Važení - nahodou jsem našel maličký spisek (14 stran) "Co má znáti každý o umění vůbec a zvlášť o malířství". Text "agitační přednášky" vydal vlastním nákladem Adolf Šustr, řídící učitel v.v., takto i majitel uměleckého obchodu v Chrudimi. Rok vydání neuveden, odhadem 20. léta.:

„Kdo kupují obrazy?
a) Především jsou lidé, kteří chtějí míti něco na stěně. Nedbají, co je to, jaké je to, má-li to uměleckou cenu nebo ne. Kupují jen proto originál, že je to modou, aby se pochlubiti mohli, že mají též originál. U těch prodají obrazy své „potulní také malíři“, kteří dávají své výtvory „za pac“, předstírajíce, že nemají býti od čeho živi, že nemají na zpáteční cestu. Ti kazí skutečným umělcům nejen prodej, ale i pověst.
b) Za druhé jsou lidé, kteří ukládají do obrazů své jistiny. Ti kupují „jména“, totiž obrazy umělců již proslavených, o nichž je známo, že neklesne jejich cena. Ať se jim obraz libí nebo nelíbí, koupí ho v důvěře k malíři. To bývají zbohatlíci.
c) Třetí druh kupců dbá, aby se jim obrazy líbily, aby byly krásné a skutečnou ozdobou domácností, bez ohledu na to, kdo je malovali. U těch umístí se často obraz mladého umělce, který by jinak neproniknul, nemaje dosud proslulého jména, ale velmi často má dobré umělecké kvality.
d) Čtvrtým druhem kupců jsou sběratelé, kteří chtějí mít od každého umělce aspoň něco. Ti zakládají ve svých domech galerie a jsou pro umění nejcennějšími, neboť kupují stále. Nepovažují za oběť groš daný za obraz, nevychloubají se tím ve veřejnosti, ale kochají se každodenní prohlídkou svých obrazů, když utápějí a ubíjejí jiní svůj čas v dusných jizbách hostinců při kartách. Smutně by žili umělci, kdyby nebylo těchto milovníků umění, kteří nevynášejí se, že jsou mecenáši, nýbrž vědí, že umělci jim oslazují a prodlužují život, ušlechťují jejich i jich rodin povahu. Kéž by bylo hodně takových sběratelů v našem národě.“