Uvedené je samozřejmě pravda. Jsou sběratelé-numismatici a sběratelé-investoři. Zatímco první svoji sbírku kompletují ve snaze dosáhnout určité přehledové úplnosti, tzn. zdokladovat měnový vývoj a jednotlivé druhy platidel/nominálů, ti druzí hromadí luxusní materiál, často i v duplicitním množství pro "bezpečné" uložení finančních prostředků. Každý si kritéria pro tvorbu sbírky určije sám. Z pohledu sběratele-numismatika lze uvedený trend jen vítat - bude dosažitelný materiál pro kompletaci sbírky tvořené pro radost. Z pohledu sběratele-investora je však potřeba se také zamyslet nad potenciálem vývoje cen v případě např. válečného nebo jiného konfliktu, který s vývojem mezinárodní situace přestává být nereálným... To jen tak k zamyšlení;-)

Pokud byste dovolil, trochu bych názosloví jedné skupiny upravil k obrazu svému. Jistě jsou sběratelé-numismatici, ale z vlastní zkušenosti bych druhou skupinu nazval shromažďovatelé-investoři. Vede mě k tomu fakt, že jsem již viděl pár souborů mincí, které bez ladu a skladu obsahovaly mnoho krásných a vzácných ražeb ze všech různých oborů, ale majitel maximálně znal jejich ceny.

Pokud máme klasifikovat pouze do dvou skupin, té druhé byste křivdil. Jsou mezi investory i tací, kteří mají přehled a sbírce se věnují. A také mezi tou první skupinou najdete sběratele, kteří lpí na kvalitě... taková sbírka ale roste zpravidla pomalu...

Samozřejmě nejde paušalizovat, ale v poslední době se ze sbírání mincí stává pro některé lidi snobismus. Ráno si zamanou, že začnou sbírat mince, vezmou přebytečné finance a jdou nakupovat. V poslední době jsem byl tohoto scénáře několikrát svědkem. Když se jich zeptáte, na důvody, odpověď je jednoznačná-dnes to je moderní a všichni říkají, že se budou mince zhodnocovat. Ale souhlasím, pokud bychom chtěli škatulkovat, jistě by nám pouze dvě skupiny nestačili. Pouze jsem zareagoval na skutečnost, kdy si já nedovedu klasického investora představit jako sběratele v tom ušlechtilém smyslu. Tedy finance jsou až na dalších místech. Bohužel u těchto lidí vidím většinou pouhé počty.

Je to opravdu složitější:-) Současná společnost se nevyvíjí tím, směrem, aby měl bězný člověk čas a prostředky na podobné ušlechtilé zájmy... Makej a plať! - to je směr dnešní společnosti. Tu ušlechtilost zájmu lze předpokládat jen u malé skupiny solventní části společnosti. Ale tak tomu bylo i v dobách dřívějších (Lana, Donebauer, Fiala...). Na druhou stranu mince se opravdu zhodnocují a trend vytrvá potud, pokud bude tento trh mimo dosah Velkého bratra. Vždyť na trh s akciemi VB vidí, na trh s nemovitostmi jakbysmet... Tam se nedají ulít "pololegální" nebo nelegální peníze, zatímco "sbírku starožitností" po dědečkovi těžko někdo zpochybní, že není po dědečkovi... Mince jsou navíc mimořádně skladná starožitnost... Toto ukládání peněz tu v minulosti bylo běžné, přestože nebyly mince tak lukrativním artiklem. Národní muzeum by mohlo vyprávět, jaká kvanta násobků barokních dukátů ukrývají dosud nezpracované poválečné konfiskáty. Doufejme, že na sběratele-numismatiky zbyde alespoň něco materiálu v solidní kvalitě pro ono sbírání se zájmem a pro radost:-)

