No, zpravodaj mi neprisel, takze se mohu vyjadrit jen k citovanemu odstavci. Pripada mi to ale pouze jako pomerne prazdne vyjadreni urcene laicke verejnosti. O kvalitni material byl samozrejme zajem vzdy a nejspise i bude, ale ja osobne pozoruji jeho odliv z trhu a naopak po nekolikaletem poklesu a nezajmu o mince v horsich stavech nebo (lehce) poskozene zacinaji stoupat ceny i techto minci (ostatne neni cemu se divit - rozumnejsi sberatele a i investori pochopili, ze jinak si nekoupi prakticky nic). Kazdopadne bych povazoval za dulezite zduraznit vetsi stabilitu (dle meho nazoru) trhu s historickymi mincemi, protoze u moderny dochazi ve velke mire ke spekulacim ze strany obchodniku.

Ale mince Františka II./I. nejsou investiční mince, ale ve velkém počtu ročníků (pokud jsou v hezké zachovalosti) jsou sběratelsky velmi vzácné, protože byly raženy ve velmi omezených nákladech. Toto období sleduji něco kolem třiceti let a velkou část ražeb jsem v životě neviděl, některé jsem zaregistroval pouze v jednotkách kusů a dá se říci, že kvalitní nabídka se na trhu objeví průměrně jednou za deset let. Nelze se tomuto stavu divit, protože v tomto těžkém období v plné míře došlo k přechodu od kurantní, ke kreditní minci. Z výše napsaného také plyne, že sběratelé, které jsem myslel, nejsou investoři, ale dlouhodobí sběratelé, kteří budují svoje soubory několik desetiletí. Ještě štestí, že toto sběratelské období dlouhou dobu spalo a i dnes se dají koupit velmi vzácné položky za solidní ceny, které se dnes platí za poměrně běžnější starší mince. Bohužel dnes se již tento stav přibližuje k průměru ostatních numismatických oborů. Ono, když jste si mohl ještě před pár lety koupit minci ve výborné zachovalosti, známou ve třech kusech a vyfocenou v základním díle za 1200 €, to dnes již neplatí.

Já spíše tuto problematiku beru jako celek, který se, až na vyjímky, řídí podle stejných pravidel. Tudíž v této problematice nedělím mince na staré a nové. Ono asi zjednodušeně platí, že v každé oblasti můžeme narazit na ražby v celé škále vzácnosti, tedy od těch velmi vzácných až po ty naprosto běžné. Jediným rozdílem je snad procentuelní zastoupení uvnitř jednotlivých skupin. Platí to v antice, stejně tak u nejstarších českých ražeb. Zde se nám navíc může zjednodušeně řečeno stát, že v pondělí máme sbírku tvořenou velmi vzácnými mincemi v hodnotě X, aby se v úterý nalezl poklad a od středy budeme mít již ve sbírce pouze zajímavější položky v ceně 1/2 X. Samozřejmě je to myšleno v nadsázce, ale smysl vychází ze skutečného stavu posledního období. Vaší doménou jsou PG a jistě víte, jaký je sběratelský rozdíl mezi mincemi Václava II. a Václava IV. Úmyslně do vzácné škatulky nezařazuji groše Ludvíka, jejichž vysoké ceny se opírají o mě nepochopitelné názory. Atd. Tedy podle mého názoru bychom mohli takto rozebrat každou skupinu mincí, snad až pouze na opravdovou modernu v podobě mincí FJI a mincí Československa, kde se mohou tzv. bubliny zcela běžně objevit, ale i zde existují velmi vzácné vyjímky. Já si spíše škatulkuji mince do dvou skupin. V první jsou ražby, které do sbírky s jistotou seženeme, protože jsou na úrovni spotřebního zboží a je naprosto jedno, jestli budeme v této snaze úspěšný dnes, zítra, za týden, nebo rok. Na opačné straně jsou položky, k jejichž získání musíme mít velké štěstí, tedy musíme být v pravou chvíli na pravém místě. To je tedy můj pohled na tuto problematiku.
Z výše napsaného pak vychází i fakt, že v dnešní době sběratelé moc nepouštějí velmi vzácné mince a je nepodstatné, jestli byly rařeny v roce tisíc, nebo v období o osmset let mladším.

