dědek, tak zase si řikám že u těch levných známek můžu mít aspon tu největší kvalitu, když si to nemůžu dovolit u těch dražších. -)

Ano, právě že to bude vypovídat o tom, že byste chtěl ** a nemáte peníze a ne že jste se rozhodl sbírat * z nějakých jiných důvodů, na mě to nepůsobí dobře. Jen u specializovaných sbírek je to myslím trochu jiné, tam se asi bere cokoliv zajímavého se dostane pod ruku.

P.S.: Nemyslím ovšem pídit se po haléřových známkách s nálepkou, když za řádově stejnou cenu běžně dostanu **.

Taky si myslím, že si ujednoť co chceš sbírat a v jaké kvalitě. Já sbírám prioritně ČSR I. v kvalitě * se zaměřením na typy, barvy, zoubkování. Pokud se objeví v hromadě nebo v sérii kvalita , tuto "odložím" do orig. albových listů, kde mám ČSR I. . Kvalitu cíleně nesbírám, pouze ji zakládám. Pokud známku mám v kvalitě ** i tak následující známka jde do univerzálního alba, které pak půjde na prodej. Pro ražené mám též orig. albové listy (starší). Prostě se mi známky nechce vyhazovat a tedy průběžně plním další dvoje albové listy kvalitou i raženými tak, abych tvořil generální sbírku ČSR I. Hradčany jdou úplně bokem na ně budu potřebovat více času. A jak říkají kolegové - literatura se hromadí, známky přibývají 😃 ale od počátku vše poctivě třídím, protože by mě za rok asi jeblo. 😁

Podle mého názoru jsou známky se stopou tou nejméně přijatelnou skupinou, proto není od věci vytvořit sbírku pouze z razítkovaných známek, pokud splníme několik dalších předpokladů z oblasti kvality.

Když budeme mít jinak hezky zachovalé známky a s pěknými razítky, nikdo nám nemůže nic vytknout. Musíme si také uvědomit, že do filatelistické sbírky patří například dopisy, výstřižky a další doklady. Tím dosáhneme celkového souladu.
V poslední době nejsem příznivcem sbírání čistých známek, protože každý se předně zajímá pouze o dokonalost lepidla, čímž jde ostatní trochu do ústraní. Známka samotná je pouze nástroj poštovního styku, proto se na ní také tak dívejme.

Výstižné, a súhlasím.

Evropa1: snad poprvé s Vámi naprosto kategoricky nesouhlasím. Známky s kultivovanou stopou po nálepce jsou (alespoň tedy známky, které sbírám já, tedy Legionářské 1919) standardem, už vzhledem k tomu, jak se známky dříve uchovávaly. Známky dvouhvězdičkové jsou z 90% (ne-li více) známky opravené, většinou tak, že to prostě poznat nejde).
V poslední době jsem se začal specializovat na známky, jejichž výskyt je do 50 ks. Je neuvěřitelné, že zatímco kratší zoubky, zlomené zoubky atp. nikdo neřeší, stopa po nálepce se řeší intenzivně. Pro mne je zcela primární stav a kvalita, samozřejmě vždy upřednostním dvouhvězdičkovou známku, ale pokud má známka decentní stopu a jinak je v dokonalém stavu, ani trošičku mi to nepřekáží.
Naopak, vzhledem k tomu, kolik razítek se toulá po různých šuplících různých sběratelů a obchodníků úplně nerozumím tomu, proč upřednostnit raženou známku (kterou stejně někdo mohl vykoupat a orazit z důvodu špatného stavu lepu) či výstřižek (který stejně většinou jen kryje nějakou vadu), než krásnou známku s decentní stopou po nálepce.
Jen můj názor a zdůrazňuji, že se týká toho, co sbírám, a nelze jej brát jako všeplatnou pravdu...

Oba dva jsme tento problém pojali z jiného úhlu. Vy specializovaně, já globálně a to ještě s přihlédnutím k dotazům jednoho začínajícího sběratele, jehož zájmem se jistě stanou lacinější známky, kterých by mělo být na trhu dostatek. Pak se můžeme podívat do katalogů, můžeme se setkat s názory sběratelů a vždy se ocitneme s názorem, že nejvýše jsou hodnocené čisté, luxusní kousky, pak razítkované a na posledním místě se ocitnou známky se stopou.
Má to svojí logiku, se kterou se můžeme setkat i v jiných sběratelských oblastech. Vždy se výše hodnotí sběratelský kus a to jakýkoli, který je slabě znehodnocen přirozeným působením času, ať už oběhem, platností atd., než kus, který se dodatečně opravoval, nebo ke své vadě přišel jinou, než přirozenou cestou, ke které byl určen.
Samozřejmě, pokud bychom se zajímali o specializaci, pak by to bylo na delší povídání, ale já jsem odpovídal konkrétnímu člověku, začínajícímu sběrateli, který si posteskl, že chce sice sbírat čisté známky, ale v případě těch dražších bude muset ze svých nároků slevit. Pak jsem mu navrhl řešení v podobě budování sbírky z razítkovaných známek, které mají ve sběratelském světě a v globálním pojetí většinou vyšší hodnotu, než známky se stopou. V případě běžnějších sérií pak jednoznačně.
Zajisté, dalším problémem jsou například známky s razítky z ochoty, které ve výše pojatém vysvětlení také nemohou mít velkou sběratelskou hodnotu. Atd.

ja zbieram ** i ked mi nedavno bolo vycitane, ze zbieram lacne veci bez ladu a skladu

Ale tak pánové! O stopách po nálepce se má smysl dohadovat u vcelku snadno sehnatelných známek. Ale když se vrhnete na takovou oblast jako já, berete co je, hlavně když se to bude jevit jako pravé! Anebo ražené. To bych toho asi taky moc nesesbíral. Tedy, ne že by nebyly. Občas. Nějaké. Ale málo. A jak dokládá ten můj bloček Aradu, ani u těchto známek razítko automaticky neznamená, že prošly poštovním provozem! Anebo že bych to sbíral jen na dopisech a dalších dokladech? Krásné, ale nerealizovatelné. Proto se na falcky vykašlete a to co se dá získat bez falcky kupujte bez falcky a tam kde to tak jasné není berte co je, časem třeba získáte lepší. Ostatně, kdo sbírá klasiku, ten je na tom obdobně. Rozhodnutí sbírat známky jen ** je zkrátka pěkné, leč má svoje zásadní limity.

nechápu hysterii ohledně malé stopě po nálepce- **, na druhou stranu jsem rád, dražší položku mám levněji a nebudu se tolik stresovat při náhlém zatékaní do bytu při větším dešti, to je jen příklad, na druhou stranu se zajímávé razítkované známky umí taky dobře zprasit, ostatně před půlrokem se mi taky přilepila známka/jediná/, za kterou jsem dal skoro litr, ale prodávat jí nehodlám, tak jí fandím, kvalitní lep, nj umělci kdysi😃