Nevim jak v jinych oborech sberatelstvi, ale v antice je jednoznačně zvýšený zájem o dobrou kvalitu i u naprosto běžných mincí (myšleno běžných i ve sbírkové kvalitě), zatímco o vzácnější věci v průměrných stavech není moc zájem a ceny jsou mnohdy dokonce nižší než před pár roky (samozřejmě díky nových nálezů je jich více, ale to samé se pochopitelně dá říct o těch přeplácených běžných mincích v dobré kvalitě). Což je dobré pro sběratele jako já, ale špatné pro začínající sběratele. Nejsem si jistý jestli jde tu skupinu, která platí vysoké částky za mince, kterých jsou všude tuny, označit jako "sběratelé-investoři", já bych řekl spíš "investoři" a to zcela záměrně v uvozovkách, protože cílem investice je vytvářet jistý zisk, zatímco tady mi to přijde jako bezhlavé nakupování zlata lidmi, kteří si v novinách přečetli že se taková investice vyplatí (takže většinou pár týdnů před pádem ceny, která předtím bez jejich povšimnutí šla dva roky nahoru🙂 ). Často je vidět neznalost a to jak stavů (vysoké ceny se občas platí i za zdaleka nešpičkové stavy), tak základních reálií. A samozřejmě, jak bylo řečeno, cena ničeho nemůže růst věčně, i když momentálně k ní spousta faktorů nahrává.

Jestli se ještě mohu vrátit k otázce budování sbírek, asi se shodneme, že každý trochu zkušenější sběratel je schopen po zhlédnutí jakéhokoli souboru mincí odhadnout, kdo jí budoval. Jestli se jedná o shromažďovatele, nebo sběratele, který dokázal svému kompletu dát i něco svého.
Bohužel hezkých kompletů mincí je vidět v dnešní době pomálu, stačí se podívat na dnes zveřejněnou nabídku pražské pobočkové aukce. Ale aby to nevypadalo moc pesimisticky, dávám sem odkaz na zahraniční aukci, která nabízí velmi krásnou sbírku a i když většina zdejších účastníků tyto ražby nesbírá, stojí za to ji shlédnout.

