hmm normalka...nedali ich tam uz vtedy😉 a teraz sa cuduju jak puklice:D

Usnesení sněmu všech zemí koruny České, jenž zahájen byl na hradě Pražském dne 9. Února a zavřín 14. dubna 1579.

MS. úředních zápisů deskových v král. českém archivu zemském s nápisem "Červení sněmové od 1541 do 1582."

Tito artikulové na sněmu obecném, kterýž držán byl na hradě Pražském léta Páně v pondělí po hromnicích a zavřín v outerý poneděli květné, při přítomnosti nejjasnějšího knížete a pána, pana Rudolfa Druhého, voleného římského císaře, uherského a českého etc. krále etc. ode všech tří stavův království českého, poslův z markrabství Moravského, knížetství Slezských a markrabství Horních i Dolních Lužic, jakožto oudův k království českému připojených, s plnou mocí vyslaných, svoleni a zavříni jsou.

Jakož jest nejjasnější a nejnepřemoženější kníže a pán, pan Rudolf Druhý, volený římský císař, uherský a český etc. král etc. , pán náš nejmilostivější, z mnohých a vysoce důležitých příčin a potřeb JMCské a zemí JMti se dotýkajících sněm obecní království tohoto českého, i také zemí k témuž království příslušejících a připojených, rozepsati a k jistému času na hradě Pražském položiti ráčil, na kterýžto sněm když jsou se všickni tři stavové království tohoto Českého sjeli, tolikéž poslové z markrabství Moravského, z knížetství Slezského, z markrabství Horních i Dolních Lužic s plnou mocí od stavův z týchž zemí vyslaní se najíti dali, tu JMCská potřeby některé stavům jest milostivě oustně oznámiti i skrze spis přednésti ráčil: což všecko všickni tři stavové království tohoto spolu s vyslanými posly z jiných zemí, oudův k království tomuto připojených, takové milostivé přednesení a oznámení v pilném a bedlivém uvážení majíce a k srdcím svým.to všecko připustivše, jiného jsou mezi sebou najíti nemohli, než čím dál vždy víc znáti se dobře může, že pán Buoh všemohúcí pro přílišné rozmnožení hříchův lidského pokolení a nepravostí, kteréž se mezi lidmi páchají, k trestání lidu všelijakého puzen býti a metlou svou hroziti a všemu křesťanstvu před oči stavěti, takže již sekera k kořenu přiložena jest, mnohými nesčíslnými znameními, o kterýchž se slyšelo i také na oko spatřilo, jakýž takýž veliký pád a trestání oznamovati ráčí; však se téměř žádného to chytati a k napravení pokání svaté činiti nechce, nebudeli milosti a samého požehnání pána Boha všemohúcího předně a skrze vrchnost a dobrou zdravou radu jeho milosti dání od těch, kteříž svého pána Boha na paměti mají a jeho božským slovem se spravují a v dobrém řádu a zdravém rozumu stojí, tehdy jest se zkázy zemí křesťanských a zvláště od toho ouhlavního nepřítele krve křesťanské žíznivého Turka, země plundrováním, pálením, mordy, loupežemi a lidu zajímáním, že se to stane obávati; čehož všemohoucí pán Buoh rač sám ochrancím od toho zlého býti, a k přetržení toho zlého k dobrému a na pokání lidu křesťanského pomoc rady milosti jeho svaté a srdce skroušené a ponížené k modlitbám a službám svatým dáti.

Svolení berně domovní z lidí poddaných osedlých.

Protož jsme se na tom všickn tři stavové království tohoto se pány posly vyslanými snesli, neohlídajíc se na žádné ztížnosti, nouze a chudoby a mnohé nedostatky své a poddaných svých, majíce utrpení a křesťanskou lítost nad těmi souženými od nepřítele Turka křesťany a prohlídajíc k milostivé žádosti JMCské, však z své dobré a svobodné vůle, abychom pomoc, tak jakž předešlého roku, berni z domův z poddaných svých z sebe sebrali a k zemi složili. A protož předkem JMCská skrze hejtmany, ouředníky a purkrabě na panstvích JMCské naříditi míti ráčí, též jedna každá osoba, pán a rytířský člověk i všecky osoby duchovní, tolikéž manové, dědiníci, dvořáci, nápravníci, cožkoliv v městech, městečkách, vesnicích, aneb kde jinde na panstvích a statcích svých lidí osedlých mají, z jednoho každého domu aneb chalupy, buď veliké neb malé, v kterýchž lidé bydlí, krom samých kovářských, pastuších a ovčáckých chalupí, též lázní v městečkách, ve všech, na kterýchž by hospodářové osedlí nebyli, aneb kteříž by od pánuov svých lhůtu ourokuov neplacení ještě za příčinami škod jich jim se stalých měli, aby jeden každý z těch nadepsaných osob za jeden rok pořád zběhlý po dvacíti groších českých dali a konečně vyplnili; však rozdílně, první díl na den sv. Víta, nejprve příštího, totiž z jednoho každého domu po desíti groších českých a druhý díl na den všech Svatých, též nejprve příštích, po desíti groších českých aby konečně dali a nejvyšším berníkuom na hrad Pražský odvedli; při čemž jak se jeden každý strany přiznání a berně dávání zachovati má, dole napsáno jest. V tom dávání té pomoci proti Turku poddaní k ouřadu purkrabskému, ani manové k purkrabství Karlštejnskému, ani žádní jiní, bud čížkoli v království tomto, vynímati se nemají.

Berně z panství Loketského, hrabství Kladského a krajiny Chebské.

Nicméně panství Loketské, tolikéž povini budou pomoci své berníkům a ne v jiná místa odvozovati. Hrabství a panství Kladské podle uvolení svého berni, tak jakž jsou léta tato pořád dávali, z lánuov dvojnásobně dáti mají, tak jakž o to s nimi Kladskými na tento čas toliko to snesení jest se stalo. Též krajina Chebská, cožkoli oni místo berně proti Turku skládati by měli, skrze rady JMCské komory české s nejvyššími berníky království tohoto jednáno má býti. A ty oboje daně, jakž z Kladska, tak z krajiny Chebské na dva terminy, jakž psáno jest, nejinam než nejvyšším berníkuom na hrad Pražský, dány a odevzdány býti mají.

Berně z měst.

Pražané pak a jiná města JMCské a Její Mti císařové v království českém, kteříž třetího stavu užívají, místo té podomovní berně k takové pomoci proti Turku stavuom dáti jsou se svolili na hotové sumě za tento rok půl třináctá tisíce kop grošuov českých na dva terminy, totiž prvního [termin na den svatého Víta nejprv příštího šest tisíc půl třetího sta kop grošův českých a druhého terminu na den Všech svatých též šest tisíc a půl třetího sta kop grošův českých složiti a nejvyšším berníkuom, vezmouc na pomoc sobě první termin poddané lidi k obcem anebo zadusím jejich náležité, vyplniti mají.

Berně z dědinikuov etc.

Než což se dědinikuov, nápravníkuov a dvořákův dotýče, ti vedle šacuňkuov svých předešlých jednoho každého statku jeho z každé kopy grošuov českých po půl patu penízi českém, sberouce na výš jmenované časy a terminy, nejvyšším berníkuom na hrad Pražský s listy přiznavacími odsílati mají.

Berně z domův panských v městech a z far.

Domy pak panské a rytířské a všelijakých jiných osob buď duchovních nebo světských, kteréž bud v městech Pražských aneb v městech královských, aneb na předměstích mají, ten každý pán aneb rytířský člověk aneb osoba duchovní jednu kopu grošuov českých dáti má na dva svrchu psané terminy.

Tolikéž všickni farářové na panstvích a statcích JMCské, panských, rytířských, osob duchovních, městských, nicméně v městech Pražských a jiných městech v království českém, kteřížbykoli a kdekoli na farách byli a jsou, a kdežby pak faráře nebylo, tehdy kostelníci a osadní té fary, aneb kdožby toho v užívání byl, a tak z jedné každé po třidcíti groších českých, polovici toho k prvnímu terminu a polovici k druhému terminu, když pán, rytířský člověk, aneb město od poddaných svých touž berni příjme, vedle berní svých s listy přiznavacími to posílati povini jsou.

Výminka o městech horních.

Města pak některá horní tu se vyměňují, poněvadž vědomé jest, že táž města pro chudobu svou téměř k spuštění jsou přišla, jakožto Joachimstal, Slavkov, Šinfeld, Lautrpach, Přlsečnice, Kunyperk, Basianperk, Platná, Hengst, Abertam. A jestližeby se kde to našlo, žeby při některých jiných horách dělníci i jiní, kteříž při těch horách pro potřebu tu se zdržují, domy k schráně své sobě sdělali a měli, v kterýchžto domích by žádných obchoduov nevedli, než toliko s manželkami, dítkami tu bytnost svou měli, ti též v tu daň a berni domovní potahováni býti nemají.

Forma listu přiznavacího.

