Knihy tohoto typu často slouží jako jediný dochovaný důkaz a zpráva o některých dnes již neexistujících exemplářích. Bohužel.

Hilaris - tomu říkám rozbor díla, klobouk dolů. Je to lepší než 10 fotek. Inspiroval jste mne abych se po nějakém kousku podíval.

to Hilaris:

rozbor díla je perfektní akorát mám jednu drobnou reklamaci k bodu šest - zkoušel jsem to doma zanotovat a mně ani manželce se nezdálo, že by melodie byla moc chytlavá (ale náš sedmiměsíční syn se docela chytal😋

Jinak taky děkuji za tu zmínku o broučcích🙂

Jinak pro případné vášnivé milovníky Rentze:

https://www.ebay.co.uk/itm/Michael-Heinrich-Rentz-1701-1758-Der-Ackersmann-Baroque-Copperplate-Skeleton/184026763654?hash=item2ad8d99186:g:9ckAAOSwDk5Tsp-r

Obrázky:

Ještě ke Šteyerovu kancionálu. Napadlo mne, že k omylu, že znění citoslovce ze slov Ježíš, Maria, Josef je už v originální verzi písně u mne došlo asi stejným způsobem, jak z originálu vznikl ten citoslovec v reálné historii. Myslím, že to stojí za to uvést. Nejsem lingvista, takže pokud zde „objevuji Ameriku“, tak se lingvistům omlouvám. Doufám, že to nebude vypadat moc nepřehledně, když tak nad tím prosím mávněte rukou a řekněte si, že v současné nelehké době blbne každý jinak.
Typickou českou slovní dvouslabičnou stopou je trochej - důraz na prvé slabice (koně). V němčině je před podstatným jménem člen, ten se vyslovuje bez důrazu a důraz je až na prvé slabice podstatného jména. Proto je zde dvouslabičnou stopou jamb – důraz na druhé slabice (das Pferd). Jambická stopa je pro češtinu nepřirozená, a pokud to jde, tak se jaksi zlidověním změní na trochej. A přesně k tomu došlo u mne – jsem Čech. Na stěžejním místě originálu té písně je jamb. Melodie mi zůstala v paměti, ale naposledy jsem se do těch not pořádně koukal snad před rokem. No a nějak mi ten jamb v hlavě ztrochejovatěl, dle mého názoru stejně, jako našim předkům. Dále ukážu, že to šlo docela dobře.
Noty tady napsat neumím, ale pomůžeme si slovy. Slova textu písně budu psát tak, že začátek taktu s přízvukem označím velkým písmenem. Co slabika to nota. Každá krátká samohláska představuje čtvrťovou notu, dlouhá půlovou. Mezi slabikami („notami“) budu psát pomlčky. Když tudíž napíšu Jó-Zéf, tak to znamená dvě půlové noty (co nota to dvoučtvrťový takt) s důrazem na každé z nich. Je-žiš znamená dvě čtvrťové noty se začátkem taktu na té prvé.
Pro příklad vybírám závěr 2. sloky. Celý text druhé sloky (mimochodem velmi krásný) je tento:
Josefe kdo jest šťastnější byl někdy nad tebe? Kdo měl život rozkošnější, na zemi měls nebe. Nebeť jest s Ježíšem býti a Marie lásku míti. Ježíš, Maria, Josef.
Nyní napíšu poslední větu výše popsaným „notovým“ způsobem tak, jak je to v originální Šteyerově verzi. Zpočátku každé velké písmeno představuje začátek tříčtvrtečního taktu. Uprostřed slova Ježíš se mění takt na dvoučtvrťový, je změněn ale přízvuk nečesky na jamb, přízvuk se dostává na druhou slabiku (je-Žiš) totéž ve slově Maria (ma-Ri-a):
Ne-beť-jest-Sjé-ži-Šém-by-Tí-a-Má-ri-É-las-Kú-mi-Tí-je-Žiš-ma-Ri-a-Jó-Zéf
Nepochybně lid při zpěvu udělal totéž, co já v mé paměti – změnil jamb na trochej. Místo původní prvé noty ze slova Ježíš dal za slovo „míti“ čtvrťovou pomlku (nota se z melodie dá velmi dobře bez podstatného narušení vyřadit), další slova posunul o notu dál do česky znějícího trocheje a slova Ježíš, Maria vyslovil s důrazem na prvé slabice. A aby byl zachován rytmus dvoučtvrťového taktu tak ze tří slabik slova Maria udělal dvě Marja. Čtvrťovou pomlku před slovem Ježíš v druhém příkladu označím tečkami….. za slovem míti:
Ne-beť-jest-Sjé-ži-Šém-by-Tí-a-Má-ri-É-las-Kú-mi-Tí…..Je-žiš-Ma-rja-Jó-Zéf

Forpus: Ke Šteyerovi: Zkuste si tu píseň z bodu 6 zanotovat v pochodovém rytmu. Důležité je, že prvý řádek je s repeticí (s jiným textem, ale melodie stejná)
Stran Rentze: Nádherné, ale morbidní - nebo morbidní, ale nádherné, jak chcete. Smrt oráče z Tance smrtí. Ta fotka je z originálu 😲! V českém vydání je u smrti oráče uveden krásný text z Bonreposké knížky (jednoho ze dvou českých šporkian):
V potu tvého obličeje chleba´s sobě dobýval. A když co síti nebylo, ani žně jsi nemíval. Měj naději, neb bída tvá též zajde když ty zajdeš. Tak kterýs neměl na zemi, pod zemí pokoj najdeš.

Forpus: ještě k té písni z bodu 6. Je třeba vyluštit starý klíč. Ten klikyhák na prvé lince zdola ze začátku značí notu c. Je to v g moll, prvá nota je d. Dá se to též poznat z předznamenání béčka na druhé lince shora (pokud jste hudebník a znáte to, tak se omlouvám).

Snad poslední záležitost stran Šteyerova kancionálu: Pokud ho sháníte, tak brát co je, nečekejte, že seženete něco zachovalejšího. Ve špatném stavu jsou prakticky všechny exempláře.

Rentz - malé varování:
https://aukro.cz/tourneux-christliche-jahr-i-ii-praha-1733-4-6965610648
Vypadá to lákavě, oba díly Křesťanského roku za dobrou cenu, v originálních vazbách. Ale (čerpám z údajů z Šerýchovy monografie):
Chybí oba titulní listy. V kompletních obou dílech je celkem 292 Rentzových rytin. Prodejce jich dohromady uvádí 264. Přejme mu a předpokládejme, že nepočítá vlysy (podlouhlé rytiny na vrcholu některých stránek), těch je dohromady 13 (doufám, že jsem je spočítal dobře), čili celkem by tam měl mít 277 rytin. Z těch původních 292 rytin je jedna přiznaný chybějící titulní list 1. dílu (titulní list 2. dílu není od Rentze), čili do úplného počtu chybí stále 14 rytin. A to mohou být právě ty nejcennější z tzv. "sametového období". Je málo pravděpodobné, že by vyřezavač titulních listů opominul vyřezat i některé rytiny uvnitř knih.
Moje doporučení: Za uvedenou cenu nekupovat. Po prodejci žádat ať knihy stránku po stránce zkontroluje a uvede chybějící nebo nekompletní stránky (rytiny zabírají necelou polovinu stránky). Čísla si zkontrolovat v Šerýchovi (je tam uvedeno, na které stránce příslušná rytina je) nebo je sem můžete napsat a někdo Vám snad sdělí, zda ty nejcennější rytiny jsou pryč. Dle toho upravit cenu, možná i dost podstatně.

Hilaris - na Rentze na Aukru jsem se díval hned jak se tam objevil a dokonce jsem přemýšlel o koupi, ale je to německy (takže si nepočtu) a navíc po Vašem komentáři to možná vyhraje Zamrského Postylla