v muzeich maji podobnych dotazu povicero a jiste je neresi ze dne na den (kdo jen trochu vi, jak to chodi, tak v teto rocni dobe jsou zcela jiste az po hlavu zavaleni administrativou). pokud jim mail dosel, zabyvat se jim nejspis budou, ale je mozne, ze to bude nejspis nejakou dobu trvat. navic prednost maji samozrejme jine muzejni instituce a publikujici badatele. doporucuji trpelivost, lepe neporadim. jinak v nekterych muzeich se za poskytovani fotek minci i plati, takze pozor na optimismus pri rozesilani podobnych zadosti. navic pokud je mince aktualne predmetem nejake studie, je mozne, zverejnovani takove fotky nebude v zajmu autoru teto studie. kolik casu uplynulo od poslani emailu?

Ja se snazim dostat k nekterym mincim MZM neuspesne pres dva roky..

njn, kontakty jsou důležité v každém oboru...
a vůbec nejlépe je to domlouvat se z očí do oči na předem sjednané schůzce
mám obavy, že po mailu fotky publikačně neznámému člověku asi z muzeí nikdo posílat nebude

Proč u nás věřejná muzea neplní svojí roli? Proč nemají zájem ukazovat a podporovat zájemce o numismatiku? Neplatí pak tvrzení, že když chceme aby něco zmizelo z očí veřejností, tak to máme věnovat muzeu? Proč jsou například v Rakousku muzea mnohem vstřícnější?

Teda jako Britský muzeum s tím potíže nemá. Na druhou stranu mají fotky mincí na webu. Kvalitnější si lze objednat.

jo, tyhle otazky jsem si kladl pred par lety, ted se radeji neptam. uprimne - co z veci, co je v moci statu, funguje jak ma? myslim, ze muzea nas narod boli ze vseho nejmin (nerikam, ze mne to nemrzi). bylo by napr. fajn, kdyby sbirky muzei jiz byly zdigitalizovane (kde to jde). proc tomu tak neni (resp. proc to na rade mist je, stalo to penize a verejnost pristup nema)? proc se na kazde konferenci, ktere se zucastnite, dozvite nejmene z jednoho prispevku (ale obvykle z vice prispevku, ze mince, ktere mely byt v nejakem muzeu v CR jiz tam nejsou - a na nasledky bombardovani se vymluvit nejde?). lepe nevedet. je to jak ze sna pak slyset, jak v Britanii dostanete ke studiu co vas napadne a nemusite byt univerzitni profesor vzdelany v oboru. ostatne, aniz bych zde obhajoval nelegalni postupy, musim konstatovat, ze muzea (resp. spravneji receno jejich zrizovatel) sklizeji horke plody sveho pristupu k verejnosti v te forme, ze se do nich ani v mizivem procentu nedostava to, co je na aukru. a ze na aukru z 99 % nejsou stredoveke veci ze sbirek vi kazdej jouda. a muzeme zase vest dalsi debatu jak je to vsechno jinak, nez by melo byt, ale nezmenime stejne vubec nic. dokud posty ve state i v muzeich budou v rukach "post"komunistickych mafianu, kamaradicku a dalsich spin, nezmeni se zcela jiste nic.

Když již i v tomto oboru záleží na určité korupci, pak si říkám, jestli by neměli někteří zaměstnanci muzeí svoje místa opustit a přenechat je jiným, kteří jsou pro danou věc také více zapálení.

Evropa1: Nepsal jsem o žádné korupci !
Lépe je ale vždy vysvětlit co a proč potřebuji při osobním setkání s konkrétním pracovníkem na předem řádně sjednané schůzce a ne víceméně anonymně po mailu. Již jsem se setkal i s tím, že při požadavku k možnosti prostudování některých sbírkových materiálů(právě mailem), jsem obratem obdržel dotaz, kdo mně může doporučit. Nehledě na to, že materiály asi nebudou většinou nafocené a jak tu už jinak padlo, poskytované fotografie od muzeí jsou u nás většinou zpoplatněné, pokud je nepožaduje intituce apod.(nebo tumu tak co pamatuji bylo).
Obecně vzhledem k tomu jaká rivalita(a občas propouštění) v nekterých těchto institucích existuje, si dost každý jejich pracovník rozmyslí dělat cokoliv by mu někdo mohl někdo z kolegů či nadřízených až přijde na lámání chleba negativně připočíst. To platí asi pro cokoliv co nemá přímo jasně zadané jako povinnosti ve své pozici/funkci a v minulosti byly tuším mnohá nařízení dosti nejednoznačná(a tedy vysvětlitelní více možnostmi).

Já vím, že jsi nepsal o korupci. Tento termín jsem použil já a znám případ, který naprosto k tomuto vyjádření sedí. Když se kamarád chtěl dostat do NM, musel jít přes jednoho zasloužilého člena ČNS, který se osobně znal se zasloužilým pracovníkem této instituce. Pak to bylo bez problému. Pokud by se tam ale chtěl dostat přirozenou cestou obyčejného člověka, pak by tato cesta byla hodně trnitá. Proč někteří naší sběratelé mají například jednodužší přístup do rakouských institucí? Proč se k nim cizí muzea chovají slušně?

i to je dulezity aspekt - a plati to obecne, pod to bych se podepsal. sam za sebe muzu rict, ze z hlediska pracovnich povinnosti se mi nadmerna vstricnost a ochota vzdy vratila ve zlem, kdyz jsem se drzel ciste toho co smim a nesmim (a neresil, co bych mohl), problemy nebyly. ze je to tak lepsi je presne jak Dracek pise - kdyz nekdo zavistivy vidi, ze bez problemu dokazete vic jak on a jeste nekomu ochotne pomuzete, coz mentalne neunese a snadno najde nejakou obezlicku, jak to u sefa pouzit proti vam.

v osobnim zivote je to samozrejme neco jineho (ovsem i tam clovek musi rozumne vybirat).

no a v tech muzeich taky nezapomente na to, ze tech pracovniku tam vazne neni 20, ale treba jen jeden nebo dva a jejich prace nespociva v tom, ze sedi u PC a vyrizuji podobne dotazy. a jejich problemy a obavy a (ne)ochota velmi casto odrazi uroven a kompetenci vedeni - jejich nadrizenych. nikdo tam neni svym panem. takze ja problem a chyby a neprijemnosti, ktere jsou a ktere nepopiram vidim v techto pripadech od reditele vis (zda vcetne, uz asi zalezi kus od kusu). bylo by mozne kdeco a kdeco by fungovalo lepe, ale to by to nekdo musel jasne "nalajnovat". a to ve statnim sektoru nefunguje, tam cim vic je zamlzeno, tim lip.