Ano, i když míříš oběma očima, určitě je důležité to dominantní, i když na druhou stranu, když se díváš oběma očima, máš 3d pohled. Koukat se jedním, to se netrefím.
Zkoušel jsi někdy střílet z luku?
Z pravýho luku ne. Jen takový ty "co jsme si udělali". Ale z principu to je jedno. Nemíříš 3D. To je blbost a ani si to nedokážu představit. Pokud teda do toho 3D nepočítáš balistiku, ale i to je jen "nadstavba" na 2D.
Se tě zeptám já. Zkoušela jsi někdy střílet na terč, lhostejno z čeho?
Že pistolníci střílejí od boku a trefí se není intuitivní záležitost, ale tvrdý a dlouhodobý trénink. Hudebníci taky dokáží hrát "z partesu" či bez not, ale musí to umět a to je záležitost cvičení. Prakticky všechno je záležitost cviku. Můžeš mít vlohy, ale musíš je trénovat a cvičit, aby k něčemu byly.
Vem intuitivně něco, třeba šipky, házej ... a pak si zakryj dominantní oko, jestli to intuitivně bude lepší. Anebo házej rovnou poslepu. Třeba trefíš střed 3× po sobě.
Já jsem tím asi měla začít... a to se moc omlouvám.
Věnuji se intuitivní lukostřelbě.
V podstatě to, co jsem popsala, to jsou zkušenosti z praxe a tak samozřejmě střílím a stříleli předci. Oni neměli mířidla, jen potřebovali využít rychlost a tu mířením samozřejmě ztratíš, nehledě na to, že lukem bez mířidel moc mířit ani nejde. Někteří závodníci to dělají, mají zvláštní, tuším novodobou techniku string walking a posouvají si prsty po tětivě a šíp mají před okem a dívají se po šípu. Je to bizardní technika a tuším, že novodobá. Mířit takhle na běžící oběť, nestihli by ani zamířit. Je to technika na stojící terč. A už to v podstatě není intuitivní lukostřelba...
Intuitivní lukostřelba spočívá v tom, že se soustředíš na cíl a ten intuitivně trefíš. Nemíříš. Chápu ale tvé nesouhlasy, protože když jsem se to učila, první bylo, že jsem se ptala: A jak mám mířit?
A nemohla jsem pochopit, že se nemíří :-))
Treninkem si získáš zkušenost. Stačí trénovat pár měsíců a získáš výborné výsledky v intuici.
Kuriozitka byla, když se známý zůčastnil závodů, kde stříleli i střelci s kladkovými luky. Stříleli na dvacet metrů. Pro ně ty desítky byly snadné, mířili.
Absolutně nemohli pochopit, jak se známý může trefit do desítky, když vůbec nemíří :-) Nechápali a proto chápu tebe, že tomu nevěříš.
Ale opravdu to tak funguje a je to přirozená technika a opravdu na tom není nic složitého. Jde jen o trenink.¨
Jinak samozřejmě mířím oběma očima. Jedním bych se při intuitivní lukostřelbě netrefila.
Tohle je právě naprosto stejné, tím treninkem získají intuici, podvědomě vědí, kam a jak mířit, získá zkušenost. Podvědomá, nemíří,... nepřemýšlí u toho, prostě podvědomě vystřelí a trefí.
A tohle je naprosto stejný princip...
Souhlasím s Korunkou. Střílel jsem s reflexne deflexnim lukem několik let a při střelbě na terč jsem nikdy nemířil. Střílel jsem intuitivne, tzn. naučil jsem se, pod jakým úhlem luk naklonit, jak silně natahnout tetivu, jaký šíp použít atd. Při střelbě jsem měl obě oči otevřené. Při tradiční lukostřelba je zbytečné přesně mířit, protože ten šíp si stejně letí svou cestou a to je na tom právě to krásné. Střílení z moderních luku s miridly je nuda, protože jsou tak dokonale, že s nimi vždy trefis, ale střelba z tradičního luku vyžaduje dlouhý výcvik, aby se vyychytaly co možná nejlépe všechny podmínky k zasazení cíle. Střelbu na koni jsem nikdy nezkoušel, ale tam už na míření opravdu ani nebyl čas. Hlavně na koni se střílelo z malého luku na kratší vzdálenost, takže tam míření nemělo smysl, kort když se při té jízdě jezdec neustále vlnil.
Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.
