MikyM napsal/a:

Dosažené ceny jsou v eurech (dnešní kurz 25,94 Kč), tak jsem to rovnou přepočítal...připočtěte si k tomu ještě aukční %

Je to zajímavé porovnat s cenami na Aukru... čekal jsme na první pořádnou aukci a potvrzuje to :

• vzácnost ročníků 1929 a 1934 - nebyly v aukci

• rostoucí ceny pro ročník 1935 (obdobné by to byo asi i pro 1936), které jsou vzhledem k nákladu dodnes cenově podhodnocené oproti např. ročníku 1929 a cena určitě ještě poroste

vysoké ceny pro mince zatavené do těch plastových krabiček

Jestli dovolíte, uvedu pár poznámek.

Pokud chcete poukazovat na cenový vývoj tohoto druhu mincí a chcete ho zahrnout do určitého statistického rámce, pak sem nepatří poznámky o dalších nákladech. Předně v každé aukci mohou být náklady jiné, navíc i v jedné aukci je několik skupin dražitelů a každý může platit jiná procenta - jedná se pouze o dohady. Za druhé, existují dvě strany obchodu a každá se bude pohybovat ve zcela jiných hodnotách. Kupující platí vydraženou cenu + %, prodávající dostane vydraženou cenu - %, max. vydraženou cenu. Pak se v případě tohoto druhu zboží udává pouze vydražená cena. Pokud si dovolíme argumentovat s celkovou cenou kupujícího, pak pouze v případě velmi až mimořádně vzácných mincí - u těchto dukátů by se jednalo např. o ročník 1938.

Seriózní argumentace ohledně vzácnosti se musí odvíjet od těchto hodnot:

Unikát - U - jeden známý kus.
Mimořádně vzácný - RRR - ročník známý pouze v jednotkách kusů.
Velmi vzácný - RR - ročník známý do 25 kusů.
Vzácný - R - ročník známý do 50 kusů.
Vše co je známo výskytem nad 50 kusů nelze značit jako vzácné - samozřejmě aukční katalogy jsou vzácnými mincemi přehlcené, ale věřme svému rozumu, nikoli zavádějícímu marketingu aukčních domů.

Ať se nám plastové krabičky líbí, či nikoli, bohužel, patří k dnešní době a jejich význam bude v budoucnu růst. Tedy i v dnešní době lze pozorovat vyšší ceny u mincí, jejichž součástí tyto krabičky jsou a to z několika důvodů. Je zde spousta investorů, kteří berou krabičku jako jistou záruku, na americkém trhu je to jistá ochrana prodávajících atd. Proč tedy myslíte, že pan Kroužek dává do aukce převážně mince pouze v krabičkách? Pokud uvedu jiný příklad z oblasti známek, pak to jsou foto atesty všeho druhu a to i na známky zaručeně pravé, kde lze tento atest brát jako zbytečný. Pokud bude známka bez atestu a s atestem, aukční ceny také mohou být jiné.

MikyM 👍
Ještě aukce M&Ch a máme parádní přehled...

Evropa 1:

• mnou uváděné ceny jsou tady vždy bez aukčních %, ale zmínit nutnost si k ceně připočíst aukční% považuji za důležité, aby si potencionální kupec nebo prodejce spočítal celkové náklady na koupi. Je ale fajn, že jste zde vysvětlil rozdíl % mezi jednotlivými aukčními domy i rozdíl % pro kupujícího a prodávajícího
• vzácnost mince je téma na dlouhou diskusi, ale já ta různá katalogová množství "R" moc neuznávám. Je to jen katalog a ne skutečnost. I relativně běžnou minci v běžném nákladu, ale v 0/0 nebo RL je dnes třeba problém vůbec na trhu sehnat …
• plastové krabičky? Mně se prostě tato americká móda inportovaná sem k nám, nelíbí. Minci si v ní nemůžu celou prohlédnout, vůbec v nich není vidět celá hrana apod. A věřit těm, kteří takovou minci ohodnocují? V tom množství to musí být pomalu továrna a podle toho asi kvalita posouzení vypadá... a vůbec neznáme ty, kteří to posuzují, jaké mají znalosti a znaleckou historii za sebou - i ve Vámi zmiňované filatelii, čím víc atestů dělal a stíhal zkušební znalec, tím víc to stálo za prd a chyboval... Já mám rád mince volné. Nezapomenu na dávná setkání s jedním starým pánem, který numizmatice opravdu rozuměl a předal mi mnoho svých poznatků... ten tvrdil, že pravá mince musí znít, musí mít zvuk a pak pustil minci kterou držel na stůl …. to by se dnešní sběratelé a investoři asi zbláznili😃