Já N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem podle svolení sněmovního na obecném sněmu na hradě Pražském, kterýž držán byl léta etc. 79 v pondělí po hromnicích a zavřín téhož léta v outerý po květné neděli, všecky lidi poddané své vyhledati a sčísti dal, kterýchž se osedlých N. nachází, a že více lidí poddaných osedlých v tomto kraji N., z kterýchž berně při tomto terminu N. po desíti groších českých dáti mám, jsem ovšem vyhledati ani najiti nemohl, než těch dotčených N. to přijímám k svému svědomí. A pro lepší toho jistotu pečeť svou vlastní jsem k tomuto mému přiznavacímu listu přitisknouti dal. Jemuž datum etc.

O sjezdích krajských.

A poněvadž se toho potřeba vidí býti, aby se vyhledání a sečtení jisté všech osedlých osob panského, rytířského a městského stavu a všech osob jiných, jak duchovních tak světských, kteréž v tomto království statky a poddané své mají, nicméně i osob těch, kteréž na ourocích peníze své mají, a též také všech domuov a lidí osedlých i také v městech královských, co v tom jednom každém městě i na předměstí domuov jest, stalo: na tom jsou se všickni tři stavové s JMCskou snesli, že to nejgruntovněji a nejlépe v tom jednom každém kraji uváženo a nařízeno bude moci býti. A protož JMCská sjezdy v jednom každém kraji rozepsati a časně položiti ráčí, totiž: v kraji Bechyňském v městě Táboře tu středu po neděli cantate [20. května], v Prachenském v městě Písku v pátek po neděli cantate [22. května], v Plzeňském v městě Plzni v pondělí po neděli prosebné [25. května], v Žateckém v městě Žatci též ten pondělí po neděli prosebné, v Slánském v městě Slaném v středu po neděli prosebné [27. května], v Litoměřickém v městě Litoměřicích v pondělí po neděli prosebné, v Boleslavském v městě Boleslavi, v Rakovnickém v městě Rakovníce, v Hradeckém v městě Hradci v pondělí po neděli cantate [18. května], v Čáslavském v městě Čáslavi, v Vltavském v městě Sedlčanech v středu po neděli cantate [20. května], v Chrudimském v městě Chrudimi, v Podbrdském v městě Berouně, v Kouřimském v městě Kouřimi v pondělí po neděli prosebné [25. května]; a aby tím lépe to, co se vykonati má, vyříditi se mohlo, nejvyšší ouředníci a soudce zemští a JMCské rady, kteří sic obyčejně zde v Praze bytností svou přebývají, i jiní také osobně při těch sjezdích v krajích býti mají, i též jeden každý obyvatel z jednoho každého toho kraje, kteříž statky drží, aneb kteříž peníze na ourocích mají, na těch sjezdích se najíti dáti povinni jsou, léčby kdo pro příčinu nemoci, aneb buď žeby po potřebě JMCské aneb zemské byl, aneb jinú bezelstnú příčinu, toho příjezdu svého žeby vykonati nemohl, před sebou měl, však na místě svém vždy někoho z přátel svých vypraviti a omluvu svou učiniti má. Však na těch sjezdích krajských nic se tu jiného jednati nemá, než to, což se v tomto sněmu zavřelo a v tento spis uvedlo.

K tomu sjezdu jeden každý má s sebou přinésti přiznání své pod pečetí svou, tak jakž slovo od slova do tohoto sněmu vloženo jest, co lidi poddaných osedlých má; kteréhožto přiznání jeho připiš aneb výtah téhož počtu lidí osobám těm, kteréž v jednom každém kraji k vyhledání a sečtení lidí a domuov nařízeny budou, se dáti a jak se při tom při vyhledání lidí ty osoby dále chovati mají, o tom tu na sjezdu urazeno a sneseno býti a to se jim v kraji oznámiti má. A o kohožby se tak osoby starší a v kraji přední snesly a takovou osobu aneb osoby [k tomu zvolily a jakby se v tom ta osoba neb osoby]

[V původním zápisu vynecháno, doplněno však z artikulů tištěných.] zachovati a říditi měly, jemu anebo jim když to v známost uvedou, jest každý bez odpornosti to k sobě přijíti a v tom ve všem se tak zachovati povinen pod trestáním pro nezachování poslušenství od něho učiněného od nejvyšších ouředníkuov a soudcuov zemských, jakžby Jich Mmi na soudu tehdáž nejprve příštím uváženo bylo.

Tolikéž jedno každé město, kteříž stavu užívají, také na týž sjezd s přiznavacím listem, co lidí osedlých v městě neb na předměstí, tolikéž na zemi k obcem aneb k zadusím, anebo peníze na úrocích k obcem náležité mají, s sebou přinésti a v tom se jako vyšší stavové zachovati mají.

Města pak Pražská, poněvadž se za jeden kraj počítají, ta přiznání svého nejvyšším bemíkuom, jakž o jiných městech doloženo, dodati mají. Listové pak přiznavací nejvyšším berníkuom na hrad Pražský z jednoho každého kraje, co jest se toho tak vyhledalo a našlo, aby se ihned odeslali, tak aby tíž berníci časně věděli od koho a z čeho berni přijímati mají.

Též také jeden každý list přiznavací z statku svého, tak jakž jest léta etc. 75 se přiznal, s sebou přinésti na týž sjezd má a to pro příčinu hotovosti domácí nařízení, jakž pak o tom dále v artikuli o hotovosti, kteráž v zemi nařízena býti má, položeno jest. A poněvadž pak od léta etc. 75 až do tohoto času nemalé proměny jsou se v statcích daly, tak že jest mnohému statku přibylo a jinému ubylo a protož, jestližeby kdo ten který statek od jiného koupil a takového šacuňku toho statku potřeboval a toho požádal, tehdy přijda k berníkuom má jemu vydán býti, podle kteréhož též se přiznati bude moci.

A kdež se i to nachází, že mnohé osoby z stavu panského a rytířského, i jiné, majíce statky své v rozdílných krajích, přiznání jedno ze všeho statku svého a lidí poddaných svých činí: i poněvadž vyhledání jisté všech lidí osedlých v jednom každém kraji se státi má, protož aby se v tom nějaký omyl aneb nedostatek netrefil, a někdo přiznaje se v jednom kraji ze všech lidí svých, o to, jakoby v některém kraji něco lidí pominul a z nich se nepřiznal, stižen nebyl a tím gruntovněji a lépeji, co v jednom každém kraji lidí osedlých jest, vyhledáno býti mohlo, bude povinen jeden každý, buď ten osoba stavu panského, rytířského aneb městského, buď duchovní neb světská, rozdílně listy přiznavací od sebe dáti, tak což v jednom každém kraji lidí osedlých má, z toho do toho kraje, kdež tíž lidé osedlí jsou, se přiznati. A kdež nahoře i toho dotčeno jest, že jeden každý obyvatel do kraje svého na sjezd se osobně najíti dáti má: a protož kdožby tak v rozdílných krajích statky měl, však tu, kdež by přední sídlo aneb obývání své v kterém kraji měl, do toho se sám svou osobou najíti dáti a nemohl-liby k jiným sjezdům do jiného kraje, kdež také své statky má, dostačiti, omluvu svou do jiného aneb jiných krajuov, kde statky své má, učiniti a po sobě hodné i s přiznavacím listem pod pečetí jeho stvrzeným, co v tom aneb v těch krajích má, odeslati má, však berni svou ze všech lidí svých berníkuom na hradě Pražském společně odvésti jeden každý povinen bude na časy a terminy nahoře psané; a jak se pak v tom k jednomu každému strany kvitování berníci chovati mají, o tom doleji vyměřeno jest.

Výminka o pohořalých a těch, jimžto se škoda stala.

Také poněvadž se jest i to našlo, že mnozí ohni, krupami, vodami a jinými příhodami jsou se těchto minulých let v dávání berně vymlouvali a tudy nemalá suma na berních se vyrážela, jakož pak teď každého roku menší suma v berních jest se scházela: aby v tom lepší řád zachován byl, vidí se, komužby se taková škoda aneb lidem jeho poddaným stala, aby povinen byl takovou škodu obvésti a k takovému obvozování aby jisté osoby v krajích nařízeny byly, kteréžto osoby též na sjezdích obrány a podle velikosti kraje víc aneb méně osob k tomu obráno a voleno býti má, kte-réžby takovou škodu netoliko ohledaly, nýbrž také povážiti uměly a mohly, a o tom berníkuom oznámiti, tak aby se věděti mohlo, jaká vejražka jednomu každému na jeho berni pro škody buď ohněm, krupami, vodami aneb jinou případností stalé, pasírována, povolena býti by mohla. A na kteréžkoli osoby taková práce od starších osob z kraje vzložena bude, ten se v tom povinen jest povolně zachovati, jakž o tom v předešlém artikuli o sjezdích vyměřeno jest.

Berně aby se časně vyplňovaly.

