Plně souhlasím s vašimi názory na kvalitu mincí ve sbírce a dělám to stejně,ale má to jeden háček.Je velké množství sběratelů na tak malý počet krásných kusů.Tak nakonec nezbyde nic jiného,než sbírat i horší kvalitu.Já to řeším tak,že vysloveně mince,které jsou známé do pěti exemlářů,tak u nich zařadím i horší kvalitu,ale i to má hranici a tou je u mě moment,kdy mi mince nedělá radost,taková minci musí jít pryč,jelikož,alespoň já sbírám hlavně pro radost a proto sbírám to co se mi líbí-samozřejmě v závislost na můj sběratelský zájem.

V tomto případě se zajisté shodneme, protože jste zabruslil do mincí se vzácností RRR, ale pokud se dostaneme do výskytem trochu přijatelnější roviny, pak se časem nechá vytvořit přijatelnější výsledek.
Také bude hodně záležet na faktu, jestli budeme přistupovat ke kompletaci fundamentálním způsobem, nebo vše přenecháme osudu. Já se na tuto problematiku dívám spíše umírněně. Tedy pokud některou minci, kterou chci, nezískám, pak se svět nezboří.

Mám třeba nějaké celky,kde mi typově chybí 1 až 5 mincí a u takových to beru velice striktně a přes to nejede vlak,ale samozřejmě většinu nechávám náhodě,jelikož nejsem movitým sběratelem,abych mohl kupovat vše hned.

V této části článku jsem uvedl některé cenové rozdíly mezi mincemi stejného ročníku v různých kvalitách.

Zde zmíním příklad velmi vzácné mince Františka II, známé pouze v pár exemplářích a její cenový rozdíl v různých stupních zachovalosti.
Pokud vezmeme za základ kvalitu 4, pak se bude tržní cena pohybovat v hladině X. Pokud by se objevil ten samý ročník v jedničce, pak se budeme pohybovat určitě v násobku 100 X.

Pokud bychom rozdíl pojali pouze v zažitých matematických násobcích, pak by se cenová hladina pohybovala kolem 30 X.
Proč se tedy v tomto případě jedná o takový rozdíl? Nejdříve si musíme uvědomit, že se pohybujeme v rovině mince RRR. Druhým předpokladem je fakt, že pokud ji potkáme, pak skoro jistě v nevalné zachovalosti, o kterou bude, i přes její vzácnost, pouze omezený zájem. Třetím předpokladem je skutečnost, že v případě hezky zachovalé mince by se téměř jednalo o unikát.

Kdo tuto problematiku trochu zná, určitě bude vědět o jakou ražbu se jedná a potvrdí moje závěry.

Závěrem trochu malá odbočka. Většinou se v katalozích setkáváme s hodnocením vzácnosti jednotlivých ročníků, z pohledu celkového počtu. Já bych se spíše přimlouval za jisté dělení podle kvality.
Příklad: Pokud bude známo například patnáct kusů určitého ročníku, pak je můžeme ohodnotit vzácností RR. Pokud jich bude čtrnáct odřených a pouze jeden slušný, pak ty odřené můžeme označit RR a hezký RRR, nebo dokonce jako unikát.

Nyní mám chvíli čas, proto zde uvedu jeden příklad na toto téma, který jde sice mimo obyčejného sběratele, ale i tak by nemělo jít pouze o shromažďování mincí, ale je dobré o nich také něco vědět a to i v případě, kdy je nebudeme nikdy vlastnit.

Velmi zajímavými ražbami jsou scuda ražená ve vídeňské mincovně. K nim také patří ročník 1823 A, u kterého mám několik záznamů. V jednom případě se jedná o horší kus a ve třech případech se jednalo o exemplář v luxusní zachovalosti. Mohlo by se tedy zdát, že se tato mince občas uvidí, ale bohužel tyto tři záznamy, mapující hezké kusy, patří pouze jedné minci. Tedy, pak musíme svůj soud poměrně radikálně poopravit.
Vybral jsem si sice vzácný ročník, ale to není podstatné a nemění to nic na situaci, jak je důležité mít přehled a jenom automaticky neopisovat ceny. Tyto postupy pak platí i u mnohem běžnějších mincí,

V posledních článcích se převážně věnuji tématům, která mají širší a všeobecnější rozměr. Dnes se zamyslím nad jednou otázkou, která se zde stále dokola opakuje a někteří kolegové ji používají jako určitou sebeobranu, na případnou kritiku.

