A na závěr lze zmínit i otázku sběratelskou, protože v případě tohoto 1/2 dukátu 1796 E se jedná o minci raženou ve zcela minimálním nákladu, možná v počtu jednotek kusů. Když k tomu připočteme i současnou cenu této mince, která byla dosažena na zcela totožné úrovní, kterou vykazují některé "umělo raritní" ročníky čs. dukátů, pak můžeme pouze nevěřícně kroutit hlavou.

Můžeme pouze nevěřícně kroutit hlavou. Sběratelskou hlavou ano. Hlavou spekulanta je to lepší mince než 1/2 dukátu 1796.

To máte zcela pravdu a můžeme být rádi, že spekulanti nemají základní přehled a soustředí se na předraženou komerci, kterou lze registrovat skoro na každém rohu. Poslední část věty je samozřejmě myšlena v nadsázce, ale princip je zcela pravdivý.

Numismat :
Kdyz uz jsme se od pomeru mezi stribrem a zlatem nechtene dostali az k bankocedulim, zajimalo by me, jestli kurs bankoceduli ke stribru byl (rekneme v letech 1806-1810) oficialne vyhlasovan. (Jaroslav Staněk ve vyse citovane knize uvadi tabulku kursu v teto dobe po mesicich.)

Tabulka kurzu Petra Worela bankoceduli a šajnů vůči konvenční měně, nevím zda-li je shodná s tabulkou Jaroslava Staňka..
Žádný univerzální oficiální kurz zřejmě neexistoval..
Tabulka se vztahovala zejména k
finančních závazků, vynášela neoficiální směnný kurz konvenčních mincí vůči bankocetlím.
Před vyhlášením bankrotu běžně překonával hranici 800. tzn. že za jeden zlatý ve
stříbře se platilo přes 8 zl. v bankocetlích, jiné zdroje dokonce připouštějí směnný
kurz atakující hodnotu 1200. Oficiální devalvace tak vysoko dosáhnout nemohla...
Když padly naděje na získání domácího i zahraničního úvěru, začaly se v roce 1813 vydávat papírové peníze(Anticipationsscheine), čímž hodnota šajnů opět
rychle klesala. V březnu 1811 se za 100 zl. vídeňské měny dalo získat necelých 60 zl. konvenční měny, v říjnu téhož roku již jen 43 zl. (anebo za 100 zl. CM se získalo v březnu 167 a v říjnu 233 zl. ). Kurzy, vyznačující se velkou kolísavostí, se publiko-
valy v denním tisku a shrnuje je tabulka č. 2. Až na podzim 1818 se kurz šajnů vůči konvenční měně ustálil na poměru blízkém 1 : 2,5, jenž se následně prohlásil za neměnný
a sloužil pro přepočet jedné měny na druhou až do poloviny 19. století.

Obrázky:

Před úpadkem je uvádět kurz 12 zl. v bankocetlích za 1 zl. v minci konvenční měny.
Hodnota 1200 nepatří směnnému kurzu, ale inflaci.

Pokud budeme uvádět směnný kurz 1 : 12, pak z tohoto kurzu vychází inflace 1200 %.

V tabulce je ale směnný kurz uváděn ze základny 100. Tedy pak by platil směnný kurz 100 : 1200.

V tabulce 1 je uvedeno, že se jedná o oficiální kurzy mezi bankocetlemi a stříbrnou mincí konvenční měny. To by vysvětlovalo poměrně velký rozdíl mezi hodnotami z března 1811 v tabulce a skutečnými maximálními hodnotami směnného kurzu, které jsou uváděny v odborné literatuře. K závěru, že se jedná pouze o hodnoty od "stolu" také hovoří jednotná hodnota směnného kurzu z posledních pěti měsíců před úpadkem. V těchto dnech muselo z logiky známých skutečností dojít právě k velkému nárůstu směnného kurzu, který se s největší pravděpodobností musel měnit v poměrně rychlém sledu.

Oprava... Všiml jsem si chyby v příjmení autora tabulky správně
je ... prof. PhDr. Petr Vorel, CSc.

Jelikož žádná reakce na můj názor, že se v tabulkách jedná o oficiálně vyhlášené kurzy nepadl, beru tento závěr za doložený. V té době jistě neexistoval žádný statistický úřad, který by zkoumal tržní kurzy, inflaci a další hospodářské ukazatele, lze soudit, že by nebylo v silách nikoho, skutečné kurzy v určité průměrné hodnotě predikovat, navíc lze tvrdit, že bychom v dnešní době nezískali dostatek informací. Většinou se totiž jedná o útržkovité informace, které jednoznačně hovoří o velké rozdrobenosti trhu, jeho velkých výkyvech a hmatatelných místních rozdílech. Pak si dovoluji tvrdit, že je nám znám celkem kompletní souhrn oficiálních kurzů, ale pouze útržkovité informace o kurzech tržních.

Zjednodušeně lze napsat, že i v této době platil nepsaný zákon o vytlačování mince hodnotné, platidlem méně hodnotným. Nejdříve docházelo k tezauraci zlatých a stříbrných mincí a literatura uvádí, že následně obyvatelstvo začalo tezaurovat i minci měděnou - jsou známy větší poklady, které obsahovaly větší počet pouze vyšších měděných nominálů. Pokud se zde zamyslíme, pak by teoreticky mělo v dané době docházet i k rozdílným kurzům papírových a měděných mincí, k minci konvenční měny na základě nabídky a poptávky.

A na závěr se dostáváme k informacím o kurzu mezi zlatem a mincí konvenční měny. Tyto ucelenější informace nám chybí, ale může to být také způsobeno i menším počtem změn tohoto kurzu, kdy každý konkrétní kurz platil v období delšího časového rámce.

To barbar: Diky za tabulku z knihy Petra Vorla (predpokladam 2.vyd. 2004, protoze v 1.vyd. z roku 2000 jsem ji nenasel). Uvedene kurzy jsou v teto tabulce oznacene jako oficialni. Ovsem Jaroslav Stanek uvadi kurzy jine (napr. zacatkem roku 1811 uvadi kurzy nad 800), takze vznika otazka, o jake kurzy se vlastne jedna.

Pokud jsou uvedeny kurzy ze začátku roku 1811 nad hodnotou 800, pak by pravděpodobně odpovídaly kurzům tržním. Mohu požádat o tabulky Jaroslava Staňka na porovnání?
Děkuji.