A poněvadž toho potřeba zvláštní jest, aby tyto svolené pomoci časně vycházely a beze všeho omylu a prodlévání: na tom jsme se všickni tři stavové snesli, aby na dny nahoře jmenované, jeden každý z obyvateluov tohoto království svou berni na hrad Pražský přinesl aneb odeslal, anebo ve dvou nedělích od téhož jednoho.každého dne, jakž se nahoře jmenuje; a jestližeby pak po vyjití toho dne a dvou nedělí pořád sběhlých kdo svou berni obmeškal a jí nedal, nevyplnil docela a zouplna, tehdy ihned nejvyšší berníci, neočekávajíce a neohlédajice se na nic. k jednomu každému podle pokut zachovati se mají, a zvláště našloliby se to, žeby který z obyvateluov království tohoto od poddaných vybera berni, té časně na časy nahoře oznámené nedodal, než za sebou ji zadržel aneb k své potřebě vydal, budou moci berníci, cožby za tu berni dvénásob statku stálo, se v ten statek uvázati a jej rok pořád držeti a z té sumy za ten rok ouroku šest kop ze sta kop počítati; a chtěl-liby ten, čížto statek jest, v tom roce ten statek vyplatiti a tu berni i ouroky s škodami, což pro to vynaloženo bude, berníkuom dáti, tehdy kdyžby tak zouplna a docela i s ouroky a s škodami na to vzešlými zaplatil, mají mu berníci toho statku, večby se tak uvázali, vydržíc ten rok, zase postoupiti. Pakliby ten, čížby statek byl, té berně v tom roce nespravil a nedal, budou moci tíž berníci takový statek, komuž se jim viděti bude, prodati a jim se ta moc tímto sněmem dává, aby takový statek, kterýžby tak rok pořád vydrželi a pro nespravení a nedání té berně, tak jakž se svrchu píše, komužby jej koli z stavův království tohoto prodali, jemu jej ve dsky zemské aby vložiti mohli.

Berníci voleni.

A tito za berníky voleni jsou: z stavu panského čeněk Mičan z Klinštejna a z Roztok, na Kamenici, purkrabě hradu Pražského, z stavu rytířského Vilém Malovec starší z Malovic, místo-písař království Českého, z stavu městského Daniel Švik, měštěnín Nového města Pražského; kterýmžto berníkuom za práci jich toho roku dáti se též z berně má, osobě z stavu panského dvě stě kop grošuov č., osobě z stavu rytířského půl druhého sta kop grošuov č., osobě stavu městského jedno sto kop grošuov českých.

Voleni mustrhera na hranice Uherské.

Na tom jsou se také stavové snesli, že jsou k potřebě zemské za mustrhera na hranice Uher ské tomu lidu, kterémuž platiti sami od země i mají, zvolili Jana Markvarta z Hrádku a na Nek-miři, tak aby on vždy, kdyžby toho potřebí bylo | a vypraven od stavův s colmistrem jedním z přej depsaných berníkuov, komuž ta věc poručena bude,! mezi týž lid s penězi jel a ten lid, prvé nežliby; se jim platilo, spolu s colmistrem zmustrovali, ] a což komu náležitého bude zaplatili a mimo potřebu, po vykonání toho, tam se na pomezí bez-potřebně nezdržovali. A osoby níže psané, nejvyšší ouředníci zemští, kterýmiž se berníci říditi a spravovati mají, ti aby to nařídili, v čas potřeby kterak by týž mustrher s colmistrem na tu cestu se vypravil a opatření své a vychování na groš zemský tam a zase do navrácení měli, o to i o službu s nimi jednati a snésti se mají.

Berně na tolařích aby jeden každý spravoval, a berníci jak a kým se spravovati mají.

Jakož také v království Uherském tolaři vejšeji se berou nežli zde v tomto království českém, to jeden každý z obyvatelův tohoto království s pilností se starati má, aby, pokudž nejvýšeji a nejviceji možné, berni svou na tolařích a jiné veliké dobré minci spravil a dal, a berníci do kvitancí jednoho každého, na jaké minci jest berni spravil, mají doložiti a nikterakž toho nedopouštěti, aby jaké měnění mince se státi mělo, nýbrž s radou pánův sobě přidaných, coby mohli na minci k dobrému všem třem stavům tohoto království, buď při placení lidu válečného aneb jinače způsobiti a získati, o to pilnost a péči míti mají. Též také berníci nemají nižádným vymyšleným způsobem z berně žádné půjčky, buď na mále aneb na mnoze, žádnému činiti, ani žádné správy, žádného oznámení, nad to pak žádných výpisův buď přizaavacích listův aneb berní vydávati, toliko osobám tímto sněmem nařízeným a voleným, totižto: Vilémem z Rožmberka a na Českém Krumlově, správcem a vladařem domu Rožmberského, JMCské tejnou radou a nejvyšším purkrabím Pražským, Ladislavem starším z Lobkovic na Chlumci a Jistebnici, nejvyšším hofmistrem království Českého

a Bohuslavem Felixem Hasištejnským z Lobkovic na Líčkově a Chomutově, nejvyšším komorníkem téhož království Českého z pánův, a Michalem Španovským z Lysova a na Pacově, nejvyšším písařem království Českého, Burianem Trčkou z Lipé a na Světlé nad Sázavou, podkomořím téhož království Českého a Janem Vchynským z Vchynic na Nalžovech a Karlštejně, purkrabím Karlštejnským z rytířstva, jich radou se spravovati a též to opatřiti mají, aby písaři všickni přísahou stavům zavázáni byli, tak aby se v věcech sobě poručených a svěřených věrně, tejně, upřímně a pilně chovali, žádných výpisuov ani oustně žádné zprávy nevydávali, nečinili a nevyjevovali, bez jistého berníkův všech společně jim poručení, nýbrž se ve všem podle vyměření a oznámení berníkův chovali; a jestli-žeby co v tom od kohožkoli mimo toto sněmovní nařízení se jinače stalo, ten podle uznání soudu zemského má skutečně trestán býti. A ty osoby nahoře psané, kteréž berníkům od stavuov voleným přidány jsou, při každém soudu zemském o všem tom, jak se a co řídí a vykonává, zprávu svou dávati a v čemby jaký nedostatek měly, naučením soudu zemského se spraviti mají.

O opatření hranic Uherských.

Na tom jsme se všickni tři stavové s JMCskou snesli, že tato naše domovní berně svolená napřed psaná na žádnou jinou potřebu obrácena a vydána býti nemá, než na zaplacení lidu válečnému, kterýž se drží a chová na hranicích Uherských proti markrabství Moravskému a knížetství Slezskému z této strany Dunaje, v čemž JMCská jest se milostivě zakázati ráčil, že podle podaného spisu stavům, co v jedné každé pevnosti a místu pobra-ničnéni lidu se drží a chová, to tak zouplna držáno a chováno býti má. Nicméně i to JMCská naříditi ráčí, aby ty pomoci, kteréž se na ty hranice v království Uherském činí, jenž se continuae jmenují, tolikéž co z důchoduov arcibiskupství Ostře-homského, buď tu arcibiskup neb nebuď, též co Kruzič, aneh jiní povinni jsou chovati, to všecko na těch hranicích zouplna, jakž těchto časuov pominulých jest se dalo, chováno býti má.

A nad to výše pro lepší posilnění těch hranic a opatření, aby markrabství Moravské a knížetství Slezské od nenadálého pádu dostatečněji tím lépe mohlo ochráněno býti, má jeden praporec obyčejný, v němž puoi třetího sta koní rejtarův zbrojných, však z národu našeho, ihned, což může nejspíše býti, přijat býti, též jedno sto koní arkabuzaruov aneboližto střelců s dlouhými ručnicemi, nad kterýmžto lidem nejvyšší z národu našeho Čech, Moravec, Slezák aneb Lužičan osoba býti má, v těch zemích rodilý, osedlý, k kterémužto ouřadu JMCská vedle své milostivé vuole, však tak, jakž se svrchu píše, tu osobu obrati míti ráčí; a ten osobou JMCské se spravovati povinen bude a o to se starati, což by tu k dobrému těch hranic bylo, aby v tom svou pilností nic sjíti nedal; a viděl-liby ten nejvyšší toho kdy takovou důležitou potřebu, že by mu lidu pro opatření hranic, aneb že by se překážka stavení zámku Ugvaru od nepřítele dala, bude moci s povolením JMCské ještě k tomu lidu víc o jedno sto koní přijíti; kterémužto všemu lidu, jak jízdnému tak pěšímu, každého polouletí skrze colmistra našeho placeno býti má, pokudž by ta berně vystačila. Též také všecken ten lid skrze mustrhera a colmistra našeho před jedním každým placení zmustrován býti má, kteřížto na to péči míti mají, aby ten lid dobře, oupravně vypravený na těch hranicích, jak jízdný tak také pěší, byl, a což by nehodného bylo, ten aby se vymustroval a na to místo jiný hodný lid aby přijat byl. O pštoluňky nejvyššímu a tomu lidu jízdnému i pěšímu JMCská srovnati poručiti ráčí, podle kteréhožto pštolunku platiti se jim má.

Pomoc Moravanům z berně na stavení Ugváru.

