Dárkové kupóny Solo 1925 - 1928

Po první světové válce zahájil švédský sirkařský trust pověstného krále zápalek Ivara Kreugera velký nápor na světové trhy. Způsoby ovládnutí byly rozdílné. Jednou z možností byly různé bonifikace pro zákazníky věrné určité značce - pochopitelně švédské.

Zajímavou akcí byly tzv. d á r k o v é   k u p ó n y, jež se vkládaly do zápalkových balíčků. Kupón byl vlastně dobropisem. Nashromážděním určitého počtu kupónů získal jejich majitel nárok na věcný dárek, jehož hodnota byla úměrná počtu odevzdaných kupónů.

Anglošvédská společnost J. John Masters & Comp. Ltd., se sídlem v Londýně, byla pravděpodobně první, kdo se takto pokusil zvýšit prodej zápalek na britském trhu. Stalo se tak již počátkem dvacátých let našeho století. Dnes víme tolik, že se hodnotily jednak krabičkové nálepky (tzv. "na dřívku"), jednak balíčkové. Přepočet byl 12 krabičkových nálepek za jednu balíčkovou. Balíkové, tj. veletuctové nálepky, se nehodnotily a k vyúčtování nepřijímaly. Věcné dary se pohybovaly v rozmezí od kapesného nože nebo holicího strojku (za 300 krabičkových nálepek) až k jízdnímu kolu (za 3000 balíčkových nálepek, tj. za 36000 krabičkových). K celé akci byl vydán osmistránkový leták s obsáhlými seznamy darů pro "dámy, džentlmeny, mládež a děti, jakož i pro dům a zahradu". Některé z předmětů byly i vyobrazeny. O této akci zatím není známo nic bližšího; především nevíme,, kdy se uskutečnila a jak a kdy byla uzavřena. V roce 1925 se do podobné prodejní akce pustila také firma Beckers Ltd., která byla v obchodním spojení s čs. Solem, nebo správněji s prodejní společností Sola pro cizinu - Plamou.Akce měla skromnější rozsah než byla reklamní akce Masterse. Nesbíraly se také přímo zápalkové nálepky, nýbrž zvláštní nálepky (kupóny), vkládané do balíků zápalek o 144 krabičkách. Věcný dárek mohl být získán už za pouhých dvanáct kupónů, což odpovídalo 1728 zakoupeným krabičkám zápalek. U Masterse bylo zapotřebí 25 dvanáctikusových balíčků, čili tří set krabiček zápalek k získání těch nejlevnějších pozorností.

Porovnáním seznamů věcných darů obou firem včetně potřebného krytí kupóny nebo nálepkami zjistíme, že beckersovská akce byla pro zákazníka méně výhodná, neboť hodnota dárků byla asi poloviční u levnějších druhů, u dražších dárků se ceny téměř srovnávaly, avšak i tak byl Masters o něco velkorysejší. Stinnou stránkou beckersovské akce byla skutečnost, že kupóny prakticky získal pouze velkoodběratel. Porovnáním tehdejší ceny zápalek na trhu a nabízených předmětů můžeme odhadnout, že dar představoval asi tříprocentní bonifikaci zákazníkovi. Dárkové kupóny byly vkládány do balíků s nálepkami William Tell, Dick Turpin a Solo. Použité kombinace ochranných známek nasvědčují, že Solo, resp. Plama se snažily v povědomí zákazníků nahradit "mezinárodní" značky William Tell a Dick Turpin značkami firemními, tj, Solo a Plama. Ve druhé polovině roku 1928 už byly souběžně honorovány značky "mezinárodní" nebo značky firemní. Tímto rokem však celá akce skončila.

Mimo Velkou Británii se s podobnou reklamní akcí setkáváme i ve Švýcarsku, kde banskobystrická sirkárna (ve dvacátých letech pod kontrolou švédského koncernu) ve spojení s akc. Společností Ladoc S.A. v ®enevě nabízela padesátiprocentní slevu za jeden kupón (což odpovídalo půlce krabičky zápalek) nebo za 25 kupónů jeden balíček zápalek, tj. dvanáct krabiček zdarma. Tato akce byla očividně zaměřena na drobné spotřebitele.

Banskobystrický dárkový kupón je velmi vzácný (u nás je zatím znám v jediném exempláři olomouckého sběratele H. Kubanika).

Kupónové reklamní akce nezanikly. V šedesátých letech je obnovila v Anglii společnost Samaco Ltd. Kupón je však součástí balíkové nálepky, případně ji nahrazuje. Po shromáždění předepsaného počtu kupónů je majitel vymění za slosovatelný poukaz a tím získá naději na peněžitou výhru.