Ještě malý dovětek.
Většina sběratelů si stále neuvědomuje, že sběratelská vzácnost (nemyslím numismatickou vzácnost) se přímo odvíjí od zachovalosti. Proto se můžeme setkat se spoustou názorů, kdy dotyční lidé tvrdí, že ve sbírkách mají velmi vzácné mince a nedokáží pochopit, že vlastní pouze celkem běžný sortiment, kdy jejich vysoce hodnoceným ražbám chybí to podstatné, kvalita. Snad se shodneme, že existuje spousta ražeb, které jsou vzácné pouze od jisté zachovalosti a pokud jí nesplňují, jedná se o celkem běžné věci. Stačí se chvíli zamyslet nad výskytem některých položek, kdy si vybavíme velmi čilý výskyt horších exemplářů, ale hezkou minci jsme snad v životě neviděli. Pak se nemůžeme divit ani cenovým výstupům v rozdílech deseti, nebo dvacetinásobku, protože se jedná o zcela seriozní ohodnocení pravého stavu věci.

To moc nechápu, buď je mince velmi vzácná jako taková a pak vzácnost neztratí ani špatným stavem nebo je velmi vzácná jen ve špičkové zachovalosti a obecně "celkem běžná", potom ti lidé svému sběratelskému oboru nerozumí, pokud prohlašují celkem běžnou minci za velmi vzácnou...
Jinak nevím, jestli si uvědomujete, že zatímco některé mince Františka II mohly i 200 let obíhat pouze po sbírkách, všechny antické a téměř všechny středověké mince šly pod zem a většina z nich předtím byla určitou dobu v normálním oběhu. Určité typy mincí (nebo i veškeré nominály) ve špičkové kvalitě prostě neexistují a když zmiňujete PG, tak určitě víte, že některé velmi vzácné typy Václava IV a ještě více kontramarkované, které jsou jinak v téměř šrotovém stavu, mohou stát víc než běžné Sm2 Václava II v téměř ražebním stavu (a to si nemůžeme nalhávat, že PG Václava II nejsou vzhledem k běžnosti drahé), ale hodně záleží na tom, jestli o ně má zrovna zájem vícero sběratelů.
Zkrátka krásné mince jsou poslední roky opravdu žádané (někdy i méně krásné, pokud ji kupující posuzuje o třídu výš, než je) bez ohledu na běžnost. To, že velmi vzácné mince budou ve špičkové zachovalosti extrémně drahé a svou cenu budou mít vždy, to je jasné, ale kousky za statisíce i milióny nebudou to, v co by mohl běžný sběratel z ČR doufat. Jinak souhlas s tím, co píše patason ohledně dalšího možného vývoje.

Ale hned v první větě mého článku, na který reagujete, je jasně napsáno, že narážím na sběratelskou vzácnost mincí a nebavím se o numismatické vzácnosti. Jistě se shodneme, že je v poslední době patrná větší sběratelská poptávka po mincích běžnějších v hezké zachovalosti, na úkor torz velmi vzácných ražeb a je to patrno ve všeobecnější rovině.
Dále nezáleží na okolnostech, jak byly dané mince dlouho v oběhu, protože se nechaly zlikvidovat za velmi omezený čas, ale o celkových nákladech ražby, což je v hodně případech podstatné. Proto se staly velmi běžnými ražbami některé mince antické, některé mince ze začátků ražby české provenience, například uherské ražby Leopolda I. atd. a to vše pouze na základě masivních počtů. Naopak velká část stříbrných ročníků mincí Františka II. byla ražena v první polovině jeho vlády ve velmi omezených nákladech, ze kterých se nám zachovalo pouze omezené množství kusů, navíc v hezké zachovalosti se tak jedná i o pravděpodobné jednotky. Musíme si uvědomit, na jakých základech byl budován monetární systém, tedy na kreditních platidlech. Například v době státního úpadku v roce 1811 bylo v oběhu papírových platidel za miliardu a šedesátjedna milionů zlatých. Navíc měděných mincí v hodnoté více než za stočtyřicet milionů zlatých. Pak stříbrná platidla konvenční měny jednotlivých nominálů a jejich ročníků, až na vyjímky, byla ražena do počtu. Navíc část mincí z vysokých nominálů mohla skončit jako součást válečných reparací. Měnovou reformou vlastníci platidel (těch kreditních) ztratili hodnotu kolem devětsetpadesáti milionů zlatých. Některé měděné mince byly staženy bez náhrady, některé ztratily 80 % hodnoty, menší část z nich si zachovala svojí jmenovitou hodnotu, ale naprosto podstatná část se přetavila. Proto i v tomto případě se z masivní ražby zachovalo do dnešních časů u některých ročníků pouze zanedbatelné množství kusů. Atd. Ono to je opravdu o dost složitější, než jste naznačil a znám součásti některých špičkových sbírek mincí tohoto panovníka a bavil jsem se na téma výskytu jednotlivých ročníků s jejich majiteli.

Pokračování.