A kdež od vyslaných poslův z markrabství Moravského všem třem stavům království Českého toho nemálo předkládáno jest, co týmž stavům na stavení zámku Ugvaru vysoce a mnoho záleží, za to žádajíce, aby nějaká suma k takovému stavení téhož zámku svolena a dána byla: i jsouce stavové království tohoto pánům Moravanům, bratrům, ujcům, švagrům a přátelům svým milým, vší přátelskou volností náchylní, na tom jsou se snesli, aby z této berně domovní deset tisíc kop míšeňských, při jednom každém terminu nahoře psaném pět tisíc kop mišenských počítajíc, stavům markrabství Moravského dáno a vyplněno bylo. Kteréžto peníze od colmistra našeho, když záplata lidu válečnému se skrze markrabství Moravské poveze, tu odvedeny býti mají, kterouž sumu oni přijmouce buď na Ugvár, aneb kdež se jim viděti bude, na těch předjmenovaných hranicích vynaložiti budou moci.

Povolení 500 kop z berně na ingrosování desk zemských.

Také z té domovní berně puoi třetího sta kop grošuov českých na ingrosování desk zemských od berníkuov nejvyšších nejvyššímu písaři království českého z nejprvnějšího terminu vydáno býti má, a nejvyšší písař, přijmouc takovou sumu na ingrosování desk, to tak aby se vykonalo opatřiti a z toho stavuom počet pořádný učiniti má.

Nařízení strany drahot v krajích.

Nicméně poněvadž nemalé ztížnosti jsou stavuov království tohoto strany drahot a nadsazování všech řemeslníkuov díla jejich, jakž pak JMCská jisté nařízení v městech Pražských, jakby se v tom chovati měli, učiniti jest ráčil: i poznává se toho potřeba býti, aby po všech krajích v tomto království, jakž v městech Pražských, tak po krajích v jiných městech, tolikéž jisté nějaké nařízení se učinilo; a protož na sjezdích krajských osoby po krajích z jednoho každého stavu obrati se mají, kteréžby podle povahy a způsobu jednoho každého kraje, poněvadž se strany drahot mnohem jiný způsob nachází v krajích a mnohem laciněji v některých městech všecky potřeby se dostati mohou nežli v městech Pražských, pročež také ten řád, kterýž zde v městech Pražských nařízen jest, ne ve všem se každému kraji trefiti muože, však ty osoby v krajích vybrané toho šetřiti budou, aby, pokudž se nejvýšeji trefiti může, s nařízením JMCské se srovnaly a o to s pilností se přičiniti mají, ne-mohouli prvé s tím uvážením nahotově býti, ale konečně do svaté Markéty s tím se shotovily, a cožby tak koli nařídily, v spis uvedouc, JMCské odesláno býti má. A jestližeby se JMCské takto líbilo, JMCská skrz mandáty do všech krajův to rozeslati ráčí, aby jeden každý se věděl jak zachovati..

Berně z markrabství Moravského proti Turku.

K této pomoci turecké na opatření hranic vyslaní poslové s plnou mocí z markrabství Moravského s stavy království Českého též jsou se snesli a tu sbírku podomovní, též také i z židuov na sebe svolili, tím vším způsobem, jakž předešlých let ode všech čtyř stavuov markrabství Moravského svolena byla, že též i nyní dána býti od nich má, kterážto ne jinam, než na potřebu jakž království Českého na již psanou oznámenou pomoc a opatření hranic skrze colmistra jich, kteréhož oni k tomu naříditi mají, vydána býti má. Též i jednoho mustrhera svého sobě aby nařídili, aby on před placením lidu válečnému s mustrherem českým lid všecken zmustrovali, a poněvadž mustrher a colmistr český skrze markrabství Moravské s penězi jeti musí, když o tom od nejvyšších berníkuov království Českého hejtmanu markrabství Moravského oznámeno bude, to naříditi se má, aby bezpečně mustrher a colmistr český s penězi přes hory přepraven a převeden až na hranice byl, a nejvyšší nad lidem naším, maje sobě oznámeno od mustrherův a colmistrův. též to má opatřiti, aby od hranic Moravských až tu, kdežby ležení a mustruňci se držeti a placení býti mělo, bezpečně tam projeti mohli.

Z kteréžto berně též na stavění Ugvaru puol třetího tisíce kop gr. českých a též cožby na berníky, mustrhera a colmistra, na vezení peněz šlo, se vymíňuje. Nicméně jakýmby dobrým řádem to nařízeno býti mohlo, aby domové po vší zemi markrabství Moravského, tolikéž všecky osoby panského, duchovního, rytířského, městského stavu i všecky jiné, kteréžby na statcích pozemských co poddaných osedlých, aneb na ourocích peněz měly, i co domuov v městech královských i na předměstí jich jest, jak se to vyhledati má, při příštím sněmu v markrabství Moravském pro zachování rovnosti, tak což se svoluje a zvláště pro vlastní opatření naše, aby od jednoho každého bez zadržování vyplněno bylo, skutečně naříditi mají.

Berně z knížetstvi Slezských.

Vyslaní poslové z knížetstvi Slezských též se o to snesli, že pomoc ta již svolená, kteráž k tomuto času svatému Jiří nejprve příštímu má položena býti, puoi osmnáctá tisíce kop grošuov českých, ne jinam než na potřebu lidu válečnému, jakž svrchu o tom doloženo jest, obrácena býti má, a o druhý termin na sněme jich nejprve příštím, jakby ten měl sebrán býti také aby se s jinými zeměmi srovnati mohli, cožby se toho nejvíce sjíti k takové potřebě mohlo, se snésti mají.

A tolikéž na takovou oznámenou potřebu ta suma obrácena býti má, toliko sobě z toho vymí-ňujíc což na mustrhera a colmistra, na náklad vyvezení peněz půjde, též na stavení zámku Ugvaru půl třetího tisíce kop grošuov českých z té berně sobě zůstavují; a z té berně proti Turku žádný se vytáhnouti moci nemůže, ani ti, kteříž statky zástavní v témž knížetství mají.

Jakým pak pořádkem se ta berně má vybírati a dobývati bez zdržování, aby se od jednoho každého to vyplnilo, což se tak svolilo, o to knížata a stavové na tomto sněme příštím se snésti mají.

Berně z Horních i Dolních Lužic.

Vyslaní poslové z Horních a Dolních Lužic, ti poněvadž jsou již jednu polouletní berni, než jsou sem na tento sněm vypraveni byli, svolili, při tom se zůstavují, než druhý termin té pomoci týmž způsobem jako první svolují, kterážto berně všecka ne jinam než na tu jmenovanou potřebu lidu válečného na záplatu obrácena býti má, a z toho sobě nic nevymíňují, než na stavení Ugvaru puol osma sta kop grošův českých od obojích zemí markrabství Lužických. A na tom jsou se poslové vyslaní z knížetství Slezského a z obojích markrabství Horních i Dolních Lužic snesli, že tu sumu, kterouž jsou sobě z berně a té pomoci proti Turku na stavení Ugvaru vymínili, při nejprvnějším terminu, kdyžby lidu válečnému na hranice předpsané na zaplacení vedle svolení sněmovního tohoto odeslali, též tu sumu s pomocí jich skrze colmistra svého stavuom markrabství Moravského odeslati a odvésti chtějí.

Co z berně zbude, kam se obrátiti má.

Jestližeby z těchto pomocí proti Turku ze všech zemí taková suma se sešla, žeby mimo zaplacení lidu válečnému na posádkách, i také nejvyššímu s tím lidem jízdným, kterýž pro posilnění a dostatečnější opatření naše má držán býti, též mimo jiné výminky nahoře psané, co zbylo, z těch peněz napřed násadistům u Komárna má zaplaceno býti, a zbyloliby i co víc mimo to, na jiné nejbližší hranice od colmistrů našich má placeno býti. Jestližeby se pak na záplatu lidu válečnému na hranicích našich proti markrabství Moravskému a kní-žetství Slezskému co té sumy nedostalo, to JMCská podle milostivého zakázání svého opatřiti a zaplatiti ráčí, tak aby markrabstvi Moravské a knížetství Slezské před vpády a takovou nenadálou nebezpečností opatřeny býti mohly.

Výminka o opatření hranic.

Však toto se znamenitě vymíňuje, že tímto placením lidu válečnému na zámcích po hranicích a svolením, kteréž se v tomto království Českém a jiných zemí ouduov k témuž království připojených stalo, ne z jaké povinnosti než z dobré svobodné stavuov vuole a na milostivou žádost JMCské na tento toliko rok, že tím žádné povinnosti opatrování a osazování Uherských hranic na sebe nebereme a nepřijímáme.

Svolení posudného z království Českého.

