Už od počátků fotografie se zrodilo i zaměření sběratelské komunity na shromaždování fotografických přístrojů. Ty různé deskové, sklopné, měchové přístroje, většinou stojící na trojnožce /stativu/ byly i oblíbenou rekvizitou, či doplňkem zámožnější skupiny obyvatel.

Když přeskočíme staletí do přelomu milenia, dostáváme se k tomu, že vlastně lusknutím prstu se obecně všechny ta existující "analogová" technika buď vyhodila, nebo se stala už pouze sběratelským artiklem. Focení na filmové medium zmizelo, poslední nadšenci se dnes dají spočítat na prstech jedné ruky. Zůstala jen digitální fototechnika a i ta se pro fenomenální rozvoj mobilů posunula jen do spektra profesionálních fotografů a majetnějších amaterů, nebo specialistů /makrofotografie../.

V době útlumu, tedy kolem let 2000,2010 došlo k razantnímu propadu cen fotografických přístrojů nabízených jejich prodejci, či na webových portálech. Stejně tak došlo prakticky k ukončení většiny výroby, i věhlasné značky jako Nikon, Canon,Pentax končí s výzkumem analogových aparátů a soustředí se pouze na DIGI. S vyjímkou pár značek je dnes vlastně prodej této techniky ukončen.

Zcela přirozeně se ale pak postupně začíná oživovat trh s technikou, kterou už dnes můžeme klidně nazvat historickou. I když její schopnosti nahradil dnes čip a fleška, je tato technika pořád jedinečným historickým pohledem na krásu a dokonalost lidské práce. Preciznost.

Abych však jen nehovořil teoreticky. Jedním z klasických fotoaparátů a jako první aparát na kinofilm je asi všem známá Leica. Byla postavena dle prototypu Oskara Barnacka v roce 1913. Válka však zdržela vývoj a tak větší výroba začala až v letech 1925. Po dosavadních kusech s označením nulté ročníky byla představena Leica I.

Zachovalá a plně funkční Leica z této prvé serie je dobrou investiční záležitostí. A jak už jsem zmínil i krásným pohledem na dodnes spolehlivě fungující soukolí ostření, závěrky a dalších v té době užasných novot oproti předchozí eře svitkových filmů a skleněných desek.

Z mé sbírky Leica 1 s dálkoměrem.

Stella

Kdo sbírá fotografickou techniku a jaká hlediska se zde cenní?

Dříve sbírali staré fotoaparáty převážně fotografové. A že jich nebylo málo. I dnes se asi nejvíce exponátů soustředí do lidí od fochu, at už firem, fotografů, nebo amaterů focícíh sice již digitálně, ale pro radost shromaždujících staré přístroje.

Je i určitý okruh specialistů, kteří sbírají výhradně vše o jedné značce. Dříve byla třeba populární skupina lidí "zalomto" kteří fotili a sbírali fotoaparáty značky Lomo. Tento aparát se vyráběl v Leningradě a byl to vlastně odcizený vzor na japonský aparát Cosina. Oni rusáci velmi rádi okopčili co šlo. Třeba také známý Zenit byl kopií věhlasné Leicy. V naší zemi byl velký zájem soustředit vše o našem aparátu Flexareta.

A co se nejvíce cení? Samozřejmě ojedinělost výrobku, tedy značky, typu, serie. Cení se nízká čísla výrobní. Cení se co nejlepší stav. Dnes již funkčnost je podmínkou, vše nefunkční se prodává jako náhradní díly. Též je výhodou mít rodokmen aparátu.

Například ofotím ze sbírky aparát Stella, který si pořídil berní uředník za 1336 korun a to byly nějaké peníze! Však to měl na splátky. Koupě je doložena smlouvou s kolkem. Aparát je v puvodním perfektním stavu s brašnou i kupní smlouvou.

Horseman král panoramat.

Dnes již fotím sporadicky, ale měl jsem období, kde jsem dovolené místo volna na pláži al inclusiv trávil funěním s obřím batohem nacpaným fototechnikou. Bohužel jsem nechápal, že víc objektivů nerovná se víc a lepších fotek. Kdybych vše svěřil malé zrdcadlovce se dvěma zomy, možná by se mi i pár fotek povedlo.

Ale jsme na sběratelském foru. Jedním z přístrojů, který je i dnes v kursu pro pokročilé focení panoramat, architektury, je Horseman 6x12, nebo 6x17. Zakládá se do něj svitkový film a v podstatě všechnu práci odvedou špičkové objektivy Rodenstock se zabudovanou závěrkou. Tady jako by se zastavil čas. Jednou ročně si tento kufřík sbalím a projdu se Prahou za svítání pro jednu dvě fotky.