Proto znám i jejich názory, které nejsou moc povzbudivé. Na druhé straně v každé oblasti jsou jak mince vzácné, tak také ražby tuctové a samozřejmě to platí i v oblasti mincí Františka II./I., ale když sezbíráme to běžné, nastává velký problém a to především v případě hezky zachovalých exemplářů. Samozřejmě nechci toto období nezaslouženě vyzdvihovat, také ale nesouhlasím z celkem zjednodušeným názorem o novějším a běžnějším oboru, který si nemůže z logiky věci (velmi chybné) zadat s mincemi starších oblastí numismatiky.
Zmiňujete zde některé ražby, které platí za velmi vzácné a samozřejmě s tímto tvrzením bez výhrady souhlasím. Jedná se například o PG Václava IV., které vidět v hezké zachovalosti je malý zázrak, ale i tyto mince existují a pár jsem jich také viděl, včetně mince ve stavu 1/1 s kontramarkou Brna. Prostě v hezké zachovalosti se objeví velmi zřídka, ale občas se vyskytnou. Nelze proto hodnotit výskyt těchto mincí podle ukázek zde na Sběrateli. Bylo by to velice zavádějící.
Mě se strašně líbí i období dlouhé mince z doby vlády Ferdinanda II. Na toto téma jsem viděl některé hezké ražby, včetně 37 1/2 krejcaru, který patří mezi TOP vzácné nominály a i v tomto případě zařadil majitel do svojí sbírky kus, který zapadal do vysokých kvalit dalších položek. V poslední době jsem zaregistroval dva krásné tolary atd. Prostě, i když mince z trhu mizí, občas se něco hezkého vyskytne. Stačí se podívat na nabídku mincí Leopolda I., která je velmi veliká a to se bavíme o mincích již starších, ale byly raženy v ohromných počtech, proto tento stav. A co jsem si koupil v poslední době já? Pouze jednu celkem běžnou položku z důvodu stavu. A co jsem v poslední době z mincí Františka II./I. viděl opravdu zajímavého? NIC!!

Proto nehodnoťme mince podle data výroby, ale hodnoťme je podle podstaných indicií, které mají vliv na jejich vzácnost, nebo naopak jejich běžnost. Pak je naprosto nepodstatné, jestli byla tato ražba vyražena v roce 0, v roce 1000, nebo má letopočet 1800.

Jestli dovolíte, zareaguji ještě na tuto větu a uvedu zcela konkrétní příklady, které posunou celou problematiku do zcela jiného světla.

Pro tento příklad jsem vybral konvenční tříkrejcary prvního typu z let 1792-1801.

Konvenční měna byla zrušena až v roce 1856. Tedy teoreticky mohly tyto mince obíhat šedesát let. To byla dostatečná doba na to, aby tyto mince vinou oběhu ztratily veškeré náležitosti mince. Jistě se lze shodnout na skutečnosti, že k tomuto stavu mohlo dojít za mnohem kratší období, v jednotkách let.

Tyto ročníky byly raženy ve velmi omezených nákladech. Lze říci, že náklad 50 000 kusů v případě drobného nominálu nám nezaručuje dnešní běžný výskyt, spíše naopak. Asi platí (a naprosto zanedbatelný výskyt tuto tezi potvrzuje), že většina ročníků byla ražena ještě v nižších nákladech. Do svých seznamů si zapisuji veškerý výskyt těchto mincí a v části z nich musím konstatovat, že jsem je doposud nezaregistroval, nebo maximálně v počtech jednotek kusů. Více se vyskytuje pouze omezený počet ročníků.

Co je dále podstatné, to je pohled na kvalitu výrobního procesu. Bohužel například PG Václava II. opouštěly mincovnu v kvalitnějších stavech (a to jsme zašli o pětset let do minulosti). Konvenční tříkrejcary ze sklonku osmnáctého století mají totiž mnoho výrobních vad, které již při samém výrobním procesu zapříčinily, že tyto mince nesplňují dnešní pohled na kvalitu sběratelského materiálu.
1) Jedná se například o skutečnost, že podstatné procento těchto ražeb bylo po vyražení až brutálně justýrováno.
2) Pravidelně se můžeme setkávat s faktem, kdy tyto mince nesou stopy koroze vinou špatného promísení kovu.
3) Občas se setkáváme s prasklými střížky.
4) Nemalé procento těchto mincí nese kombinaci více vad.

Celou situaci si tedy můžeme shrnout do pár bodů.

1) Tyto mince byly raženy ve velmi omezených nákladech.
2) Podstatné procento z nich bylo již znehodnoceno výrobním cyklem přímo v mincovně.
3) Tyto mince mohly obíhat dost dlouhou dobu na to, aby je oběh naprosto zničil.

