Minusko- takto to nepůjde a ani nemůže jít. K tomu, aby jsi investoval do známek tak, že se jednou zhodnotí tvé finance do plusu, tak na to musí být letité znalosti dané problematiky. Za ta léta pozpátku a i dnes, se objevuje hromada falz, které ty sám nikdy neodhalíš. Máme tu mezi sebou investičního sběratele, který přesahuje ty naše malé zemičky a který nakupuje krásné a vynikající zhodnotitelné věci. Jenže tento člověk má naprosto špičkové encyklopedické znalosti dané problematiky a tudíž ví, do čeho a kolik. Takže to je u tebe vyloučené. Možnost (když už by byla), je spojit se s někým takovým a nechat si poradit. No a pokud to chceš nastudovat tak trochu z tvého pohledu, tak si najdi příspěvky Zdendy Kubíka. Mohl by ti vyprávět, co to je mít plnou kešeňu a kolikrát se spálit na falzech.😉

Po pravdě, kupovat známky pro investici, je to jistě zajímavé, ale nikde tam nevidím tu radost ze sbírky. I když, vlastnit ty nejdražší známky a celistvosti (a nic okolo), je to taky určitý druh úchylky.😃
A mezi náma, mnohdy je těžší získat relativně levnou známku, třeba i za 10 Kč, co mi chybí, než nějakou jinou co stojí desetitisíce.

To platí ve všeobecné rovině. Pak ta známka za 10 Kč je podhodnocená a běžná známka za desetitisíce je nadhodnocená.

Proto by měl sběratel hodnotit známky podle výskytu, nikoli podle ceny. Jinak by měl mít sběratel radost z každé položky, nehledě na vzácnost a cenu. Pouze by měl v případě běžných položek velmi přísně dbát na kvalitu, pouze u zajímavějších může něco slevit.

No, já mám třeba teď (občas) radost z každé pěkné vnitropoštovní obálky. Přitom ta pěknost může spočívat buď v pěkných otiscích relativně běžných razítek, nebo v nějaké chybě na razítku, či neobvyklém, byť třeba i hůř otištěném razítku. Anebo tím, že obálka byla dlouho "v oběhu" či byla několikrát poslána doporučeně. Sama obálka, kvalita je ovšem relativní pojem, může být horší (holt stopy poštovního provozu). A cena? Po pravdě, než proběhnu štos či štůsek těch došlých. Takže když toho byla bedna, tak půl - tři čtvrtě hodiny za třeba 20-30 obálek. Obvykle asi tak do 5 minut Takový kvanta nepřicházejí, dokonce potřeba je vyšší než počet použitelných obálek. Jiný problém je v tom, že sbírky se nějak řadí, ale s tímhle to je kapánek problém. Krom typového rozlišení se to dost dobře nijak třídit nedá.😋

Ono nejen v minulosti často platilo, že sběratelé k filatelii přistupovali jako k investici, ať už více či méně záměrně. Nejednou jsem slyšel dnešní šedesátníky, sedmdesátníky mluvit ve smyslu, že ty známky (hlavně československé po roce 45), jim měli zajistit klidné stáří. Jaká je dnes realita asi všichni víme.
A i do filatelie se dá investovat bez již zmíněných "encyklopedických" znalostí, ale již určité zkušenosti jsou potřeba. Člověk musí být realista a očekávat spíš malý výnos a potom může být i mile překvapen. Vím o čem mluvím. Ale většinou to stejně dopadne tak, že na známky (nebo pohlednice) si vydělají zase známky 😆

Poznal jsem pouze omezený okruh lidí, kteří byli schopni souběžně dělat filatelii a obchod, kdy dokázali platit i maximální tržní ceny položek do sbírky a na druhé straně se tvrdě chovali k placení položek na obchod. Ve většině případů to dopadá tak, že obchodní pohled pokřivý pohled na tržní ceny položek pro sbírku a oni se snaží i zde nakupovat pouze výhodně. Prostě nedokáží přehodit vyhybku, to je pro sbírku a mohu zaplatit maximální cenu, nebo to je na obchod a zde musím platit pro mne výhodné ceny.

