je to vykrik do tmy, nebo jsou to fakta ??? pokud fakta, tak sem s nimi.
pokud jen vykrik do tmy, tak me to opet utvrzuje, ze zijeme v dobe nazorove, kde fakta jsou ignorovana, a nazor je brany jako pravda.

mimochodem, neni nahodou falsovani za ucelem obohaceni trastny cin ??tedy i prodej padelku, o kterych vim, ze jsou padelky a neni na ne upozorneno.... tady se strasne zacina relativizovat pojem padelek.
padelek je proste padelek, a muzeme toto slovo obracet ( i pravnicky ) jak chceme, proste je to padelek.

pokud to tak neni, tak by se nsichni ti vietnamsti obchodnici co prodavaji "cim vic pruhu, tim vic adidas" vzbourit a zalovat stat, ze padelek neni padelek, ale vlastne jen takove nevinne zbozicko, co ma jen nalepku padelek a on vlastne ani nevi, ze prodava toto zbozicko.

takovy je muj nazor

a ted: sem s temi fakty. uz se tesim, jak se nenco dovim. :-D

stačí si přečíst stará čísla časopisu filatelie, já to hledat nebudu. Sám to mám v paměti a ne v poznámkách a v mém věku si prostě neporučím co si mám vybavit.

Pokud mám v paměti jedna z velkých afer byla o firmě tuším německé, která skupovala archy laciných známek reichu aby je svými razidly předělávala na kolonie a pak je prodávala.

Súhlasím s Xaverianom. Raz padělek ostane navždy padělek. To nie je vôbec spochybniteľné. Rozdiel však nastáva pri jeho následnom posudzovaní. Tu si mnoho posudzujúcich mýli, alebo zamieňa roviny posudzovania. Pre vysvetlenie uvediem podstatné rozdiely :
1./ trestno-právna rovina posudzovania :
zákon postihuje toho, kto falzum vytvorí s úmyslom uviesť do obehu, alebo osoby, ktoré vedeli, že sa jedná o falzum a aj tak ho uvedú do obehu. Je to klasický prípad podvodu. Popri tom môžu byť postihnuté aj osoby, ktoré sa na výrobe, alebo uvedení do obehu za určitých okolností podieľali. Rieši sa to v trestnom konaní a vec žaluje na súde prokurátor, alebo štátny zástupca. Následkom je buď trest, alebo oslobodenie žalovaného.

2/ obchodnoprávna rovina posudzovania :
tu ide len o vzťah medzi predávajúcim a kupujúcim. Kupujúci osobne, alebo cestou advokáta žaluje predávajúceho, ktorý mu predal falzum. Žaluje ho na civilnom, alebo obchodnom súde a sám žalujúci musí produkovať dôkaz, že predávajúci vedel, alebo vzhľadom na svoje možnosti a schopnosti mohol a mal vedieť, že predáva falzum. Ešte raz zdôrazňujem, že to vedel, alebo to mohol alebo mal vedieť. Súd podľa návrhu žalobcu posudzuje buď návrh na zodpovednosť za škodu, alebo návrh na zrušenie sporného obchodu. Výsledkom rozhodnutia súdu je buď povinnosť kupujúceho vrátiť kúpenú vec a povinnosť predávajúceho vrátiť obdržanú platbu, alebo vyplatenie odškodného pre kupujúceho, alebo zamietnutie žaloby. V tomto konaní sa neukladajú žiadne tresty.

V oboch rovinách posudzovania je náročné dokazovanie a preto nie málo vecí končí oslobodením žalovaného, alebo zamietnutím žaloby. To však nič nemení na tom, že sa jednalo o falzifikát. Len sa nepodarilo preukázať zavinenie, alebo zodpovednosť konkrétnej osoby.

Ono hlavní nebezpečí je ve vymoženostech současných technologií. Dnes můžete vyrobit všechno. Originální razidla z plastu, stejně jako poštovní razítka.
A takovéto druhy padělků se houfně nabízejí.
Ovšem nabízejí se s upozorněním, že jde o padělek, nebo novotisk.
A zde se jedná o jinou strukturu. Již právní praxi neprovozuji, ale v tomto ohledu jde o to, zda-li existuje právní subjekt vlastnící práva k nějaké předloze.
Vzácné známky - jejich reprinty se vždy a zcela oficielně vydávaly zejména k ruzným učelům. Především filatelistické instituce, či prodejci, ale i poštovní úřady.

A zde je nebezpečí právě množství těchto falz z disribuce novodobých "oficiálních" i "neoficiálních" padělatelů.

Pokud nabízím známku, je to jednoduché.

Ale dnes je vesměs nabízí celé albumy, nebo celé bedny albumů.

A v těchto konvolutech bývá "hafo" padělků.

V souvislosti s počítačovou inteligencí je pak pravděpodobnost, že se to dostane zase o levev výše.
A má soudní znalec takové vymoženosti provádět u běžných předmětů zkoumání analytickou detekci stáří papíru?

