jestli se nemýlím,tak ten 1/2 tolar 1807 A jsem viděl,ale musím to zkontrolovat

1/2 tolar 1807 je uveden například v ANK, ale pokud se podíváš podrobněji, naprosto stejná fotografie je zařazena i u tolarového nominálu. Tedy této informaci bych nevěřil a spíše bych si přisadil, že byl vyfocen tolar a foto zařazeno u obou nominálů.

Evropa 1:

"...protože v tomto těžkém období v plné míře došlo k přechodu od kurantní, ke kreditní minci..."

Co znamená přechod "od kurantní ke kreditní minci"?
Chápal bych přechod od plnohodnotné ke kreditní (spíš měně než minci, ale to je nepodstatné). Chápal bych rozdíl kurantní od obchodní mince.
Ale jak souvisí otázka kurantní a kreditní ??

V roce 1760 zavedla Marie Terezie měděné mince a v roce 1762 papírové bankocetle, tedy kreditní platidla, jejichž přijímání bylo založeno na důvěře (naprosto stejný princip, jak ho známe z dnešní doby). Vinou Francouzské revoluce došlo k Revolučním, následně Napoleonským válkám. Jejich financování bylo v monarchii založeno na zahraničních půjčkách v kvalitní minci a na vydávání kreditních platidel.
Monetární systém rakouská monarchie v dědičných zemích byl založen na plnohodnotné kurantní stříbrné minci. Vinou válek ale docházelo k nedostatku těchto peněz také z důvodu tezaurace obyvatelstvem. Tento nedostatek byl obejit vydáváním kreditních platidel (papírových a měděných). Postupem doby tento neblahý stav vedl v roce 1811 ke státnímu úpadku. Kreditní platidla byla zatížena až 1200 % inflací a celý měnový systém se rozsypal. V oběhu bylo papírových peněz za 1,061 miliardu zlatých a měděných mincí v hodnotě 140 milionů zlatých. 80 % devalvací ztratili majitelé kreditních peněz hodnotu téměř miliardu zlatých.
V dědičných zemích platilo několik měnových systémů, které byly zatíženy různou inflací. Základem byla stříbrná kurantní plnohodnotná mince, od které se přepočty odvíjely.
Kurantní stríbrná konvenční měna.
Stříbrná inflační měna, která byla ražena ze slitiny s obsahem 250/1000 stříbra.
Kreditní měděné mince.
Kreditní papírová platidla.
Dále v okrajových územích monarchie byly vydávány další místní měny.

Dále na území monarchie platily i zlaté mince, ty ale nevycházely z měnových systémů a lze na ně tedy pohlížet jako na obchodní mince. První zlatá měna na našem území byla zavedena až v roce 1892 ve formě dualismu (zlatá a stříbrná měna). Tedy ani zde se nejednalo o monometalismus, jak ho známe z jiných zemí, ale i v monarchii byl tento systém založen na možné vnitří konvertibilitě za zlaté mince.

Ještě dovětek.

Při prvním vydání kreditních platidel bylo jejich držitelům dáno právo možnosti výměny za stříbrné mince kurantní konvenční měny. Na přelomu 18. a 19. století byla tato konvertibilita zrušena a stát nařídil příjímání kreditních platidel. Kurantní mince nestačily naplnit potřeby, přestávaly se vydávat, ty, které se na trhu objevily, ty obyvatelstvo tezaurovalo, monarchie v kurantní minci splácela zahraniční půjčky a válečné reparace. Nelze se proto divit, že de fakto v první polovivě vlády císaře Františka II./I. došlo v domácích drobných platbách k přechodu od kurantních, ke kreditním platidlům.

Evropa1
Máš to nějaké pomotané.
Kurantní měna je oběživo s vyznačeným nominálem a nuceným oběhem, stanoveným zákonem - plnohodnotné i kreditní. Na rozdíl od mince obchodní. Kurantní měnou byla samozřejmě i tzv. "Rakouská měna" papírová z roku 1811.
Hledisko plnohodnotnosti vs. kreditní je problém zcela jiný.
A mezinárdní platby a reparace byly právě naopak placeny často v měně obchodní - její účel byl vždy především pro přeshraniční platby - proto pro platby s Francií 20 franky jako 8 zlatníky a pro Německý spolek tolary po roce 1857.

Než budete druhého obviňovat z pomotanosti, musíte si nejdříve uvědomit, že nejde motat dohromady věci z 18. a 20. století. Měnové systémy se v čase vyvíjely a to co platí dnes, neplatilo před třista lety.

V době, o které se bavíme platilo, že se na našem území vydávaly mince, u nichž se vnitřní hodnota kovu téměř kryla s nominální hodnotou.

V roce 1760 byly vydány měděné mince o kterých je zmínka na tomto místě.

Bohuslav Hlinka, Pavel Radoměrský: Peníze, poklady, padělky, str. 239.

