Moderátoři: smith
Jen náhodou jsem narazil na tyto stránky,a i když příspěvky jsou již poměrně přestárlé,nedalo mně,abych nezareagoval na otázky stran oprav mincí.Zabývám se šperkařinou a pro svého španělského přítele jsem pár poškozených stříbrňáků již opravil.Nebyly sice zlomené,ale děravé,případně poškozené po neodborném odstranění ouška atd.Pochopitelně že každá mince vyžaduje osobitý přístup,a ne každá se dá poravit.Oprava je sice zásah do autentičnosti mince, ale sběratel,který ve své sbírce má rád kousky v co nejlepší kvalitě,dá mnohdy přednost zdařilé opravě před děravým kolečkem.Na ukázku pár fotografií před a po opravě.Co se týče zlámaných stříbrňáků,tak ty by se daly možná taky dát dohromady Ag pájkou a pak napatinovat.
Obrázky:
pošlete mi prosím na sebe kontakt, někdy se to může třeba hodit, díky
2002martin@seznam.cz
Od té doby co jsem přestal být namyšlený, tak jsem už bez chyby... ;)
zlatonik69 - jste evidentně šikovný člověk, který umí to, co dělá. Ale já bych takovou minci nechtěl (pokud bych věděl, že je opravovaná). To už raději tu děravou. Přijde mi autentičtější, nežli opravovaná. Je to podobné jako se zříceninou. Krásnou autentickou zříceninu památkáři zakonzervují tím, že zarovnají korunu zdiva do roviny, sem tam nějakou zeď dostaví a nově vyspárují mezery mezi kameny. Zřícenina se už sice nebude dále rozpadat, ale už to zkrátka není ono. Viz např. Krakovec, Orlík u Humpolce nebo berounské hradby. Čili za mě shrnuto: lepší mince s jedním zásahem (díra, stopa apod.), než se dvěma (díra + oprava). Ale samozřejmě chápu, že někdo spíš preferuje opravenou minci.
Já jsem zastáncem názoru, že pokud se jedná opravdu o vzácnou minci, která byla neodborně poškozena (ouško, dírka a tak podobně), není opravdu na škodu tuto minci odborně opravit, vždyť i obrazy a další umělecká díla poškozená časem a nebo i úmyslně, procházejí restaurováním, co je tedy špatného na tom, když mince, která je vlastně také malé umělecké dílo bude restaurována?
Samozřejmně, že takto opravená mince již nebude mít takovou sběratelskou cenu (vyjádřeno v penězích), jako bezchybná mince, ale to je již o něčem jiném.
Pokud se podíváme do aukčních katalogů, tak zjistíme, že o opravené mince je zájem (jedná se hlavně o mince šlechtických rodů, které bývají dosti často poškozeny ouškem), i když jejich konečná cena nedosahuje bezchybných mincí, jako například:
1/2 Tolar 1654 - Jan Kryštof a Jan Seyfried knížata z Eggenbergu (Donebauer 3320, Polívka nezná)
ČNS Praha 10.09.2005, 1274, 1/1, 5.500 Kč (stopa po oušku)
1/2 Tolar 1658 - Jan Kryštof a Jan Seyfried knížata z Eggenbergu (Donebauer 3325, Polívka 43)
ČNS Praha 04.09.1999, 1193, -1/1-, 6.000 Kč (nepatrná stopa)
Tolar 1658 - Jan Kryštof a Jan Seyfried knížata z Eggenbergu (Donebauer 3222, Polívka 42)
ČNS Praha 18.12.2004, 1412, 1/1, 14.000 Kč (nepatrná stopa)
Nechme proto na jednotivých sběratelích, aby se sami rozhodli, zda opravenou minci zařadí do své sbírky a nebo ne, já osobně bych dal přednost odborně restaurované minci (ze které se třeba odstraní ouško), než minci s ouškem, které na minci vlastně nepatří, (inu, jak se říká 100 lidí 100 chutí.)
Pro vkládání příspěvků se musíte přihlásit.