snad ještě k "provenance" :

Máme dvě "stejné" známky.... katalog, srovnatelná kvalita atd.
Jedna ex. Ferrary, druhá ex. "nikdo".
Nabídneme je za stejnou cenu.
KAŽDÝ si při téže ceně vybere Ferraryho, protože se mu tím dostává odlišení od ostatních majitelů těch známek, tj. identifikuje se s něčím, co ho vyděluje a definuje ..což znamená intenzivnější zážitek z vlastnictví, z něhož plyne radost z vlastnictví, na níž filatelie stojí, jak víme všichni.

Tak, a ono "každý" znamená, že to takto upřednostní jeden zájemce, ale zároveň i druhý atd. !
A okamžitě vzniká převis poptávky. Pokud dáme nabídku do aukce, tak první známka letí nahoru a ta druhá zbyde na jednoho z těch neúspěšných a třeba i zůstane na původní ceně.
Jakkoli se to někomu nezdá, "provenance" je doslova rozdílový faktor.

Jakékoli kritérium odlišení a exkluzivity funguje ve všech oblastech života. Formuje osobní identitu a za tu se ve 21. století platí. Je to triviální fakt, nikomu netřeba nic vtloukat do hlavy.

Všechny aukce světa dbají na uvádění "provenance", pokud je známá. A aukční výsledky již po celá desetiletí ukazují její vliv.

To je jedna velká pravda, která má také svoje částečné opodstatnění. Trhem prověřená známka je jistou zárukou pravosti pro některé lidí, kteří pouze chtějí něco koupit, je jim jedno co a nerozumí tomu. Samozřejmě je to dobrý chtíč i pro skupinu znalých sběratelů. Pokud je ale následující položkou téměř totožná položka a i ona bude vykazovat mimořádnou vzácnost (tedy bavíme se o jednotkách známých kusů), tak i ona najde velmi vysoké zhodnocení. Možná, (a již jsem to zažil) i vyšší, než položka s rodokmenem. Ona totiž tato položka bude chybět téměř ve všech sbírkách a všichni ti prohrající z dražby známky prověřené se vrhnou na položku druhou a budou chtít "urvat" alespoň něco. Samozřejmě jsou známy i případy, kdy položka za pár korun, kterou lze koupit běžněji, je prodána v aukcí s rodokmenem za naprosté nesmysly. Ještě lze zmínit, že položka bez rodokmenu se automaticky zhodnocuje pouze tím, že byla dražena např. ve velké mezinárodní aukci atd. Tím již získala velkou přidanou hodnotu pro další prodej.

OK, tak jinak. Možná to některým dojde

Skupina A zde diskutuje o investici, respektive o retail investorech
Skupina B jsou většinou sběratelé, kteří svůj koníček primárně nevnímají jako investiční portfolio. A už vůbec by se pravděpodobně nikdo z nich nevyrovnal s kolektivním vlastnictvím sběratelského předmětu. Proto moc nechápou, o čem je tu řeč.

Pánové tohle téma se zde na sběrateli vždy rozebíralo až do,, morku kostí,,
Sběratelství je a vždy bude o investici, nehledě na to kdo a jak to vnímá a to je celé, ať už sbíráte třeba toaletní papír.... 😉

Já jsem také pouhý sběratel, kterému je šmelina do sběratelských předmětů zcela cizí a jsou mně až odporné některé diskuze na téma, na čem se dá a na čem nedá vydělat. Zároveň nejsem ani příznivcem kolektivního investování a to ve všeobecné rovině, navíc, pokud se jedná o investice do "kostí."
Před mnoha roky mně jeden starý sběratel s velkou reputací řekl: "Pokud budete chtít ve sběratelství něčeho dosáhnout a zachovat i svou sběratelskou tvář, pak si shánějte peníze na svůj koníček v naprosto jiné oblasti." Po mnoha letech mu musím dát za pravdu, samozřejmě nelze to tvrdit ve všeobecné rovině. Znám i jednoho sběratele - obchodníka, který si na svůj koníček vydělává obchodováním se sběratelskými předměty. Pokud jsem mu ale nabídl položku do jeho sbírky za plnou cenu, pak okamžitě přepnul svůj mozek do módu sběratele a danou položku koupil. Bohužel u většiny jiných jsem se setkal s přístupem obchodníků, kteří si myslí, že musí vše koupit pouze výhodně a stále a stále jenom počítají. Z jejich uvažování nějak zmizel smysl pro radost atd.

