Africký proužek a Komenský
Při psaní o novodobé raritě české numismatiky, kterou se stala jedna skoro obyčejná papírová dvousetkoruna, musím začít trochu zeširoka a s malým exkurzem do nedávné historie, kterou velká většina z nás má ještě v čerstvé paměti. Není ale od věci zopakovat si pár faktů, na které jsme během posledních sedmi let už mohli pozapomenout.
Někdy od roku 1991 připravovala tehdejší Státní banka československá (SBČS) novinku pro uvedení do běžného oběhu - měla se jí stát papírová dvousetkoruna s portrétem Jana Ámose Komenského. Tento v Československu netradiční nominál měl splnit několik funkcí - měl být první porevoluční bankovkou bez socialistického státního znaku a bez slova „socialistická” v názvu státu. Bankovka měla do určité míry nahradit ve značném množství obíhající velké zelené stovky z roku 1961, tzv. „Hradčany”. Stokoruna byla totiž poslední z bankovek první „socialistické” série, která zůstala v oběhu, a to z dobře známých důvodů - bankovka s portrétem Klementa Gottwalda, která byla dána do oběhu na podzim 1989 a která ji tak měla v nové řadě bankovek nahradit, se po revoluci jaksi „neujala” a byla tedy v oběhu nahrazena dotiskem starých, relativně neprovokujících stokorun s obrazem Hradčan. Další důvod pro úvahu o nahrazení části stokorun v oběhu dvoustovkami byl zcela pragmatický a neměl s politikou nic společného - stovka reálně ztratila dost ze své předrevoluční hodnoty, ale pětistovka zase představovala celkem dost peněz (měsíční plat pod 5000 Kčs nebyl v roce 1992 žádnou výjimkou). Takže vydání dvoustovky bylo řešením, jak zmenšit počet bankovek v oběhu (měla nahradit právě stovky).
Ovšem do úvah o vydání dvoustovky v roce 1992 či počátkem roku 1993 přišlo politické rozhodnutí o rozdělení společného státu. Bankéřům ze SBČS muselo být už na podzim 1992 jasné, že nás spolu s rozdělením ČSFR čeká i rozdělení měny. Přesto, nebo právě proto, však byla zadána jedné německé firmě zakázka na výrobu papíru pro novou dvousetkorunovou bankovku. Důležitým detailem je, že do papíru byl při výrobě lisován ochranný okénkový proužek s nápisem „200 Kčs”.
Přišel první leden 1993 a s ním i rozdělení ČSFR na dva samostatné státy. Poté už bylo všem nejen v nově vzniklé České národní bance (ČNB) zřejmé, že rozdělení společné měny není otázkou měsíců, ale týdnů. Po dohodě se slovenskou stranou byla zvolena osvědčená metoda kolkování větších nominálů obíhajících československých bankovek. Tuto metodu poprvé vyzkoušel v Československu s velkým úspěchem v roce 1919 tehdejší ministr financí Alois Rašín.
Při výměně peněz v únoru 1993 tak byly v Čechách na základě zákona č. 60/1993 Sb. a následných prováděcích předpisů (nařízení vlády č. 61/1993 Sb. a vyhláška ČNB č. 62/1993 Sb.) kolkovány bankovky v nominálu 100, 500 a 1000 Kčs. (Na Slovensku byly navíc kolkovány i dvacetikoruny a padesátikoruny, ale praxe ukázala, že nebyl problém kolek odtrhnout a hned jste měli „tvrdší” českou měnu.) Kolkované bankovky však měly ještě jednu nevýhodu - nehodily se moc do bankomatů, protože díky nalepenému kolku byly všechny na jednom místě o něco tlustší. To byl zřejmě také jeden z důvodů, proč část tisícikorun byla kolkována rovněž natištěným kolkem.
Během přípravy uvedené výměny peněz si bankovní experti z ČNB vzpomněli na uvažovanou dvousetkorunu, jejíž technologická příprava byla již v dost pokročilém stádiu. Oslovili tedy tvůrce námětu připravované bankovky pana Kulhánka, aby bankovky předělal do „české” podoby (s námětem, který byl věnován J. A. Komenskému, se nemuselo hýbat, zaměnil se prakticky jenom státní znak, název státu a název emisní banky). Z důvodů více než pragmatických bankéři pominuli, že do připravených archů bankovního papíru je vlisován ochranný proužek s nápisem „200 Kčs” a nikoliv „200 Kč”, zůstala dokonce i původní soutisková značka CS (pro š»ouraly odkazuji na vyhlášku ČNB č. 63/1993 Sb. o vydání bankovek po 200 Kč).
Tak, a teď je čas, abych objasnil název tohoto článku. V témže závodě v SRN, kde se připravoval papír pro české dvoustovky, se však zároveň připravovaly bankovky pro tehdejší Zaire. Technickou chybou tak došlo k tomu, že do několika archů papíru určeného pro české bankovky byl vlisován proužek připravený původně pro zairské bankovky s nápisem „Republique du Zaire”. Tyto archy měli být údajně zničeny. Přesto se však několik hotových bankovek s tímto „africkým” proužkem dostalo do oběhu a stalo se numismatiky velmi vyhledávanou raritou.
V dubnu 2001 mě jeden čtenář upozornil, že uvedenou bankovku vlastní. S jeho laskavým svolením přetiskuji fotokopii inkriminovaného proužku. Na podnět onoho čtenáře připravila k dané problematice i Mladá fronta Dnes. Článek nazvaný „Dvoustovka za 15 tisíc? Ale ano” však nejen neobsahuje nové podrobnosti, ale neuvádí ani známá fakta, která najdete např. na tomoto místě. Čtenář-laik se z něj dozvídá např. skutečně objevnou informaci, že cena této bankovky se mezi obchodníky pohybuje od dvou do patnácti tisích (slušný rozptyl, že?). Navíc je v článku minimálně diskutabilní tvrzení o neplatnosti této bankovky. (Podle všeho se jedná o platnou bankovku, která má pouze výrobní vadu - všechny teoretické náklady spojené s placením touto bankovkou jako s bankovkou pravou by tak musela nést instituce, která bankovku do oběhu uvedla - tedy Česká národní banka. Ta by se z toho těžko mohla vyvinit a odpovědnost „shodit” na Státní tiskárnu cenin, která by se ji snažila přenést na německou firmu atd. atd. Nedovedu si představit, že by nezávislý soud mohl v takové hypotetické kauze rozhodnout jinak, než se se jedná buď o platný peníz či o peníz neplatný, za jehož uvedení do oběhu však zcela odpovídá ČNB.) Nicméně je samozřejmě zcela zřejmé, že hodnota „zairské” dvoustovky je skutečně o dost vyšší než její hodnota nominální. Podle mého odhadu reálně ve slušné zachovalosti kolem pěti tisíc. Těch patnát tisíc by dal leda blázen, a i tehdy by se muselo jednat o nejlepší možnou zachovalost Unc. Nicméně každá populariazce numismatiky v denním tisku je vítaná, takže buďme povděčni alespoň za takto amatérsky udělanou reportáž. (Pokud výše uvedené odkaz na článek v MfD v budoucnu nebude fungovat, zkuste vyhledávání přímo na stránkách iDNES.)
Závěrem obligátní výzva. Máte-li i Vy nějaké další informace o „africkém“ proužku, či dokonce jednou takovou dvoustovky vlastníte, ozvěte se. Rád na tomto místě uvedu i vaše informace. Další informace i o jiných zajímavých bankovkách a mincích, které můžete najít v oběhu, najdete zde.
