Západní marka za 3 Kčs již v šedesátém osmém!
(aneb: Valtr Komárek by zbledl závistí)
Mírně provokativní název vyvolá v našich starších spoluobčanech (mezi které se autor těchto stránek prozatím nemůže počítat) vzpomínku na (na svoji dobu) celkem slušně provedenou minci - tříkorunu (viz obrázek).
Tříkoruna se do naší peněžní soustavy dostala v padesátých letech. Českoslovenští plánovači (nebo sovětští "poradci"?) se v souvislosti s přípravou měnové reformy v roce 1953 (to je ta, jak o ní prezident Zápotocký "nevěděl" pouhý týden před tím, než se uskutečnila) rozhodli, že využijí skvělých zkušeností svých sovětských kolegů a všeho sovětského lidu, a zavedli do československé měnové soustavy netradiční nominály tříhaléř a tříkorunu (upřímně řečeno se divím, že nezavedli po sovětském vzoru také patnáctihaléř). Papírová tříkoruna vzor 1953 byla posléze nahrazena "socialistickým" vzorem 1961, a posléze se její výroba vzhledem k inflaci přestávala vyplácet. Pro zajímavost připomínám, že papírová koruna 1953 byla již v roce 1957 nahrazena mincí známého vzoru s pracující ženou, a že k vydání papírové koruny 1961 už nedošlo.
V roce 1965 byla tedy vydána tříkoruna kovová (autoři Hájek, Kolářský). Mince to byla celkem pěkná, ale ouha! Na co všechno český (a slovenský) člověk nepřijde! Koncem 60. let se začaly pomalu otevírat hranice, a Čechoslováci se tak dostávali mj. i do Západního Německa. A naše tříkoruna se vzhledem k nachlup stejným parametrům co do rozměrů a hmotnosti se (západoněmeckou) markovou mincí znamenitě hodila do západoněmeckých automatů na dámské punčocháče či na americké žvýkačky. Informace o podobnosti obou mincí se tak rozkřikla, že tříkoruna postupně mizela z oběhu a končila v Západním Německu či v Západním Berlíně v automatech. Další informace nemám potvrzeny z "nezávislých zdrojů", takže je berte se značnou rezervou. Možná, že se jedná o numismatickou latinu. Nicméně vypráví se, že množství československých tříkorun v západoněmeckých automatech vyvolalo reakci západoněmecké vlády, která iniciovala, a snad i částečně zaplatila, výměnu tříkorun za dvoukoruny (dvoukoruna byla znovuzavedena do naší měnové soustavy v roce 1972).
Nicméně důsledkem této výměny a toho, že část tříkorun z oběhu skončila v šedesátých letech (a v menší míře i po stažení z oběhu v letech 70., 80. a zejména 90.) v německých automatech, je relativně vyšší cena tříkorun na české numismatickém trhu. Běžně zachovalá (VF) tříkoruna stojí cca 5 Kč, pěkná 10 či 15 Kč. Pro srovnání: ošklivá pětikoruna stojí max. 1 Kč, pěkná ca 5-8 Kč.
Ještě poznámku k nadšencům, kteří se chystají k runu na numismatické burzy za účelem nákupu levných tříkorun. V 90. letech byly v SRN vyměněny téměř všechny automaty za nový typ, který rozeznává nejev váhu, ale i typ vkládané mince. Za tříkorunu si tedy zcela určitě nezavoláte z automatu, nekoupíte si za ní jízdenku na U-Bahn a nenakoupíte za ní ani žvýkačky. Takže maximálně ji můžete vložit do nákupního vozíku jako zálohu místo marky či si za ní koupit kulaté bonbony v zastaralých "otáčivých" automatech.
Pro doplnění - nejznámější "aférou" v oboru oklamávání automatů byla záměna východoněmeckých marek a padesátifeniků polskými zlotkami a padesátigroši. Za 1 zlotku (cca 10 haléřů) se dalo telefonovat jako za 1 marku (cca 3 Kčs), padesátigroše se zase daly "rozměnit" za drobné v automatech u vstupu do S-Bahnu. To platilo v omezené míře v sedmdesátých a osmdesátých letech. Poláci záměn peněž hojně využívali ještě v létě 1990, kdy v případě dobré konstelace (v NDR platily východoněmecké 1,5,10,20 a 50 feniky několik měsíců společně se západoněmeckými markami, a to v poměru 1:1) se dalo za padesát grošů dostat padesát západoněmeckých feniků! Za pětihaléř jste tak mohli dostat až deset korun.