"Změna z roku 1760 znamenala zásadní zlom v peněžnictví na našem území-reálná cena kovu v minci byla nahražena pouze symbolem, označením nominální hodnoty. Vznikly tak vlastně kreditní peníze, jejichž cena je pevně stanovena uvedením nominálu-bez ohledu na cenu kovu."

Zjednodušeně můžeme napsat, že plnohodnotné mince lze nazvat kurantními a neplnohodnotné kreditními. Proto nelze argumentovat názoslovím, které se k některým okolnostem začlo používat až později.

Meznárodní platby a reparace byly samozřejmě z části placeny obchodní mincí, ale většinove plnohodnotnou stříbrnou mincí, která vycházela z měnového systému.

Dovětek.

Aby platilo to co říkáte, tedy že kreditní a kurantní platidla si jsou rovna, pak musí byt dodržena jedna podstatná záležitost, za kterou se stát zaručí. Tedy, že u obou platidel musí stát zaručit stejnou hodnotu. Například stříbrné minci v hodnotě 1 zlatého a papírové bankocetli ve stejné hodnotě. Pokud se stát financuje nehodnotnou kreditní měnou a negarantuje stejné kurzy, pak Vaše teorie v tomto případě nemůže platit a v případě Vídeňské papírové měny neplatila. Stačí se podívat na inflaci, kterou byly papírové peníze zatíženy a tedy z této skutečnosti jaký byl kurz mezi plnohodnotnou a kreditní stejnou nominální hodnotou.
Například v roce 1820 stát direktivně zavedl kurz 100 zlatých stříbrné konvenční měny za 250 zlatých papírové měny. Ve své podstatě zde existovaly DVĚ měny, které si nebyly rovny.

Proto na toto období nepoužívejme dnešní poučky, protože dnes je skutečnost naprosto jiná. Například vnitřní konvertibilita, kterou stát v určité době vlády císaře Františka II. nepostytoval a dělal gaunerskou měnovou politiku, která odporovala všem základním zvyklostem, kdy zahltil vnitřní trh ohromnou spoustou téměř bezcenných kreditních platidel!!! Poučky jsou jedna věc, ale skutečnost druhá!!!

Dovětek II.

Zjistěte si jaká byla výše dluhů monarchie a jaký objem reparací platila. Z těchto čísel je poměrně JASNÉ, že obchodní patidla v tomto případě mohla hrát naprosto zanedbatelnou roli. Závěrem podotýkám, že obchodní platidla jsou ta, která byla ražena pouze ze zlata. Stříbrná plnohodnotná konvenční měna vycházela z měnového systému a byla to naprosto obyčejná platidla, která v případě vysokých nominálů byla použita k těmto transakcím. Je známo nařízení státu, který bez vážného úspěchu nařizoval obyvatelstvu, aby na tyto účely, tyto platidla odevzdávalo.

Dovětek III.

V roce 1748 vydala tajně císařovna Marie Terezie tzv. dvacetizlatkovou měnu. Byla to reakce na dovoz nehodnotné stříbrné mince a výhoz plnohodnotné mince domácí, což souviselo se zvýšeným kurzem stříbra.
V roce 1753 byla zavedena konvenční měna. Jednalo se o dohodu mezi monarchií a některými německými státy, která se zakládala na ražbě dvacetizlatkové měny a na vzájemném oběhu těchto měn na území všech států dohody. Byla to taková malá €zóna.
Konvenční měna byla základem měnového systému monarchie. Následně byly vydány kreditní měděné a o dva roky později papírové peníze, které nemusely být přijímánany a byly u státních pokladen měněny za stříbrné mince. Válečné událostí zapříčinily financování velkých objemů plateb kreditními platidly, souběžně byla konvertibilita zrušena a stát rozhodl o nuceném přijímání kreditních platidel.
V desátém století došlo na našem území k přechodu od výměnného obchodu ke kvalitní minci. Bohužel celé období kurantních platidel bylo zatíženo všemožnými podvody, kdy byly mince úmyslně znehodnocovány.
Tento přechod jistě znamenal jistý přechod a trval poměrně dlouhou dobu. Za ještě větší přelom v myslích obyvatel znamenal přechod od kurantních ke kreditním platidlům. Do té doby byli obyvatelé zvyklí na stav, kdy stříbrná mince v hodnotě 60 krejcarů obsahovala drahý kov v téměř stejné hodnotě. Vydáním nehodnotného platidla se situace v psychologii příjemců závažným způsobem změnila, protože bankocetle ve stejné hodnotě neobsahovala žádnou vnitřní hodnotu a vše bylo založeno pouze na důvěře k vlastnímu státu. V době platnosti konvertibility tento stav mohl být respektován, ale po jejím zrušení nastala zásadní změna. Pak se nemůžeme divit, že plnohodnotné mince z trhu zmizely. Proto se oprostěme od pouček a zkusme se vcítit do myslí obyvatel, kteří museli touto změnou projít. Je teorie, která později hlásala to, že kreditní platidlo, které má nucený oběh je vlastně kurantním platidlem, v té době nikoho nezajímala.