Moderátoři: smith

rower

Příspěvky: 166
Uživatel

Zaregistrován:
26. 1. 2008

Vytvořeno:
2. 2. 2008, 19:01

díky, to mi bohatě stačí😉 😎

Profilový obrázek
grofik

Příspěvky: 22 587
Uživatel

Zaregistrován:
23. 10. 2006

Vytvořeno:
2. 2. 2008, 19:27

rower,ospravedlňujem sa😆 😆 správne slovo "numizmatického"🙄 🙄 😈

Múdry sa teší objaveniu pravdy, hlupák falošnosti.

Profilový obrázek
grofik

Příspěvky: 22 587
Uživatel

Zaregistrován:
23. 10. 2006

Vytvořeno:
8. 3. 2008, 18:35

Rytířské řády

Heraldika rytířských řádůRytířské řády vznikají koncem 11. a během 12. století, především v souvislosti s křížovými výpravami do Svaté země. Řády se postupně staly významným vojenským faktorem křesťanských státečků, které v jejich důsledku ve východním Středomoří vznikly.

Původní myšlenkou řádů byla sice péče o (nemocné) poutníky do Svaté země, postupně však vstupovala do popředí jejich ozbrojená ochrana a zejména rozšiřování křesťanství (v heraldických znacích těchto řádů se proto často objevuje kříž) a potírání islámu. Členové řádů tak spojovali tradiční mnišské přísliby (chudoba, cudnost, poslušnost) s povinností boje proti nevěřícím, tj. pohanům. Další řády vznikly později na jejich působištích ve Španělsku a severovýchodní Evropě.

Postupem doby však jejich role jako vojenská síla proti Arabům a při šíření křesťanství ustoupila do pozadí, řády se koncentrovaly na získání státní moci a hromadění majetku. To vedlo ke konfliktům jak se Svatým stolcem, tak i se světskými panovníky, v některých případech pak k zabavení jejich majetku a rozpuštění řádu.

Činnost řádů, které se dochovaly do dnešní doby, je výlučně dobročinného charakteru, i když jejich vnitřní struktura často připomíná tradice středověku. V 19. a 20. století pak vzniklo několik řádů, které se odvolávaly na tradici řádů středověkých. Většinou se jednalo o fiktivní imitace.

Seznam jednotlivých rytířských řádů
Rytířské duchovní řády:

Řád templářských rytířů – také templáři, rytíři templu apod.
Řád maltézských rytířů – také malézský řád, johanité apod.
Řád německých rytířů – také německý řád, teutonští rytíři apod.
Řád lazariánů - také Řád sv. Lazara apod.
Řád sv. Ducha - také špitálníci z Montpellier, hospitalité z Montpellier, bratři ze Sassie apod.
Řád mečových bratří – také livonští rytíři atd. (který vznikl a působil jen v Pobaltí)
Řád dobřínských rytířů - (vznikl a působil jen v Pobaltí)
Řád křižovníků s červeným křížem - také jako řád rytířů Svatého Hrobu
Řád křižovníků s červenou hvězdou - jediný rytířský řád založený v českých zemích
Řád Křižovníků s červeným srdcem - také Cyriaci, Řád sv. Cyriaka apod.
Řád rytířů Krista
Řád rytířů z Montesy - také Montéský řád atd.
Řád calatravských rytířů
Řád svatojakubských rytířů - také Santiágský řád atd.
Řád konstantiniánských rytířů sv. Jiří
Řád avizských rytířů
Řád alcantárských rytířů
Řád rytířů z Montjoie
Řád draka
Řád křesťanských rytířů
Řád rytířů Naší Pání z Betléma
Řád rytířů sv. Tomáše Canterburského v Akře
Řád rytířů sv. Ondřeje - (vznikl a působil pouze ve Skotsku)

Seznamy velmistrů jednotlivých řádů

Velmistři řádu Templářů
Velmistři řádu Maltézských rytířů
Velmistři řádu Mečových bratří
Velmistři řádu Německých rytířů

Múdry sa teší objaveniu pravdy, hlupák falošnosti.

