Pak už se pro orážení poštovních známek smělo používat jen černé barvy. Ostatně platí to dodnes.

Jen pro názornost - dopis s modrými známkami 9k už oražený denním razítkem s černou barvou... Je to rozdíl, ne?

Obrázky:

Dopis podaný 15. srpna 1850 - pouhé dva roky po otevření brněnské nádražní poštovní expedice a pouhý měsíc a půl po zavedení poštovních známek! Jde o nejstarší dopis se známkami v mé sbírce. Kdoví, zda se mi někdy podaří získat ještě starší… Možná měl tento dopis v rukou i zdejší první poštovní oficiál Franz Bresnitzer nebo jeho poštovní asistent Karl Luger … 😉

Otisk razítka už má samozřejmě klasickou černou barvu...

Obrázky:

Skládaný dopis z října roku 1851 Ex officio (t.j. úřední list osvobozený od poštovních poplatků)

Obrázky:

Pár dalších dopisů, jen tak na kouknutí, oražených nejstarším typem denního razítka z mojí sbírky ...

7.2. 1852

Obrázky:

27.1.1856

Obrázky:

7.10.1856

Obrázky:

6.11. 1858

Obrázky:

Dopisů z tohoto nejstaršího období existence brněnského nádražního poštovního úřadu se dnes těžko shání. Na burzách skoro nejsou a pokud se objeví v aukci, většinou mě někdo přehodí...
Třeba jako u tohoto prima kousku ...😞

Obrázky:

Je to skládaný dopis podaný 21.9. 1855 na brněnském nádražním poštovním úřadě Brünn Bahnhof/Brno nádraží, adresovaný hraběti Egbertu Belcredimu na jeho panství do Jimramova, který se mi nepodařilo v září 2020 vydražit na brněnské aukci firmy Filatelie Klim 😞

Často "hraji takovou hru" ... Mám rád, když vím, kdo je tím, komu byl dopis, který mě zajímá, adresován, kdo ho držel v ruce a četl... Třeba v tomto případě, který mi ale nakonec na aukci unikl, nemám pochyby. Hrabě Belcredi Egbert (*2.9. 1816 Jimramov - † 11.10. 1894 Líšeň, původ dnešních hrabat Belcrediů je v italské Lombargii, kde se jejich jméno objevuje mezi významnými patricijskými rodinami již v roce 1226. Do Čech respektive na Moravu se rod dostal až v polovině 18. století) byl považován mnohými za nejvýznamnějšího moravského politika 19. století. Sloužil v c. k. vojsku a v roce 1848 stal se dědicem rodinného majetku, zejména Líšně a Jimramova na Moravě. Jako poslanec moravského zemského sněmu i říšské rady ve Vídni, byl vůdcem konzervativního křídla v kurii velkostatkářů a počátkem 60. let minulého století byl zastáncem českého státoprávního programu. Patřil mezi významné moravské filantropy, podporoval kulturní a vědecké aktivity na Moravě … „jak o tom svědčí jeho účastenství v »Matici moravské«, v »Matici besedního domu brněnského« a v jiných vlasteneckých spolcích, jichž předsedou po dlouhou řadu let jest…“ Byl to zastánce úzké kooperace moravských politiků s jejich českými kolegy.

Obrázky: