věnovaných problematice euro, a to i s ohledem na dopad na českého občana, najdete na stránkách České národní banky. Doporučuji!