Profilový obrázek
grofik

Příspěvky: 22 587
Uživatel

Zaregistrován:
23. 10. 2006

Vytvořeno:
8. 3. 2008, 18:39

:shock: Velmistři řádu templářů

V čele řádu templářů stál vždy na doživotí volený velmistr. I po roce 1237, kdy byl řád přidružen k řádu německých rytířů, měl řád vlastní velmistry, o jejichž volbě však rozhodoval i velmistr řádu německých rytířů

Seznam velmistrů v letech 1118 až 1314

Huguens de Payns (1118-1136)
Robert de Craon (Robertus Burgundio) (1136-1146)
Everard des Barres (Ebrardus de Barris) (1146-1149)
Bernard de Tremelay (1149-1153)
André de Montbard (1153-1156)
Bertrand de Blanchefort (1156-1169)
Philippe de Milly (Philippus de Neapoli/de Nablus) (1169-1171)
Odo (Eudes) de St Amand (Odon de Saint-Chamand) (1171-1179)
Arnaud de Toroge (Arnaldus de Turre Rubea/de Torroja )(1179-1184)
Gérard de Ridefort (1185-1189)
Robert de Sablé (Robertus de Sabloloi) (1191-1193)
Gilbert Horal (Gilbertus Erail/Herail /Arayl /Horal/Roral) (1193-1200)
Phillipe de Plessis Plaissie/ Plesse /Plessiez (1201-1208)
Guillaume de Chartres (Willemus de Carnoto) (1209-1219)
Pierre (Pedro) de Montaigu (Petrus de Monteacuto) (1219-1230)
Armand de Périgord (Hermannus Petragoricensis aka Hermann de Pierre-Grosse) (???-1244)
Richard de Bures (1245-1247)
Guillaume de Sonnac (Guillelmus de Sonayo) (1247-1250)
Renaud de Vichiers (Rainaldus de Vicherio) (1250-1256)
Thomas Bérard (1256-1273)
Guillaume de Beaujeu (Guillelmus de Belloico) (1273-1291)
Thibaud Gaudin (Thiband Ggandin) (1291-1292)
Jacques de Molay (1292-1314)

Múdry sa teší objaveniu pravdy, hlupák falošnosti.

Profilový obrázek
grofik

Příspěvky: 22 587
Uživatel

Zaregistrován:
23. 10. 2006

Vytvořeno:
8. 3. 2008, 18:42

Velmistři Maltézského řádu.

V čele rytířského Maltézského řádu stál vždy velmistr, volený doživotně valným shromážděním reprezentantů. Z tohoto pravidla lze uvést následující výjimky:

1383-1395: mimo řádně zvoleného velmistra si činil nárok na tento titul i rivalizující Riccardo Caracciolo
1798-1801: z vděčnosti za poskytnutí útočiště v Rusku sesadili rytíři svého velmistra Hompesche a prohlásili cara Pavla I. za velmistra; po jeho zavraždění (1801) byl roku 1803 řádně zvolen opět římsko-katolický velmistr
1805-1879: v této době byl řád veden v hierarchii řádu níže stojícími poručíky