https://www.sixbid.com/browse.html?auction=2602

to Evropa1: lidé, kteří byť měli co do činění se sbíráním mincí, dnes, pokud nepotřebují platnou hotovost k jinému účelu, mince si ponechávají nebo pořizují k investičním účelům. Katalog uvedené aukce není ani tak odrazem stavu nebo úrovně sbírek, ale spíše odrazem stavu tržního (konkurenčního) prostředí a také nekalé (pololegální) cenotvorby.
Konkurenční prostředí se projevuje tak, že dodavatelé materiálu do aukcí dávají logicky přednost těm aukcím, které mají vyšší úroveň, tím lukrativnější nabídku, vyšší účast dražitelů (+ korespondenčních i internetových limitentů/dražitelů) a logicky na nich z uvedených důvodů dosahuje materiál vyšších cen. V tomto ohledu hraje v Pze jednoznačně prim Aurea numismatika.
Nekalá cenotvorba pak spočívá v tom, že dodavatel (často i sám pořadatel) dá do aukce sice kvalitní materiál, ale s požadavkem na minimální dosaženou cenu. Ta se dosáhne buď tzv. "pojistnými limity" = mezi limity se zařadí fiktivní podání proti kterému probíhá při aukci dražba, teprve až pokud jej zájemci přesáhnou, mají šanci si materiál skutečně koupit. Druhá možnost je ta, že si materiál pohlídá zástupce (zpravidla hned několik) pořadatele přímo příhozy na sále během aukce. Viděl jsem opakovaně konkrétní osoby při aukci dražit konkrétní materiál, který se pak objevil zpravidla ob aukci znovu v nabídce - inu požadovaná cena nebyla dosažena, materiál zůstal dodavateli/pořadateli a za 1/2roku dochází k nové nabídce. Tahle praktika šroubuje ceny mincí nahoru a zkouší, kam až trh půjde. Není to nelegální, jen neetické. Spoustu lidí to ale odradí od dodávání materiálu aukčním domům nebo organizacím, kde je tento nešvar nejrozšířenější.
Spousta dnešních investorů s přebytkem finančních prostředků žene ceny bezhlavě nahoru. Už jim nestačí "jen" investiční mince jako RU nebo čsl. dukáty, kugerrandy, červoňce atp. Stále víc vandrují také do historických mincí. Pochopitelně je to právo každého rozhodnout se, co učiní se svými penězi, ale jak jsem psal výše, s cenami velmi zahýbá případný válečný konflikt nebo jiná destabilizace společnosti. V takovém případě zbude jen velmi málo solventních lidí, kteří budou nakupovat a jak zní pro tyto případy formulovaná známá poučka barona Rotschilda (Když na ulici teče krev, nakupujte!) patřičně na tom vydělají, protože cena půjde na historická minima. Jsou známé případy z různých válek, kdy lidé dávali těch pár starých mincí, co měli doma po babičce, za mouku nebo chleba... Řada dnešních zbohatlíků tak bude mít nainvestováno v mincích, ale pokud je budou chtít v nouzi prodat, dostanou jen zlomek ceny (BTW: pořád ale víc, než za akcie, dluhopisy a další cenné papíry...). Je otázkou, zda si to uvědomují. Vlivů na cenu je dál celá spousta - jak s cenami např velkých denárů v poslední době hýbe velký polský soubor, je vidět skoro na každé aukci. Sběratelé (zde to byli skutečně sběratelé-numismatici) kteří boleslavské denáry kupovali za stovky tisíc dnes koukají, jak se některé neprodají ani za 40tis.
Ještě jedna poznámka - vysoké ceny českých mincí budou v případě destabilizace společnosti padat nejrychleji - a sice proto, že vlivem vytrvalé a intenzivní české cenotvorby vyšplhaly na absolutní špičku cen mincí ve světovém měřítku. Nicméně v době nestability se bude prodávat spíše do zahraniči a, řekněme si upřímně, kdo o české mince stojí v Americe, Číně nebo Austrálii? Českých mincí není ani méně, ani nejsou krásnější, než soudobé mince rakouské, německé, francouzské nebo anglické. Cenově je ale převyšují mnohonásobně. To je důsledek české cenotvorby, která vytvořila podobně nafouknutou bublinu, jako byla (ve větším měřítku samozřejmě) bublina amerického hypotečního trhu, po jejímž splasknutí si celý svět užil finanční krizi, nebo jako je potenciálně stále nebezpečná bublina světového komoditního trhu. Trh s mincemi, natož českými se nezhroutí a ani nebude příčinou světové krize, určitě ale bublina jednoho dne splaskne. Recept je nakupovat s vědomím, že já nebo moji pozůstalí budou jednou mince chtít/potřebovat prodat. Investor bude za hlupáka, pokud bude celý život tvrdit, že má ve sbírce miliony (i když je třeba na současném trhu za mince skutečně dal) a rodina dostane z prodeje pár set tisíc.

Bohužel, v dnešní době kvalitní mince drží většinou lidé, kteří jsou finančně silní. Z tohoto důvodu se na našem trhu dostávají do nabídek aukcí většinou pouze horší kvality. Pak zbývá přesvědčit některého z těchto majitelů k prodeji, navíc v mém oboru zájmu není na našem trhu moc použitelných mincí, které by si mohl sběratel zařadit do své sbírky a tudíž jsme odkázání ve větší míře pouze na zahraniční aukce, které jsou i dnes o několik levelů výše. To byl také důvod, proč jsem zařadil na ukázku daný odkaz a tuto nabídku jsem srovnal s naší skutečností.

Ono asi bude záležet na období a zemi. Pokud vím, u starších českých mincí je běžné, že je obchodníci/překupníci nakupují v zahraničí a se ziskem prodávají u nás.
Kvalitní mince nejsou v držení jen investorů - tedy opět s důrazem na období... Pravda jsme tu ve vlákně Mince a doba Františka II., ale pokud jsem psal o starých mincích, měl jsem na myslí spíše ty ještě starší (denárové a tolarové období). Rozumím tedy, že ty novější - prakticky investiční mince, mohou být z větší části v rukách investorů. Pokud ale jde o ty starší mince, pak i neinvestor - sběratel-numismatik hezkou minci v dnešní nejisté době nepustí:-)