Tato prolemaika vznikla né mojí zásluhou. Já jsem pouze uvedl velmi zajímavou minci v krásné zachovalosti s vědomím, že by mohla někoho zajímat. Následoval článek, který měl zjednodušeně řečeno vzbuzovat dojem, že čím bude sběratel více prahnout po hezčích mincích, tím bude menším odborníkem a naopak. Respektuji názor osmdesát let starý, ale dnes žijeme v úplně jiné době a sběratelská činnost se ze shromažďování kusů dostává do stavu, kdy se sbírají mince. Ať se nám to líbí, či nikoli, je zde trend, který doporučuje sbírání hezky zachovalých mincí. Jisté pasáže o kvalitě již lze nalézt i v publikacích pro právě začínající zájemce o mince. Dále také nesouhlasím s tezí, že na prvním místě je získat kus a až dodatečně máme hledět na kvalitu. Tedy koupím brak s tím, že již při jeho koupi budu rozhodnut v budoucnosti danou minci vyměnit za lepší.

Ano souhlasím s tím, ať si každý sbírá co chce, co se mu líbí. Pokud někdo bude sbírat mince deset let a déle, měl by mít nějaký přehled o nabídce a záleží pouze na něm, jakou zachovalost si z nabídky vybere a se kterou je schopen se srovnat. Pak zde ale máme velmi početnou skupinu začínajících sběratelů a ti nemají absolutní přehled. Pak někde na první burze zhlédnou nabídku šrotu a mylně žijí v bludech, že se vlastně jedná o standard hezkých mincí. Bohužel to je pravidlo. Následně po nějakém čase uvidí nabídku mincí a jsou v šoku. Buď jim jejich ješitnost nedovolí přiznat chybu, nebo si to přiznají a poznají, že musí zaplatit drahé školné. Proto je snad naší povinností, ukázat těmto lidem celý rozsah nabídky a teprve na tomto místě jim dát možnost výběru.

Já osobně nesbírám hezky zachovalé mince z nějakého rozmaru, ale má to mnoho důvodů. Předně se mně líbí, zajímá mne jejich historie a věřím tomu, že čím je mince zachovalejší, tím nám je schopna odpovědět na více otázek a naopak.
Nabídka mincí se tenčí, ale i tak je šance, že občas lze něco pěkného získat. Všichni jsme pravděpodobně limitování finančními prostředky a nemůžeme si koupit vše, o co bychom měli zájem. Pokud tomu tak je, proč bych tedy utrácel peníze i za něco, co se mně nelíbí? Ono se pak zákonitě velmi často stává podle zákonů schválnosti, že pokud budeme na mizině, objeví se něco hezkého.

Atd.

Možná nechtěně, ale uhodils hlavičkou na hřebíček;-) Sběratel, který hromadí mince bez hlubšího zájmu a cíle, vytvoří opravdu jen soubor bez jakékoliv přidané hodnoty.
Sbírající numismatik a badatel ale může svoji sbírku zkompletovat natolik, že na jejím základě může být postavena třeba typologie nějakého druhu mincí. Samozřejmě, že různé poznatky může publikovat v průběhu vytváření sbírky, jednotlivé kusy jsou pak zajímavé tím, že byly publikované, což může mít vliv na jejich pozdější prodejnost.
Když numismatik ukazuje někomu sbírku, zpravidla je znát, že má soubor demonstrovat nějaký vývoj. K většině mincí má numismatik různé postřehy, na příkladech několika mincí ze sbírky dokáže doložit různé zlomové okamžiky ve vývoji měny a pod.
Když prezentuje soubor mincí ve skvostných stavech sběratel - investor, dává na odiv v první řadě cenu, pak možná stáří, ale nic moc dalšího se divák nedozví...
V tom vnímám přidanou hodnotu sbírky - že z ní plynou nějaké závěry, poučení, lze s její pomocí demonstrovat nějaký vývoj, historické mezníky a pod.
Ideální je, pokud si numismatik ke sbírce vytváří katalog, kde zajímavosti uvádí. Ten se po jeho smrti může stát jak podkladem prodeje, tak ale především zdrojem poznání a třeba i inspirace pro další sběratele. Katalog v podobě položka, zachovalost a pořizovací cena sběratele ovšem také mnoho přidané hodnoty mít nebude:-)

Ten článek jsem tam opublikoval proto, aby zazněl zprostředkovaně odlišný názor jednoho z největších českých numismatiků na téma zachovalosti mincí ve sbírce. BTW: Katz díky svojí soukromé sbírce mincí vytvořil dodnes uznávanou chronologickou řadu českých denárů 10. a počátku 11. století (ad přidaná hodnota sbírky).
Vy, jak píšete, ukazujete začínajícím sběratelům jaká je nabídka na trhu a propagujete vlastní měřítko sbírat jen mince bezvadné; dokonce to označujete za moderní trend. Jak vidno z uvedeného článku, bylo toto téma na pořadu dne i v roce 1934, kdy bylo mincí ke sbírání víc než dost:-)