Honzo, máš pravdu, ale podobné diskuse čtou nejen sběratelé, ale i investoři. Já, i když nejsem investor, jsem se v diskusi od pana Nováka a Kopřivy dozvěděl hodně zajímavého.
Ještě před započetím tohoto vlákna od Al Bundy jsem nevěděl, že nějaká Portu Gallery existuje. Ale, na základě informací, které jsem se zde dozvěděl, bych rozhodně raději investoval do sběratelských rarit než do akcií. A koneckonců, zde máme velmi úspěšný příklad investice pana Kopřivy do rekonstrukce Mauritiů 2pence.
Investice do sběratelských rarit jsou určitě přehlednější a předvídavější než investice do akcií, i když samozřejmě podobně jako na burze může docházet k výkyvům.
Ale, právě na rekonstrukci 2 pence Mauritius POST PAID prokázal pan Kopřiva správný obchodní a investorský "čich" opřený o dlouhé roky studia a zkušeností v oblasti obchodu s filatelistickými raritami.
To kolektivní vlastnictví je samozřejmě fikce (pro sběratele nesmyslné), ale pokud cena investované rarity výrazně vzroste, tak i podílník výrazně vydělá.
A jeden velký klad zde vidím, protože investice do sběratelství pomáhají rozhýbat filatelistický trh, protože bez investorů by poklesla i cena našich sbírek - sběratelů- neinvestorů. Není nic horšího, když o určité sběratelské obory přestane být zájem a poklesne počet sběratelů.
A i když jsme sběratelé a ne investoři, určitě by nikdo z nás nechtěl, aby se cena našich sbírek snižovala kvůli nezájmu o náš sběratelský obor. A investiční filatelie dělá vlastně reklamu všem filatelistům a zvyšuje hodnotu jejich sbírek.

Pro Evropa 1..
Vítejte zpátky.. Jsem rád že vás zde po dlouhých měsících znovu vidím..
................................................
Znám i jednoho sběratele - obchodníka, který si na svůj koníček vydělává obchodováním se sběratelskými předměty. Pokud jsem mu ale nabídl položku do jeho sbírky za plnou cenu, pak okamžitě přepnul svůj mozek do módu sběratele a danou položku koupil. Bohužel u většiny jiných jsem se setkal s přístupem obchodníků, kteří si myslí, že musí vše koupit pouze výhodně a stále a stále jenom počítají. Z jejich uvažování nějak zmizel smysl pro radost atd.

Tohle je docela dost invidualni a záleží o co konkrétně šlo..
Zpravidla což je naprosto přirozený a logicky jev je to, že každý sběratel chce koupit výhodně.. Sběratele se často, či čas od času stávají obchodniky a rozšiřují (shodnocují) , nebo mění, či naopak prodávají. Vše záleží na frekvenci jejich působení, ale zpravidla se nevyhne tomu nikdo.. Sběrateliví=investice, spekulace a obchodování.. Vše co je žádané, či běžné něco stojí a vždy je to o dohodě (spekulaci) dvou subjektů prodávající a kupující, darujici a obdarovaný,no a ve výsledku se jedná o investici...

Samozřejmě nikdo nechce na sbírce prodělat a pak závisí na tom, jaké nároky na zhodnocení máme. Pokud bych uvažoval s velmi vysokými nároky na zhodnocení, pak bych si také nemusel nic koupit. Každá velmi vzácná položka si vyžádá velmi vysoké vstupní náklady.

Vy zde vidíte velkou výhodu v tom, že investoři mohou držet ceny. Ona existuje i druhá pravda, která říká, že investoři mohou ceny zcela vytrhnout z reálných hodnot do zcela nesmyslných výšin. Pak si také nemusíme nic koupit a od jisté skupiny - i běžnějších - se tyto položky stanou pouze výsadou velmi úzké skupiny.

Ještě k burze a známkám. Představte si, že budete investor do známek a budete chtít investovat do položky velmi vzácné. Samozřejmě zaplatíte cenu maximální, navíc kolik zaplatíte procent poplatků. Když tuto položku budete chtít prodat, pak jaké poplatky z ceny zaplatíte z prodeje? Když budete obchodovat na burze, pak Vás může také náklad na koupi a pak náklad na prodej stát v řádu do 1 % z ceny. I z tohoto důvodu jsou akcie mnohem likvidnější. Víte, vždy, když argumentujeme s něčím, pak musíme znát i základní věci a poplatky k této problematice jistě patří.

Jaromíre já s tebou souhlasím. Toto vlákno mělo být o investici, což skupina B zřejmě nepochopila. Investování je pragmatická záležitost a člověk by měl při investování zachovat chladnou hlavu. Což ve sbírání často nefunguje a sběratel do rozhodování vkládá emoce. Jsou položky, u kterých se chová neracionálně. Kdo z Vás někdy něco nepřeplatil jen z toho důvodu, že to prostě chtěl, chybělo mu tu?

To máte zcela pravdu, ale nechci se dožít bodu, kdy bych pouze počítal. Pak by byl život opravdu chudý.

Já nekouřím, nechlastám, proč bych tedy nemohl přeplatit nějakou položku. Pokud sbírku děláme na nějaké úrovni, naše nákupy vykazují nějakou přidanou hodnotu v podobě kvality, pak si tato daná položka na sebe časem vydělá. Takto koupených položek jsem si již pořídil několik, kdy jsem při nákupu skřípal zuby, ale dnes jsem rád, že jsem tehdy viděl dál než ostatní. Jak se říká, nikdy nebudeš litovat předražené nákupy kvalitních položek, ale vždy budeš litovat toho, co jsi nekoupil. A to je velká pravda a v několika případech si do dnes po mnoha letech stále nadávám.