Moderátoři: Admin - Zdeněk Jindra, dejvy, smith
Přátelé, dovolte mi možná hodně hlouhý dotaz.
Razítka z ochoty, respektive předrazítkované známky, zejména v archovinách pro filatelistické účely jsem trochu řešil u destinací našich sousedů, tedy zejména DDR.
V podstatě nejednoduší je, pokud je na materiálu razítko a lep, je to z ochoty.
Nicméně pokud se koukám na některé věci ČSSR, tak prostě hloubám. Dle pofisu spadá do teto kategorie strojové ražení / válečkové/.
Ale pokud si filatelista nechal na své poště orazit aršíky, PL, tak jsou na známkách řádné razítka. To jestli je věc s lepem, nebo ne asi není podstatné, protože jinak by stačilo známku vyprat a lep není.
Vím, že to je asi amaterský dotaz, pokud by měl někdo i menší připomínku rád se přiučím.
Razítko z prvního obrázku není strojové, ale ruční znehodnocovací, tzv. "koloběžka". Na některých poštách se používá dodnes, zejména u větších a těžších zásilek.
[
VIDEO kanál o filatelii a filatelistech
=http://www.example.com]](https://www.youtube.com/@newsphilaz.s.4284)
[
něco málo o příležitostných dopisnicích od roku 2006 doposud...
=http://www.example.com]](http://dopisnice.blogspot.com/)
[
něco málo zpráv a drbů z filatelie celého světa (včetně zajímavých odkazů)...
=http://www.example.com]](http://newsphila.blogspot.com/)
Chápete to správne.
Celý problém je v tom, že sa používajú nesprávne, alebo zle vystihujúce pojmy. Každá známka, určená na poštové použitie, sa nazýva aj cenina. To je jej výstižnejší pojem. Cenina z pohľadu vydavateľa, teda štátu, má finančnú hodnotu, ktorá je na nej vyznačená a tá hodnota platí dovtedy, kým jej platnosť úradne neskončí, alebo nie je znehodnotená. Spôsoby znehodnotenia sú rôzne - preškrtnutím, orazítkovaním, predierkovaním a podobne. Stále však hovoríme o cene z pohľadu vydávajúceho štátu, teda emitenta.
Zbieranie známok však spôsobilo, že aj znehodnotené ceniny / napr. oražené známky /, ktoré sú z pohľadu vydavateľa už použité a teda bezcenné, môžu mať filatelistickú hodnotu, ale už len pre zberateľov. Tá je v takej výške, ktorú boli zberatelia ochotní za ňu v danej dobe zaplatiť. Tieto ceny sú zverejňované v katalógoch a zverejnená cena odráža ceny, ktoré boli dosiahnuté v minulosti. Preto je skoro nemožné, aby katalógová cena po určitej dobe zodpovedala skutočnej cene.
Je zaujímavé, že v začiatkoch filatelie sa zbierali iba ražené, teda už použité známky. Po určitej dobe od vzniku filatelie sa dostávali do popredia aj estetické hľadiská a tak už zbierané známky museli mať pekné a čitateľné razítko a ta sa často dosahovalo len tak, že si zberateľ dal orazítkovať na pošte čistú známku, ktorá ale vôbec neprešla riadnym poštovým stykom. Tak vznikol vo filatelii nový obor - "razítkári". Preto sa stretávame s pojmom " razítkované z ochoty ". Vrcholom z toho obdobia bolo začatie zbierania čistých známok. Potom, so zavedením novinkovej služby, bolo možné odoberať za účelom zbierania aj razítkované známky, na ktorých bola buď záruka pekného razítka, alebo nejaké príležitostné razítko. Tieto známky sa od známok poštou skutočne prešlých líšili hlavne tým, že mali vzadu lep. Ide však len o komerčnú činnosť pošty a daného štátu.
Kedže len trh rozhoduje o cene, tak je podstatné, o čo je na trhu záujem. Zbierajú sa aj čisté, aj razítkované známky. Závisí len od toho, kto sa čomu chce venovať. A čím viac zberateľov bude, tým viac obchodov so známkami sa vykoná a tým viac sa budú meniť aj ich katalógové, alebo skutočné ceny. Ale platí to aj naopak.
Katalogová cena by měla stejná, ať jsou raženy jakýmkoli typem oficiálního razítka. Filatelisté ale vždy dávali přednost klasickym denním razítkum (jako je na těch Krojích) nežli vlnovkám, které většinou neesteticky zasahují do velké části obrazu známky.
Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.