Nejdříve musím podotknout, že jsem obyčejný sběratel, kterému se, jako většině ostatních zde, nedostává dostatek peněz na vše, co bych si chtěl do sbírky obstarat. Někteří sběratelé to řeší cestou nákupů nekvalitních mincí, podle hesla, za málo peněz hodně muziky. Neberte moje další věty, jako jediný správný návod, který musí každý dodržovat, protože zde chci, jestli dovolíte, pouze napsat svoji logiku budování sbírky, podle určitých předpokladů, které vyhovují mému pohledu a vyplývají z mých možností..

Prvním a základním postojem je vědomí, že nikdy nebudu mít šanci se alespoň přiblížit ke kompletnosti, která by čítala na osmset mincí. Proto celkové počty v mém případě hrají naprosto podružnou roly a je mě naprosto jedno, jestli budu z celkového počtu vlastnit padesát, nebo třista mincí. Na počtech sběratelská snaha nestojí.
Primárním hlediskem pro mě jsou pak ražby, které splňují zákony mince a né pouhého kusu do počtu. Tato věta pak směřuje k otázce vynakládání nedostatečného množství finančních prostředků. Každý obyčejný sběratel, který se pohybuje na trhu, časem zjistí, že nikdy nebude mít dostatek peněz ani na mince v hezké zachovalosti. Tím pádem nemám potřebu se zajímat o ty horší. V mém chápání této problematiky by nedávalo smysl, pokud bych si koupil odřenou minci a možná za pár dní pak neměl na hezkou. Již někdy kolem roku 1985 jsem dostal od obyčejného vesnického sběratele knížku pro začátečníky, ze které si pamatuji pouze jednu myšlenku, kterou ale považuji za základní. Když ji budu parafrázovat, pak by zněla asi takto: " Jsou sbírky, které se vejdou do jedné kapsy a na které se srdce směje a jsou jiné, které obsahují tisíce kusů a ze kterých by se zaradoval jedině kovošrot." V této větě je řečeno hodně pravdy a z mého pohledu se jedná o základní kámen, na kterém se snažím stavět svoje sběratelské snažení.

Kdo se věnuje sběrateství, většinou má širší rozhled, rozumí více sběratelským oborům a z toho, bohužel, plyne skutečnost věnovat se téměř všemu. Pokud nemáme dostatek financí, pak je to určitý druh sebevraždy. Mě by se také líbilo, pokud bych měl dostatek peněz, věnovat se hodně věcem, ale bohužel je nemám, proto jsem zatnul zuby a rozhodl jsem se jít pouze po jedné a z mého pohledu, nejmilejší cestě. Z toho vyplývá další předpoklad, přesvědčení dělat jednu věc a z pohledu mých možností, pořádně.

Tento zjednodušený článek, o pár myšlenkách jednoho sběratele, by měl hlavně sloužit jako inspirace některým začínajícím sběratelům, aby se nejdříve, než začnou bez znalostí a ve velkém nakupovat, zamysleli nad cestou kterou se ve sběrateství chtějí vydat. Jestli koupí vše, co jim přijde pod ruku, nebo si stanoví některé svoje priority, které se pro ně stanou zásadní a s jejich pomocí budou chtít něčeho dosáhnout a to i za menší finanční obnosy.

Velmi zajímavým ročníkem ve stříbrných nominálech konvenční měny jsou ražby z vídeňské mincovny s letopočtem 1831. Některé mince jsou dostupné, nebo alespoň výskytem známé, ale jiné, i když je většina katalogů zmiňuje, sporné.

Tolar 1831 A existuje ve dvou typech.
Jedním z nich jsou ražby v provedení s oběma stuhami na krku, které jsou dostupné.
Druhým jsou tolary se stuhami vlajícími, které patří mezi vzácné, i když se občas nechají koupit v průměrné, až podprůměrné zachovalosti.

