NEviem prečo sa snažíte zaškatuľkovať justýrovanie len do obdobia Františka II. keď sa objavuje aj na starších minciach, ktoré sa vyrábali inou technológiou a na to sa snažím poukázať. Preto si myslím, že justýrovanie vzniklo mimo mincovňu.

Protože období Františka II bylo z mnoha důvodů velmi specifické, kdy v monetárních otázkách docházelo ke zlomu a v plné míře k přechodu od kurantních platidel, ke kreditním, kdy se ukázaly výhody i nevýhody. Dále si k tomu musíme přičíst válečné události, které dokázaly ovlivnit ekonomickou situaci mnoha zemí. Začátek vědecko-technické revoluce, českého obrozeneckého hnutí, státní bankrot, přechod od osvícených reforem, k absolutismu atd. Většina těchto událostí zasahovala do monetarismu.

Málo které období obsahovalo takovou spoustu nejrůznějších událostí.

To Evropa:

Napsal jste:

"Dále si položme otázku, proč jsou justýrované i mince, které jsou v dokonalé zachovalosti, když jejich
vyjimečný stav pravost pohledově přímo vyvozuje a neviděl jsem justýrované špatně zachovalé mince....."

Pokud Vám mohu poradit podívejte se do mého přehledu výskytu křížových ražeb Františka II. a zjistíte, že
je zde uvedeno více mincí ve stavu "dvě mínus" a jsou justované a dokonce některé mají i "stopu" a nebo snad chcete tvrdit, že mince v zachovalosti "dvě mínus" je zachovalá mince?

Stredná Európa v 14. storočí:
Vymretie panovníckych rodín vládnucich storočia v Čechách a Uhorsku, nástup nových dynastií, nové usporiadanie obchodu v strednej Európe znovuzavedením Českej cesty s výlukou Viedne; koniec doby denárovej a nástup doby grošovej vydaním Ius regale montanorum a zarazením pražského groša v Čechách, uhorského groša v Uhorsku; zarazenie prvých florénov v Čechách a Uhorsku (následne novej dukátovej mince); založenie nových slávnych mincovní v Kutnej Hore a Kremnici, nové mincové pomery v Uhorsku - banské a mincové komory; rozvoj miest; nové metódy ťažby drahých kovov...
... aj iné obdobia, nielen menované sú špecifické a obsahujú veľa najrôznejších udalostí zasahujúcich do monetarizmu.

V roce 1811 došlo ke znehodnocení peněz vinou úpadku o 80 %. Za pár let byla monarchie před dalším a oddálila ho až porážka Napoleona. Nikdy se neděly v takové míře takové státní podvody v monetární oblasti, jako tehdy. I De Wittovo konsorcium nedokázalo napáchat takové škody.

Koukám, že se tady z toho dnes stal dobrý chat🙂
Vcelku zábavné je, že jsem se před nějakým časem snažil dozvědět, co je to justýrování, říkal jsem si, abych nebyl za úplného vola, který nemá základní všeobecný přehled v numismatice. A teď jsou tu dvě skupiny nesmiřitelných názorů a vede se skoro plamenná debata😉
Jako nezávislému pozorovateli mi přijde, že obě teorie, co tu byly předloženy (tj. upravování váhy v mincovně a zkoušení kvality mimo ni), mají velké díry a že je tu nejspíš nějaká neznámá, s kterou nikdo nepočítá.
Nic si z toho nedělejte, v antice vídám často to samé. Jedna skupina světoznámých numismatiků má na něco třeba v římském mincovniství nějaký zásadní názor (který je opravdu zásadní, protože na něm stojí třeba rekonstrukce celého monetárního systému dané doby) a jiná jí oponuje. A obě se rády nechají zaslepit a raději neslyší argumenty těch druhých. Pak by totiž museli přiznat, že některé věci napsali jen proto, že se jim hodí do jejich teorie a přitom jim stejně jako jejich oponentům chybí podstatný kousek v mozaice. Občas se divím, že nezkusí dát hlavy dohromady a aspoň zkusit to vyřešit, takovou snahu jsem viděl zatím jen u pár lidí, kteří se tím zabývají více méně amatérsky a jsou schopni logicky uvažovat a nebojí se říct, že nějaký numismatik světového formátu říká nesmysly a jasně dokázat proč. Ale s dnešním rozšířením internetu si myslím, že to může jít jen kupředu🙂

Včera jsem zde poukázal na složitost doby císaře Františka II, dnes zde napíši pár čísel týkajících se oblasti hospodářství a monetarimu.
Nejdříve se ale ještě vrátím jednou větou k otázce justýrování a to z pohledu, že ho považuji za relevantní pouze v této době a naprosto okrajovou záležitostí v dobách dřívějších a tedy nemá význam ze všeobecně známých skutečností se mu více věnovat před rokem 1750.