Ono je v dnešní době internetu, otevřených hranic velmi smutné, když člověk sedí v aukčním sále a vidí poprvé lidi, kteří skoupí ten největší šrot z nabídky a žijí v přesvědčení, že ještě nakoupili dobře. Kdyby se alespoň podívali na nabídku, možná, že by zjistili, že mince, kterou chtějí dražit v deklarované zachovalosti téměř 0/0, byla před pár měsící dražena v přední rakouské aukci v deklarované zachovalosti 2+. Samozřejmě se jednalo o kus, o který nebyl v zemi nabídky vážný zájem a tato mince byla v hledáčku především našich obchodniků, kteří na ní docela dobře vidělali. Nedivme se pak, že se o našem trhu mluví, jako o odpadkovém koši.

Máte pravdu, smetiště; bohužel to není jen o těch stavech, ale poslední dobou také o upravovaných mincích. Hodně se skupují ve světě hlavně hrubší české mince s uchem nebo stopou po uchu nebo s různými jinými vadami, které se pak objevují různě, někdy i velmi dobře, opravené na českých i velkých a renomovaných aukcích. Vyšroubované ceny českých mincí díky praktikám pořadatelů některých aukcí, které už jsem tu v minulosti několikrát k nelibosti dotčených popisoval, jsou souvisejícím tématem stejně jako i Vámi zmiňované sbírání bez alespoň elementárních znalostí. Uvidime, kam to povede:-)

Dalším nešvarem je následné čištění. Mince se v Rakousku vydraží, žde se vyčistí, dobře nasvítí a úspěch je zaručen. Prostě neodborně vedení začátečníci to poptávají, mince se musí lesknout jak ... Pak se nedivme, že velká část našich sběratelů především z principu draží v zahraničních aukcích a platí rači vyšší částky. Jsou tyto částky ale ve skutečnosti vyšší? Nominálně jistě, ale relativně pravděpodoně nikoli.

Tak nejen u nas. Opet mluvim za antiku - v zahranici je ted hrozna moda doryvanych minci. Mam podezdreni, ze prodejci jako Lanz primo spolupracuji s dilnou, ktera pro ne doryva mince ve velkem. To, ze sberatele (asi zacatecnici?) miluji doryvane mince je jedna vec. Ale me na tom nejvice stve, ze casto se zjevne znici i velmi slusne kousky (zrovna u Lanze mluvim mozna stovkach minci rocne!).

A jak jsem si vsim, tak uz to zacina i v nasich aukcich. Pochopil bych, kdyby aukcni sin na tuto skutecnost upozornila (i Lanz alespon pise, ze mince je upravovana), ale treba nedavno jsem si vsim v ceske aukci spojeni "mince byla restaurovana", coz znamenalo preryti a prepatinovani🙂

patason napsal/a:

...
Sbírající numismatik a badatel ale může svoji sbírku zkompletovat natolik, že na jejím základě může být postavena třeba typologie nějakého druhu mincí. Samozřejmě, že různé poznatky může publikovat ..

Je tento argument přenosný i do období Františka II.?

TomL napsal/a:

...
Je tento argument přenosný i do období Františka II.?

Typologie u “moderních mincí” těžko. I když nedávno byl v Num. časopisu publikovaný nový typ pražského XV krejcaru Františka Lotrinského, takže ani u moderních mincí není nic vyloučeno. Mimochodem ten patnáctník nebyl nic moc zachovalej, ale evidentně jde o dosud neznámý typ.

Primárně nezáleží na letopočtu ražby (to je staré, to již moderní), ale především záleží na historických souvislostech doby. Stačí si vzít učebnici o historii doby vlády císaře Františka II./I. abychom poznali, že se jednalo o dosti vyjimečnou dobu z pohledu nepřeberného množství událostí, které měly vliv na monetarismus doby a chaoz, který v některých případech ražbu mincí provázel. Když to přeženu, kolikrát lze vystopovat, že to co platilo v pondělí, to již ve středu nemuselo platit.

Zajisté je typologie již převážně dána, ale i nyní můžeme objevit ražby, které koketují se zařazením mezi nové typy. Dále můžeme objevit zajímavé mince, na bázi nových ročníků, nových podstatných variant, chyboražeb, přeražeb atd. V poslední době jsem zaregistroval jistě více než deset těchto ražeb, které nebyly zdokumentovány. Dále existují další ročníky, které jsou známy delší dobu, ale nejsou doposud zařazeny do katalogů. Jsou známy i jisté mezery, kde existuje jistá pravděpodobnost objevení nových ročníků, atd.

Na tomto základě, v této problematice, stále existují pole neoraná a lze nalézt téměř cokoli, tedy možné, i nemožné.