Byli tací, kteří luk drželi vodorovně ... obvykle proto, že by s ním jinak píchali do země.
Většina drží luk v levé ruce. A nebude to ani tak kvůli tomu jestli jsou leváci nebo praváci, ale kvůli tomu, kterým okem míří.

no, míří se oběma...

Tak to trefíš houby.😉

Nejsem si úplně jistá, zda mířili. Spíše stříleli intuitivně. Při intuitivní lukostřelbě se střílí podvědomě. Myslím si, že jezdci na koni neměli moc možnost mířit.
Ale to jsem to tu teď asi zaspamovala...

:) jeste se muzes sama vytrolit🙂

ja jsem to predtim nasel tady:

https://blog.lucistnice.cz/jak-strilet-z-luku/

Neuč starého vojáka střílet!

Samozřejmě, že mířili, pakliže chtěli něco trefit. Trénovali to už od dětství. Akorát když dělali "přehradu" (šípy zakryli slunce a déšť železa-bronzu-kamene se snesl na nepřítele), tak tam se moc nemířilo, i když ne tak úplně, bylo nutno aby se šípy nepobily v letu navzájem.😉

O tom dominantním oku je to samozřejmě pravda, ale řešili tohle už tenkrát? Nebo používali k nátahu dominantnější ruku...
Je pravda, že dnes se to hodně řeší, protože se střílí na stojící terče, střílí se s luky, co mají mířidla a myslím si, že tam to jinak, než s jedním okem, nejspíš ani nejde. Ale s lukem a mířidly jsem nikdy nestřílela.
U luku bez mířidel, u "intuitivní" lukostřelby se díváš oběma očima a střílíš intuitivně. Zaměříš se myslí na cíl a vystřelíš. Když Ti terč běží, nestihneš natáhnout luk a ještě zamířit dřív, než ti to uteče :-)
Takže si myslím, že jediná šance jak můžeš strefit běžící terč, je střelba intuitivně. Tam prostě nemáš šanci mířit.
Opravdu nevím, jak to dělali tenkrát, zda řešili oči, které je dominantní, nebo k nátahu tětivy používali dominantní ruku, to fakt nevím, ale spíše si myslím, že lidí s kříženým zrakem není tolik a že opravdu v pravé ruce držel luk levák, v levé pravák, jako je tomu ve většině případu i dnes. Ale samozřejmě výjimka potvrzuje pravidlo a osobně také znám paní, která musela změnit ruce, protože měla dominantní pravou ruku ale levé oko a střílela ale jinou, novodobou metodou, kde se míří jen jedním okem.
Takže vše je opravdu relativní 😆

Jde o to, co trénovali. Zda míření, nebo intuici. Neustálým střílením na terč, tedy tréninkem na různé vzdálenosti a různé terče, se podvědomě učíš trefovat. Podvědomě si pamatuješ jak přibližně jsi držel nakloněný luk, v jaké pozici byl šíp, protože na různé vzdálenosti si buď podměřuješ, nebo nadměřuješ. Tohle všechno si zafixuješ v hlavě. A právě dlouhodobým treninkem se naučíš strefovat bez míření. Prostě intuitivně. Pokud máš zvládnutou techniku, podvědomě se jen soustředíš na terč a vystřelíš, pak ho trefíš. Ale musíš mít natrenovanou tu intuici.
Proto věřím teorii, že nemířili, stříleli intuitivně.
Bůh ví.

Samozřejmě, že to řešili. Akorát to neměli vytesané do krinoidového vápence a nejspíš neznali pojem "dominantní oko". Dominantní byla nanejvýš manželka či tchyně. Tehdy míření řešili ještě víc, protože terč běhal volně po lese a výroba šípu nebyla otázkou pár minut. Něco jiného to bylo do mamuta (byť nepochybně i tehdy se našel "fotbalista co ze dvou kroků minul branku"), ale na toho používali spíš oštěp.

Střelba intuitivně je blbost. Vše je výsledek tvrdého tréninku, jinak by lidstvo už dávno vychcípalo hlady. Intuitivně k míření používáš dominantní oko.

.. se stydím, jsem to tu zase zaspamovala. PRosím raději vše, co se netýká mincí, smazat.
děkuji.