A kdež také JMCská milostivě toho při stavích království českého a poslích z jiných zemí předdotčených vyslaných žádati ráčí, aby JMti místo posudného z piv vaření na vychování dvoru JMCské, kteréž svoleno a dáno bylo, jistou sumu svolili, kterážby každého kvartálu místo téhož posudného spravena byla, a stavové skrze jisté osoby sami sobě posudné aby řídili a vybírali: i na tom jsou se všickni tři stavové snesli, aby jeden každý z obyvateluov království Českého, kteříž piva vařiti a na prodej vystavovati dají, z jednoho věrtele piva bílého aneb ječného vším tím způsobem, jakž předešlých let svoleno bylo, po pěti groších českých dal a dáti povinen byl. Kteréžto posudné v krajích skrze výběrčí zpuosobem starým má vybráno a nejvyšším bemíkuom zemským na hrad Pražský při jednom každém terminu s listy přiznavacími proti jistým kvitancím bez zadržování [odvedeno] býti; a oni berníci, co by dva groše česká toho posudního vynesla, do zřízené komory v království Českém na vychování dvoru JMCské též proti jistým kvitancím vydati a ostatní sumu z těch tří grošuov za nimi pozůstávajících ku potřebě dolepsané obrátiti mají. Takové pak posudné na kvartály v městech krajských, tak jakž roku předešlého výběrčím odvozováno bylo, též se tím vším zpuosobem odvozovati má; kteréžto se začíti má od nejprve příštího Filipa a Jakuba a trvati bude až do sv. Jiří, když se psáti bude léta 80, nejprve příštího. A na tyto časy a roky aby v jednom každém kraji vybíráno bylo, totiž první termín a kvartál v pondělí po svatém Jakubu apoštolu [27. července], druhý termin na den sv. Šimoniše a Judy [28. října], třetí v outerý po svatém Pavlu na víru obrácení [26. ledna 1580] a čtvrtý a poslední toho roku termin na sv. Jiří [23. dubna] léta 80.

Výběrčí posudného v krajích.

A tito v krajích za výběrčí voleni jsou: v kraji Bechyňském Zikmund Malovec z Malovic na Vejrči, v kraji Prachenském Erazim Ginter z Mořen, v kraji Plzeňském Jindřich Harant z Polžic a na Klenovém, v kraji Podbrdském Vácslav Běšín z Běšín, v kraji Vltavském Mikuláš mladší Vojkovský z Milhostic a na Vosečanech, v kraji Rakovnickém Burian Nostvic z Nostvic, v kraji Slánském Benjamin Služský z Chlumu, v kraji Žateckém Šebestian z Vřesovic a na Touchoviclch, v kraji Litoměřickém Joachym Kaplíř z Sulevic, v kraji Boleslavském Albrecht Pětipeský z Chýš a z Egrberku na Bušících ic], v kraji Hradeckém Krištof Ples Heřmanský z Sloupna, v kraji Chrudimském Ctibor Kapoun z Svojkova a na Mikulovicích, v kraji Čáslavském Jindřich Hlaváč z Běhušic a v Ronově, v kraji Kouřimském Mikuláš Bryknar z Brukštejna a na Zapích; kterýmžto výběrčím každému z nich za práci jich za tento rok služby se dáti má po padesáti kopách grošův českých.

Vejběrčí posudného v Praze.

Pražané pak, jako třetí stav, k vybírání od nich takové pomoci posudného volili jsou za vejběrčí své v Starém městě Pražském Zikmunda Kapra z Kaprštejna a v Novém městě Pražském Matouše Žlutického, s nimižto sami oni o službu narovnati se mají; a ti vejběrčí jich jsou povinni ve všem tak se zachovati, jako i předepsaní vejběrčí krajští zachovati se mají a to tak vyhledati a naříditi, aby v tom žádných obmyslů a fortelův se nedalo, než takové posudní vyberouc úplně a docela bez zadržování nejvyšším berníkuom na hrad Pražský aby dodávali.

Forma listu na posudní.

Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, že jsem ode dne svatých Filipa a Jakuba léta tohoto etc. 79 až do svatého Jakuba apoštola božího téhož léta v tom jednom kvartálu v pivovaře mém N. piva svařiti N. varů N. a z nich na prodej vystavil a vystaviti N. dal, z kteréhož jest mi se vedle svolení sněmovního z jednoho každého věrtele počítajíc po pěti groších českých dáti dostalo, čehož se sejde v tom čase N. kop grošuov českých, kteréž ted s registry a s listem přiznavacím vejběrčímu krajskému odsýlám, a že sem více v tom čase piva bílého ani ječného svařiti a na prodej vystaviti nedal, jenž by z něho z téhož posudného sjlti mělo, mimo to, což tak odsýlám, to jest v pravdě tak, to přijímám k svědomí svému, a pro lepší toho jistotu k tomuto listu pečeť svou vlastní jsem přitiskl, jehož datum. A tak se každý jiný týmž způsobem jmenujíc jiné terminy, zachovati má.

Posudné z markrabství Moravského.

A kdež také JMCská milostivě téhož při jiných poslích z zemí předpsaných žádati ráčil, kteříž jsou se na tom snesli: a předně vyslaní z markrabství Moravského týmž způsobem takové posudní z jednoho každého věrtele aneb bečky piva bílého aneb ječného, kdožbykoli na prodej vařiti a vystavovati dal, po pěti groších bílých dáti jsou svolili, však tak, poněvadž předešle svolené posudní JMCské po čtyřech groších bílých do příštího sv. Jana křtitele božího podle toho svolení trvá, to se při tom zůstavuje, než od téhož dne sv. Jana křtitele podle nynějšího svolení do roka pořád zběhlého takové posudní, tak jakož se svrchu píše, po pěti groších bílých trvati má, a oni je dáti a spraviti mají; a taková všecka suma v zemi zůstati a vejběrčím od stavů markrabství Moravského k tomu nařízeným odvedena býti má. Z kteréhožto posudného, jaká by se suma z těch dvou grošuov bílých zběhla, podkomořímu dotčeného markrabství Moravského ku potřebě JMCské vydána býti má; ostatní pak tři groše bílé ty při zemi zůstati mají na způsob nížepsaný, a jakým řádem to posudnó má a od koho vybíráno býti, to se na nejprvnějším sněme Moravském naříditi má.

Posudné z knížetství Slezského.

Vyslaní pak poslové z knížetství Slezského též posudné z jednoho každého věrtele bílého neb ječného piva, kdožbykoli na prodej vařiti a vystavovati dal, podle předešlého svolení svého čtyři groše až do sv. Jana nejprv příštího dávati mají; potom po vyjití toho času až do roka pořád zběhlého po čtyřech groších českých dávati jsou se svolili, z kteréžto sumy, což se jí tak koli sejde, na vychování dvoru JMCské tři groše české vydáno býti má a ostatní čtvrtý jeden groš ten za nimi v zemi zůstati má. Což se pak pátého groše od nich svolení k milostivé žádosti JMCské do-týče: na to jsou svou odpověď dali, jestliže o ten groš JMCská s knížaty a stavy při budoucím sněme jich jednati chtíti ráčí, to při milostivé vůli JMCské že zůstavují.

Posudné z markrabství Lužických.

Tolikéž vyslaní z markrabství Horních a Dolních Lužic jsou též posudného z jednoho věrtele bílého neb ječného piva, kdož je na prodej vystavovati dá, jako i vyslaní z knížetství Slezských, podle předešlého svolení svého čtyry groše české až do svatého Jana křtitele nejprv příštího, a potom toho času od sv. Jana po pěti groších českých až do nového léta též nejprv příštího dáti sou svolili na ten způsob, aby z té sumy na vychování JMCského dvoru dva groše česká vydali a tří grošuov za sebou v zemi zanechali na způsob nížepsaný.

Jisté sbírky ku potřebě zemské.

Dále kdež JMCská při stavích království Českého toho milostivě žádati ráčí, aby na splacení dluhův ztížných JMCské o stálou a trvanlivou pomoc do jistých let stavové se snesli, jakž táž žádost JMCské to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá: kdež všickni tři stavové JMCské milostivou žádost v svém bedlivém uvážení majíce, nikoli toho mezi sebou najíti jsou nemohli, aby jaké dluhů placení na sebe přejímati měli a zvláštně, poněvadž o tom, aby ti dluhové za jakou potřebou aneb příčinami království tohoto aneb s jakou vědomostí a radou zemskou zděláni byli, žádné vědomosti stavové nemají a protož všecken ten artikul k dalšímu uvážení k budoucímu sněmu odkládají. Však k jisté potřebě zemské v tuto dole psanou sbírku jsou se mezi sebou snesli a svolili, kteréžto sbírky se vybírati začíti mají od třetí neděle po veliké noci nejprve příští, jenž slově jubilate [od 10. května].

Z vín domácích i přespolních.

Předkem nejprve z vín českých a moravských, kteráž by se koli v království Českém prodati a vyšenkovati dala, z každého jednoho vědra půl druhého groše českého, groš počítajíc sedm peněz bílých podvojných, dáno býti má. A z vín rakouských z jednoho každého vědra čtyři groše české a z uherského, rýnského vína též z vědra po šesti groších, a z jedné laky sladkého pití patnácte grošuov českých. Z vín domácích a přespolních, kteráž se po zemi a po Labi ven z země vezou, z toho každého sudu po puol osmu groši českém dáno býti má a každý tím povinen bude; než což by stav panský a rytířský jakýchkoli vin k svému vlastnímu trunku a potřebě koupili, z toho nic dávati povinni nebudou.

Z obilí, kteréž se ven z země veze.

Z ječmenů a pšenic suchých, kteréž ven z země k vaření piv a ne k jiné potřebě se vezou, má se dáti z jednoho každého strychu pražské míry, ten kdož by je tak ven z země vezl, k zemi na pomoc té sbírky po dvou groších českých.

Z koní.

Z koní též, kdož by je ven z země vedl, z většího koně půl druhé kopy grošuov českých a z kleprlíka a hříběte třiceti grošuov českých aby dal. A poněvadž se v tom nemalý fortel děje a toho mnozí užívají a užiti by chtěli, že koně skupují a do vozův zapřahají a pryč přes pomezí odvozují: protož ti, kteříž k tomu nařízeni budou, o to pilnost míti mají, aby k tomu tak dohlídali a takovými forteli aneb jinač koní vyvozovati bez mejt a cel, již na to touto sbírkou uložených, nižádným způsobem nedopouštěli.

Z cizozemcův, kteříž v zemi handlují.

Poněvadž se to nachází, že mnozí cizozemci v království tomto buď v městech JMCské, též v panských a rytířských, aneb duchovních a světských městech a městečkách, aneb kdežkoli v tomto království takoví se zdržují, obchody a užitky své vyhledávají: ten jeden každý kromě národu německého jest povinen a má dáti k takové zemské sbírce z hlavy třiceti grošuov českých. Nicméně tolikéž všickni Šoti, nebo jiní k tomu podobní handléři cizozemci, též aby z hlavy po třidcíti groších dali, krom služebníkův JMCské aneb JíMti císařové při dvoře, kteříž v registřích dvorských zapsáni jsou, aneb ti, kteříž by panskému a rytířskému stavu v tomto království sloužili a na gruntech jich byli, ti se v to nepotahují.

Vybírání takové sbírky.

Při té pak sbírce z obyvateluov takto se chovati má: napřed JMCská na panstvích a statcích svých skrze hejtmany, ouředníky a purkrabě své to naříditi ráčí, aby tíž hejtmane, ouředníci a purkrabové tuto sbírku, což se tak v městech, městečkách i vesnicích buď z vína neb z jiného a jiných nadepsaných věcí sběhne, tolikéž páni, rytířstvo, Pražané a jiná města a nicméně jeden každý obyvatel, buď osoba duchovní neb světská, to na panstvích a statcích svých opatřiti povinen jest, což by se koli té sbírky sběhlo a sešlo, jisté osoby k vyhledávání a vybírání toho aby nařídil, a z toho ze všeho spravedlivě přijal a při jednom každém terminu při posudném svoleném výběrcím krajským odsýlal; kterýmžto výběrcím krajským, že k sobě to přijímati a opatrovati budou, k jejich předešlé jednoho každého službě tímto sněmem vyměřené ještě se jim svoluje a přidává na ten rok po desíti kopách groších českých. Však oni výběrčí krajští přijmouce k sobě takové peníze, budposudné aneb sbírky této předjmenované, s listy přiznavacími jednoho každého kvartálu, déle tím neodkládajíc a neodtahujíc, hned nejvyšším berníkům na hrad Pražský odvésti to mají, a dále mimo jim vyměřený čas v městech krajských sedati nemají a povinni nejsou; než jeden každý obyvatel toho kraje, tolikéž také města, kteráž stavu užívají, a jiná každá osoba jak posudné tak tuto sbírku při jednom každém terminu a kvartálu od sebe odvozovati mají a to pod pokutami dole na to vyměřenými.

Forma listu z sbírky.

Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi, jakož jest se svolení sněmovní ode všech tří stavův království Českého léta etc. 79 na sněmu obecním, kterýž držán byl na hradě Pražském v pondělí po hromnicích, stalo, aby jeden každý z obyvateluov roku tohoto až do roku pořád sběhlého z vín domácích i přespolních, též z sladkých pití, nicméně z ječmene a pšenice, koní, hříbat, kdožby toho k šenku a ven z země k prodajům požíval, aby z toho ze všeho jistá suma, i od cizozemcův vybera, dána a při jednom každém terminu výběrčímu krajskému odeslána byla, jakž též svolení sněmovní plněji svědčí a to vše v sobě šíře obsahuje a zavírá: i takové sbírky zemské přijal jsem k sobě, totiž z vína, obilí, koní a cizozemcuov, což jest se toho koli skrze mé ouřadní osoby na to usazené od zavření sněmu v tom prvním kvartálu až do tohoto času sv. Jakuba apoštola božího sešlo, totiž N. kop grošův českých, kteroužto sbírku peněz s registry i s listem přiznavacim výběrcím krajským odsílám, a že jest se více na gruntech mých takové sbírky zemské v tom čase nesešlo, z čehobych to tak náležitě sebrati dáti mohl, ode mne ani od poddaných mých, to jest v pravdě tak, a to přijímám k svému svědomí. Tomu na svědomí pečeť mou vlastní etc Datum etc. A tak se každý jiný týmž způsobem, jmenujíc terminy, zachovati má.

Vybírání sbírek na pomezích.

Což se pak sbírky z ječmene a obilí, totiž pšenice, tolikéž koní ven z země vedení a vína, buď po zemi anebo po Labi, přes pomezí preč cizozemcům odbývání dotýče: to se na pomezí naříditi musí, aby takové sbírky s bedlivostí vybírány byly a nejvyšší berníci zemští aby ihned, což nejdříve může býti, to opatřili a v místech jistých, kudy silnice ven z země jdou, osoby hodné, vydadouc jim přísahu a s nimi o službu se snesouc, aby nařídili, tak aby, jsouc ta sbírka pořádně vybraná, každého čtvrt léta jim nejvyšším berníkuom na hrad Pražský dodávána býti mohla, v čemž páni těch gruntuov jim berníkům k tomu nápomocni býti mají.

Taková sbírka nač se obrátiti má.

Ta pak všeckna sbírka z nahoře psaných věcí k zemi složena, též také i ty ostatní tři groše české posudního tolikéž k zemi složeny býti a za nejvyššími berníky k opatření toho zůstati mají. Však prohlédajíce k tomu, jaká nemalá ztížnost obyvateluov království tohoto jest, že k svým spravedlivým dluhům a ourokům od JMCské přicházeti nemohou: protož všickni tři stavové k tomu jsou povolili a tímto sněmem povolují, aby ta suma, coby ty tři groše české posudného vynesly, na zaplacení některých ourokův obyvatelům království Českého a žádným jiným od nejvyšších berníkův, kterýžby tak pořádný dluh, majíc od JMCské toho jistotu, coby mu povinno takových ourokův bylo, to pokázal, jemu proti dostatečné kvitanci spraveno a zaplaceno býti má, kteréžto kvitanci tíž berníci, též i ostatní sumy, kteréž se z předepsaných sbírek sběhnou, za sebou schovati mají, a nikam jinam od sebe aby jich nevydávali bez povolení všech tří stavuov království Českého.

O zjinačení sbírky moc nejvyšším ouředníkuom dána.

A poněvadž pak ty sbírky v této zemi nebývalé jsou a nehned se to tak naříditi může, aby to vybírání tak brzy v dobrý řád uvedeno býti mohlo, protož se tímto sněmem moc dává nejvyšším ouředníkům a soudcuom zemským, jestližeby co mimo toto nařízení změniti, zjinačiti pro lepší řád zapotřebí bylo a to se poznalo, že to učiniti budou moci, jakoby to tímto sněmem zapsáno bylo.

Sbírka v markrabství Moravském.

Vyslaní poslové z markrabství Moravského též jsou se o to snesli a na sebe sbírku k zemi uložili z věcí nížepsaných: předkem a nejprve z vín domácích moravských, kdožbykoli jimi handloval, bud je vyšenkoval aneb prodal, z jednoho každého vědra jeden groš bílý aby dal; však kteří páni, preláti, rytířstvo, vína svá prodávají a šeňky své mají, tolikéž coby jeden každý sám k potřebě své spotřeboval, ti v to pojati býti nemají.

Z rakouských pak, kteráby se v zemi vyšenkovala anebo skrze zemi do cizích zemí vezla, z jednoho vědra čtyři groše bílá.

Z uherských a rejnských vín po šesti groších bílých a z láky sladkého pití po patnácti groších bílých dáti se má.

Z obilí žita, pšenice a ječmene, co se toho koli ven z země veze, z jedné každé měřice po jednom groši bílém.

Z koní větších po třidcíti groších bílých, z kleprlíka a hříběte po půl osmu groši bílém, však z těch, kteříž se ven z země vedou.