A otázka závěrem. Co z výše napsaného vyplývá pro nás, jako sběratele tohoto období? Asi pouze to, že z toho mála se nám mohlo do dnešních dní zachoval pouze minimum zachovalých kusů, které lze použít do kvalitních sbírek.

Toto ale není omezený příklad, spíše naopak, protože takto bychom se mohli věnovat i některým dalším nominálům a výsledek by byl naprosto stejný. Stačí zmínit desetikrejcary, pětikrejcary atd.

Nechci zde vézt diskuzi na téma zachovalosti mincí, to ať si každý vyřeší sám, pouze zde uvedu některé otázky, které pro mé rozhodování byly zásadní. Zároveň k otázkám připojím i svoje odpovědi, které vycházejí z mého subjektivního pohledu.

1) Ubývá z trhu mincí a pokud ano, znemožňuje nám tato skutečnost mince na trhu sehnat?

Jistě platí, že v čase se dá jev úbytku mincí vysledovat. Tato skutečnost jistě naše snažení ovlivňuje, ale zároveň není podle mého názoru pravdou, že se jedná o jev absolutní. Asi bude také záležet na naší snaze se tomuto stavu vzepřít, protože mince stále existují, pouze se přesouvají a je na nás, nové kanály vystopovat.

2) Musíme ze snížené nabídky snižovat i kvalitu kupovaných mincí?

Nikoli, protože

3) Máme finanční prostředky na všechny hezky zachovalé mince, které nám trh nabízí a které poptáváme do své sbírky?

Nyní již budu odpovídat pouze sám za sebe. Nikoli. I v dnešní nepříznivé době nevlastním takové prostředky, abych byl schopen koupit vše, co mě je trh v hezké zachovalosti schopen nabídnout. Pokud tedy nejsem schopen koupit hezky zachovalé mince, bylo by šílenství dávat peníze do věcí, které mě nedokáží nadchnout. Ono se totiž může stát (a je to zcela možné), že se časem něco objeví ve větší míře-například kvalitní aukční nabídka a bude pouze na nás, jak budeme na tuto možnou situaci připraveni. I v ČR existují kvalitní sbírky a pokud by se objevily, tento materiál by dokázal uspokojit širokou sběratelskou obec. V mém případě se jedná o zamluvenou sbírku, která bude jednou volná a nikdy bych se nesrovnal s tím, kdybych peníze někde prošustroval, musel tuto sbírku odmítnout a musel bych se dívat na věci, místo nichž tam mohly ležet hezky zachovalé ražby, které splňují vzácnost RRR.

Nikomu nechci tyto své závěry vnucovat, pouze jsem odhalil svůj druh uvažování. Jaké otázky si položíte vy a k jakým odpovědím dojdete, to záleží pouze na každém v vás.

Evropa: omlouvám se, že nezareaguji na více věcí, ale pokud jde o oběh konvenční měny, neříkejte že se tehdy nenašel nikdo, kdo by si některé nové, byť nědokonalé mince nedal do sbírky, zvlášť takové, o kterých měl informace, že se nerazily ve velkém množství.
Na první otázku z vašeho posledního příspěvku odpovím možná překvapivě - v mém oboru nijak zvlášť. Ano, nabídka na domácích a některých druhořadých zahraničních aukcích klesla, naopak u renomovaných firem to není vidět ani na kvalitě, ani na kvantitě a pokud ano, pak jen u některých nepočetných skupin velkých mincí. Také u sice druhořadých až třetiřadých aukčních firem, které ale rychle najely na systém pravidelných e-aukcí, se nabídka zvětšila, tam ale postupem času dochází k diskutovanému odlivu kvality (a následnému přeplácení horších stavů). Pozoruhodným způsobem vzrostla nabídka drobných mincí (což v případě starého Řecka může znamenat skutečně drobné, i jen 5 mm "velké" mince), některé typy, dříve extrémně vzácné, se teď objevují pravidelně, souvisí to s rozmachem používání detektorů a jejich zdokonalování.
Tedy vidíte, že ne všechny poučky platí všeobecně.🙂
Pokud mi některé mince brání něco sehnat, tak je to přeplácení některých "investorů". Ale přestože hru na zvyšování cen (nad inflaci+devalvaci) odmítám hrát, málokdy se stane, že bych z nějaké zahraniční aukce vyšel naprázdno a většinou jde o zajímavé mince v sbírkovém stavu.
Jinak na další dvě otázky bych odpověděl shodně Ne, ale pokud je o koupi ucelené sbírky, to moc jako sběratel nechápu, úplně by mi to zkazilo radost ze sbírání, nicméně proti gustu...