Rakousko-Uhersko byl mnohonárodnostní stát. Rakousko-uherský úředník musel být patřičně jazykově vybavený, což znamenalo samozřejmě povinně ovládat němčinu a k tomu jazyk země, v níž působil. Ale ne vždy platí to, co se stanoví. Zatímco němčina byla nutná pro všechny, u německých úředníků v českých zemích se nad neznalostí češtiny obvykle zamhouřilo oko. Na poště to bylo obzvlášť patrné. Dohledal jsem v archívech zajímavý fakt, že v dobách rakousko-uherské monarchie bylo dlouhou dobu zakázáno používat na poště v českých zemích český jazyk. Jeden článek z tehdejšího časopisu Čas z roku 1908 o tom publikuje zajímavou vzpomínku:

„Málokdo z nynějších čtenářů ví, že čeština na c. k. poštách prokousávala se velmi pomalu do veřejnosti. Nevím, kdy se stalo, co bylo dovoleno psát adresy na dopisy česky. Až někdy počátkem let 60. Důvod byl obvyklý — říše rakousko-uherská je mnohojazyčná a proto k opatření svých vlastních zájmů potřebuje němčiny, a kdyby se neužívalo na adresách dopisů němčiny, celý státní rakouský aparát někde uvázne. A tehdy Schmerling a Herbst zrovna jako nyní Bachmann a Eppinger dokazovali státu, že musí trvat na svých zájmech a neustupovat češtině, když konečně čeština se dostala na adresy dopisů, jeden obor c. k. pošty zůstával jí pořád uzavřen. Teprve koncem září 1866 rakouský obchodní ministr dovolil, že se smí česky také — telegrafovat.
Telegrafovat si v české řeči, by byl býval stát nahromadě, spíše nežli u Sadové. Ovšem neúspěch německého komanda u Sadové otřásl poněkud důvěrou, že němčina je mysteriosní síla a mysteriosní tmel, které udržují stát. Když český sedlák dostal telegram od obchodníka z města, musil jít na faru nebo k židovi, aby mu jej přeložili do češtiny. Před rokem 1866 užívalo se tudíž všelijakých úkladů, aby se česky přece telegrafovalo…“

Během těchto roků je patrná samozřejmě také výrazně rostoucí potřeba využívat poštovních služeb. Například v roce 1910 bylo jen v Brně podáno 33 306 kusů doporučených zásilek, v roce 1912 jich bylo už 47 511. Tehdy tolik oblíbených telegramů bylo v roce 1905 podáno 6 093 kusů, v roce 1912 pak 6 624. Nezanedbatelný podíl měl na těchto číslech i díky své strategické poloze v centru města u hlavního vlakového nádraží právě brněnský nádražní poštovní úřad. A tak není divu, že netrvalo dlouho a začala se opakovat situace z konce minulého století – rychle narůstajícímu poštovnímu provozu přestaly stávající prostory, ač byly v budově vystavěné před pouhými deseti lety, stačit. A to jak široké veřejnosti a zákazníkům pošty, tak i samotným poštovním zaměstnancům. Když k tomu přičteme i skutečnost, že v roce 1902 při nastěhování brněnského nádražního poštovního úřadu do nově postavené samostatné budovy byla sem přemístěna i většina služeben z hlavního poštovního úřadu Brünn 1/Brno 1 (např. doručovatelé nebo novinová služba)...

Toto téma (rozšíření a přístavbu stávající budovy brněnského nádražního poštovního úřadu) tu nakousnul posledně už jazzdr... vrátíme se k tomu příště...