Výskyty mincí, jejich zachovalost a následná ohodnocení je opravdu složité téma a i já mám jednu poměrně výskytem běžnější ražbu ohodnocenou stupněm "R." Rozdíl je ale v tom, že naprosto všechny mince na trhu jsou v nevalných stavech, já vlastním minci v mimořádné zachovalost a tedy tento fatální rozdíl si zaslouží i jiný pohled na vzácnost, či běžnost. Pokud se ale budeme bavit o čs. dukátech z let 1923 - 36, pak si ani jeden tento ročník nezaslouží i v nadstandardní zachovalosti stupeň vzácný a to z několika známých důvodů.

Otázka škatulek je problém, bohužel stávají se součástí sběratelského trhu a jejich význam bude v budoucnu ještě stoupat. Jinak samozřejmě ani já nevěřím popisům a tedy rozhoduji se až podle skutečnosti. Není vše ale jenom tak černé a od jisté doby si již nedovolím škatulku zničit. Důvody jsem zde již popsal na jiném místě.

Na krabicky mam podobny nazor ale na oznaceni vzacnosti vzhledem ke stavu vubec neuznavam. Pokud je mnoho kusu a jen jeden UNC nikdy nemuzu uznat te minci vzacnost. Samozrejme se vsichni snazime ziskat mince v co nejlepsich stavech. Ale nepohrdnu ani kouskem horsim, pokud neni okrajeny, je vse citelne a dorazene. Samosebou kazde obdobi mincovani bude mit v danych kriteriich rozdily, mezi grosem karla IV a 5 korunou FJI urcite nebudou stejny hodnoceni. Ovsem pokud bych do hodnoceni vzacnosti mel brat v potaz zachovalost, mela by i zachovalost mit svoji velicinu vzacnosti, coz by ale myslim bylo uz prilis. Ze by byla mince R stav 0/0 RR me prijde jako pitomost, k tomu kazdy sberatel dojde casem sam. Z badatelskeho/numismatickeho hlediska neni cetnost perfektni zachovalosti nijak vyznamna, je to jen takovy sberatelsky rozmar. Podstatny je mnozstvi zachovalych kusu. Souhlasim ze oznaceni sv. dukatu jako RR je hola blbost. RR mince urcite nepotkavame nekolikrat kazdy rok.

V tom se shodneme, ale pak existuje druhá strana mince, kdy si musíme uvědomit, že i když numismatika a sběratelství pracují se stejným druhem věcí, každá oblast vykazuje v oblasti zachovalosti jiné potřeby, jiné nároky. Numismatiku nezajímají ceny, ve sběratelství je cena důležitým faktorem a o její výši rozhoduje zachovalost, tedy odvozeně vzácnost. Pokud je na trhu známo sto kusů a pouze jedna mince bude vykazovat zachovalost 0/0 a ostatní zachovalost 2+ a horší, pak zde mezi skupinou průměrnou a horší a jedno výjimečnou minci, bude podstatný cenový rozdíl, který bude vycházet z dostupnosti, tedy vzácnosti. Průměrnou minci si koupíme téměř kdykoli, ale na zisk luxusní budeme potřebovat nejenom finanční hotovost, ale především velké štěstí.

