Frantig napsal/a:

Sbíráte první emisi dle teritoria nebo dle názvu (některé se měnily vyhlášením nezávislosti)? Namátkou třeba Bečuánsko/Botswana, Severní Rhodésie/Zambie, Nyasaland/Malawi atd.?

No a katalog Stanley Gibbons ma v tom pekny bordel, hlavne v zozname krajin spolocnych vydani. Budem musiet prest cely svet kat. Michel a si to spisat a dat anglicke nazvy statov. Rozhodol som sa, ze po ked nezbieram stare kolonie az po Juraja VI. tak si pridhodim aspon tie spolocne vydania od 1935-1952. Od 1953 do 1980 to mam vyzbierane celkom slusne. Chyba mi niekolko poloziek.

Tie Antarkticke oblasti su pekne ja ich mam len **.

Normálně upřednostňuji známky prošlé poštovním provozem, ale u antarktických oblastí jsem se tak nějak smířil s razítky "z ochoty". Těžko si představit, že těch pár vojáků, vědců a (vel)rybářů, co tam žili, by nedělalo každý den nic jiného, než posílalo stohy dopisů a balíků😃 Stejně tak Pitcairn, Tristan da Cunha a další pidiosady...

Již dlouho sem nikdo nic nedal. Tak vložím několik známek.

Federace Rhodesie a Ňaska

Federace Rhodesie a Ňaska také známá pod názvem Středoafrická federace (CAF - Central African Federation) byl suverénní stát, který existoval od roku 1953 do roku 1963. Skládal se ze Samosprávné kolonie Jižní Rhodesie a britských protektorátů Severní Rhodesie a Ňasko. Tato federace nebyla podřízenou kolonií nebo dominiem - britská přítomnost byla reprezentována pouze generálním guvernérem s omezenými pravomocemi. Výhledově se s federací počítalo jako se suverénním státem v rámci Společenství národů.
Federace byla založena 1. srpna 1953. Volební systém byl nastaven tak, aby bílá menšina měla politickou převahu, což bylo problematické kvůli tomu, že populační podíl bělochů ve federaci byl 1,84%. Ačkoliv byl přístup vlády k černochům na africké poměry liberální, tak černošská majorita měla jenom málo důvodů proč být z tehdejšího politického režimu spokojená.
Federace se rozpadla 31. prosince 1963, kdy Severní Rhodesie vyhlásila nezávislost pod novým jménem Zambie a Ňasko pod novým názvem Malawi. Jižní Rhodesie jednostranně vyhlásila nezávislost pod názvem Rhodesie.

První série Federace Rhodesie a Ňaska

Obrázky:

Katar

Katar je tradiční arabská monarchie pod vládou emíra. Rodina Sání vládne od poloviny devatenáctého století. Dědice trůnu jmenuje vládnoucí emír (většinou ze svých synů), na výběr následníka má vliv celá rodina. V zemi neexistují politické strany ani volený parlament, hlavní moc má emír, který si k ruce jmenuje 35členné Poradní shromáždění. V rodinných a osobních záležitostech převládá islámské právo. Občané Kataru neplatí daň z příjmu. Katar v občanské válce v Sýrii podporuje protivládní islamistické povstalce z fronty an-Nusrá, která je napojená na teroristickou organizaci al-Káida. Národní příjmy Kataru pochází hlavně z těžby a zpracování ropy a zemního plynu. Na rozdíl od ostatních států v Perském zálivu, např. Bahrajnu a Spojených arabských emirátů, zde neproběhla žádná znatelná diverzifikace ekonomiky a země je zcela závislá na těžbě ropy a zemního plynu. Rezervy ropy se odhadují na 15 miliard barelů, což představuje kolem 5 % celosvětových zásob a řadí Katar na třetí místo. Ropa a zkapalněný zemní plyn se vyvážejí především do Japonska a Jižní Koreje. Dovoz představují především strojírenské výrobky, dopravní prostředky a potraviny; hlavními obchodními partnery v tomto směru jsou Francie, USA, Saúdská Arábie, SAE, Německo a Japonsko. Bohatství a životní úroveň Katařanů je srovnatelná se západní Evropou, místní občané mají zajištěnu bezplatnou zdravotní péči a školní vzdělání. V posledních letech byly péčí vlády přímo v Kataru zřízeny pobočky řady amerických vysokých škol. Míra gramotnosti činí 82 procent.

První série Kataru

Obrázky:

Předlohy pro známky

Obrázky:

Kokosové (Keelingské) ostrovy

Kokosové ostrovy (také Keelingovy ostrovy) tvoří dva atoly a 27 korálových ostrovů. Nachází se v Indickém oceánu 1100 km jihozápadně od Sumatry, 2200 km severozápadně od Austrálie a 2600 km jihovýchodně od Srí Lanky. Patří k Austrálii.
Kokosové ostrovy jsou složeny ze dvou korálových atolů o rozloze 14,2 km2, s pobřežím o délce 26 km a s nejvyšším bodem ve výšce 5 metrů. Jsou hustě porostlé kokosovými palmami a jinou vegetací.Severní Keelingův ostrov je atol tvořený pouze jedním ostrovem ve tvaru písmene C, tvořící téměř uzavřený kruh a jen s malým otevřením v laguně. Ostrov má rozlohu 1,1 km2 a je neobydlený. Laguna má pak 0,5 km2. Jižní Keelingův ostrov je atol tvořený 24 ostrůvky, které jsou téměř ve tvaru kruhu. Zabírají rozlohu 13,1 km2. Obydlené jsou pouze dva: Home Island(„Domácí ostrov“) a West Island („Západní ostrov“). Na atolech se nenachází žádná řeka či jezero. Jediné zdroje pitné vody jsou na větších ostrovech, kde se spodní voda akumuluje po deštích a vzlíná k povrchu, kde je dostupná převážně studnami.
Kapitán William Keeling věřil, že byl prvním Evropanem, který objevil Kokosové ostrovy v roce 1609 při jeho návratu z Bantamu v Nizozemské východní Indii.

V roce 1814 se skotský obchodník, námořní kapitán John Clunies-Ross krátce zastavil na ostrovech na cestě do Indie, plánoval vrátit se a usadit se na ostrovech se svou rodinou v budoucnu. Bohatý Angličan Alexander Hare měl podobné plány a najal si kapitána, shodou okolností, bratra Clunies-Rosse, aby mu přivezl na ostrov harém 40 malajských žen, a doufal, že bude žít také na ostrově. Clunies-Ross se o dva roky později vrátil se svou ženou, dětmi a tchýní a zjistil, že Hare už žije na ostrově se svým soukromým harémem. Mezi těmito dvěma muži začal konflikt. Po nějaké době začaly ženy Harea opouštět, přešli k námořníkům kteří byly u Clunies-Rossových. Hare opustil ostrov v roce 1831 a zemřel v Bencoolen v roce 1834.
John Clunies-Ross zasadil "stovky kokosových palem a přinesl malajským dělníkům práci, (sklizení kokosových ořechů) založil firmu na prodej kopry; zpočátku na plantáži pracovali odsouzení trestanci z Jávy, později pro něj pracovali malajští dělníci. Charles Darwin po své návštěvě v roce 1836 uvedl, že našel domorodce kteří byly svobodní. Nicméně článek vynechal větu, která bezprostředně následovala: "ale ve většině ostatních bodů jsou považováni za otroky. V roce 1871 se George Clunies-Ross (Ross III) stal majitelem ostrova poté, co jeho otec zemřel. Během své správy v roce 1885 nastala první výroční kontrola zástupcem vlády Strait Settlements. V roce 1886 královna Viktorie přidělila ostrovy natrvalo rodině Clunies-Ross. Jeho malajští dělníci ho oslovovali jako "Tuan" (ekvivalent "pane") a tento termín byl nesprávně přeložen jako "král". Toto byl začátek mýtu o "králích kokosů", což je mýtus, který od té doby přetrvává.

                                                                Barelová pošta

V roce 1901 na Směrovém ostrově byla založena kabelová a bezdrátová stanice. Na ostrov se pošta dostala třikrát za rok z Vánočního ostrova. Lodě společnosti P & O a kapitán Brown z lodí S.S. Morea se rozhodl zmírnit izolaci lidí na Směrovém ostrově tím, že spustil sudy nebo barely do vody, obsahující čerstvé maso, zeleninu a poštu. Lidé ze stanice na domorodých člunech si přitáhli sudy s poštou a potravinami ke břehu. Do roku 1909 se toto stalo běžnou praxí u plavidel P & O projíždějících kolem ostrova. Tak vznikla barelová pošta. Pracovníci stanice dávali dopisy do plechovek a posílali na loď která je pak doručila.

