Vidím, že si ešte nevidel pozlátené mince a tehličky z wolfrámu🙂
Daj so do google "fake tungsten gold bar" a budeš prekvapkaný😃

Nikdy mne nenapadlo, že by někdo určoval hustotu mince. Ale když už - počítal někdo, jak velkou chybu se dopustíme, pokud ji vypočítáme z váhy a kvalifikovaného odhadu objemu? Podle mne ta chyba nemůže být moc veliká.

A proc ne? Vzdyt je to naprosto logicke a svym zpusobem ohromne jednoduche (s dostatecnym vybavenim a znalostmi a v mnohem to predci nejruznejsi spektraky za miliony).

Pokud to ale s hydrostatickym vazenim nemyslite fakt vazne, tak s nim ani nezacinejte. Diletantsky provadene to nema smysl ani delat, nic to nedokaze a jen si utrhnete ostudu. V Bukvicovi je to hezky znazorneno jako princip, ale vyuzitelnost tak, jak je to prezentovano, je temer nulova. Pokud se nejedna o velke mince, je treba vazit presne alepon na mg, lepe vsak na 0,1 mg. Jinak je to ztrata casu. Pres jednoduchost metody je treba zrucnost a trocha praxe take pomuze (clovek se nauci ruzne figle, bez nichz to moc dobre nejde).

problematika je popsana napr. v:
VORLOVÁ, Dagmar: Hromadný nález pražských grošů z Hradce Králové. 1. vyd. Hradec Králové: Muzeum východních Čech v Hradci Králové, 2002. 199 s. ISBN 80-85031-37-X.

venuje se ji napr. i tyto prace:
HÁNA, Jiří: Pražské groše Václava IV. z let 1378 - 1419. 1. vyd. Plzeň: Vlastivědné muzeum dr. Karla Hostaše muzeum v Klatovech, 2003. 189 s. Náklad 500. ISBN 80-86104-52-4.

HÁNA, Jiří: Technické aspekty vývoje středoevropského mincovnictví do konce 19.století.. 1. vyd. Klatovy: Vlastivědné muzeum dr. Karla Hostaše muzeum v Klatovech, 2007. 164 s. Náklad 500. ISBN 978-80-86104-15-7.

Pres vsechny prinosy jsou v pracech jiste nepresnosti, na pravou miru by to melo byt uvedeno napr. zde:
Richtera, Lukáš – Zmrzlý, Martin – Videman, Jan – Grossmannová, Dagmar – Kučera, Lukáš. Moravské denáry fenikového typu Přemysla Otakara II. z nálezu Třebíč-Borovina (II) a jejich analýza. Folia Numismatica, Brno: Moravské zemské muzeum, roč. 25, č. 1, 2011, s. 3–17. ISSN 0862-1195.

Kde to treba evidentne prokazalo falzum:
RICHTERA, Lukáš – MAREK, Jan. Nebezpečný padělek lichtenštejnské pětikoruny s letopočtem 1904. Numismatický časopis, č. 3,4, 2014, s. 21–23.

Jinak u stredovekych minci lze hydrostatika pouzit jen omezene (s rozumem v hrsti), muze poukazat na poskozeni mince, falzum a jeho slozeni etc. Idealne je kombinovat hydrostatiku s jinymi metodami.

Hydrostatiku lze take pouzit na urceni teoretickych rozmeru strizku (k cemu to je dobre je v clanku):
Richtera, Lukáš. Jednostranná ražba groše Václava IV. a její souvislost se zhoršující se kvalitou reliéfu pražských grošů. Folia Numismatica, Brno: Moravské zemské muzeum, roč. 27, č. 1, 2013, s. 53–66. ISSN: 0862-1195.