Abych to ještě trochu zamotal, pak já se snažím pohybovat v obou skupinách, tedy jak sběratelské tak také numismatické. V poslední době začínám fušovat i do psaní článků, tedy snažím se danou dobu a její mince popisovat pohledem numismatika. To ale neznamená, že bych ke své práci nepotřeboval znalosti sběratele. Pokud se budu věnovat jednomu tématu, pak se snažím popsat jeden nominál konvenční měny z pohledu metrologické problematiky. Jak je známo, pak mince konvenční měny byly raženy ve velmi úzkém rozsahu hmotnosti a aby měla tato práce nějaký význam, pak je nutno používat pouze mince téměř dokonale zachovalé - to je nutnost, bez které by neměla daná práce smysl. Tedy četnost výskytu zachovalých ražeb je věcí primární.

Dobra, to chapu, muzu se ale zeptat kam dana studie miri? tedy v cem jsou podstatne odchylky setin % z prumerny hmotnosti u techto modernich minci? Nechci dehonestovat nebo bagatelizovat vase usili, chapu ze u vyraznych zmen ve hmotnosti treba predevsim ve stredoveku se muzeme priblizit k politicke, ekonomicke a historicke situaci tehdejsi doby, lze to uplatnit i na moderni mince? Predstavuju si to tak ze justyrovany konvencni tolar preci jen neztratil na hmotnosti tolik aby mohl ovlivnit odhad zmen vyroby minci?

Platí jedno hezké rčení, které říká, že pokud mince ztrácí na své zachovalosti, tím ztrácí na své sběratelské ceně a zároveň i na numismatické výpovědní hodnotě, až tyto hodnoty v jednom okamžiku zcela ztratí a z původní mince se stává naprosto sběratelský bezcenný a numismaticky nic neříkající plíšek. A to samozřejmě platí naopak. Pokud chceme např. zkoumat technologii výrobních postupů, na zachovalých minci je tento sled zcela rozpoznatelný a na tomto základě ho lze i dokázat.

Ale k Vaší otázce. Mince konvenční měny do roku 1830 nelze hodnotit termínem moderní mince. Konvenční měna vznikla na základě mezinárodní dohody a jedním výstupem se také staly jednotné metrologické parametry, které zaručovaly relativně stejný obsah stříbra ve všech mincích bez rozdílu. Tedy byla předepsána zákonná ryzost a hmotnost. Samozřejmě technologie výroby nezaručovala tuto zákonnou hmotnost zcela dodržet a pak musela být povolena určitá odchylka od zákonné hmotnosti a to oběma směry. Podle mého názoru se tato odchylka např. u konvenčních 1/2 tolarů pohybovala v hodnotách +/- 0,5 % od zákonného nařízení. Pokud srovnáme tehdejší technologické a výrobní možnosti, pak musíme před výrobci mincí smeknout, protože lepších hodnot nedosahují ani dnešní moderní mince, v některých případech jsou dnešní tolerance u pamětních stříbrných mincí ještě benevolentnější. K těmto zjištěním jsou tedy podmínkou pouze hezky zachovalé mince, jejichž parametry neztratily nic ze svých původních hodnot. Aby bylo možno zařadit tyto hodnoty do statistického rámce, pak je potřeba větší počet takto zachovalých ražeb.

Omlouvám se za zapomnětlivost - daný článek v budoucnu vyjde v Numismatických listech.

Ještě uvedu další navazující souvislost k příspěvku předešlému. Před několika lety zde probíhala diskuze na téma justování, kdy naprostá většina účastníků tvrdila, že původ justování lze hledat ve zkouškách pravosti. Jedním výstupem článku bude také tvrzení, že důvodem k justování byla vyšší hmotnost střížku a tedy hotová mince byla přímo v mincovně za účelem snížení hmotnosti justována. Proto byly zkoumány samostatně mince justované a nepoškozené. Závěr je jednoznačný, ať zkoumáme mince jako celek, či mince justované, nebo nepoškozené, výsledky hmotnosti a rozsahy toleranci jsou relativně totožné. Pokud by byly mince raženy v přísném režimu hmotnosti a následně by mimo mincovnu docházelo k odebírání materiálu z mincí za účelem zkoušky pravosti, pak by se tento úbytek projevil na nižší hmotnosti, u brutálně justovaných ražeb zcela jednoznačně, což se neprokázalo.