Neumann – VĎAKA. Veľmi zaujímavé čítanie. Vaša osvetová činnosť nie je v dnešnej dobe ani "in", ani "cool" a práve z tohto dôvodu Vám patrí poďakovanie.

Bez ohľadu na fakt, že toto obdobie nie je pre mňa zberateľky zaujímavé, neobchodujem s týmto fil. materiálom, ani doňho neinvestujem je pre mňa z filatelistického hľadiska zaujímavé.

Z tej časti seriálu článkov, čo ste doteraz uverejnil, by som hlavne "vypichol" časť s názvom - "Doktor Fatka se bránit nebude" ... Tu si sám sebe kladiem otázku: Je to zo strany autorov úmysel, alebo len proste nedisponujú správnym materiálom z archívov? ...

PS: Radšej, ako tieto "zaujímavé" známky by som si pozrel zaujímavé celistvosti s týmito známkami ...

Dovolím si čiastočne nesúhlasiť. Áno, reprinty sa vydávali, ale nie oficiálne. Keby boli vydávané oficiálne, tak by museli byť aj platné a použiteľné v poštovom styku a musela by ich vydať pošta, ktorá jediná má oprávnenie na vydávanie poštových známok. Pri oficiálnych vydaniach sú možné iba dotlače / dotisk/ . Predmetom filatelie je zbieranie buď súčasne platných, alebo v minulosti platných a poštovne upotrebiteľných známok. Zaraďujeme sem okrajovo aj falzifikáty poštových známok ku škode pošty a zberateľov, ktoré nemali nikdy žiadnu platnosť, ale bola u nich snaha tú platnosť predstierať. Ostatné druhy známok, napr. kolkové, psie, reprinty a podobne už nie je správne zaraďovať do filatelie.

kosican-
máte samozřejmě úplnou pravdu. Já mnohdy formuluji slova v kontextu se svou urovní znalosti filatelie, která není dostačující.
Asi by mne napadlo, zda-li a kam patří zkušební tisky, černotisky, nebo třeba známky sloužící výhradně k výuce francouzkých poštáků. Také je řada vyjímek potvrzujících pravidlo, jako třeba připouštěcí terezínská známky..

Můj text však nesouvisel moc s pojmem co je a není filatelie, ale kdo vlastní autorská práva k určité danné věci. Nesrovnával bych zde pruhovaný addidas, což je monstrum, které si defacto platí oficiální orgány, aby pro jeho prospěch konaly.

Zde by mohly asi více konat filatelistické svazy v tlaku na orgány. Ale těžko můžete tlačit na vojenskou chuntu v africké zemi, nebo v Korei, aby se odtud neprodávaly falsa .

Ale jak píšu v úvodu, oprava mého textu je na místě, děkuji.

Dnes jsme zveřejnili na stránkách našeho blogu v pořadí čtvrtou část recenze nově vydané příručky pro sběratele revolučních přetisku z roku 1918.

Tentokrát se věnuje odborným "přehmatům" autora (či autorů) při popisování některých zobrazených celistvostí. A také zveřejněné reklamě "NÁKUP ZNÁMEK JE INVESTICE", přičemž v předchozích částech recenze je - domnívám se - velmi jasně uvedeno, že přetisky byly dotiskovány i po zákazu jejich používání, či že dále byly vyráběny i tzv. "zkusmé tisky".

A jak to souvisí s investicemi? Pokud - jako sběratel či investor - nakoupíte známku "revolučního vydání 1918" jen se samotnou značkou "Vrba", můžete často za velmi vysoký obnos zakoupit známku, která prokazatelně pochází z pozdějších dotisků. A je velkou otázkou, proč znalec - deklarovaný autor této specializované příručky - k těmto svým znaleckým značkám nepřikládá i značky přídavné, které by jednoznačně "oddělily zrno od plev".

Více ve čtvrtém pokračovaní recenze na tomto odkazu zde:

http://newsphila.blogspot.com/2024/02/prirucka-ceskoslovensko-revolucni-1918_19.html

Poslední - pátou - část recenze specializované příručky pro sběratele revolučních přetisků z roku 1918 jsme dnes zveřejnili na stránkách našeho blogu.

Věřím, že celá recenze pomůže sběratelům (a nově i "investorům") vyznat se v této složité době a pochopit co je vzácné a cenné. A v této souvislosti podotýkám, že "to co je často vzácné nemusí být vždy drahé" a naopak "co je často drahé, nemusí být nutně vzácné". A věřím, že na tuto pravdu již zkušenější sběratelé (a investoři) již sami přišli.

Rád bych touto cestou poděkoval i všem čtenářům tohoto souboru článků. Budu rád, pokud se na toto (či jiná) témata zapojíte do diskusí, ať již na našem blogu, facebookových stránkách, či pod našimi videi na kanále YouTube. Bude-li to v mých silách, pokusím se Vám odpovědět.