"Kvalifikovany odhad" hustoty je celkem k nicemu. Chyby jsou takove, ze obvykle poslouzi jen k odliseni stribra od obecneho kovu (viz napr. zde), ale na posouzeni drobnejsich nuanci (a tedy trosku lepsich falz) to nestaci ani zdaleka. Ostatne, proc se na to ptat? Vzdyt si to lze vyzkouset napr. na RU korune, dvoukorune a petikorune - na jake vysledky se dostanete😉

A jeste k tem wolframovejm vyplnim zlata. To se samozrejme tyka novodobych zalezitosti a spis cihel nez o poznani tencich (bezne) minci, rekl bych. Pro razenou minci by to mohlo znamenat mozna dost velke komplikace. Nevim, zda jste nekdo mel v ruce wolfram, ale to je material narozdil od zlata velice tvrdy a nepoddajny (7,5 VS 2,5 stupne dle Mohsovy stupnice). Samozrejme, ze hustota lze napodobit i u stribrnych minci, ale tam se to proste a jednoduse nevyplati s ohledem na cenu stribra.

Jinak hydrostaticke urceni ryzosti resp. slozeni zlate slitiny je obtiz, protoze to uz je obvykle nikoliv binarni, ale ternarni system. Takze bez kombinace s jinou metodou je to o dost slozitejsi. Je to vysvetleno v tomto clanku (kde bohuzel ten odrazek neni tak uplne neznamy, jak tvrdime (v dalsim cisle jsme znalcem opraveni), ale pasaz tykajici se hustoty zlata by mela byt ok):
SKOPAL, Ondřej – RICHTERA, Lukáš – WASSERBAUER, Jaromír. Neznámý zlatý odražek pamětní medaile na 300. jubilejní spolkové střelby v Opavě 1893. Numismatický časopis, č. 1,2, 2014, s. 21–23.

Zjišťovala jsem několikrát hydrostatickým vážením hustotu novodobého zlatého prstenu (žádný střízlík) na digitální váze s odečtem +-0.01g a přesností +-0.1g. Výsledky (po přepočtu na karáty) se pohybovaly mezi 9kt a 14kt.

To je dost velká chyba.

gorila
Upřímně - jako laik a začínající sběratel jsem poněkud mimo. CO je to "hydrostatické vážení"?
A pokud jde o můj odhad - jaksi u prstenu díky heho tvaru neí použitelný vůbec. Byl to jen nápad. Schválně to zkusím spočítat, ale zatím nemám ani váhu ani šupléru... takže chybu nemohu ověřit v praxi.
Omlouvám se za amatérské nápady - každý někdy začíná. :-)

Filozof: Že ty nečteš [oliverovy odpověd(https://www.sberatel.com/diskuse/sberatel/jak-zjistit-hustotu-mince-_post_-355774#post355774)?

jj, bohuzel takove vahy nejsou pro dane ucely realne pouzitelne (cim tezsi predmet, tim to bude sice presnejsi, ale pro typicke mince se to nehodi). to je myslim jedina technicka nevyhoda hydrostaticke zkousky. vyzaduje dostatecne kvalitni vahy (coz ovsem nutne neznamena nove, jde pracovat i se starymi, ale strucne receno, musi to byt analyticke vahy - samozrejme funkcni), klidne jako jsou napr. i tyto (prevzato z webu). sam v soucasne dobe pracuji s jejich mladsi alternativou ("automatickou" 😁 😁 😁 ), s Chirana A3/200. v leccem to predci soucasne elektronicke vahy.

Obrázky:

No já bych měl destruktivní metodu. Pracuji na elektronových mikroskopech kde máme přidružený plasma tubus. Dokážu vykopat 1-100um díru zkrz materiál a pak EDS analýzou zkontrolovat složení materiálu:D Zrovna v Pá jsme připravovali pro děti (hra pro děti) mince kde byla nápověda napsána písmem 10um😃

to muze realne fungovat u soucasnych minci. krajne nehomogenni (navic notne vykorodovane) stredoveke razby timhle zpusobem resit nejde. EDS "selhava" i na vybrusu. nemyslim, ze tudy vede cesta. navic tohle vrazdeni minci moc lidi neoceni🙂