1. listopadu 1914 na Směrový ostrov zaútočilo německé císařské námořnictvo, loď SMS Emden, jehož cílem bylo zničit britskou stanici a instalaci kabelů a bezdrátové zařízení na ostrově. Pracovníci stanice stačili poslat zprávu že se blíží německá loď a vyslat SOS. Loď HMAS Sydney která doprovázela konvoj se odpoutala a rychle plula na pomoc. První světová válka právě začala. Zničení stanice a zařízení bylo úspěšné, ale ráno byla loď SMS Emden zničena lodí HMAS Sydney v námořní bitvě trvající necelé dvě hodiny.
   Po zničení lodi Emden němečtí vojáci vzali rodině Clunies-Ross jachtu (Ayesha) a odpluli z ostrova, tím se vyhnuli zajetí.

Tato barelová pošta trvala přibližně do roku 1954. Dopisy které prošli Plechovkovou poštou (Tin can mail) na Kokosovém ostrově jsou dražší než dopisy které byly posílány Plechovkovou poštou s ostrova Niuafoou.
Ceny dopisů které prošly Plechovkovou poštou z Kokosových ostrovů se pohybují v několika tisících korunách.

Rodina Clunies-Rossových vydávala také soukromou měnu, poprvé ji vydali v roce 1879 byla z ovčí kůže podepsaná králem Georgem Cluniesem-Rossem nebo formálně známým jako Ross III. Tato potřeba vytvořit měnu, známou jako Cocos Rupee, byla nezbytně nutná. Museli platit svým pracovníkům. Peníze platili pouze na ostrově a v obchodě který vlastnil Clunies-Ross. Také to bylo kvůli tomu že pracovníci si nemohli koupit zbraně. Clunies-Ross pozorně sledoval veškerou uvolněnou měnu. Bylo vždy 6 oběžných denominací, většinou 5, 3, 2, 1, ½ a ¼ rupií. Později, v roce 1902, představil Ross IV rupii 1/10.
Rodina Clunies-Ross měla úplnou kontrolu nad ostrovy až do roku 1978, kdy je John Cecil (Ross V) prodal Austrálskému společenství za 4,75 milionu dolarů. Rodinný dům si ponechali. Společnost Commonwealth spravovala ostrovy již od roku 1955. Byla to stejná doba, kdy se australský dolar stal hlavní měnou a všechny dřívější známky se stávaly neplatné.
V roce 1984 se obyvatelé ostrovů v referendu rozhodli pro plnou integraci s Austrálií. Příběh nekončí dobře pro klan Clunies-Ross. V roce 1986 Ross V. vyhlásil bankrot po neúspěšném námořním podniku. Jelikož nezískal žádnou státní zakázku. Právě v té době musel prodat svůj rodinný dům. Jeho nejstarší syn John George stále žije na Cocos (Keeling) West se svou rodinou. Prodává rybičky do akvárií. Stále je spousta spekulací, kdo se jako první usadil na ostrově, a jak pan Hare opustil ostrov. Bez ohledu na skutečnou historii, hrdinou byla a bude vždy rodina Clunies-Ross. Podobně bude vždy existovat debata o tom, jak zacházeli s dělníky a jak byli placeni. Někteří lidé říkají že se rodina chovala jako feudálové, a další lidé je chválí.

Obrázky:

Zdravím, chtěl bych se tady ve Chlubírně podělit o nedávný přírůstek do mojí sbírky. Sice mi přijde, že většina zde diskutujících sběratelů fandí spíše mikroskopickým vadám tiskových desek nebo moderním poštovním zajímavostem, třeba se ale najdou i fanoušci z opačného spektra co ocení krásu nedokonalosti.

A aby to bylo zajímavější, nechám vás tipnout si stát. 🙂

To je přece jasné - Džammu-Kašmír. Pěkná známka.

Ano, je to Džammu-Kašmír, SG 23. A bylo samozřejmě jasné, že zrovna Vy to víte, když tyhle známky diskutujeme na jiném fóru. Máme tu ještě nějaké kolegy, kteří sbírají Indické feudální státy?