Seznam velmistrů
Gerard Tenc (do 1120)
Raymond of Provence (1120-1160)
Auger de Balben (1160-1163)
Arnaud de Comps (1162-1163)
Gilbert dAissailly (1163-1170)
Gastone de Murols c. (1170-1172)
Gilbert of Syria(1172-1177)
Roger de Moulins (1177-1187)
Hermangard dAsp (1187-1190)
Garnier de Naplous (1190-1192)
Geoffroy de Donjon (1193-1202)
Alfonse of Portugal (1203-1206)
Geoffrey le Rat (1206-1207)
Gaerin de Montaigu (1207-1228)
Bertrand de Thessy (1228-1231)
Guerin de Montacute (1231-1236)
Bertrand de Comps (1236-1240)
Pierre de Vielle-Bride (1240-1242)
Guillaume de Chateauneuf (1242-1258)
Hugues de Revel (1258-1277)
Nicolas Lorgne (1277-1284)
Jean de Villiers (1284-1294)
Odon de Pins (1294-1296)
Guillaume de Villaret (1296-1305)
Foulques de Villaret (1305-1319)
Helion de Villeneuve (1319-1346)
Dieudonné de Gozon (1346-1353)
Pierre de Corneillan (1353-1355)
Roger de Pins (1355-1365)
Raymond Berenger (1365-1374)
Robert de Juliac (1374-1376)
Jean Fernandez de Heredia (1376-1396)
Riccardo Caracciolo (1383-1395)
Philibert de Naillac (1396-1421)
Antonio Fluvian de Riviere (1421-1437)
Jean de Lastic (1437-1454)
Jacques de Milly (1454-1461)
Piero Raimondo Zacosta (1461-1467)
Giovanni Battista Orsini (1467-1476)
Pierre dAubusson (1476-1503)
Emery dAmboise (1503-1512)
Guy de Blanchefort (1512-1513)
Fabrizio del Carretto (1513-1521)
Philippe de Villiers (1521-1534)
Piero de Ponte (1534-1535)
Didier de Saint-Jaille (1535-1536)
Jean de Homedes (1536-1553)
Claude de la Sengle (1553-1557)
Jean de la Vallette (1557-1568)
Pierre de Monte (1568-1572)
Jean de la Cassiere (1572-1581)
Hugues Loubenx de Verdalle (1581-1595)
Martin Garzez (1595-1601)
Alof de Wignacourt (1601-1622)
Luis Mendez de Vasconcellos (1622-1623)
Antoine de Paule (1623-1636)
Juan de Lascaris-Castellar (1636-1657)
Antoine de Redin (1657-1660)
Annet de Clermont-Gessant (1660)
Raphael Cotoner (1660-1663)
Nicolas Cotoner (1663-1680)
Gregorio Carafa (1680-1690)
Adrien de Wignacourt (1690-1697)
Ramon Perellos y Roccaful (1697-1720)
MarcAntonio Zondadari (1720-1722)
Antonio Manoel de Vilhena (1722-1736)
Raymond Despuig (1736-1741)
Manuel Pinto de Fonseca (1741-1773)
Francisco Ximenes de Texada (1773-1775)
Emmanuel de Rohan-Polduc (1775-1797)
Ferdinand von Hompesch zu Bolheim (1797-1799)
Pavel I., ruský car (1798-1801) de facto
Giovanni Battista Tommasi (1803-1805)
Innico Maria Guevara-Suardo (1805-1814)
André Di Giovanni (1814-1821)
Antoine Busca (1821-1834)
Carlo Candida (1834-1845)
Philippe di Colloredo-Mels (1845-1864)
Alessandro Borgia (1865-1871)
Giovanni Battista Ceschi a Santa Croce (1871-1879)
Giovanni Battista Ceschi a Santa Croce (1879-1905)
Caleazzo von Thun und Hohenstein (1905-1931)
Ludovico Chigi Albani della Rovere (1931-1951)
Angelo de Mojana di Cologna (1962-1988)
Andrew Willoughby Ninian Bertie (1988-2008)

Múdry sa teší objaveniu pravdy, hlupák falošnosti.

Profilový obrázek
grofik

Příspěvky: 22 587
Uživatel

Zaregistrován:
23. 10. 2006

Vytvořeno:
8. 3. 2008, 18:47

Velmistři řádu mečových bratří

V čele řádu mečových bratří stál původně na doživotí volený velmistr. Po roce 1237, kdy byl řád přidružen k řádu německých rytířů, ho nahradil magister provincialis, který byl podřízen velmistrovi v Prusích. Teprve po roce 1525, kdy došlo k sekularizaci pruského řádového státu, se řád mečových rytířů osamostatnil jako livonský řád a v jeho čele znovu stanul velmistr.

Seznam velmistrů a magistrů provincialis
Wenno (1204-1209)
Volquin (1209-1236)
Werner (1261-1263)
Konrad von Mandern (1263-1266)
Otto von Lutterberg (1266-1270)
Walther von Nortecken (1270-1273)
Ernst von Rassburg (1273-1279)
Konrad von Feuchtwanger (1279-1281)
Wilken von Endorp (1281-1287)
Konrad von Hazzigenstein (1288-1290)
Halt (1290-1293)
Heinrich von Dinkelaghe (1295-1296)
Bruno (1296-1298)
Gottfried von Rogge (1298-1307)
Conrad von Jorke (1309-1322)
K. Ketelhoed (1322-1324)
R. Hane (1324-1328)
Everhard von Monheim (1328-1340)
Burchard von Dreileben (1340-1345)
Goswin von Herike (1345-1359)
Arnold von Vietinghof (1359-1364)
Wilhelm von Vrymersheim (1364-1385)
R. von Eltz (1385-1389)
Wolmer von Brüggeney (1389-1401)
Konrad von Vietinghof (1401-1413)
Diderick Tork (1413-1415)
Siegfried Lander von Spanheim (1415-1424)
Zisse von Rutenberg (1424-1433)
Franco Kerskorff (1433-1435)
Heinrich von Bockenvorde (1435-1437)
H. V. von Overberg (1438-1450)
Johann Osthoff von Mengede (1450-1469)
Johann Wolthuss von Herse (1470-1471)
Berndhard von der Borch (1471-1483)
Johann Fridach von Loringhofe (1483-1494)
Wolter von Plettenberg (1494-1535)
Hermann von Brüggeney (1535-1549)
Johann von der Recke (1549-1551)
Heinrich von Galen (1551-1557)
Wilhelm von Fürstenberg (1557-1559)
Godhard Kettler (1559-1561)

Múdry sa teší objaveniu pravdy, hlupák falošnosti.

