Jasne, ja myslel kupovat to prave ted za aktualni ceny. Ale to byla reakce na 10rubla, ze to ma neco do sebe, nicmene souhlasim s hlavnim problemem - ze kdyz neco se da snadno sehnat levneji a nema to tu cenu, tak neni duvod kupovat.

Myslím si, že je důležité nakupovat mince co nejlevněji v době nákupu. Jestli půjde pak cena nahoru, nebo dolu to ukáže až čas, ale když si koupím SV. dukát v dobrém stavu, tak nevěřím, že bych někdy prodělal.
Že jsem běžné ročníky nedávno(2-3 roky) kupoval za 5tis ted nekoupím za 7. Lepší ročníky (35,36) jsem kupoval kolem 8 a za dva roky jsou na 15tis. a takhle je to u všech. A to nemluvím o lepších kouscích.
Takže můj 4 důchodový pilíř je si kupovat SV. dukáty v dobrých stavech a věřím, že min inflaci mi to pokreje.

Na dnešní ceny svatováclavských dukátů mají vliv dvě rovnocenná hlediska. Jedním motorem byl a ještě dnes je přetrvávající zájem o zlaté mince a druhé hledisko se skrývá v jejich velké oblíbenosti mezi našimi sběrateli. Jistě se jedná o určitý sběratelský materiál, u něhož z výše popsaných skutečností došlo k velkým cenovým nárustům, ale na druhé straně si položme otázku, jestli k opodstatněným.
Podle mého názoru nikoli a uvedu některé důvody. Ročníky z let 1923-1936 byly raženy ve větších, až velkých nákladech. Možná, že někdo může namítnot, že počet 10 000 kusů není velký, ale musíme si uvědomit jedno velice důležité hledisko. Tím je velice podstatný rozdíl mezi mincí určenou pro potřeby oběhu a pamětní, nebo obchodní ražbou, která skončila ve sbírkách, nebo plnila obchodní účely. Tyto dukáty sloužily druhé možnosti, tedy většina se jich z těchto nákladů zachovala. V tomto světle pak tyto náklady nejsou vůbec malé a ke koupi jednotlivých ročníků nám postačí pouze finanční částka a trocha času v řádu maximálně pár měsíců. Stejnou roli plní například všechny pamětní mince FJI, které jsou vinou oblíbenosti předražené, ale na druhé straně lehko dostupné pro ty, kteří mají finanční hotovost. Jiná skutečnost pak nastává u podobných nákladů oběhových mincí, které plnily účely platebního styku. Pak si položme otázku, kolik se mohlo do dnešních dní zachoval hezky zachovalých mincí z těchto, v tomto konkrétním případě, malých nákladů. Vše je tedy velice relativní a proto platí, že náklad svatováclavského dukátu v počtu 10 000 kusů je poměrně velký, ale například náklad desetikrejcaru Františka II ve stejném počtu je naprosto směšný. Dokladem pak je skutečnost, že dukát seženeme kdykoli, ale na desetikrejcar nemusíme v životě narazit.
To je jeden z mnoha pohledů, jak já se na tuto problematiku dívám.

jiný pohled
počet sběratelů v ČNS asi 1500
numismatiků mimo organizace řekněme 2000 - 3000
zbytek kupujících tak max. příležitostní nakupující podlehnuvší médiím
Pokud toto srovnám s počty novodobých pamětních mince nebo těchto dukátů, je jasné že ceny drží spíše momentální krátkodobí investoři do mincí a obchodníci.
Vzhledem k oblíbenosti bych ale u cen svatováclavských dukátů čekal asi případně menší a pozvolnější propad cen u běžných ročníků než u jiných dnes přeplácených mincí.

Pěkná diskuze pánové. a myslíte si že když dejme tomu klesne zlata třeba na 500kč/gram jestli i svatováclavské dukáty půjdou cenou dolů?

Ještě jedna poznámka.
Největší obchod korunových zlatých mincí, tedy 10 a 20 K, o kterém jsem slyšel, se odehrál v objemu 13 kilogramů.
Kdysi dostal jeden překupník nabídku, aby sehnat 2000 svatováclavských důkátů. Tento úkol splnil za dva měsíce.
To je velmi podstatný návod na náš pohled, ohledně sběratelské vzácnosti těchto mincí.
Každý sběratel by si měl uvědomit, že jsou dvě skupiny mincí. Do jedné patří mince, které do své sbírky seženeme, protože tak je tržní skutečnost nastavena a do druhé patří sběratelské ročníky, k jejichž získání potřebujeme mít velké štěstí. Tedy být ve správný čas, na správném místě.

Ještě je nutné počítat, že mnou uvedené počty jsou od mincí obecně, sbírat určité mince bude ale zase pouze část z nich!

Svatováclavské dukáty mají jedno ne nepodstatné specifikum.
Po generace slouží jako tradiční a asi nejoblíbenější dar tzv. "do kolíbky". A určitě i nadále sloužit budou, protože nění na obzoru nic, co by je nahradilo v několika parametrech - vkusnost provedení, motiv vystihující tradici a kořeny státu, ochranu zemského patrona, atd., každý může dát důraz na to, co je mu bližší.
Do této sféry, tedy mimo okruh sběratelů průběžně proudí zcela jistě tisíce exemplářů. A zase se z ní samozřejmě vrací, když se odroste kolíbce a je potřeba koupit motorku nebo něco jiného.
To udržuje stabilitu ceny, které se neodvíjí až tak zásadně od okamžitého kursu zlata, i když ta se také do jisté míry promítá. Samořejmě se k ní přičítá kalkul krátkodobých investorů, kteří sázejí právě na to, co jsem výše popsal a berou svatováclavské dukáty jako jistotu. Odběratelé mimo sběratelskou sféru jsou v totmo ohledu investoři dlouhodobí, kromě toho, že při koupi pro tento účel nepočítají přednostně na kalkulačce očekávaný roční výnos na dvě desetinná čísla.

Samozřejmě motiv je velmi podstatný a naši sběratelé ho pozitivně vnímají. Proto se vydává velmi mnoho mincí a medailí se svatováclavskými, karolínskými a svatovítskými motivy. Když k tomu v některých případech připočítáme uměle malé náklady, pak jsou na světě velmi oblíbené a berné raritky.

Když už tu jde řeč o aspektech oblíbenosti svatováclavského dukátu: Vizuální provedení je přesně to, co mě od jeho koupě zatím spolehlivě odrazuje. Ramenatá postava sv.Václava na líci mi svou strnulostí připomíná hodiny kreslení z druhého stupně základní školy, kdy ti lepší z nás se už naučili dodržovat základní proporce postavy, realistické vystihnutí pohybu však bylo v nedohlednu. Ležaté písmo v opisu a rezignace na trojrozměrnost obrazu celkový dojem jen podtrhuje.

Prostě taková čokoládová medaile z vydařeného dětského dne 🙂 .

Docela by mě zajímalo, do jaké míry je jeho provedení poplatné tehdejším výtvarným trendům.