Já jsem nelenila a dostupné materiály na gallery.portu.cz jsem si přečetla. I když budou mít v průměru cca 100-200 investorů na jednu investici. I když nejde o podílový fond - jde o kolektivní investování.

Dekuji za vysvetleni. Cetl jsem pouze toto vlakno - netusil jsem, ze byla "Diskuze na téma investiční filatelie přesunuta" odjinud. Pak mi to logicky nedavalo smysl.

ještě k Indii :
na straně 32-35 zde https://www.rpsl.org.uk/gplstatic/BL_CrawfordDocs/016678184/016678184_PhilatelicRecord_190801-190812_Vol-30.pdf

Výstava v Kalkatě 1908
pozoruhodný výskyt velkých celků vzácných známek, zajímavé soupisy exponátů

Pozoruhodný Sir David Masson s Kašmírem a Afghanistánem. Super celebrita, jeden z "fathers of Philately".

až teď jsem si všiml toho, co tu psalo "kolo"

to nevidíte, že ta kvalita je zcela nepřijatelná ??

Zachovalost je alfou a omegou dnešního sběratelství a to bez ohledu na obor. Mnohokrát v životě jsem v nabídkách uviděl položku, kterou jsem sháněl dlouhé roky a podle deklarace a prvního pohledu jsem si myslel, že jsem dostal konečně šanci. Bohužel, ve většině případů moje nadšení opadalo, když jsem foto dané položky zvětšil a začaly se objevovat na první pohled skryté vady.

Sběratelství není o pachtění se za nesplnitelným cílem kompletnosti, ale především o radosti z několika opravdu pěkných položek. Samozřejmě od přírody jsme vybaveni pocitem pachtění se po co největším počtu kusů, po raritách, ale je to důležité?

Mám podobné zkušenosti, jaké jsou popsané v 1. odstavci. Beru to pozitivně, že ušetřím dost peněz, nebo že bych na to stejně neměl.
Ale teď jsem dražil velmi kvalitní položku, nevyšlo to. Aukci vyhrál začátečník, pro pro kterého je to první, tak mu výhru přeji.

Zachovalost je relativní pojem. Záleží na vzácnosti známky. Taková druhá Britská Guayana by byla i v mizerné zachovalosti hóóódně dobrá.
A pak je tu katastrofická pošta. Od dopisu z posledního letu Hindenburgu se ani nepočítá s tím, že "by byl jako nový".

Relativní pojem to vždy bude, ale pak se musíme snažit - v každém případě - o nejlépe dochovaný kus. Pokud budou známy např. dva kusy a oba budou vykazovat fatální vady, pak - i přes jejich mimořádnou vzácnost - bych je nechtěl a raději bych si pořídil relativně běžnější položku, ale v odpovídající kvalitě.

Lepší špatná než žádná, kór, když pravděpodobnost získání lepší prakticky neexistuje.
Přísně vědecky vzato - v Afghánistánu nerazítkovali, ale škubali. Z tohoto pohledu jsou všechny poštovně použité známky vlastně nechutně poškozené. A u celin a celistvostí to je obdobné. Ostatně viz kompletní arch Merkurů - po nálezu byl nehezky zmuchlaný. A třeba opravdu škaredě otevřená a natrhnutá obálka se známkou s perfinem AUT, kde další známka byla velmi poškozená, ta se prodala za velmi slušné peníze. A ohořelá obálka z Hindenburgu taky.

To je jeden pohled, já zastávám ten druhý, zcela odlišný.

Raději žádná, než špatná.

V životě jsem se již několikrát dostal do situace, kdy mně byla nabízena mimořádně vzácná položka, ale ve špatné zachovalosti. Dříve jsem váhal, dnes již neváhám a hned odmítám.

Samozřejmě záleží na rozhodnutí každého, jak má nastaveny preference. Můj pohled vychází ze zcela jednoduché logiky. Nemám finanční prostředky na všechny hezky vyskytující se položky, které bych do sbírky potřeboval, proč bych tedy kupoval i ty špatné?