Pro raje, rozumim, motivace musí být, jinak zhasne motor. Já toho mám před sebou tolik, že se zatim ztráty motivace nebojim. Chci sbírat pouze kvalitní a nepoškozené známky **.Tam kde moje finance nebudou stačit spokojim se s * a v krajním případě i s raženýma. Jak jsem již psal, pro mě je absolutní prioritou sport a na dlouhé zimní večery filatelie a další koníčky, například akvaristika a snad i znovu malování, hudba, atd. Rád se budu v tomto oborou zdokonalovat, jelikož mě to moc baví. Moje nátura totiž přesně tomuhle koníčku odpovídá. -)
Evropa1: já jsem svůj příspěvek vůbec a ani trošičku nemyslel ve zlém. Naopak, podle Vašich příspěvků si myslím, že se v drtivé většině otázek kolem kvality a sbírání shodujeme.
Jen jsem chtěl upozornit na limity sbírání známek výhradně v dvouhvězdičkové kvalitě, zejména na to, že u emisí jako Hradčany, Legionářské či PČ 1919 je drtivá většina dvouhvězdičkových známek beztak opravená (a to ve většině tak, že nerozeznatelně). A také jsem Váš příspěvek chtěl doplnit o upozornění na podle mne opravdu neakceptovatelný trend, kdy se přehlíží podle mne skutečně problematické vady (kratší zoubky, zlomené zoubky, skvrnky) zatímco v podstatě přirozený stav (kultivovaná stopa po nálepce) se řeší podle mne s nesmyslně velkým důrazem.
Ovšem máte pravdu, že je třeba věci posuzovat individuálně. U dostupných a středních známek je samozřejmě nanejvýš vhodné postupovat tak, jak jste napsal, na druhou stranu pokud jde o známky v teoretickém výskytu v desítkách či stovkách kusů, je podle mne kultivovaná stopa po nálepce zcela akceptovatelná, na rozdíl od jiných vad.
Snad jsem se nyní vyjádřil přesněji, myslím, že takto nějak bychom se asi měli shodnout :-)
zdenek_prachar napsal/a:
Evropa1: já jsem svůj příspěvek vůbec a ani trošičku nemyslel ve zlém. Naopak, podle Vašich příspěvků si myslím, že se v drtivé většině otázek kolem kvality a sbírání shodujeme.
Snad jsem se nyní vyjádřil přesněji, myslím, že takto nějak bychom se asi měli shodnout :-)
Samozřejmě, chápu pravý význam napsaného a beru ho jako určitý druh polemiky.
Tato problematika je velmi různorodá a nabízí nám mnoho otázek, z nichž má každá mnoho variant a odpovědí a v každé můžeme nalézt určitý díl pravdy.
Já jsem spíše člověk z oblasti klasické filatelie, kde mě nezajímají čisté věci a vždy jsem spíše preferoval razítkované známky, které musejí mít samozřejmě svojí kvalitu, ale navíc nám skr své razítko dávají i část historie a to ve větší nadstavbě, než je čistý sběratelský materiál. Postupen času jsem poznal i odklon od samotných známek k dopisům, kde se preferovaly barevné, také mnohočetné, nebo neobvyklé frankatury a to na úkor nejrůznějších variant, barevných odstínů, papírů známek atd. a samozřejmě vždy v ucházející kvalitě. Druhou disciplínou se staly krásné výstřižky s razítky menších poštovních úřadů atd.
Jestli je tento názor správný, nebo nikoli, to není podstatné, pouze chci upozornit na skutečnost, že každá doba, každá část sběratelské obce si vytvoří svoje pravidla. Zde se děje naprostý odklon od známek, jako nástroje potřebného k poštovní přepravě, k filatelii v její nejpřirozenější podobě. Tedy k poštovnímu dokladu, který byl správně vyfrankovaný na jisté poště a následně putoval svojí trasou, která je zdokumentovaná, až následně došla ke svému příjemci. Samozřejmě například dopis je kompletní a my si můžeme přečíst obsah zdělení, vidět jeho formu a vycítit náladu pisatele a doby.
To je jeden extrém a když se dostaneme na druho stranu, tedy do oblasti moderní filatelie, pak zde je důležitá kvalita samotné známky a to samozřejmě v čisté podobě, kdy si kupec nejdříve zkontroluje lep a pak až to ostatní. Zde se pak dostáváme pouze do do ctění obchodnických zákonitostí v té nejryzejší podobě, jako by do oblasti, které připomíná spotřební praktiky.
Mezi těmito dvěma polohami je mnoho otázek, mnoho zajímavých období, které mají svoje neoddiskutovatelná privilegia a každý detail by nám zabral mnoho času.
Koupím hezky zachovalé mince Františka II. Nabídky prosím zasílejte na email MERKUR1@o2active.cz
Pěkně je to napsané. Ano. Každý máme to své. Já, jako námětářka s převážným zájmem dobudovat exponát, se musím dívat na čisté známky a nějak zajímavé celistvosti. Od mala jsem však nemohla pochopit, že obrázek na známce, stát ve kterém je vydaná a stáří známky, není nic v porovnání s lepem známky. Je to trochu pro začátečníky paradox, že cenu hezké nepoužité známky, tvoří hlavně její zadní strana.😉
Ještě, že tohle nemusím nijak řešit. Pro mě je stav * nebo * zcela irelevantní, protože většina známek, které sbírám (např. Travankor), lep ani neměly a pokud ano, tak mi je zcela jedno, zda jsou nebo **.
A u kolků indických států bývají doopravdy nepoužité kolky velkou vzácností (poměr mezi použitými a nepoužitými bývá 5000:1 a více). A při tisícových nákladech zpravidla ani neexistují.
Např. z Bonaie jsem viděl jen jednu nepoužitou známku a tu mám na čestném místě v mém pozlaceném exponátu.
Takže souhlas, že hodně záleží i na tom, co hodláš sbírat.
Ono se to u nás moc neřeší, ale musí se počítat, že známek opatřených novým lepem bude fakticky hodně.
Znám "sběratele", který považuje * známky za vlastně poškozené. Ale já jeho názor nesdílím. Za 1.republiky vlastně se známky zpravidla lepily nálepkami v tom lepším do alb, žádné zásobníky nebyly. A tak ** známky pocházejí hlavně z roztrhaných velkých bloků či archů, příp. ze sbírek skladovaných třeba v obálkách.
Já bych se spokojil s známkami. Ono když porovnáš katalogovou cenu třeba pro 10 h Hradčany zelenou, tak někde okolo 350 Kč a * 800 Kč. Takže vlastně rozdíl mezi nimi je 450 Kč, což je více než rozdíl pravá a padělek. A kolik jich je skutečně **? Nevím, zda naší znalci jsou schopni pravost lepu vůbec potvrdit.
Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.