Závěrečných "několik slov na závěr" naleznete v pátém pokračování recenze na tomto odkazu zde:

http://newsphila.blogspot.com/2024/02/prirucka-ceskoslovensko-revolucni-1918_21.html

Posledních několik příspěvků pana Neumanna mě přimělo k tomu, abych se zde zaregistroval a reagoval. Především pak na jeho recenzi specializované příručky pro sběratele čs. revolučních vydání 1918. Nevím, zda je úplně namístě elaborát pana Neumanna nazývat recenzí, protože recenze by měla být objektivní založená na skutečnostech a racionálním posouzení, bez výrazného zkreslení osobními názory autora. Elaborát pana Neumanna postrádá objektivitu ve dvou rovinách. V první, kde je zřejmá zaujatost vůči revolučním přetiskům a druhá v rovině osobní, kdy se pan Neumann snaží zpochybnit kompetenci pana Vrby. Nevím proč tomu tak je, ale z jeho příspěvku je to více než zřejmé. Pan Neumann uvádí mylné informace, vytrhává věci z kontextu nebo opomíjí zásadní informace. Nebudu zde analyzovat celý jeho text, ale zmíním alespoň pár informací snadno ověřitelných.

Pan Neumann se pozastavuje nad množným číslem v příručce, ačkoliv další autoři nejsou v textu nikde uvedeni. Pan Neumann patrně nevěnoval náležitou pozornost při čtení, jinak by si musel všimnout, že na straně 51 je napsáno: „Děkujeme všem spolupracovníkům, bez jejichž přispění by tato příručka vznikala obtížněji. Podporu při její tvorbě poskytli: František Beneš, Rudolf Coufal, Vladimír Münzberger, Martin Ondráček a další“.

Pan Neumann vidí problém v tom, že se příručka zabývá dotisky revolučních přetisků a snaží se je legitimizovat. Pan Neumann však opomíjí v jeho recenzi zmínit, že příručka se zaobírá dotisky pražských přetisků, o které bylo oficiálně požádáno KČF v zastoupení panem Šulou a od samého počátku byly požadovány čistě k filatelistickým účelům sběratelským, jakožto památku na první dny revoluce. Tento dotisk byl zcela legitimní a je nutné na něj tak nahlížet, stejně tak jako na jiné oficiální dotisky a příležitostné tisky. Vše včetně dobových dokumentů je v příručce doloženo.

V druhé části, které pan Neumann dal podtitul „C. DOKTOR FATKA SE BRÁNIT NEBUDE“ se snaží doložit, že pan Fatka nemohl mít nic dočinění se vznikem revolučních přetisků. Závěrem pan Neumann konstatuje, že se pan Fatka nemohl na vzniku soukromých revolučních přetisků podílet. Předložená fakta panem Neumannem však nijak nevyvrací, že by se pan Fatka podílel na vzniku zmíněných přetisků. Pokud by si pan Neumann přečetl časopis český filatelista (číslo 11., ročník XXIII.) z 15. listopadu 1918 pak by se dočetl následující: „Národní Výbor vyzval dne 29.10. ředitelství pošt a telegrafů, aby co nejrychleji předložilo návrhy na přetisky pro stávající známky. To stalo se již druhého dne 30.10., kdy předloženy Národnímu Výboru, tehda v Obecním Domě zasedajícímu, dva návrhy přetisků, vypracované vrchním poštovním oficiálem J. Lešetickým na rozkaz poštovního ředitelství. Navrhovatel předložil současně ze svých sbírek ukázky různě přetištěných známek a známek provisorních všech dílů světa. Komitét navrhující přetisky a změnu známek přijal návrhy p. Lešetického, předložené osobně p. vrchním radou drem Fatkou (nynějším generálním ředitelem) a nařídil, aby zásoby známek v Praze a předměstích se nalézajících ihned opatřeny byly přijatými přetisky. ….“. Pokud informace uvedené v tehdejším časopisu budeme považovat za věrohodné, pak jasně dokazují, že se pan Fatka skutečně podílel na vzniku revolučních přetisků. Informace od pana Neumanna účast pana Fatky nevyvrací, ale pouze ukazují o jak hektickou a překotnou dobu se tenkrát jednalo, kdy jsou jeden den známky předkládány jednou osobou, aby za čtrnáct dní byly tou samou osobou již v nové funkci zakázány nařízením.

Dále jen telegraficky, na rozdíl od pana Neumanna nevidím problém v tom, že se příručka detailněji věnuje popisu dotisků, naopak to vidím jako přínos. Dotisky nebyly, pokud vím nikdy detailně popsány a starší katalogy je nedokázaly rozlišit, pokud se nejednalo o známky, které byly vydány až po vzniku původního přetisku viz. 4k a 10k na žilkovaném papíru. Díky detailnímu popisu pozdějších dotisků lze je tím pádem určit a ocenit nižší hodnotou než známky s původním přetiskem, které jsou zajisté cennější.

Pan Neumann si ve svém elaborátu troufá činit různé subjektivní závěry, ale mnohé je z jeho strany pouhá spekulace, a nevím kde k tomu bere mandát. Vzhledem k jasné neobjektivitě a zjevné zaujatosti „recenze“ pana Neumanna, apeluji na případné čtenáře, aby hodnocení pana Neumanna nebrali zcela vážně, přečetli si příručku osobně a učinili si vlastní kritický závěr.