Než což se pak koní stádních dotýče, kteréž v markrabství Moravském od překupníkuov a handléřuov z království Českého i jiných [...] a zase do Němec vedeni a prodáváni bývají: ty a takové osoby, kteréžby v tom takový handl vedly, povinovaty budou tu v zemi markrabství Moravského z koně třidceti grošův, z kleprlíka a hříběte půl osma groše bílého dáti; však stav panský a rytířský v to se nepotahují.

Nicméně cizozemci v markrabství Moravském, kdežbykoli ti byli a své obchody a užitky provozovali, tolikéž Šotové a jiní cizozemci, krom národu německého, též se v tom tak zachovati, jako v království Českém a po třicíti groších bílých z hlavy dáti mají a povinni jsou.

Z židův mužského i ženského pohlaví, kteříž nad osmnácte let stáří jsou, z hlavy po čtyřech groších bílých, tolikéž novokřtěnci týmž způsobem z hlavy po čtyřech groších bílých dáti mají.

Tato všeckna suma z nadepsaných věcí z sbírky, i ty tři groše bílé posudného do budoucího sněmu, kterýž JMCská v markraství Moravském před vyjitím roku položiti ráčí, v zemi za stavy zůstati má, až by se o ní při témž sněme, totiž stavové, snesli, v jaké jisté potřebě JMCské v markrabství Moravském vynaložena býti má; a jakým pak dobrým řádem ta sbírka z těch nahoře psaných věcí vybírána býti má, o to se stavové při nejprv-nějším sněme svém snésti a naříditi mají.

Sbírka v knížetství Slezském.

Vyslaní poslové z knížetství Slezských též se o dole psanou sbírku snesli a na sebe uložili: napřed z vín domácích, českých a moravských, kteráž se vyšenkují aneb ven z země vezou, z vědra po jednom groši českém, z rakouských vín po čtyřech groších, z uherských, rejnských po šesti groších, z láky sladkého pití po patnácti groších, vše českých, dáti mají.

Z obilí žita, pšenice a ječmene, což se toho ven z země veze, z jednoho každého korce po jednom groši českém.

Z koní větších po třidceti groších českých a z kleprlíku neb hříběte po puol osmu groši českém, však vše to cožby se toho ven z země vezlo neb vedlo.

Z židuov mužského pohlaví, kterýž jest nad osmnácte let stáří, z hlavy po desíti groších českých a ženského v týchž letech stáří po čtyřech groších českých.

Z cizozemcův z hlavy po třidcíti groších českých dáno býti má. Kterážto sbírka z těch ze všech nahoře jmenovaných věcí při zemi zůstati má až do budoucího sněmu, kterýž JMCská v knížetství Slezském před vyjití roku položiti ráčí, když knížata a stavové tomu porozumějí, co se té sbírky sejde, dále to mezi sebou uváží, nač ta suma a kde se v témž knížetství obrátiti má.

Sbírka v markrabství obojích Lužic.

Vyslaní pak poslové z obojího markrabství Horních i Dolních Lužic, ti též na sebe z těch ze všech výš nahoře jmenovaných a psaných věcí též sbírky svolili a v tom že se ve všem, tak jako v knížetství Slezském knížata a stavové zachovati chtějí, na tom jsou se snesli.

Vejminka o sbírce.

A dále stavové království Českého s vyslanými posly z těch ze všech výš jmenovaných zemí o to jsou se snesli, co by od vina a jiných potřeb, načež tato sbírka uložena jest, z té jedné každé země do druhé vezeno neb vedeno bylo k potřebám vlastním týmž zemím, z toho se nic dávati a platiti těchto uložených sbírek nemá. Než pro uvarování všelijakých kontrabantův a obmyslů těch handléřův a lidí, kteříž by v tom, což by tak do cizích zemí vezli aneb vedli, pod obmyslem, jako by to k potřebě nahořepsaných zemí bylo, tudy by těch daní uložených dávati ujíti chtěli, toho aby tak vykonati nemohli, jedna každá vrchnost aneb město, kteréž by k potřebě své co toho z jedné země do drahé vézti dáti chtěl aneb chtěli, ti to listem otevřeným pod pečetí svou od sebe oznámiti mají. A kdož by takový pořádný postprif aneb fedrovní list od vrchnosti své měl, tomu každému postačiti má a dále takový žádný ztěžován a stavován aby nebyl.

Berně z židův v království Českém.

Židé pak v městech Pražských i jiných městech, městečkách, i vesnicích království tohoto, bud na panstvích JMCské aneb pod kterýmž by ti koli pánem, rytířským člověkem anebo duchovním, aneb pod kýmžkoli jiným na statku bud usedlí aneb podruzi byli, a kterémuž by židu mužského pohlaví na dvaceti let bylo aneb že by ženatý byl, dva uherská zlatá aneb puol druhé kopy grošuov českých, však na dva terminy, na každý termin po čtyřidceti pěti groších českých dáti povinen bude, a kterémuž by židu dvacíti let nebylo, a že by až do desíti let stáří byl, polovici toho při jednom každém terminu po půl třimecitmu groši českém tolikéž aby dal a spravil. Však židé starší v městech Pražských naříditi a na přísahy své, kterýmiž jsou v ouřadech svých zavázáni, to předsevzíti a opatřiti mají, aby všeckny židy v týchž městech Pražských, kteiýmž přes deset let až do dvacíti a přes dvacet let jest a bude, vyhledajíc, zejména popsali a berni spravedlivě z nich vyberouc, což se jí koli sejde, ihned při vyjití jednoho každého nadepsaného terminu nejvyšším berníkuom na hrad Pražský s poznamenáním spisu toho židovského od sebe odvedli. Pakli by tíž starší židé toho tak vedle tohoto zemského svolení a všemi třmi stavy království tohoto ustanovení neučinili a osob těch židův zejména nejvyšším berníkuom při jednom každém terminu i s berní, což se jí koli sejde, neodvedli, aneb nejméně se v tom spravedlivě tak nezachovali, aneb ty židy přehlídali, aneb let jim ujímali a jakýmžkoli způsobem aneb jinak jakkoli toho příčina byli, že by se v tom při nich jakýkoli vymyšlený fortel a nejmenší lest vyhledala a našla naproti tomuto svolení, tehdy ihned nejvyšší bemíci ty židy dostatečným vězením opatřiti dáti a soudu zemskému, kterýž by držán byl, v témž vězení dodržeti a dále se k nim vedle naučení a poručení téhož soudu zemského pokutou a trestáním zachovati mají.

A poněvadž pak toho znamenitou potřebu JMCské i také zemskou stavové tohoto království poznávajíce, mimo předešlé daně na sebe sbírky z jistých věcí jsou uložili: a protož též všickni židé v městech Pražských mimo předešlou daň z hlavy ještě jednou tolikéž dva zlaté uherské aneb puoi druhé kopy groš. č., rozdělíc to na terminy před dotčené, na ten všecken způsob, jakž o tom napřed doloženo jest, aby dali a konečně vyplnili. Kterážto jedna i druhá daň od židuov starších Pražských, kteříž se v tom ve všem tak, jakž jim prvním sněmem vyměřeno jest, zachovati mají, nejvyšším bemíkuom na dva terminy, totižto jeden na sv. Víta a druhý na den Všech svatých nejprve příštích vydána býti má. A kdež i o tom se zpráva činí, že ti židé od některého léta té berně o nich svolené zouplna jsou nevyplnili a proto nicméně na sebe nemalé daně ukládají, z čehož rozuměti se může, že nějakými svými obmysly židovskými ty peníze, kteréž by tak ku potřebě zemské náležely, na jiné potřeby své snad obracejí, a kdyby věc taková k vyhledání na ně nepřišla, že touto dvojnásobní na ně berní uloženou ještě více toho za sebou by zanechávati chtěli: a protož oni židé starší Pražští počet nejvyšším bemíkuom království českého z těch svých daní učiniti mají když jim koli od berníkuov časně oznámeno bude, a bemíci se vší pilností to vyhledati mají, jak ti židé se při ukládání na sebe těch berní chovají, i také to opatřiti, aby zouplna podle tohoto svolení na ně takové berně, jednu i druhou, na časy uložené dali a vyplnili. Také i to berníci naříditi mají, aby též sečtení všech židův mladých i starých, od desíti až do dvacíti let stáří kteříž jsou, se vyhledalo, tak aby se gruntovně přezvěděti mohlo, jak jsou se ti židé v tom čase v těch daních chovali a až do této chvíle chovají; a též i to opatřiti mají, jestliže by který žid po sečtení těchto židuov do měst Pražských přijel aneb přišel, ten ihned od starších židův má berníkuom oznámen býti, tak aby, ditelli by v tomto království obchod, živnost aneb handl provozovati, tuto svolenou daň jednu i druhou též spravil a dal. Což jestlíby se nestalo a toho se doptáno bylo, tehdy ten žid, kterýž by toho cizího u sebe přechovával, aby za něj tu berni dvojnásobně dal a k tomu trestán byl. Než což se pak jiných židuov v městech královských a panských, rytířských, duchovních, nicméně v městečkách, vesnicích aneb kdežbykoli ti v království tomto byli, dotýče: ten každý buď JMCské hejtman, úředník, purkrabě, tolikéž pán, rytířský člověk, aneb osoba duchovní a jiný každý, kdož by takové židy na gruntech svých trpěl a měl, aby se v tom též spravedlivě zachovali a takové židy sčisti a od nich touž dvojnásobní berni, jakž i Pražští židé nařízení své mají, na ty terminy a časy vybírati a dáti a při jiných berních s listy přiznavacími, doložíc v něm každý týchž židův jaký jich počet má, na hrad Pražský nejvyšším berníkuom odsýlati povinni jsou.