Půltolar existuje pouze v provedení se stuhami a krku a je dostupný.

Dvacetikrejcary existují v obou provedeních. Typ s vlajícími stuhami je běžný, druhý dostupný.

Desetikrejcar měl být ražen pouze v jednom typu, ale je otázkou jestli existuje, protože jsem nikde nenašel relevantní odkaz.

Pětikrejcar by měl existovat také pouze v jednom typu, ale katalog udává pouze razidlo.

Tříkrejcar by měl existovat v obou typech. Výskytem je známý pouze katalogově nadhodnocený typ s krátkými stuhami. Naopak jako dostupný katalogy uvádějí typ s vlajícími stuhami, ale zde bych s nimi velmi polmizoval, protože si tato ražba zasluhuje velký otazník. Osobně nevěřím, že vůbec existuje.

Před pár dny jsem zde naváděl sběratele, kterým se nedostává finančních prostředků, aby v zájmu udržení určitého standardu v dodržování kvality a alespoň typologické kompletace, omezili svúj sběratelský rozsah, do rozumných mezí.
Dnes se zaměřím na jinou sběratelskou stránku, kterou je znalost obchodních hledisek a zde naopak budu sběratele navádět, aby se v těchto znalostech neuzavírali pouze do své oblasti, ale aby měli širší přehled v oblasti i jiných sběrateských období, které s těmi našimi sousedí a měli jsme tak určitou možnost porovnání. Každá doba může mít sice jinou poptávkovou oblíbenost, ale mít přehled tohoto druhu je spíše k užitku.
Kdysi jsem si mnoho dní lámal hlavu s jednou cenou a z tohoto bludného kruhu jsem se vymanil, až tehdy, když jsem si položil otázku, jaké cenové relace musí platit kolegové sběratelé, kteří sbírají mince jiných panovníků, za přibližně stejně vzácné mince. Z toho vychází i další, kterou si můžeme položit ve smyslu, jak vzácné ražby si koupí za požadovanou cenu, kterou řešíme.
Možná, že se tato moje logika nemusí někomu líbit, ale mě pomohla mnohokrát. Samozřejmě můžeme porovnávat pouze různé mince jednoho historického období a zajisté nejde tento mechanismus použit na porovnávání mince antické, s ražbou dvacátého století.

K tomuto článku ještě uvedu jednu poznámku, která je podstatná a možná, pro někoho, ji článek plně nevystihuje.
Jedná se o porovnávání zajímavějších ražeb, kdy uvnitř našeho oblíbeného souboru mincí nemáme relevantní počet srovnávacích cenových záznamů a musíme si tedy vypomoci ražbami mimo náš okruh zájmu.

Bohužel většina začínajících sběratelů se v cenových otázkách spoléhá pouze na katalogy. Chápu, že se pro ně stávají podpůrnými berličkami, kdy přes ně chtějí získat alespoň nějaký přehled, ale bylo by chybou, pokud bychom jim bezmezně věřili a mysleli si, že koupí katalogu tento problém vyřešíme. Právě naopak se nesmíme zastavit na cestě sebezdokonalování vlastními silami a musíme jít v získávání přehledu cestou pozorování trhu a jejich cen. Po určitém čase ale poznáme, že máme na víc, než ustrnout na pouhém kopírování starého vývoje a budeme připraveni za pomoci přehledu, predikovat svůj vývoj a postupem našeho zdokonalování se podle něho řídit. Jde o jediné, pozorovat výskyt jednotlivých ročníků v čase, sběratelskou náladu, ceny, množství peněz, které sběratelé na trh přinesou a hlavně vědět, kde tyto informace můžeme získat. Zjednodušeně řečeno musíme být v obraze v jednotlivých segmentech nabídky, i poptávky.
Že je to příliš složité? Zajisté nám to zabere dostatek času, ale pokud zahodíme cenové katalogy a budeme spoléhat pouze na sebe, pak se k tomuto cíli časem dopracujeme.