V souvislosti se zde probíranou sběratelskou filozofií odkaz na dnešní aukční výsledek od Künkera, na který jsem byl dost zvědav :
https://www.kuenker.de/en/auktionen/stueck/118032
Dietrichsteinův tolar, jehož stav se určitě nedá nazvat excelentní. Přesto mu to jak vidět na ceně až tolik neubralo. Je to mince, která je pro sběratele příslušného oboru něco jako šlehačka na špici dortu. Těžko si ji koupil nějaký nepoučený začátečník, spíš někdo, kdo už sbírá OLB roky a ví, že na další kus si počká třeba dalších pět let. A na lepší stav asi xkrát déle a s nejistotou, zda pak na něj dosáhne. A s vědomím, že bez tolaru tohoto biskupa může mít i velmi kvalitní sbírku, ale s ním bude ta sbírka o "level" výš.
evropa1: opravdu ve Vašem sběratelském oboru není podobná mince, kterou byste si pořídil i ve stavu 2/2 nebo i horším, jen abyste nějaký její úsek zkompletoval, resp. opravdu jste to aspoň jednou za život neudělal ?

Samozřejmě, že některé mince nejsou v prvotřídních stavech, ale jedná se například o jednu unikátní chyboražbu, i když i ta je v solidnější zachovalosti, než tento tolar v ukázce.
Než jsem se dostal v roce 1990 do "velkého světa" sběratelství, žil jsem v přesvědčení, že běžné ražby bych měl sbírat v hezké zachovalosti a ty vzácné nějakou tu vadu snesou. Takto jsem to praktikoval, ale pouze do doby, než jsem poznal jednoho našeho předního sběratele, který mě ukázal část své sbírky, která byla v jednotné zachovalosti, ať se jednalo o mince běžnější, tak i mince velmi vzácné. Ano, byl to pro mě šok, ale velmi potřebný, protože jsem s okamžitou platností zjistil, že v hezké zachovalosti existují i téměř raritní položky. Pak je naprosto nepodstatné, jestli koupím vzácnou minci X, nebo Y, ale šance na koupi takových vzácností tu je. Samozřejmě každý máme své sny a jistě každý touží po některých mincích, ale jestli je budu vlastnit, nebo nikoli, na tom svět nestojí. Nedávno jsem si dost podmětně popovídal s Rudem (víte o koho se jedná) na téma radost ze sbírání v devadesátých letech minulého století. Otevírala se společnost, padly hranice a sběratelský svět nám ležel u nohou. Jak ale čas postupuje, každá lidská činnost prochází do stavu jisté stagnace. Mince se nám stále líbí, ale jsme nuceni své zálibě dodat jistou nadstavbu. V mém případě to je i směr poznání historie a monetarismu dané doby. Proto kupuji i mince v horších stavech, ale pouze k účelu zdokumentování. Když se tak stane, tyto ražby prodám. Mám sbírku, kterou se snažím budovat, pokud možno, na jednotných kvalitách a je pro mě naprosto nepodstatné, jestli bude sbírka obsahovat sto, dvěstě nebo tisíc položek. Nejsem žádný "zaškrtávač seznamů" a nedávám si ani žádné "socialistické závazky." Zároveň se snažím zdokumentovat nepopsané věci, ale pokud neodpovídají mým představám, nikdy bych je nezařadil do své sbírky. To je má filozofie dvou souběžných cest. Jedné sběratelské a druhé numismatické.
Jak jsem zdůraznil, každý máme své sny a je tomu i v mém případě. Dlouhé roky jsem toužil po jednom ročníků s daným letopočtem zásadní historické události. V posledních čtyřiceti letech jsem zaregistroval pouze jedno torzo a v nedávné době se v jedné aukci objevil druhý kus ve sběratelské zachovalosti. Samozřejmě jsem byl za tuto příležitost vděčný a pro zdar věci jsem udělat maximum. Prostě mince jsou, občas se objeví i velmi vzácné exempláře v hezké zachovalosti a pak opravdu záleží na tom, jak jsme na tyto situace připravení. Tomu odpovídá znění mého článku výše. Pokud tuto situaci nezvládneme, osud nám již opravnou zkoušku nemusí poskytnout.