Forma listu přiznavacího o židech.

Já N. z N. vyznávám tímto listem přede všemi vůbec, že jsem podle svoleni, které se stalo na obecním sněmu, kterýž držán byl léta etc. 79 v pondělí po hromnicích a zavřín téhož léta v outerý po květné neděli, všecky židy, kteříž na gruntech mých jsů, vyhledati a sčísti dal, jichž se nachází v tom počtu, z kterýchž se vedle dotčeného sněmovního svolení berně dáti dostane, to jest N. židuov ve dvacíti letech a ženatých, a kterýmž dvacíti let není až do desíti, jest jich v počtu N.; a že více žádných židuov na gruntech mých, z nichž svolenou berni na den svatého Víta dáti mám, jsem ovšem vyhledati a najíti nemohl, než těch dotčených židuov obojího pohlaví, to jest N., to přijímám k svému svědomí. V táž slova k druhému terminu na den Všech svatých.

O reštantich.

Což se pak reštantuov dotýče, vidí se, že jest povinná věc, aby jeden každý, což jest svoleno, dal a vyplnil. Protož jsou se s JMCskou stavové snesli, že při tom při všem se zachováno býti má, jakž předešlými sněmy těchto nedávno pominulých let o tom nařízeno jest. A kdož by mezi tímto časem a svatým Duchem strany těch reštantuov sněmem vyměřených se nezachoval, k tomu podle vyměření jednoho každého sněmu pokut k jednomu každému zachováno se býti má bez dalšího toho odkládání.

Tolikéž vyslaní poslové z markrabství Moravského o ty reštanty jsou se snesli, že to naříditi při budoucím sněmu svém chtějí, že jeden každý k vyřízení toho má přidržán býti.

Vyslaní poslové z knížetstvi Slezských na tom jsou se snesli, poněvadž JMCská je při dekretací a exekucí proti těm, kteříž by svolených pomocí nedali, zuostavovati ráčí, že to tak opatřiti chtějí, že takových reštantuov, jako předešle, nemá zůstati; než což se těch jich prvních starých reštantuov berní dotýče, to JMCská dále uvážiti a při budoucím sněme jich, jakýmby způsobem vyupomínáni býti měli, s nimi se snésti ráčí, že toho očekávati chtějí.

Nařízení domácí hotovosti o jízdě.

Co se pak nařízení domácí hotovosti dotýče, na tom jsou se všickni tři stavové snesli, že jeden každý pán, rytířský člověk, aneb měštěnín a osoba duchovní, tak podle šacuňku statku svého, jakž nahoře dotčeno jest, a tolikéž jedna každá osoba ze všech tří stavuov království tohoto, kteříž by peníze na ourocích měli, jakž forma listu přiznavacího to v sobě obsahuje a zavírá, ze čtyř tisíc kop grošuov českých kuoň jízdný, dobrý, zbrojný, s dobrým rystuňkem, na témž koni každý rajtar, a na sobě zbroj černou, přední i zadní kus, oboj-ček s dlouhými náramky, šturmhaub, šorc a zárukáví, dvě ručnice se všemi potřebami, meč dobrý při boku naříditi a na hotově míti mají, a jeden každý s počtem koní svých, tak jakž se nahoře píše, vypravených aneb vyrystovaných k mustruňku do kraje toho, do kteréhož by se přiznal, osobně najíti se dáti povinen bude a má; jestliže by pak pro nedostatek zdraví svého toho vykonati a osobně najíti se dáti nemohl, tehdy na místě svém osobu hodnou, buď stavu panského neb rytířského, aby vypravil. A poněvadž pak jistá zpráva o tom jest, že mnozí v krajích, přes jisté sněmem nařízení, k mustruňku jsou se nevypravili a najíti nedali: na koho by se to shledalo, ten každý od mustrherů, kterýmžto všecky osoby a obyvatelé jednoho každého kraje v spisu poznamenané od nejvyšších berníkův Časně před mustruňkem odeslány býti mají, má zase bemíkuom na hrad Pražský ihned po mustruňku oznámen býti. Kteřížto berníci osobu takovou, žádného v tom nepomíjejíc a nešetříc, k nejprvnějšímu soudu zemskému mají obeslati a o neposlušenství jeho soudu zemskému oznámiti, a nejvyšší ouředníci a soudcové zemští takového každého opatřiti mají, aby z zámku Pražského nechodil, až by za jeden každý ten kuoň, kterýž tak na mustruňk vypraviti měl a toho neučinil, dvaceti kop grošův českých složil a dal; kteréžto peníze berníci od něho přijmouce k jiným zemským penězuom složiti a z nich počet učiniti mají, a v tom nemá žádný ušetřín ani sanován býti.

A kteřížby podle šacuňku svého s kuoň býti nemohli, tehdy s jinými osobami spolu o výpravu téhož koně aby se snesli, tak aby vždycky kuoň vedle šacuňku ze čtyř tisíc kop grošuov českých k mustruňku vypraven od týchž snesených osob byl, a oni aby se v tom s jinými srovnati mohli a povinni byli. Jestližeby pak kdo z těch kterých osob sám se k mustruňku najíti nedal aneb nedali a koně, tak jakž nahoře dotčeno, nevypravili, mají též berníkuom oznámeni a od nich k soudu zemskému obesláni a týmž zpuosobem, jakž se nadpisuje, trestáni býti. Než pokuta peněžitá podle velikosti a malosti šacuňku jich, cožby na jednoho každého přišlo, má rozdělena a od nich přijata býti.

A poněvadž pak tuto hotovost pro obzvláštní království tohoto a vlasti své potřebu stavové nařizují, ta jest jistá naděje do jednoho každého, jakožto milovníka vlasti své, přišloliby kdy na to, žeby takové hotovosti vyzdvižení býti musilo, poněvadž bez obzvláštní a veliké potřeby tohoto království toho se nestane, že jeden každý, jakž se nahoře píše, tak se zachová a oupravný lid, bud jízdný aneb pěší, vypraví, znaje to dobře, že na tom lidu opatření jeho vlasti a vší země bude záležeti. Jestližeby kdo poznal, žeby lid jeho domácí ještě nezvyklý, aneb nehodný k takové potřebě válečné byl, bude moci z peněz svých jiný lid zvyklejší objednati a vypraviti, když toliko počet ten, kterýž na něho přijde, vypraví. A lid svuoj vlastní kdyby vypravil, má jej dostatečně penězi i jinými potřebami, tak aby v poli při nejvyšším hejtmanu bez škod činění, vytrvati a vychovati se náležitě mohl, opatřiti. Jestližeby pak lid jiný služebný místo svého vlastního vypraviti chtěl, tehdy povinen bude na měsíc jednomu každému rejtaru na kuoň deset zlatých dáti, tak aby též mohl při nejvyšším hejtmanu svém v poli trvati a to, což poctivému krigsmanu náleží, vykonati. Nebo i ta moc tímto sněmem se nejvyššímu hejtmanu dává, aby spolu s mustrhery na to, jak jeden každý od pána svého podle nařízení sněmu tohoto vypraven jest, ptáti se mohl, a našel-liby při kterém rejtaru takový jaký nedostatek a zvláště proti tomuto jistému nařízení, bude moci toho aneb ty rejtary domuov zase pustiti a na to místo jiné přijímati na službu takovou, jakž nahoře psáno jest, a tomu pánu aneb rytířskému člověku aneb městu a osobě duchovní o tom oznámiti, a cožkoli na takové rejtary, kteřížby od nejvyššího hejtmana přijati byli, dáti se dostane, to ten pán, rytířský člověk, aneb město a duchovni osoba, bude povinen zaplatiti pod pokutou v statek jeho uvázání se obranným listem. Kteréhožto uvázání, kdyby se tak dopustil, bude povinen dvojnásobně ten náklad té služby i jiných škod, kteréžby na to vzešly, zase nahraditi. A jestližeby pak kdo statku pozemského neměl, má se o to k osobě jeho hleděti a listem zatykacím od desk zemských jeho zatknouti, kterýmžto listem zatykacím doma i na všech místech pro touž pokutu má zatčen býti, a toho zatčení nemá prázden býti až to všecko od sebe, jakž o tom o všem napřed vyměřeno jest, odvede. A nejvyšší hejtman polní když o počtu koní všech zví, rozdělíc je pod jeden každý praporec tři sta koní, o tolik rytmistrů se starati a je sobě zpuosobiti má.

hmm taka dlha stranka tu na fore este nebola😃