V roce 1792 činily státní dluhy monarchie 440 milionů zlatých stříbrné konvenční měny, takže úrokové zatížení bylo ohromné. O pár let dále, v roce 1799 již stouply na částku 732 milionů zlatých. Na financování státu ale půjčky nestačily, proto se stát financoval emisemi papírových peněz, ať už v zákonném provedení, nebo tajnými, podvodnými. Proto jejich počet stále stoupal a před měnovým úpadkem v roce 1811, dosáhla jejich hodnota částky 1 060 000 000 zlatých konvenční měny. Znovu se zamyslete nad touto částkou, abyste pochopili, přes její nominální hodnotu, důsledky. Na inflačním stavu se nepodílely pouze ničím nekryté bankocedule, ale i měděné mince, které dosáhly v roce 1810 částky 141 000 000 zlatých. Proto se nemůžeme divit, že cena kreditních platidel zákonitě klesala a stříbrné mince se přijímaly a vydávaly s ažiem, které se dostalo až na hodnotu 1000. Co si máme pod tímto číslem představit? V dědičných zemí fungovala konvenční měna, která se skládala z kurantních a kreditních platebních nástrojů a pokud nějaké zboží stálo jeden stříbrný zlatý, pak zároveň stálo deset zlatých například v bankocedulých.

Proto došlo ke státnímu úpadku a měnové reformě. Hodnota kreditních platidel byla snížena na 1/5 a za ně byly vydávány šajny, nové papírové peníze vídeňské měny. Císařským patentem bylo rozhodnuto, že jejich hodnota nesmí překročit částku 212 000 000 zlatých. Tím vznikly předpoklady pro ozdravění měny. Později se ukázalo, že poměrně malé množství šajnu nestačilo pokrýt potřeby peněžního oběhu, protože stát potřeboval další peníze na vedení válek. Když nebyla naděje na úvěr, došlo ke starému pořádku, k vydávání nekrytých státovek. Jelikož císař uzavřel emisi šajnu do konečného rámce, došlo k vydání nových papírových peněz, anticipačních listů, v objemu 45 000 000 zlatých, které měly být umořovány zemědělskou daní. Tím to ale neskončilo a stát tajně vydával nové a jejich hodnota dosáhla desetinásobek, tedy 470 000 000 zlatých a spolu se šajny bylo v oběhu papírových peněz za 682 000 000 zlatých, což představovalo pro hospodářství neúnosnou sumu a začal se po pár letech blížit nový státní úpadek, který byl odvrácen až konečnou porážkou Napoleona.

1. června došlo k založení Privilegované rakouské národní banky, která mohla vydávat svoje bankovky. Svojí činnost zahájila výměnnou šajnu za své bankovky tak, že za 140 zlatých šajnu vydala 40 zlatých v bankovkách a zbytek ve státních 1% oblikacích. Emisní banka získávala důvěru, že nebyla závislá na státu její činnost mohla být velmi prospěšná pokud by se věnovala drobné obchodní činnosti v podobě půjčování levných úvěrů atd. Bohužel se ale ve větší míře zaměřila na služby státu, kterému stále chyběly peníze.

Parita mezi kreditními a kurantními platebními nástroji byla opět nesplnitelným přáním a proto stát určil oficiální kurz 250 zlatých vídeňské měny za 100 zlatých stříbrné konvenční měny. Hospodářství se nemohlo hnout z místa, Rakousko na trzích zaostávalo, bránilo se cly a včechno muselo sloužit mocenskému postavení monarchie. Ze státního rozpočtu šlo až 90 % prostředků na neproduktivní výdaje, jako byla armáda a policejní aparát.

I když některé hodnoty nemusejí do puntíku sedět, protože každá literatura je může uvádět k jinému datu, podstatný je celkový obrázek. Snažil jsem zde popsat pouze některé důležité souvislosti, ale pokud bychom šli do větších detailů, mohli bychom vidět v celé šíři státní monetární zrůdnost.

Vidím že Vás to skutočne baví a máte veľmi veľa voľného času...😉 Gratulujem, mať ho tak ja...😃

Pane kolego to bylo pouze pár faktů, ale to podstatné, co by mě bavilo, to by byla snaha proniknout do některých detailů, ze kterých se pak nechají vyvodit některé logické závěry, kdy se již nebudeme pohybovat pouze v rovině teorie a budeme vědět jakým směrem se máme vydat.

Jsem sběratel a mince se mě líbí, proto sbírám pouze ty, které vycházejí z nějakých znalostí a odmítám pouze něco hromadit a ješitně zaškrtávat seznamy. Každý asi potvrdí, že získáním mince ztratíme určité její kouzlo, ale znalosti nám zůstanou dále a jsou takovou rovnocennou náhraškou. Pokud pronikneme do nějakého problému, ten nás dokáže zatahovat stále do hlubších niancí, které nás zpět již nepustí. Myslím, že Vy to asi budete cítit podobně a na tomto postoji se dokážeme shodnout.

Samozrejme, my dvaja sa dokážeme zhodnúť na viacerých postojoch.