Profilový obrázek
grofik

Příspěvky: 22 587
Uživatel

Zaregistrován:
23. 10. 2006

Vytvořeno:
8. 3. 2008, 18:49

Velmistři řádu německých rytířů

Znak vysokých mistrů
Palác velmistrů na hradě MarlborgObdobně jako i u jiných rytířských řádů byl řád Německých rytířů veden velmistry (volenými na doživotí). Na rozdíl od jiných řádů zde však existoval malý rozdíl v názvu velmistra – zatímco velmistr (německy: Großmeister) byl titul většiny ostatních řádů, jmenovala se hlava řádu Německých rytířů vysoký mistr (německy: Hochmeister).

[editovat] Seznam velmistrů
Heinrich I. Walpot von Bassenheim (1198-1200)
Otto von Kerpen (1200-1206)
Heinrich II. von Tunna (1206-1209)
Hermann von Salza (1209-1239)
Konrad I. von Thüringen (1239-1240)
Gerhard von Malberg (1241-1244)
Heinrich III. von Hohenlohe (1244-1249)
Günther von Schwarzenberg (1249-1253)
Poppo von Osterna (1253-1257)
Hanno von Sangershausen (1257-1274)
Hartmann von Helbrungen (1274-1283)
Burkhard von Schwanden (1283-1290)
Konrad II. von Feuchtwangen (1290-1297)
Gottfried von Hohenlohe (1297-1302)
Siegfried von Feuchtwangen (1302-1310)
Karl Bessart (1311-1324)
Werner von Orselen (1324-1330)
Lothar von Braunschweig (1331-1335)
Dietrich von Altenburg (1335-1341)
Ludolf Konig von Wattzau (1342-1345)
Heinrich IV. Dusener von Arfberg (1345-1351)
Winrich von Kniprode (1351-1382)
Konrad III. Zollner von Rothstein (1382-1390)
Konrad IV. von Wallenrode (1391-1393)
Konrad V. von Jungingen (1393-1407)
Ulrich von Jungingen (1407-1410)
Heinrich V. von Reuss (1410-1413)
Michael Kuchenmeister von Sternburg (1414-1422)
Paul Belenzer von Ruszdorf (1423-1440)
Konrad VI. von Erlichshausen (1441-1449)
Ludwig von Erlichshausen (1450-1467)
Heinrich VI. von Reuss (1467-1470)
Heinrich VII. Reffle von Richtenberg (1470-1477)
Martin Truchsetz von Wetzhausen (1477-1489)
Johann von Tieffen (1489-1497)
Friedrich von Sachsen (1497-1510)
Albrecht von Brandenburg (1510-1525)
Walter von Cronberg (1527-1543)
Wolfgang Schutzbar (1543-1566)
Georg Hundt von Weckheim (1566-1572)
Heinrich VIII. von Bobenhausen (1572-1590)
Maximilian von Österreich (1590-1618)
Karl I. Von Österreich (1619-1624)
Johann Eustach von Westernach (1625-1627)
Johann Kaspar I. von Stadion (1627-1641)
Leopold Wilhelm von Österreich (1641-1662)
Karl Josef von Österreich (1662-1664)
Johann Kaspar II. von Ampringen (1664-1684)
Ludwig Anton von Palatinate-Neuburg (1685-1694)
Ludwig Franz von Palatinate-Neuburg (1694-1732)
Clemens August von Bayern (1732-1761)
Charles Alexander (Lorraine) (1761-1780)
Maximilian Franz von Österreich (1780-1801)
Karl II. von Österreich (1801-1804)
Anton Viktor von Österreich (1804-1835)
Maximilian von Österreich (1835-1863)
Wilhelm Franz Karl von Österreich (1863-1894)
Eugen Ferdinand Pius Bernhard von Österreich (1894-1923)
Dr. Norbert Klein (1923-1933)
Paul Heider (1933-1936)
Robert Schälzky (1936-1948)
Dr. Marian Tumler (1948-1970)
Ildefons Pauler (1970-1988)
Dr. Arnold Othmar Wieland (1988-2000)
Bruno Platter (od 2000)

Múdry sa teší objaveniu pravdy, hlupák falošnosti.

