Jako každý rok po zimě jsem se dnes na otočku stavoval na chalupě. Vyvětrat, trochu zatopit, poklidit.. No a vysmýčit pavučiny po obrazech, či co kde visí. A tak si vzpomínám na jeden nástroj, který mi tu visí, jak jsem k němu přišel.

To už bude pul století. Měl jsem sice za sebou sběratelské začátky, s dědou sbírání pařezů, škrabání kousky skla a lakování politurou na krásné samorosty. Děda tak vyráběl lampičky a dost úspěšně prodával. S tátou pak procházení přírodou a napichování brouků a motýlů. S maminkou pak procházení džbánku s mincemi. Ale pak mne začala uchvacovat jiná vášen, pro kterou jsem značně zanedbával školy a tak různě si v životě sem tam nabíhal na vidle. Začal jsem trempovat, jezdít na potlachy a hlavně hrát. Tremspkou písen záhy nahradilo country, pak bluegrass či jazz. A tenkrát to nebylo jako dnes, kdy je plno luxusních krámů, nebo webům kde za hubičku neleznete jakýkoli levný nástroj vyrobený šikovnýma klukama v zemi za Tibetem. Bylo prd. A tak jsem puvodně hrál na draze zokoupeného Schneidera, tedy polokoncertní kytaru z hudebnin. Stál 1500korun a to pane tenkrát byly peníze. No ale v country a bluegrasu tam moc nepasoval a tak jsem jej nakonec vyměnil s kamarádem, který měl trochu techle mechtle se zahraničím za malou kytaru Nashville. Když říkám malou tak myslím opravdu malou, zcela atypickou, na délku 70cm.

Svěřepě jsem hrál a všem lhal, jak to je báječný kousek. Ale to bylo tak malé, že to neladilo a nevešly se tam prsty. Naštěstí jsem rychle přešel na mandolínu a jiné nástroje.

Ale ten hudební nástroj mi dodnes visí na stěně. Už nehraju, páč jsem hluchý a ještě horší, že jsem si na 8x zlomil ukazováček levé ruky, tak dnes na kytaru s ním zahraju akorád baré akord, ale nic víc, neohne se mrzák...Ale vzít do ruky, opucovat, naladit, to jo...

Tak se koukněte na Nashville Les Paules mini LP 80s Humbucker..

Teprve později jsem si zjistil, že to je dnes již velmi ceněná historická kytara.