Samozřejmě, že se v čase mění i poštovní provoz jako takový. A to významně. V prvních letech dvacátého století postupně zaujímá podstatné místo v poštovní přepravě železnice. Vlaky mají velkou výhodu ve své pravidelnosti a do pozadí se tak dostává klasická, ale dosti zdlouhavá a nepravidelná poštovní doprava zajišťovaná dosud koňskými povozy. Brněnský nádražní poštovní úřad tak získával stále významnější místo v síti poštovních úřadů jak na Moravě, tak vlastně i v rámci celého Rakouska – Uherska! I tyto okolnosti vedly k tomu, že se začalo opakovaně uvažovat, že by se ke stávající budově pošty ve směru k dnešnímu V. nástupišti Českých drah a.s. přistavěla pro potřeby poštovního provozu další budova. V roce 1914 byl architektem Ředitelství Severní dráhy Franzem Bobrowskym dokonce vypracován na žádost C.k. ředitelství rakousko-uherské pošty návrh na její zvětšení. Tento záměr se ale nakonec kvůli vypuknutí světového válečného konfliktu neuskutečnil a třeba informace Františka Žampacha uvedené v jeho knize „O poště v Brně“, že v letech 1915-1916 (tedy v čase během světové války) byla postavena ke stávající budově nová budova, nejsou přesné.

Jeden z výkresů půdorysu budovy i s navrhovanou plánovanou přístavbou (vlevo, červeně zvýrazněné a šrafované), uložený v Poštovním muzeu v Praze, je například datovaný 20.dubnem 1912 (v levém rohu dole)

Obrázky:

Tady je k tomu nákres budovy a plánované výstavy z té doby. Je také z archívu Poštovního muzea...

Obrázky:

Moji domněnku nakonec potvrzují také výsledky mého soukromého pátrání v archívu jihomoravského ředitelství České pošty s.p. na Orlí ulici v Brně. Nejstarší šanony zde nesou označení rokem 1919. Dvoupatrový přístavek, o kterém se František Žampach zmiňuje ve své knize, je tedy záležitostí až poválečného období a nové Československé republiky…

…šanon s nejstaršími písemnostmi v brněnském archívu jihomoravského ředitelství pošt, týkající se brněnského nádražního úřadu, je označený rokem 1919. Právě tento šanon obsahuje náčrtky, plány a výkresy týkající se rozšíření brněnského nádražního poštovního úřadu o přístavbu. Tuto část mého vyprávění nyní uzavřu a vrátíme se k němu později…

Obrázky:

Už několikrát jsem v tomto svém vyprávění zmiňoval knihy od Ing. Votočka, které se zabývají historickým vývojem poštovních razítek na našem území. Vrátím se k nim tak i nyní…

Ing. Emil Votoček: 13. díl Monografie československých známek – Česká poštovní razítka od nejstarších dob do roku 1918.

Obrázky:

Ing. Emil Votoček: 13. díl Monografie československých známek – Česká poštovní razítka od nejstarších dob do roku 1918. Autor na straně č. 160 pokračuje v přehledu poštovních razítek brněnského nádražního poštovního úřadu Brünn 2/Brno 2, tentokrát za období 1902 – 1918. Jsou seřazena pod pořadovými čísly 12. – 17. (A konkrétně čísla 12. a 13. jsou zde přiřazena pro běžná denní razítka).

Obrázky:

Vaše oblíbené příspěvky razítko-dopis, razítko-dopis, razítko-dopis... necháme už na příště.😁
Vezmeme to pak pěkně popořádku...

To je zajímavé, že informace o přístavku dvoupodlažní budovy v létech 1915-16 se objevuje v tolika zdrojích. Kromě uvedeného Žampacha ji přináší i Jaroslav Punčochář: Brněnské poštovní úřady v běhu času (2009) nebo Monika Bártová ve své bakalářské práci: Historický vývoj brněnského poštovnictví. Ta uvádí: "V letech 1915-16 došlo k přístavku dvou pater k původní budově. Nemalou zásluhu na tom měli tehdejší přednosta pošty Adolf Sika a poštovní rada Ing. V Hlaváček" a odkazuje se při tom na MZA, fond H 684, kniha sedmá Ředitelství pošt a telegrafu v Brně, str. 137.
Stálo by tedy za úvahu projít i tento archivní materiál.