Jistě existuje jistá pravděpodobnost, že určitá část mincí skončila ve sbírkách, ale pak záleží na vztahu mezi poptávkou a nabídkou, který zásadním způsobem ovlivňuje vše ostatní. Pokud bude v každém okamžiku danou minci například poptávat deset sběratelů a ona se objeví průměrně jednou za pět let, jistě to o něčem vypovídá. Pokud naopak danou minci naprostá většina sběratelů vlastní a ta bude obsažena v nabídkách několika prodejců i na "vesnických" burzách," je jasné, že v tomto případě jsou karty rozdány podle naprosto jiného scénáře.
Z tohoto důvodu je velmi poučné sledovat obsah pokladů a zjišťovat výskyt některých ročníků v době platnosti. Výsledky se pak shodují s dnešní nabídkou. Dnes běžné ročníky byly v hojné míře zastoupeny i v měnovém systému a naopak, dnes nedostupné ročníky nebyly dostupné ani tehdy. A opět musíme podtrhnout důležitost celkových nákladů, které vygenerovaly pouze určité procento mincí na náš dnešní sběratelský trh.

Na tomto se shodneme, protože každý z nás se zajímá o jiné období, má jiné možnosti atd. Proto jsem vše napsal s vědomím pouhé mé subjektivní pravdy, která ale vycházela z mě známých skutečností. Smyslem ale bylo ukázat, že sběratelství se nezakládá pouze na daných hodnotách, ale je především potřebné zvládnout proměnné skutečnosti, kterých je sběratelství plné. Jaký druh uvažování a jaké vzorce si zvolíme, na to si musí odpovědět každý samostatně. Bylo by totiž chybou, věci pouze přejímat a neidentifikovat se s nimi, nebo je neupravovat k obrazu svému.

Ale v tomto případě se nejedná o ucelenou sbírku (v případě mincí Františka II. vím pouze o jedné!!), ale o typologickou sbírku o velmi omezeném počtu kusů, kde se nachází pár velmi vzácných ražeb. V případě jedné se vedou spory o existenci tohoto ročníku, v případě druhé se jedná pouze o druhý kus, který jsem zaregistroval, v případě třetí mince se jedná o výskyt v počtech jednotek kusů atd. Nemyslíte, že by bylo hříchem vézt podobné debaty o původu? Navíc jedna ražba mě zajímá z numismatického hlediska. Zde se opravdu nebavíme o klukovské sbírce, kde je 95 % kusů nepoužitelných, ale o krásné sbírce, budované šedesát let a s největší pravděpodobností bych většinu mincí neměl šanci do konce života získat. A co se týče radosti, jak jsem napsal výše sběratelství není pouze o radosti z mincí, protože postupem doby se nějak vytrácí. Proto mě zajímají i jednotlivé příběhy, které se k jednotlivým položkám váží. A v tomto případě se jedná dosud o velmi dlouhý proces, než jsem majitele přesvědčil o skutečnosti, aby tyto jeho mince pokračovaly v další české sbírce a neskončily u Raucha nebo Künkera, kde by byly rozparcelovány. Zde se nejedná o obyčejný obchod, ale k těmto mincím se bude vázat jeden velký příběh s důkazem, že o těchto mincích a jejich době něco vím a nejsem pouhý šmelinář se zištnými důvody.

Uz by ste mohli tieto litánie uzavriet jednoduchým konštatovaním - nech si zbiera kazdy co chce . pretoze uz je to horsie jak grofikove vtipy...

Co si zde píšeme, je naše věc a vaše zbytečné starosti. Já se vám do vašich numismatických stránek, kde píšete svoje vědomosti, taktéž nepletu.

Chci touto cestou poprosit o informace, které se týkají zajímavějších ražeb císaře Františka II./I. (1792-1835), za účelem numismatického zpracování.

Děkuji.

Já můžu pomoci maximálně nějakou literaturou. Pokud ji mám v knihovně. Jestli sháníš nějaký konkrétní článek, písni mi na mail. Podívám se, jestli ho mám.

Máš MA-Miller zu Aicholz?