Profilový obrázek
pavelgregor

Příspěvky: 3 135
Moderátor

Zaregistrován:
23. 6. 2007

Vytvořeno:
11. 3. 2008, 20:39

Při brouzdání jsem narazil na jedne článek o slezském mincovnictví :

http://www.archives.cz/zao/prerov/home/publikace/assets/Sborník 2005.pdf#page=64

Škoda, že obrázky mincí jsou rozostřeny.😞

Profilový obrázek
grofik

Příspěvky: 22 587
Uživatel

Zaregistrován:
23. 10. 2006

Vytvořeno:
20. 3. 2008, 12:09

Husitstvo bolo radikálne reformné hnutie, hlásané majstrom Jánom Husom a žiadajúce ďalekosiahlu reformu cirkvi súvisiace najmä s tzv. husitskou revolúciou v rokoch 1415–1436. Moderné dejepisectvo o jeho význame vedie diskusie.

Jeho zakladateľ Ján Hus bol ovplyvnený anglickým teológom Johnom Wicliffom a čiastočne aj hnutím valdéncov. Za husitskej revolúcie existovali tri hlavné prúdy: radikálni táboriti, centristickí orebiti, po Žižkovej smrti nazývaní sirotkovia.

Kostnický koncil a počiatky husitstva :Zatknutie Jana Husa v Kostnici (1414) vyvolalo v českých krajinách veľké napätie a stavy volali po tom, aby cisár Žigmund Luxemburský Husa prepustil. Po Husovej smrti na Kostnickom koncile 6. júla 1415 začali otvorené nepokoje, najmä proti kléru a rehoľníkom, takže dokonca aj arcibiskup musel utiecť. Kráľ Václav IV., vedený aj svojím odporom voči Žigmundovi, rovnako ako svojou manželkou, naklonenou Husovým priaznivcom, túto revoltu podporoval. Pápež Martin V. ešte ako kardinál, sa zasadzoval o boj proti názorom, ktoré koncil odsúdil, potreboval však k tomu spoluprácu kráľa Václava. Roku 1418 získava Žigmund svojho brata Václava na stranu koncilu, pretože náboženská vojna bola na spadnutie. Vodcovia husitského hnutia a vojenskí velitelia museli opustiť krajinu a katolícki kňazi boli dosadení späť na svoje miesta.

Najmä po smrti kráľa Václava v roku 1419 dochádzalo v krajine k najrôznejším stretom. Defenestrácia cisárovi verných konšelov a radných z okien pražskej novomestskej radnice a sústreďovanie husitov v mestách aj v horských oblastiach boli začiatkom husitskej revolúcie a vojen, ktoré ju nasledovali. V roku 1420 husiti stanovili svoj program v takzvaných Štyroch pražských artikulách. V tom istom roku založili mesto Tábor, ktoré sa potom stalo centrom husitskej revolúcie.

Husitské vojny :Na udalosti v českých krajinách reagoval Žigmund, právoplatný dedič českého trónu, od roku 1420 až do roku 1431 piatimi križiackymi výpravami. Všetky boli porazené. Husitské vojská viedol najskôr legendárny a nikdy neporazený Jan Žižka z Trocnova. Po ňom prevzal vedenie husitských vojsk Prokop Holý. Ani husiti sa však nevyhli vnútorným rozporom a rozdelili sa na radikálne krídlo (Táboriti s extrémnou pikartskou skupinou a Sirotkovia), ktoré odmietalo akýkoľvek kompromis, presadzovalo obrátenie všetkých obyvateľov Krajín koruny českej ku štyrom artikulám a pokračovanie v bojoch s okolitými katolíckymi krajinami, a umiernených kališníkov, ktorým išlo o dohodu s cisárom a cirkvou a o ukončenie vojny. To sa nakoniec prejavilo v rozhodujúcom období, pri vyjednávaní s Bazilejským koncilom.