Jinak samozřejmě kvalitní sbírka v čase získává na ceně. Tento pohled ale není pro sběratele prioritní.

Já to myslel spíš tak, že ten "obchod" neděláte kontinuálně ale pouze nárazově a v oblasti, které se sběratelsky nevěnujete.

Poraďte prosím, kam zařadit tento tisk. Rozměr Merkura je 50x50 mm, provedení suchá jehla a lept, ruční papír bez vodoznaku. Na zadní straně očíslován gumovým razítkem. Albert Kürzl vydal v roce 1923 filatelistickou příručku: "Bungerz Alexander: Grosses Lexikon der Philatelie, 1. Auflage, Albert Kürzl Verlag, München 1923". Tak mne napadlo, jestli náhodou nešlo o podobu dnešních příležitostních tisků pro zvýšení prodeje publikací.

Prosím tímto o vaše názory.

Obrázky:

Potom bych doporučoval, nastudovat si perfektně nějakou specializaci a poté "pátrat" na Internetu.
Třeba se zadaří, že člověk narazí na něco takového: http://www.infofila.cz/raritni-obalka-se-znamkou-kralovstvi-kabul-r-2-c-5496
Jen podotýkám, že obálka, kterou jsem na aukci koupil za 203,50 USD později ocenil znalec Afghánistánu Robert Jack na 5.000 GBP.
A to jsem měl ještě lepší nákupy.
Pokud byste chtěl investovat např. do Merkurů, tak se jedná o příliš zmapovanou oblast a velice známý trh, takže zde by se jednalo o investici dlouhodobou a není jisté, jak by se zhodnotila.
Ke slušnému zhodnocení došlo v nedávné době poměrně rychle u některých známkových zemí.
Nedávno jsem rozpouštěl svoji sbírku známkových zemí, po které se doslova zaprášilo, když jsem většinu známek nechal za nákupní ceny cca před 10 lety. Jeden sběratel, který u mne udělal největší nákup se mnou dokonce dokázal "usmlouvat" pěknou známku Scinde, kterou jsem někdy před 10 lety koupil za 15.000,-Kč zase za 15.000,-Kč. Přitom vím, že v současné době má cenu dobrých 30.000,-Kč.
Když jsem si před 12 lety k padesátinám kupoval známku Basileje 1845, vyšla mne tehdy s poplatky na 43.000,-Kč a bral jsem to spíše jako nákup pro radost, než jako investici, protože jsem tehdy nepředpokládal, že bych ji v budoucnosti mohl nějak zhodnotit.
Při rozprodeji mojí sbírky ZZ jsem od známých sběratelů měl nabídky kolem 30.000,-Kč, tak jsem se rozhodl tuto známku dát do aukce. A ona se vydražila za 70.000,-Kč.
A nyní se dívám, že jedna z našich aukčních firem nabízí známkové země za docela vysoké ceny a známky se za tyto ceny prodávají. Dokonce tam někdo kupuje známky "tygří hlavy" Afghánistánu, na který se specializuji.
Nyní jsem dal do aukce ještě nějaké zbytky mojí sbírky známkových zemí, tak jsem zvědavý, jak to dopadne.
Toto je něco z mých zkušeností za celé roky, co se věnuji filatelii.

Pokud se člověk poctivě věnuje nějakému oboru, bylo by špatné, aby se mu jeho nákupy časem nezhodnotily. Chce to ale věnovat tomu hodně času a to bude problém, protože většina začátečníku si myslí, že se v pátek rozhodnou sbírat známky a v pondělí bude mít jejich sbírka dvojnásobnou cenu. Samozřejmě bez jakékoli námahy. A pokud si nevědí rady, on jim někdo nezištně poradí. To jsem v životě zažil mnohokrát. Prostě kupuj si literaturu za desetitisíce, věnuj tomu tisíce hodin času a až se něco naučíš, tak mně budeš radit. Mezitím já si budu užívat života. Že je to přehnané? Možná trochu ano, ale ...