Bazilejský koncil pozval českého vyslanca a diskutoval s ním zvlášť o Štyroch pražských artikulách (10. januára 1432). Nedošlo však k žiadnej dohode. Po ďalších rokovaniach boli nakoniec 30. novembra 1433 v Prahe prijaté tzv. Pražské kompaktáty. Táto dohoda zaručovala prijímanie pod obidvomi spôsobmi tým, kto chcú, no súčasne s vyrozumením, že Kristus je prítomný pod každým zo spôsobov. Slobodné hlásanie slova bolo dovolené pod istými podmienkami – cirkev mala schvaľovať a umiestňovať kňazov, tak mala byť zachovaná autorita biskupa. Článok týkajúci sa svetskej moci kňazov však obsiahnutý nebol.

Koniec husitstva:Spory medzi táboritmi a umiernenými kališníkmi nakoniec viedli k bitke pri Lipanoch, v ktorej 30. mája 1434 sa proti sebe postavili spojené sily Táboritov a Sirotkov na strane jednej a katolíkov a umiernených kališníkov na strane druhej. Bitka skončila zdrvujúcim víťazstvom umiernenej strany a definitívnym zničením radikálnych poľných vojsk. Vodca táboritov Prokop Holý v bitke padol. Hlavný veliteľ sirotských poľných vojsk Jan Čapek zo Sán aj s podstatnou časťou svojej jazdy unikol do Kolína a neskôr priznal porážku. Po väčšinu času sa potom zdržiaval mimo územia Čiech.

Výsledok bitky znamenal koniec vplyvu táboritov na dianie v Čechách. Stavovský snem zasadajúci v Jihlave roku 1436 prijal kompaktáty a tak bolo docielené zmierenie medzi Čechmi a Rímom s celou západnou cirkvou. Cisár Žigmund získal konečne českú korunu. Stavy potom v Prahe odmietli Vicliffovu náuku o poslednej večeri ako herézu v roku 1444. Väčšina táboritov prešla na stranu kališníkov, zvyšok vytvoril Jednotu bratskú.

Najdôležitejšie dáta

1391 založenie Betlehemskej kaplnky v Prahe
1392 Pravidlá Starého a Nového zákona Mateja z Janova
1402 Jan Hus kazateľom v Betlehemskej kaplnke
1403 odsúdenie 45 článkov v Betlehemskej kaplnke
1408 Husov rozchod s pražským arcibiskupom
1409 Dekrét kutnohorský – vydaný Václavom IV.
1412 odpustkové búrky v Prahe; poprava troch mladíkov; Husov odchod na vidiek
1413 Husov spis O cirkvi
1414 počiatok prijímania pod oboma spôsobmi
1415 Husova smrť; protesty českej šľachty
1416 upálenie Hieronyma Pražského
1417 radikalizácia
1419 púte na hory; v júli prevrat v Prahe (defenestrácia konšelov)
1420 založenie Tábora; Štyri artikuly pražské; porážka I. križiackej výpravy; smrť Mikuláša z Husi
1421 vyhladenie adamitov a pikartov; v júli čáslavský snem
1422 porážka II. križiackej výpravy; poprava Jana Želivského
1423 „Menší Tábor“ Jana Žižku
1424 porážka panskej jednoty u Malešova; Smrť Jana Žižku
1426 Prokop Holý v čele husitských vojsk; porážka III. križiackej výpravy pri Ústí nad Labem
1427 porážka IV. križiackej výpravy pri Tachove; počiatok spanilých jázd
1429 schôdzka so Žigmundom Luxemburským v Bratislave
1430 Beheimsteinská zmluva
1431 porážka V. križiackej výpravy pri Domažliciach
1433 verejné vypočutie husitov v Bazileji; sirotkovská výprava na breh Baltu; Pražské kompaktáty
1434 30. mája bitka pri Lipanoch; smrť Prokopa Holého; zánik poľných vojsk
1436 jihlavské kompaktáty a prijatie Žigmunda Luxemburského za českého kráľa; odboj Jána Roháča z Dubej .😲 🙄

Múdry sa teší objaveniu pravdy, hlupák falošnosti.

Michaela

Příspěvky: 2 748
Uživatel

Zaregistrován:
12. 10. 2007

Vytvořeno:
20. 3. 2008, 13:02

:roll: Fíha..... zajímavé grofik.
A k tomu,že za husitskej revolúcie existovali tri hlavné prúdy: radikálni táboriti, centristickí orebiti, po Žižkovej smrti nazývaní sirotkovia.
Zajímalo by mě ke kterýmu z proudů se hlási Kacuro , asi k orbitům 😃 .

Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.